Byla jednou jedna malá holčička a ta se jmenovala Nikolka. Začala už v devíti a půl měsících chodit a tak, aby ji nestudily nožičky, koupila jí maminka krásné, červené bačkůrky na šněrování.
Maminka jí je nazula a holčička pobíhala spokojeně po bytě. Jenže sotva se maminka chvíli nedívala, holčička najednou přišla s oběma bačkůrkami v ruce, prostě si je sama zula.Maminka se velice divila, jak to Nikolka dokázala a tak jí je zase nasadila. Jenže neuplynulo ani pět minut a holčička už zase rvala bačkůrky ze svých nožiček dolů a co víc, dokonce z nich vytahovala tkaničky.
Maminka už nevěděla, co s ní má dělat, protože holčička si neustále zouvala bačkůrky a běhala s nimi bosky v ruce po bytě. Maminka se bála, že holčička tak nastydne od nožiček a bude nemocná.
A tak se maminka jednoho dne vydala s holčičkou do obchodu pro nové bačkůrky. Nikolce ukazovala bačkůrky, které by se jí mohly líbit a doufala, že si tak Nikolka už bačkůrky nebude sundavat. Když jí maminka ukazovala snad páté, tu se u růžových bačkůrek holčičce rozzářili oči radostí.
A tak je maminka koupila a hned doma je Nikolce obula. Byly na suchý zip a Nikolku tak nedráždily žádné tkaničky, barvička se jí líbila a ona tak spokojeně capkala v bačkůrkách po bytě a už si je nezouvala. A tak maminka byla ráda, že růžové bačkůrky se Nikolce zalíbily.
Napsal/a: dancingmary
