Byl jednou jeden mlynář, který neměl nic jiného než mlýn a jednu dceru, které říkal Hanička. Vždy si říkal, že svojí dceru dá jen bohatému muži, aby se jejím sňatkem dostal do vyšších vrstev. Všechny nápadníky odmítal, žádný nebyl pro jeho dceru dost dobrý a bohatý.
Nápadníky to věčné odmítání odradilo a nakonec se o mlynářovu dceru nikdo už ucházet nechtěl. Čas plynul a v mlynářovi rostl strach, že se mu dcera nevdá a zůstane mu doma na ocet.Jednoho dne přišel do mlýna chudý vandrovník Michal, který prosil mlynáře o práci, a že byl dobře rostlý a mlynář takového zrovna hledal, už Michal ve mlýně zůstal.
A jak to tak bývá, padli si Michal a Hanička jeden druhému do oka. Michal byl sice chudý jak kostelní myš, krom pár starých hadrů na sebe ani nic jiného neměl, zato práce mu šla pěkně od ruky, byl pohledný a statný, není divu, že se do něj Hanička zahleděla.
Mlynář, když zjistil, že mu Michal brousí za dcerou, ani se nezlobil. Byl rád, že po těch dlouhých létech, kdy se o jeho dceru nikdo neucházel, se konečně někdo našel, kdo si jí chce vzít. Mlynář Haničce a Michalovi vystrojil krásnou svatbu a oni se mu poté za rok odměnili vnoučetem.
Napsal/a: lenka11
