Housle

Ke hře na housle je nutný velmi dobrý hudební sluch. Hráč vytváří a formuje tóny tak, že levou rukou „zkracuje“ struny a pravou rukou po nich přejíždí smyčcem. Nepomáhají mu žádné klapky, ventily, pražce ani jiná mechanická zařízení. Houslista nepotřebuje dobrý sluch jen k tomu, aby mohl hrát, ale aby si také mohl housle před každým cvičením naladit.

Housle jsou vlastně dutá krabice zhotovená z tenkého ozvučného dřeva, které zesiluje vibrace jedné nebo několika ze čtyř napjatých strun. Hráč rozechvívá struny tím, že po nich přejíždí lepkavými koňskými žíněmi.
Pokud vám to připadá jako poněkud složitý způsob vyluzování tónů, udělali jste první krok na cestě k porozumění, proč je tak obtížné naučit se hrát na housle a proč se to neobejde bez mnohaleté náročné práce.
Ke hře na housle je nutný velmi dobrý hudební sluch. Hráč vytváří a formuje tóny tak, že levou rukou „zkracuje“ struny a pravou rukou po nich přejíždí smyčcem. Nepomáhají mu žádné klapky, ventily, pražce ani jiná mechanická zařízení. Houslista nepotřebuje dobrý sluch jen k tomu, aby mohl hrát, ale aby si také mohl housle před každým cvičením naladit.
Mnozí učitelé trvají na tom, aby rodiče doprovázeli své malé děti na hodiny a dělali si poznámky, aby mohli kvalifi kovaně dohlížet na každodenní cvičení. Zapojení rodičů, které v žádném případě není možné ošidit, je obvyklým a snad i nezbytným předpokladem úspěchu žáka.
Housle jsou nejmenším a nejvýše znějícím strunným nástrojem, proto je jejich tón pro dětské ucho nejpříjemnější. Housle jsou také jedním z nejdostupnějších dětských výukových nástrojů.
Housle se vyrábějí ve tříčtvrtinové, poloviční, čtvrtinové, a dokonce i osminové velikosti, proto není problém najít vhodný nástroj dokonce i pro tříleté dítě. (K malým houslím budete potřebovat také malý smyčec.)
Při posuzování vhodnosti houslí pro vaše dítě není tak důležité, zda udrží malé housle a vypadá u toho spokojeně. Uvažujte raději o tom, zda váš potomek není přetížen školními povinnostmi nebo novými předměty ve škole. Máte- -li nějaké pochybnosti, vyčkejte, protože s výukou hry na hudební nástroj není třeba spěchat.

Tělesné předpoklady
Housle se hodí k lehkému a pružnému typu gymnasty a tanečníka. Na housle se hraje vestoje, což procvičuje rovnováhu celého těla. S výukou na malé housle se obvykle začíná mezi šestým až desátým rokem.
U houslisty se vyžaduje dokonalá přesnost práce levé ruky, proto se housle nedoporučují dětem orientovaným výrazně na pravou ruku. Na druhé straně většina levorukých dětí si s nástrojem poradí snadno.
Lidé, kteří na housle nehrají, se často mylně domnívají, že se nástroj drží levou rukou. Ve skutečnosti musí být levá ruka zcela nezatížená, pokud má jemně a přesně mačkat struny. Nástroj se drží v sevření mezi bradou a klíční kostí. Při hře se tedy chvění nástroje přenáší přes kosti přímo do mozku – což posluchač samozřejmě nepostřehne. Pro mnohé děti je chvění nástroje nepříjemné, ba dokonce bolestivé. Pro děti s poruchami sluchu může být i nebezpečné.
Housle jsou vhodným nástrojem pro děti, kterým je chvění nástroje přenášené kostmi příjemné, a dokonce je uklidňuje. Jsou to děti, které léta spávají s oblíbenou hračkou nebo polštářkem.
Další formou tělesné zpětné vazby při hře na housle je pocit „plynutí s hudbou“. Dobře vedené dítě cítí hudbu celým tělem. Tento pocit je příjemný zejména dívkám, které obdivují balet.

Psychické předpoklady
Děti, které dobře zvládnou hru na housle, v sobě spojují inteligenci a vnímavost, dobrý hudební sluch a současně i vysokou míru svědomitosti. Rodiče se někdy diví, proč očividně bystré dítě, které se snadno naučilo číst a psát, ve škole má dobré známky a je společenské, nezvládne hru na housle a zanechá jí, zatímco jeho evidentně méně inteligentní kamarádi pokračují a dělají pokroky. Odpověď obvykle tkví ve skutečnosti, že chytrému dítěti šlo všechno vždycky snadno a nikdy se nenaučilo o něco usilovat. Bez svědomité píle nelze při hře na housle dosáhnout žádných větších pokroků.

Povahové předpoklady
Strunné nástroje nenabízejí možnost vybití přebytečné prudkosti a bujnosti. Vyhovují spíše klidným dětem, které si spokojeně dokážou číst ve svém pokoji nebo si rády hrají s jedním či dvěma blízkými kamarády. Dokonce i houslisté v orchestru se spřátelí jen s jedním či dvěma kolegy a nestýkají se se všemi padesáti členy smyčcové sekce. Paradox je v tom, že se musí smířit se skutečností, že jejich hlavní funkcí je podílet se na společném zvuku; posluchač jen málokdy slyší hrát jednotlivého houslistu. Hru na housle často dobře zvládnou jedináčci. Je to částečně proto, že rodiče stráví s jediným dítětem více času a chtějí se podílet na jeho rozvoji, ale také proto, že jedináčci jsou zvyklí na společnost dospělých. Proto mají schopnost vytvořit vztah s učitelem a vytěžit z něj co nejvíc, což je nezbytná podmínka ke zvládnutí nástroje.

Napsal/a: Atarah Ben Tovim, Douglas Boyd