Patřily jedné holčičce, která si moc ráda kreslila, ale pastelky si po sobě neuklízela a také neznala barvičky. Když vykreslovala omalovánky tak klidně nakreslila černou oblohu a hnědé sluníčko a pranic ji to nevadilo. Jenom pastelky se ošívaly a nechtěly tak škaredě kreslit. Pořád se lámaly a nebo se schválně tupily tak, aby si holčička kreslit nemohla.
Jednou večer to už hnědá patelka nemohla vydržet.„Holky, musíme vymyslet něco jiného,“ povídala ostatním. „To přece nejde aby se malovalo hnědé sluníčko, sluníčko přeci není hnědé…..“
„Máš pravdu, sluníčko je žluté, přesně jako já,“ ozvala se žlutá pastelka. „Jsem taková nevýrazná, když kreslím, moc mě není vidět, ale moc ráda maluju sluníčka, pampelišky, kuřátka, kačenky, hvězdičky, vždyť je na světě tolik krásných žlutých věcí a ty bych moc ráda kreslila,“ povídala smutně žlutá.
„A co teprve já,“ ozvala se červená, já zase kreslím moc ráda srdíčka, růžičky, červené střechy domečků, jablíčka, jahůdky, maliny, to všechno je červené, přesně jako já.“
„A já, já,“ ozvala se do toho modrá… „já kreslím zase oblohu, modrou, při žlutém sluníčku bledě modrou, při bouřce tmavě modrou, taky kreslím vodičku, moře, řeky,… „Modrá je moc krásná barva,“ řekla zelená pastelka a dodala, „já zase kreslím travičku, a že jí je na každém obrázku, taky lístečky u kytiček, stonky, jehličí. „To máš pravdu, zelená je potřeba, aby byl svět barevný,“ řekla hnědá. „Já kreslím hlínu, někdy cestu, stromy, domečky….jsem hodně tmavá, takže na sluníčko úplně nevhodná,“…doplnila hnědá. „A co mám říkat já?“ ozvala se černá. „Jsem úplně tmavá, jako noc bez žlutého měsíce, kreslím cesty silnice, taky kreslím obrysy postav, jsem tak černá, jako uhlí, jako písmenka v knížce.“
„Holky a co kreslím já?“ ozvala se bílá pastelka. „Já to nikdy nevím, protože když kreslím, tak to nikdo nevidí.“ Dodala a rozbrečela se.
„Ale vidí,“ řekla jí, černá. „Ty jsi bílá pastelka, ty musíš kreslit na barevný papír. Ty jsi totiž ta nejdůležitější pastelka. Protože žádná z nás nedovede kreslit na černý papír. Jenom ty. A víš co kreslíš? Přece sněhuláky a snížek, bez tebe by nebyly zimní radovánky, protože snížek je bílý a bez tebe by nebyl a na čem by pak postavičky jezdili?“ Bílá pastelka se rozzářila.
„Holky, a ted něco nakreslíme společně.“ A tak kreslily. Černá pastelka udělala bouřku, žlutá pastelka nakreslila sluníčko a ostatní pastelky se v nich odrazily a nakreslily na modré obloze tu nejkrásnější duhu.
Napsal/a: biovirus
