Za třemi vršky, třemi potůčky a zámeckým parkem, v malém domečku, žila babička s dědečkem a pejskem Alíkem. Měli vnučku Johanku a vnoučka Kubíčka. Vnoučátka to byla dvojčátka, co jim právě bylo 9 let. Tak začala objevovat okolní svět. Kam dříve sama nemohla, teď nastal ten kouzelný čas – co den, to příběh přinesl nám. Teď už vypráví život sám.
Za domečkem byla hora, tam dům stál s velikou kopulí, co večer co večer se otvírala a na nebe koukal dalekohled, který vše ve vesmíru sledoval. Tam pracoval dědeček. Kdo hádal, co to bylo za kouzelný dům, a hvězdárnu jmenoval, tak uhodl. Ovšem nebyl to kopec jen tak obyčejný, měl své jméno – Písečný vrch, ale děti mu říkají Písečák. Proč právě tak? Neb všude je písek a spousta skal, kde se hrát na schovávanou krásně dá. Máme tu taky oko, co vše vidí a nic mu neuteče. Proto pozor dej! Co je to oko? No přece jezírko s vodičkou čistou průzračnou.
Tak tam si šla hrát Johanka s Kubíčkem. Nejdříve jezdili na kole, pak na bruslích a s kamarády soutěžili, kdo postaví nejkrásnější pískový hrad. Jak čas pokročil a děti se nevracely, vydala se babička s košíčkem a Alíkem za dědečkem, aby se podívala dalekohledem, kdepak jsou. Do košíčku dala buchty s mákem, pitíčka a taky krásná jablíčka. Cestou uviděla spoustu hradů a na paloučku pod třešní ležela v trávě parta dětí stavitelů, co se unavila, když hrady postavila. Všichni spali, odpočívali. Babička jim košík zanechala, Alík vše pohlídal.
Kam šla babička? Přece za dědečkem. Podívat se po kraji, co děti dělají. Když nastal večer a začalo se stmívat, přišly děti, dědeček otevřel kopuli, vysunul dalekohled a pak se mohl kdo chtěl na hvězdy podívat. Dědeček uměl krásně vyprávět, co všechno znal a ty příběhy, až se dětem žačla očka zavírat, pak je babička s dědečkem pokrývkou přikryli, na dobrou noc jim pusu dali. Co dělá babička s dědečkem? Sedí na lavičce, hvězdy pozorují a Alík jim u nohou pěkně podřimuje. Tak tiše, očka zavřete a ať se vám zdá o kouzelném vrchu, co oko má…..dobrou noc
Napsal/a: Kasparek
