Atlasův syndrom

Rubrika: Tipy pro rodinu

1103254_shaddy_1Soubor příznaků tohoto syndromu není specialitou ve vztahu matky a syna. Jde o přesvědčení některých osob (často, byť ne výlučně starostlivých maminek), že musí zvládnout všechny problémy blízkých lidí široko daleko…

Atlas byl obr nesoucí podle dávné báje na ramenou nebeskou klenbu. Nevěřil Perseovi, že tento hrdina zabil obludu Medusu. Bojovník mu její useknutou hlavu ukázal. Byla tak hrozná, že obr zkameněl. Možná tu svoji roli sehrál i jeho trapný pocit – „Perseus, takový hrdina, a já mu nevěřil“. Změnil se tedy v kamennou horu, která podepírá na věky nebe.

Soubor příznaků tohoto syndromu není specialitou ve vztahu matky a syna. Jde o přesvědčení některých osob (často, byť ne výlučně starostlivých maminek), že musí zvládnout všechny problémy blízkých lidí široko daleko. Své vlastní potřeby a přání přitom považují za něco nepodstatného. Samy jsou až na posledním místě. To nemá na jejich psychickou rovnováhu právě nejlepší vliv. Navíc problémy, které nezavinily, vnímají osobně. Z toho pak vyplývají pocity viny a nadměrné zodpovědnosti.

Zůstaneme-li ve sféře vymezené tématem této knihy, setkal jsem se v praxi opakovaně s matkami, které ze svého nízkého důchodu dlouhodobě platily za průměrně vydělávajícího syna výživné na jeho děti. Znám paní, která za syna, nelegálně, leč lukrativně pracujícího v USA, hradí výživné i několik půjček. Setkal jsem se s matkou, která poskytovala synovi finanční podporu nejen po dobu jeho vysokoškolských studií, ale i následujících třicet let. Hoch, posléze ovšem muž středního věku, byl řádně zaměstnán na místě s odpovídající kvalifikací. Pravda, bylo to v oboru, kde ani vysokoškoláci nemají mimořádně vysoké platy, nicméně pokud sám o sobě prohlašoval, že je „sociálka“, šlo o značnou nadsázku. Nejedna matka poněkud manického či alespoň roztržitého rádoby podnikatele za dotyčného hradí sociální a zdravotní pojištění.

V dobách bývalého režimu se jako moralita občas v tisku objevovala zmínka o dětech přijíždějících „zkasírovat“ své staré rodiče do domova důchodců. V seriózním výzkumu uveřejněném v odborném časopise Praktický lékař pak bylo prokázáno, že drtivá většina návštěv nejbližších osob u lidí žijících v jednom z velkých domovů důchodců připadá na víkend následující těsně poté, co staroušci přijali svůj důchod. Zdaleka nejvíc návštěv se uskuteční o takovém víkendu v měsících červnu a listopadu. To je čas, kdy se zajišťují finanční rezervy na dovolenou a na Vánoce. Zeptal jsem se nedávno ředitelky jednoho ze stávajících domovů důchodců, zda se se společenským vývojem něco změnilo. „Vůbec nic,“ odpověděla lakonicky.

Výše zmínění takto utrácejí svoje peníze a je vskutku jen na nich, jak s nimi naloží. Problém spočívá v tom, že za své finanční oběti očekávají vděk. Toho se jim nedostává, a pak se tím trápí. Neuvědomují si, že syn, který něco podobného nejen dopustí, ale někdy i vyžaduje, vděčný není a nebude.

Jedná se o ukázku z knihy Vztah matky a syna
vydala Grada Publishing, 2008

Napsal/a: PhDr. Tomáš Novák, Blanka Dvořáčková

Toto taky stojí za přečtení!

10 pravidel, jak oblékat děti v zimě

Venku přituhuje, nejen na horách napadla sněhová pokrývka. Zatímco my poznáme, kdy je nám zima nebo naopak příliš teplo

Čtu dál →

Tipy, jak zabavit děti na zahradě v zimě i v létě

Zahrada je pro děti osobitým útočištěm, kde mohou stále něco nového objevovat. Stačí pár vychytávek, nezbytných komponentů i vhodný

Čtu dál →

Tipy na dárky pro děti podle věku – zabaví se a rozvinou dovednosti

Lámete si hlavu s tím, co potěší nastávající, novopečené či už ostřílené rodiče, respektive jejich děti? Přečtěte si naše

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist