Na podzim se rozhodně nenudíme!

Rubrika: Volnočasové aktivity

podzimI když k tomu počasí za oknem může svádět, žádný déšť nebo sychravé počasí nás neodradí od toho, abychom si se synem užívali každý den naplno a to nejen doma, ale i venku. Když je dobrá nálada, pak ani zamračená obloha, ze které pokapává, nám chuť vzít nemůže.

Pravdou je, že letošní podzim překvapil mile teplem a sluníčkem, až ve chvíli, kdy píšu tento článek je už nějaký ten den zamračeno a poprchává. Takže vynechám to, jak jsme se synem trávili sluníčkem provoněné podzimní dny a vrhnu se rovnou na dny s aktuálním počasím.

Jistě všichni víte z mých jiných článků, že naše rodina patří mezi vcelku vášnivé cestovatele. A tuto zálibu neopouštíme ani ve chvílích, kdy už venku není tak nádherně jako v létě. Pokud se člověk dobře oblékne, nejlépe tzv. cibulovou metodou, a do batohu sbalí navíc pláštěnku, pak musím z vlastní zkušenosti říct, že nějaký ten podzimní déšť vůbec nevadí a tak vyrážíme zvesela na výlet. Nejde sice o zvlášť dlouhé výlety, ale i v okolí se dá nalézt spoustu zajímavostí a vůbec nevadí, že jsme třeba už na daném místě byli. Opak je pravdou a synovi se alespoň „osvěží“ paměť a připomene si nějaké zážitky.
Mezi naše zvlášť oblíbená místa patří hrad Křivoklát a s ním spojené blízké křivoklátské lesy. Nevím proč, ale moc se nám tam líbí. Otevřeno má i nyní na podzim, jen v kratší době a jen o víkendech. Synovi se líbí na nádvoří sovy a orli, které zde jsou, obdivuje zcela obyčejné věci, jako je hluboká studna apod. Někdy na hrad ani nedojedeme a odbočíme cestou k Lánům, kde máme oblíbené místečko na bloudění po lese. I když houby už nyní nesbíráme, je tu spousta věcí, které děti zajímají, například barevné listy, ze kterých se dají doma vyrobit krásné výtvory. Stačí k tomu pak čtvrtka, barevné papíry, pastelky a lepidlo.

Mezi další oblíbené místo patří zoologická zahrada v Tróji. Vzhledem k tomu, že je značně rozsáhlá, tak vlastně vůbec nevadí, když se podniknou výlety v několika dnech nebo opakovaně. A navíc, syn si vždycky oblíbí nějaké zvířátko a pak se těší, co bude při naší další návštěvě dělat nového. Mezi jeho největší oblíbence patří tygr a bílý medvěd. Tyhle dva nesmíme nikdy vynechat. Takže když se dohodneme, že pojedeme do ZOO, hledá ve své „kouzelné“ krabičce, kde má schované fotky a pohledy z nejrůznějších míst, která navštívil, obrázky právě těch jeho největších oblíbenců.

A samozřejmě nezapomínáme ani na muzea a podobná místa. Nejblíže máme Muzeum hraček na  Pražském hradě, tam chodíme hodně často a nikdy se tam nenudíme. Kromě toho musíme projít přes celý Pražský hrad, takže se zdržíme i „obdivováním“ katedrály sv. Víta, i když třeba jen zvenku. Synovi to absolutně nevadí, je doslova unešený z té výšky. Nebo se projdeme po starých zámeckých schodech s vyhlídkou na Malou Stranu, a když máme náladu, tak si uděláme takové „kolečko“ a projdeme se až na Karlův most – tam se synovi také hodně líbí, obdivuje všudypřítomné malíře, resp. jejich barvičky a jiné výtvory, které se tu dají shlédnout. A cestou domů si vyšlápneme starou Nerudovou ulicí.

A když jsme už nedaleko Petřína, tak ten také patří mezi naše často navštěvovaná místa. Především pak zdejší Bludiště, tam se synovi líbí natolik, že dostat ho od zrcadel dá někdy pořádnou práci. Takže lákadlem pro opuštění zrcadlového sálu je většinou projížďka lanovkou.

A ani na podzim nezapomínáme na trénování jízdy na kole. Samozřejmě pouze tehdy, když neprší, ale zamračená obloha nevadí. Nedaleko od nás je i park Ladronka, navíc jsou tady nyní nově vytvořené dráhy pro in-line brusle, ale ty se dají využít právě i pro jízdu na kole. Syn naštěstí ještě nejezdí moc rychle, pořád musí mít maminku tzv. u sebe, takže mě stačí dobré tenisky, abych za ním stihla v klidu dojít. Kromě toho v parku nemá kam sjet na nějaká nebezpečná místa, jako je třeba silnice, takže nemusím míst strach, kdybych mu nestačila.

Samozřejmě se naše podzimní aktivity odvíjí podle skutečného aktuálního počasí. Takže když doslova „lije jako z konve“, jsme doma a snažíme se něco vytvářet. Například nedávno syn viděl v pořadu Kouzelná školka výrobu papírových rybiček ozdobených vším možným, co se dá doma nalézt, tak jsme se také pustili do výroby. Kromě toho syn rád maluje, především vodovýma barvami, tudíž tato aktivita patří mezi jedny z našich oblíbených ve chvíli, kdy se ven moc nemůže. A pak knížky, které syn doslova miluje a mě z toho skutečně hřeje u srdíčka. Rozhodně neskončíme u jedné pohádky, naopak jsme schopní číst hodně dlouho v jednom kuse.

Ale nejraději jsme, když můžeme jít ven. A určitě my všechny maminky potvrdí, že pořádné provětrání malého caparta (a nejen jeho) má kromě vyžití a poznávání i další výhodu – dítě je tak příjemně unavené a provětrané, že usne doslova ihned, během minutky a celou noc krásně prochrupe tím nejsladším spánkem. A tak doufám, že se mému synovi po takovýchto společně prožitých chvilkách zdají jen ty nejkrásnější sny…

Článek na téma týdne Aby se děti doma nenudily, které bylo vyhlášeno v rámci Pojďme si povídat… když je venku sychravo.

Napsal/a: Ivča a Domča

Toto taky stojí za přečtení!

Tip na výlet: Jestřebí hory a frankfurtská polévka

Jedno letní pondělí jsme chtěli využít krásného počasí a vyrazit někam do přírody. Našli jsme dvě dosud nezdolané rozhledny

Čtu dál →

Recenze: Nepovedené kouzlo – Emilka a ztracená škola

Ráda by vám představila knižní novinku autorky Petry Martiškové s názvem Nepovedené kouzlo – Emilka a ztracená škola, která

Čtu dál →

Recenze: Jak to bylo s panem vlkem?

„To je o Karkulce? To přece znám. Všechny pohádky mám přečtený už dávno, vždyť je mi DESET, mami!“ sdělil mi

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist