Přišlo jaro a s ním se blížily i Velikonoce a protože děti byly ještě malé, maminka se rozhodla vyprávět jim Velikonoční pohádku.
„Chcete slyšet pohádku o Velikonocích?“„Ano, ano, povídej, maminko,“ ozývaly se děti.
A tak se děti posadily k mamince a ta začala vyprávět.
„V jedné chaloupce žila maminka s překrásnýma holčičkama, byly už větší, než jste vy dva a každé Velikonoce chystaly vajíčka a stříhaly mašličky, aby měly něco pro chlapce, když je přijdou vymrskat.“
„A jak se ty děti jmenovaly, maminko?“ Zajímalo holčičku. „Jedna holčička, ta starší, tak to byla Lucinka a ta mladší Adélka.“
„A tak den dopředu maminka uvařila vajíčka a rozhodla se, že naučí své dvě dcerky, jak se barví vejce. Uvařila je nejprve natvrdo a pak jim ukázala, jak se obarvují v barvičkách, každé vajíčko pak bylo jiné, některé červené, jiné zelené, další fialové, záleželo, jakou barvičku si maminka nachystala. Poté mohly děti na vajíčka lepit nálepky nebo je malovat voskem a to se dětem moc líbilo.“
„Maminko, naučíš nás taky malovat vajíčka?“ Zeptala se holčička.
„Hned zítra se do toho pustíme,“ slíbila maminka. „Teď budu pokračovat v pohádce.“
„Pak jim maminka vyfoukla vajíčka, ze kterých zbyly prázdné skořápky a ty děti pomalovaly fixami a různě zdobily, lepily na ně látky, mašličky, přidělaly jim vlásky, prostě, všechno, co je napadlo. Vajíčky pak ozdobily celý domeček a vypadalo to u nich přesně, jako o Velikonocích. Děti se radovaly a nemohly se dočkat pondělka, kdy chlapci chodí mrskat. Maminka zasadila obilí, ze kterého vyrostla krásná zelená travička a do ní posadila umělá kuřátka. Do vázy nazdobila zlatý déšť a upekla velikonočního beránka. „Pak ještě naučila plést chlapečka žílu, aby s ní mohl vymrskat své kamarádky po vesnici.
A pak přišlo Velikonoční pondělí a s ním velká mrskačka, chlapci vyzváněli u dveří a křičeli „Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný…“ Holky pištěly a dostávaly přes svoje zadečky, až je měly celé červené. Poté chlapcům uvázaly na jejich mrskačku krásnou stužku a daly jim vajíčko, buď vařené a malované, nebo čokoládové. Chlapci se tak předháněli, kdo jich nasbírá víc.
Večer potom, protože v televizi vysílali jednu pohádku za druhou, se všichni společně usadili do obýváku, kde se dívali na pohádky a vzpomínali, jak jim celý den pěkně utekl.“
Napsal/a: dancingmary
