Ideální lékařská péče…!?

Rubrika: Těhotenství

985603_woman_doctorK napsání tohoto článku jsem se inspirovala články pomněnky, jmenovitě Co možná nevíte o těhotenství, a komentáři pod ním.
Několikrát je tam zmíněn přístup lékařů a jiného zdravotnického personálu k pacientovi, respektive k těhotné mamince.
Chtěla bych se podělit se svými zkušenostmi, a to právě se zkušenostmi s gynekology…

Možná bych měla uvést, že jsem ze zdravotnické rodiny, a tak se snažím vidět problémy ve zdravotnictví jako pacient i z opačné strany.

První paní doktorka, kterou jsem navštěvovala, byla zastánkyní makrobiotiky a alternativních metod. Tomu většinou fandím. Chyba podle mě byla, že paní doktorka nedávala rady (nedoporučovala), ale přikazovala – MUSÍTE, NESMÍTE. Což mi jako zrozenci ve střelci (ohnivé znamení) dost vadilo. Ale ještě jsem setrvala – libilo se mi prostředí, vlastní UZV v ambulanci (1x za týden přítomnost specialisty – v rámci těhotenské poradny, ale v potřebných případech i pro netěhotné), přístup sestřičky… Pak mi ale paní doktorka doporučila jistou vlákninu (název si už nepamatuji) na pomoc při redukci váhy s tím, že je to naprosto bezpečné, zdravé, nezávadné, že to bez problémů užívají i těhotné a kojící maminky. Ale ouha, já po tom měla hroznou zácpu. Manželova máti, která k této pí doktorce chodila taky, měla stejný problém. Obě jsme to při nejbližší příležitosti nahlásily, ale se zlou jsme se potázaly – paní doktorka na nás na obě (každá jsme tam byla v jiný čas) začala doslova řvát, že to není možné, že nikdo s tím problémy neměl, že si vymýšlíme…

No, pak jsem nějakou dobu docházela do CAR a když jsem se přestěhovala za manželem, zaregistrovala jsem se u lékaře v novém místě bydliště. A zpočátku dobrý – chodila jsem si jen pro recepty.
Mezitím se nám zadařilo a já po prvním cyklu IVF otěhotněla. A hned dvojnásobně.
Když bylo vše v pořádku, předali mě z CAR mému ošetřujícímu lékaři.
Už první návštěva mě měla varovat – „čekáte dvojčata, tak to jedno dáme pryč, ne!?“
No, vydržela jsem až do porodu (nebo vlastně chvilku po), ale problémy byly stále:
1. nevhodně napsané vycházky z CAR – 4 hodiny v kuse odpoledne, o tom, že bych mohla mít, tak jako některé těhulky vycházky celodenní dle potřeby, nechtěl ani slyšet
2. manžel jel asi na týden do zahraničí, na tu dobu jsem chtěla být u rodičů – tam bych měla péči na 200%, ale nešlo to – prý je to proti předpisům (papírování a byrokracie…! Pohoda těhotných i jiných pacientů je až na posledním místě…)
3. trochu jsem špinila, a když jsem to šla poslušně nahlásit, dostala jsem vyhubováno, že to určitě bylo horší, než říkám – prostě, že lžu… Pro jistotu jsem se šla poradit s jiným lékařem, který řekl, že je vše O.K. a jestli to tak vydrží, že můžu rodit v řádném termínu. Jen mě pro jistotu objednal do rizikové poradny.

Svému lékaři jsem to šla nahlásit. Celou dobu těhotenstvím mi „vyhrožoval“ hospitalizací, ale já se tomu bránila, protože, ač jsem obklopena lékaři a sestřičkami, mám syndrom bílého pláště… Ale o této poradně mi můj ošetřující nic neřekl, ale teď mě popoháněl, ať tam jdu o týden dřív…
Pravda, události nabraly jiný směr, poradnu jsem už nestihla a holčičky se narodily v 32. týdnu.
Brzy jim bude rok a naštěstí jsou v pořádku.

