O mravenečkovi

Rubrika: Pohádky

Bylo nebylo, hluboko v lese, pod velikým smrkem si postavili mravenci veliké mraveniště. Mraveniště to bylo veliké, mělo spoustu chodeb a chodbiček, pokojíčků a komůrek a všude se to hemžilo mravenci. Všichni mravenečci byli velmi pracovití, ani na chvilku se nezastavili, neustálé nosili do mraveniště větvičky, jehličí a něco dobrého k snědku, přenášeli mravenčí vajíčka, hlídali mraveniště, pořád na něm něco opravovali.

A právě v tomto mraveništi bydlel jeden hloubavý mraveneček a protože ze všeho nejraději měl borůvkovou šťávu, říkali mu Borůvka. Borůvka často večer v komůrce hloubal a přemýšlel, jak je mu v mraveništi s ostatními těsno, jak by se mu hezky žilo, když by se nemusel o jídlo dělit s ostatními a pracoval by jen, když by se mu chtělo. Až si jednou večer řekl: „Takový velký mravenec jako já přeci nikoho nepotřebuje!“ Večer si sbalil věci do ranečku a ráno se vydal na cestu hledat nový domov.

Celý den mraveneček Borůvka chodil lesem a hledal místečko, kde by si postavil mraveniště, už byl z toho celý uchozený, bylo už pozdě odpoledne, pampelišky začaly už pomalu zavírat květy, když tu objevil opravdu krásné místo pod stromem. Nu, bylo už na čase, celý den jen hledal a hledal a byl celý uchozený a hladový a k večeru se mu i trošku začalo stýskat po ostatních z mraveniště.

Druhý den Borůvka začal snášet jehličí a větvičky na hromádku, chtěl si postavit krásné mraveniště, pracoval pilně celý den a ani na chvilenku se nezastavil. Večer si vzpomněl na své kamarády z mraveniště, kteří zrovna asi večeří borůvkovou šťávu a hladový usnul.

Borůvka byl stále hladový, v mraveništi nebyl zvyklý starat se o jídlo, přinášeli ho jeho kamarádi, proto to neuměl. Teprve teď, když byl na všechno sám, zjistil, co všechno pro něj jeho kamarádi z mraveniště dělali. A tak to šlo i další dny, hromádka jehličí se zvětšovala, už začala vypadat jako mraveniště, přesně tak veliké pro jednoho mravenečka.

Konečně se mu tedy podařilo mraveniště dokončit a večer uléhal Borůvka do vlastnoručně postaveného mraveniště. Mraveneček byl ke konci dne trošku pyšný, ale také hodně unavený, hladový a bylo moc mu líto, že nemůže být s ostatními. Mraveneček začal přemýšlet, proč vlastně mraveniště plné kamarádů opouštěl.

Druhý den ráno mraveneček radostně vyskočil ze svého nového mraveniště a vrátil se domů. Večer, před usnutím, vyprávěl ostatním mravenečkům o tom, jaké krásné mraveniště umí postavit, ale byl moc rád, že už je zase doma se svými kamarády.

Napsal/a: jaholka

Toto taky stojí za přečtení!

Nevychováváte je stejně! … i když si to myslíte

Tak to prostě je! Můžete se o to snažit sebevíc, ale nikdy nebudete všechny své děti vychovávat stejně.

Čtu dál →

Recenze: Kdo v přírodě čaruje – Pohádky od jara do zimy

Na pulty knihkupectví přichází kniha od Anny Burdové – Kdo v přírodě čaruje – Pohádky od jara do zimy. Měla

Čtu dál →

Recenze: Štěpán Kobliha není žádná bábovka

Kniha od spisovatelky Ivy Geckové Štěpán Kobliha není žádná bábovka, jež vydalo nakladatelství Grada, strhne všechny své malé čtenáře

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist