Mám toho dost. Sice jsem už dávno (a nutno dodat, že přesto nerada) přijala myšlenku, že ženy jsou z Venuše a muži z Marsu, to ale přece neznamená, že půl života strávím s kýblem v ruce, ne? A pokud ano, tak… 🙂
Včera večer mi nadšeně volala kamarádka Soňa, že se jí konečně podařilo přesvědčit manžela, že potřebují paní na úklid. Měla obrovskou radost, kterou jsem s ní bohužel nemohla ani v nejmenším sdílet. Prostě se netrefila s tématem svého telefonátu do vhodného momentu.Vysvětlím proč.
Vždycky, když někam odjíždím, je můj dům jako zrcadlo. Čistý, nablýskaný… Nejsem posedlá čistotou ani pořádkem, ale strašně ráda se vracím do voňavého, uklizeného prostředí.
Vlastně ráda bych se vrátila.
Totiž, ve většině případů se vracím do popelnice. Do domácnosti plné drobečků, koleček od limonády na kuchyňské lince a zbytku lógru z kafe ve dřezu. Zřejmě trest mého muže, který nenávidí samotu, za to, že jsem vůbec odjela. Ach jo. Pokaždé, když se vracím ze služební cesty, pomalu odemykám domovní dveře a doufám… v hloubi duše doufám, že drobky někam zmizí… a já si hodím nožky na stůl a uvařím kafe…
Místo toho vždycky hodím kufr do kouta, beru hadr a kýbl a smejčím a zametám… a pekelně nadávám…
… a zrovna včera jsem se zas vrátila… 🙁
…tak jak mám být nadšená, že má kámoška paní na uklízení, když já se chystám provést v bytě neplánovanou hloubkovou deratizaci?
Zůstala jsem nicméně nad věcí. „Už toho bylo tak akorát dost“, pomyslela jsem si jako správná dospělá žena. Tento cyklus pravidelného naštvávání se prostě nemá smysl. Chce to jinou strategii.
„Kolik jí platíš?„, slyšela jsem se ptát se Soni do sluchátka.
„Asi dvěstěpade na hodinu. Je u nás tak 4 hodiny týdně a lesknou se mi zrcadla a koupelny…“, nadšeně švitořila Soňa.
Hmmmm. Musím se přiznat, že pustit si paní na uklízení do baráku fakt není pro mne. Byla bych posedlá tím, že bych před ní ještě musela vygruntovat, co by si paní na uklízení přece pomyslela, že jsme za čuňata? A tak by byla pro mne celá služba poněkud nerentabilní 🙂 (Použita oblíbená věta mé další přítelkyně, o ní ale někdy jindy.)
Navíc, já uklízím docela ráda. Mám pokaždé trochu pocit, jako bych si uklidila i v sobě. Znáte tenhle pocit někdo? Že bych se ho dokázala vzdát? NE!!!!
Tak jinak. Soňa platí 250 na hodinu. To je tisícovka týdně. To jsou čtyři tisíce měsíčně. Hmmm, to je vlastně částka, kterou já ušetřím naší rodině.
A mám to – počínaje dneškem čtyři tisíce rodině prostě neušetřím. Jen je vhodně investuju. Do sebe (nové šaty a boty, cvičení kadeřník). Každý měsíc. Jůůůůů, hurá!
Přestanu lamentovat nad chováním muže, zároveň mi nebude po domě chodit cizí baba, prostě svým způosbem jen uzavřeme malý rodinný obchod… spokojenost na všech stranách, budu mít uklizeno a něco si za to dám… jsem to ale hlavička, co myslíte? Nechete si to zařídit stejně? 🙂
Mějte prima den a pamatujte, že všechno zlé je vlastně k něčemu dobré. Jen si člověk musí najít ten správný úhel pohledu. A teď si letím koupit nové botičky 🙂
Vaše Marta
Napsal/a: Marta Procházková
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)
ahoj, já si čas od času najmu firmu,s otjí to jen pár stovek, ale fakt mám jistotu čistoty, takže můžu jen doporučit
To je super, že nejsem sama, taky to doma mám, a taky bych napřed uklidila, aby paní neutekla :-P, o placení si za domácnost začnu uvažovat po mateřské, až se neudsu mít kam vrátit …, takhle nějak bych to mohla vypočítat svému muži 😛
padmé to ohodnotila dobře takže není co dadat, také jsem to četla jedním dechem já přidám jak nesnáším pocákané zrcadlo pastou,nemluvě v umyvydle, věci odložené všude jinde jen né tam kde patří….dítka se mi rozčilují že oni se v tom vyznaj a po mém úklidu pak všechno musí hledat….myčka je úžasná věc jen moje děti stále neobjevily to že se otvírá a strká se do něj nádobí a ani to že jim ho nelepím ke stolu, že ho klidně do té kuchyně mohou odnést…jejich snem by byl kontejner pod oknem aby nemuseli běhat s košem….no a mohla bych pokračovat
jinak ač mě všechno žere tak vím naprosto přesně, že žádnou ženskou na uklízení do bytu nepustím to mám v povaze a s tím nic neudělám, ty 4tis mi jsou opravdu líto i kdybych je měla nazbyt tak to neklapne…no takže raději v době nejhorší zaúkoluju rodinu, že si každej ten jeden tisíc odpracuje…zatím držím a většinou odpracovávám já, ale ta doba se blíží kdy …. 😀
Ahoj Marti, díky za úsměvný článeček, od začátku do konce jsem měla úsměv na rtech, jak já nesnáším zbytky kafe ve dřezu, všudepřítomné drobky a kolečka od skleniček a hrníčků! A kolikrát už jsem uvažovala o paní na úklid! Musím se tomu smát :-). Pokaždé moje úvahy skončí v bodě, že budu muset vygruntovat, aby nám tu „uklízečka“ neomdlela a stejně tak je pro mě nepřekonatelné, když si představím někoho cizího v domě… alespoň prozatím…
A jsem docela zvědavá, jestli utratíš ty vypočtené korunky opravdu za sebe, za nové hadříky, botky, kadeřnici :-).
Mobile Sliding Menu