Dodnes mám nepříjemný pocit kolem žaludku, když si na to vzpomenu – skoro každou návštěvu v poradně jsem večer doma obrečela. Já vím, mohla jsem se ohradit přímo v ordinaci, ale víte, jak může být těhulka kvůli hormonům poněkud mimo a bezbranná… Někdy si říkám, jestli ten můj tlak „na konci“ těhotenství (kvůli tomu ten předčasný porod) nevyletěl právě kvůli těmto zážitkům…

No, doma jsem se trochu rozkoukala s holčičkama a zaběhla v péči o ně i domácnost a na prohlídku v šestinedělí šla v jedenácti týdnech věku holčiček ještě k tomuto lékaři.
A teď už jsem zaregistrovaná jinde a jen doufám, že to bude lepší…

Jaké zkušenosti máte vy?

Napsal/a: jarmuschka

Toto taky stojí za přečtení!

Nevítaní hosté v ústní dutině

Malé oválné vřídky trápí až 25 % populace. Objevují se v ústech nečekaně, ale ti z vás, kteří se s afty

Čtu dál →

Pořízení tažného zařízení je snadné a cenově výhodné

Disponovat vozem bez tažného zařízení není žádný hendikep, jak by se mohlo zdát. Pokud potřebujete využívat přívěsný vozík, karavan, nosič

Čtu dál →

Cyklistické dárky pro malé i větší cyklisty

Máte doma nadšeného cyklistu a nevíte, co mu pod stromečkem udělá největší radost? Podobným problémem se rok, co rok

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (11 vyjádření)

  • Právě, že ta sterilizace je tak definitivní. I jedna doktorka mi před porodem řekla, že k tomu musí ženská dozrát. Vím, že je to nejpohodlnější a nejlevnější antikoncepce a možná, že ji v budoucnu taky podstoupím, ale poslouchat to od první návštěvy těh. poradny bylo pro mě dost stresové. Asi mi spíš vadil ten způsob jednání doktora, že se mnou o tom nemluvil, jen mi sdělil, že porodím CS, přitom udělají sterilizaci a že sterilizační komise bude asi tak týden před termínem porodu. Nic víc. Já se nezmohla na nic, jen jsem si hledala informace na netu, jestli je nutný ten CS, že by pak ta sterilizace nemusela být. Ale nic jsem nenašla. Nakonec jsem doktorovi řekla, že bych raději rodila normálně, řekl, že bych musela mít dobře vyzrálý čípek a dítě by muselo být hodně malé, aby mi dovolil normální porod. Vzhledem k tomu, že moje děti vážili 4010g a 4350g, předpokládal, že stejně bude mít i to třetí – malý vážil 4000g. Takže CS. Je to škoda, vždycky jsem chtěla mít hodně dětí.

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Holko, já Tě naprosto chápu – Tvé obavy… Já naštěstí tuto otázku řešit nemusím, ale už mě to taky napadlo. A děsí mě, že je to nafurt…
    Nenech se k něčemu dotlačit proti své vůli – jestli tento zákrok v budoucnu podstoupíš, měla bys ho aspoň přijmout, abyses pak po zbytek života netrápila…

  • Anonymní

    Holko, proč se tolik bojíš sterilizace? Zvlášť, když už máš krásné zdravé kluky. Já to už mám za sebou. Problémy v těhu, hodně dětí a tak jsem se proto rozhodla. Doktoři mi to taky doporučili, když při CS viděli moje břicho, srůsty a křečáky. První pocity byly hrozné, ale teď už jsem v klidu a v pohodě. Děti mám a kdybych se rozhodla pro další, tak v dětských domovech je jich spousta.

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Jak už jsem psala, jsem doslova ze všech stran obklopena lékaři a sestřičkami, takže se na některé věci ve zdravotnictví dívám poněkud shovívavějšíma očima, ale čím dál tím víc chápu „nadávající většinu“ (promiňte mi ten výraz, nechci se nikoho dotknout!) – někteří doktoři (ale i jiný zdravotnický personál) se občas chovají naprosto nemožně. A vaše zážitky mě v tom utvrzují…
    Je jasné, že si musíme být vědomy ceny našich dětí i nás samotných a nedat se! Ptát se, ověřovat si postupy, trvat na svém, pokud neuznáme, že naše požadavky, obavy nejsou oprávněné… Prostě se aktivně zapojovat a nenechat sebou manipulovat jako s bezduchou loutkou…
    Už moralizuju – jdu spát…

  • Teda Ivet, úplně mě mrazí, když jsem dočetla tvůj příspěvek. Moc tě obdivuji, já bych se asi nezmohla na nic než na pláč.

    Já jsem vloni potřetí otěhotněla, bohužel po dvou císařských řezech. Proto mi můj gynekolog už od začátku těhotenství vnucoval porod císařem (naivně jsem chtěla potřetí rodit normálně) a sterilizaci. Bral jako hotovou věc, že ji prostě podstoupím, plánoval pohovor se sterilizační komisí a opakoval to při každé mé návštěvě. Dost mě to trápilo. Asi to mnozí nepochopí, protože otěhotnění po třech císařích je dost velké riziko, tak proč se prostě nenechám sterilizovat, žejo? Já k tomu možná časem taky dospěji, ale prostě teď mi to nešlo. Je těžké to vysvětlit, bylo to jenom, že si prostě nedovedu představit, že bych nemohla mít další děti. Ne, že bych plánovala mít další dítě, ale ten pocit…… Mimochodem, těhotenství po dvou CS je prý také rizikové, ale to moje nebylo, alespoň ne papírově.
    Také mě zarazilo, že mě na sterilizaci a nutnost CS při dalším porodu nikdy dříve neupozornil, přitom druhý porod prováděl přímo on. Hloupě jsem tenkrát souhlasila s plánovaným CS, protože argumentoval tím, že mám termín na svátky, to budou mít službu mladí, nezkušení lékaři, pokud jsem se poprvé neotvírala, nebudu se pravděpodobně otvírat taky a druhý řez vyžaduje zkušenou ruku. Tehdy jsem mu bezmezně věřila a souhlasila. Možná by to stejně dopadlo na CS, malej měl 4350g, ale co kdyby ne? Kdybych nebyla tak hloupá a i pohodlná, dopadlo to možná jinak. Ale to je moc „kdyby a možná“. Jen mě mrzí, že mi ta „hrozná“ rizika nevysvětlil alespoň tehdy, když jsem mu vloni řekla, že plánuji otěhotnět. Prý bez problémů. A pak mě stresoval v těhotenství. Nakonec to dobře dopadlo, těhotenství jsem já i malej ve zdraví přežili, nesterilizaci jsem si obhájila a mám tři zdravé syny. A samozřejmě beru antikoncepci. Vím, že moje starosti byly oproti jiným malicherné, ale mě to dost trápilo. Snad mě pochopíte.

