Jako všichni, i my jsme řešili, kdy dáme naši ratolest do velké postele, to jsme vyřešili ve dvou letech, a to tady nebudu rozebírat.
Když se konečně odhodlala, že opustí postýlku, měla jsem strach, aby nespadla z postele. První noc jsem se pořád budila a koukala, jestli neleží moc při kraji, nebo už nespí na podlaze…
“ Na co polštáře?“ Jenže tyhle polštáře vlastně byly už jen dvě placky. Tak se slehly při každodením tříletém používání. Znáte to – polštáře koupené na trhu nebo v Polsku moc nevydrží. Staré jsme schovali a koupili jsme jiné. Třeba se nám ty staré budou na něco hodit v případě, že u nás bude chtít někdo přenocovat.
Posloužily úplně jinak.
Každý polštář jsem smotala do ruličky a ušila na něj povlak z kusu látky. Vznikl tím takový válec, my tomu s dcerou říkáme „trubka“, který má dcera daný jedním koncem pod polštářem a zbytek kouká směrem k jejím nohám asi do půli jejího těla. Samozřejmě je ten válec na vnější starně postele. Ještě nám z postele nespadla a už tam spí víc než rok.
A ten válec má na jedné straně uvázanou mašli na přečnívající látce, to aby se ten povlak lehce sundal v případě praní. Vlastně – z jedné strany vypadá jako válec, a z té druhé jako bonbón.
Má to spoustu využití k hrám a blbostem naší starší dcery. Brzy už budeme potřebovat i ten druhý.
Napsal/a: erča
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)
My sme dávali dětem taky polštáře, a ještě u postele na zemi byla matrace, kdyby se stalo, že upadnou.
Můj manžel (znám z vyprávění tchýně) chodil spát v léte do vany, protože mu bylo horko a vana ho příjemně chladila.
ten polštář – trubka se dá „splácnout“ a má lepší stabilitu a jak je pod polštářem tak vlastně ten vyvýšený polštář nutí dítě spát dál od kraje. z počátku jsme mělí za tou trubkou volný prostor, a spadl snad jen jednou. S postupem času se nám nahromadilo v pokji spoustu dalších potřebných věcí ( El. už má 3 roky) jako stoleček, nějaká ta krabice na hračky, domek z krabice,… takže teď už je vedle postele vždy něco postaveno( už to nemáme kam dát), a „trubka“ je zapřená. momentálně tam stojí dětský stoleček s dvěma židličkama.
Erčo, prosím Tě, jak tam máš ten válec upevněný?Je tam nějak přivázaný?Moc jsem nepochopila, jak je jen jeden konec vložen pod polštář a druhý kouká leží tak do půlky postele.Vždyť děti jsou docela těžký, mrštný a mají sílu, myslím, že by polštář – trubku hravě odstrčily i v polospánku….
Budu vděčná za doplnění, příde mi to dobrý nápad, jen nevím jak to upevnit.Díky.
Já si pamatuji, že cca do 4 let jsem spala v postýlce se síťovanými postranicemi, co se daly dát nahoru, ale v té době jsem je už mívala samozřejmě dole…
A občas jsem se ráno probudila na zemi, ovšem já si v polospánku dokázala „ustlat“ – spala jsem normálně na polštáři a přikrytá peřinou… ;o)
Když mi byli 4, naši nám nově zařídili dětský pokoj a já dostala normální válendu a mou postýlku podědil mladší bráška.
Našemu Honzovi je 7,5 a občas ho najdeme na zemi ještě dnes.
Kdyz jsem byla mala davala mi babicka k posteli zidli,opjeradlem.Samozrejmne kdyz jsem byla vetsi,a nekdo mi ji dal opjet k posteli ,tak jsem byla moc nastvana .Oliva
zrovna včera si Eliškauklízela sama v posteli před spaním a tu svoji trubku dala pryč, že už nespadne…ha,ha…samozřejmě jsem ji v 11hod tahala ze země na postel a zase zabezpečila trubkou.
Erčo, to je docela zvláštní, protože já jsem dnes v noci, než jsem četla tvůj příspěvek, přemýšlela, jak zabezpečím svou dcerku před pádam a vymyslela jsem věc naprosto stejnou.:-o
Jsem ráda, že to je funkční nápad, teď ho jenom spíchnout.
Taky jsem nemohla spát,když spal Daník první noc sám ve velký posteli.Taky jsem pořád kontrolovala,jestli není moc u kraje a jestli nespadne.Časem jsem si zvykla a už mi to pak nepřišlo divný.Bylo to v pohodě.Když se vzbudil na čůrání nebo chtěl napít,tak si sedl doprostřed postele a volal na mě.Párkrát se mu podařilo ůspěšně slízt a dojít k nám k posteli a vzbudit mě.
Ale asi po 4 měsících mě v noci probudila rána a pak následoval Daníkův řev a první veliká boule byla na světě.Do rána spal se mnou v posteli a ráno měl Daník čelíčko hezky do zelena a fialova…
Zatím to byl první a poslední pád,tak doufám,že to tak zůstane..
Přeju dcerce-ani jsi nenapsala její jméno- aby neměla ani jeden pád a spala hezky až do rána každý den.
Mobile Sliding Menu