V jednom obchodě v krabici žilo na hromadě hrozně moc míčků, jeden byl růžový, druhý bílý, třetí měl na sobě srdíčka, čtvrtý medvídky a ten jeden byl dokonce celý barevný jako duha na obloze, až ho každý obdivoval.
A proto, že krabice, ve které ty míčky byly naskládané, byla malá a oni se tam na sebe tlačily, rozhodly se, že ji převrátí a rozkutálejí se do světa.A tak se chvíli hýbaly v krabici, co jim síly stačily, narážely ze strany na stranu, až se krabice převrátila a oni se rozkutálely po podlaze.
Koulely se mezi regály, uličkami sem a tam a společně se honily. Moc se jim to líbilo, že najednou mají tolik místa a mohou si společně hrát.
Ten barevný míček, co měl barvy duhy, se odkutálel k malému chlapečkovi, který si šel s maminkou do obchodu zrovna vybírat nějaký dárek, jen ještě nevěděl, jaký by chtěl.
A protože mu chlapeček padl do oka a moc si přál, aby si ho ten klučina vzal domů, narážel do něj všemi silami, chlapeček koukl na zem, kdo ho to stále šťouchá do nožiček, když spatřil barevný míček. Zvedl ho a prohlížel si ho v rukách, míček se na něj usmál, seskočil a začal se kutálet pryč. A malý chlapeček utíkal za ním, začali se honit po prodejně a to se jim oběma moc líbilo. Když chlapeček barevný míček dohonil, znovu ho vzal a utíkal k mamince a řekl, že by si rád vzal tuhle hračku, barevný míček, domů. A tak šli společně všichni tři k pokladně, kde za míček zaplatili a upalovali domů. Chlapeček byl rád, že má svoji hračku a míček byl šťastný, že už nebude tak sám a že si bude mít s kým hrát.
Napsal/a: dancingmary