  • Ahoj.Taky se mi stalo něco takového.Při prvním těhotenství jsem začala v 7 týdnu špinit a jelikož moje paní doktorka měla dovolenou (jako na potvoru),jela jsem do nemocnice.Pan asisrent mi udělal ultrazvuk a suše mi oznámil,že je plod mrtvý a že mě vyčistí.Naplánoval mi zákrok za dva dny.Asi nemusím říkat,jak mi bylo.Přesto jsem poprosila jiného lékaře znovu o ultrazvuk a radu a ten mi řekl,že tam srdeční akce je,ale hrozí mi potratkvůli hematomu.Bohužel si pan asistent trval na svém a nehodlal o tom se mnou ani s mladým lékařem bez atestace diskutovat.Dostala jsem strach,že se nechám „ukecat“ a podepsala jsem revers.Vrátila jsem se tam po 3 dnech,to už tam byla paní primářka a ta mi potvrdila,že miminko žije a opravdu je tam hematom,který by mohl potrat způsobit.Nasadila mi léky a v nemocnici jsem pobyla do 11 týdne.Bohužel mi pan asistent „zpříjemňoval“ pobyt v nemocnici jak mohl a vyvrcholilo to tím,že mi při jednom ultrazvuku tvrdil,že je to patologocké.To už jsem nevydržela a postěžovala si paní primářce, od té doby už jsem měla klid.Samozřejmě jsem si těhotenství už neužívala tak,jak bych mohla,měla jsem přece jenom trochu strach,co když? Nakonec se mi narodil 8 dnů po termínu Matyášek 4200kg a 53cm a je zdravý jako řípa.Bohužel,pan asistent se mi nikdy neomluvil,jenom paní primářka ho tak trošku omlouvala,že se taková „chybička“ může stát.Já osobně mám k lékařům ůctu,ale na druhou stranu je slepě neposlouchám,a snažím se s nimi o všem mluvit a hlavně se ptám.Ahoj Iveta

  • Anonymní

    Jarmuschko nedělej si z toho hlavu.:o) Hlavní je, že máš krásné, zdravé holčičky.

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    aannyy, máš asi pravdu, ale já už dost lidí svým znamením překvapila – jednou mi jedna spolukurzistka dělala rozbor osobnosti, kde mi vyšlo, kolik v sobě nemám energie… Ale navenek se projevuji jako velice klidný člověk… I když, teď jako máma, utahaná máma, vybuchuju kvůli maličkostem – že by mateřství bylo něco, co chybělo, aby má osobnost byla úplná!?
    Ramiro, já vím, máš pravdu. Ale člověk má vždy minimálně 2 volby – 1. nebudu to řešit a nějak se přizpůsobím nebo 2. tohle si nenechám líbit a hned s tím něco udělám. A je jen na něm, co si vybere…
    Já prostě v těhotenství byla nějaká rozháraná… A taky o sobě vím, že mám 2 osobní hranice, tu první často nechám rozplynout se a teprve na té druhé si své JÁ urputně bráním…
    A chybami se člověk učí. Věřím, že jestli budu ještě těhotná (což bych si časem moc přála, i když nevím – kvůli závěru mého těhotenství mi to moc nedoporučují…), budu chytřejší a více si vědoma svých hodnot.
    A koneckonců – já brečela až doma a miminko jsem si vzít nenechala – mám dvojčátka! A do nemocnice jsem šla vlastně až rodit… (ještěže jsou holky v pořádku!)
    A teď jsem zjistila, že jsem se v té Tvé reakci jaksi zamotala… musím si to znovu přečíst a promyslet…

  • Já nevím, ale moc bych do toho znamení netahala. Prostě si musíme ujasnit, co chceme a co ne. Co ještě strpíme a budeme tolerovat. A v těhotenství obzvláště. Jsme dospělé, tak s námi nesmí cloumat hormony a musíme si dupnout. Brečet můžeme doma. Jde nám přece o pohodlí v těch sice krásných, ale nelehkých měsících.

  • Rozumím tomu, že v těhotenství jsme poněkud citlivější, ale zarazilo mě, že ses jako ohnivé znamení (taky jsem střelec) nebránila a neodkázala doktora do patřičných mezí hned při první návštěvě, kdy ti navrhl potrat jednoho dítěte. Já bych realgovala asi jinak.

  • Ahoj Jarmuscho, citim tu normalne s Tebou, na me takhle vybafnout, asi se rozbrecim ne az doma, ale hned pred nimi a dalsi navsteva by byla na psychiatrii. 😉
    Ja jsem o svych lekarich psala v „Zenske hnete sebou“, ale musim rict, ze i pres to, ze jsem nebyla na jejich pristup zvykla, jsou profesionalni a rady rikaji stylem „radim“ ne „porucuji“ nebo „kritizuji“. Protoze presne jak pises, ty hormony delaji sve…
    Hodne stesti s holcickama a novym lekarem !!

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist