Ochutnejte Písmenkovou polévku

Už jste někdy skládali novoslovo nebo cvičili veršovací rozcvičku? Víte, jak se hraje na líného řečníka? Začtěte se do originálně ilustrované knížky a zjistíte, že máme krásnou mateřštinu – čeština není jen povinný školní předmět, ale především tvárný a bohatý jazyk, se kterým si můžete užít spoustu zábavy a přitom si zdokonalit slovní zásobu.

Písmenková polévka

„Oběd!“ zavolal tatínek z kuchyně a David s Adélkou vystřelili z postele rychleji než kulka z myslivcovy pušky. Oblékli si župánky, aby jim nebyla zima, a šli si umýt ruce. Když se posadili ke stolu, čekal je silný vývar. Vzhledem k potížím s polykáním to oba strávníci uvítali.

„Hele, to jsou písmenkové nudličky,“ všimla si jako první Adélka.
„Tak si nabereme a podle toho, co zůstane na lžíci, pak zkusíme vytvořit slovo,“ navrhl David.
Tatínek nebyl proti, spíš naopak. Hned si nabral pár nudliček na lžíci a snažil se číst: „KBORNAS.“

„To je teda dost divné,“ hihňala se Adélka. „To nedává žádný smysl!“
„A kdybychom vyměnili pořadí písmen?“ nabádal je tatínek.
„To bychom si ale museli napřed napsat,“ řekl David a napsal písmenka na bloček, který byl připevněný na ledničce.

Všichni na to koukali, ale zapomněli přitom na polévku. „Víte co? Necháme si to na potom, teď se raději najezte, ať vám to nevychladne,“ upozornil je tatínek. Všichni se pustili do jídla, ale každý si přitom prohlížel písmenka, která uvízla na lžíci, a než je dopravil do úst, zkoušel vytvořit nějaké slovo.

Když dojedli, hupsli zpátky do postele. Od tatínka dostali teploměr a další dávku teplého čaje s medem a s citronem.
„Já už vím, co by z toho mohlo být,“ řekl z ničeho nic David.
Tatínek ani Adélka nevěděli, co má na mysli, ale David jim to hned objasnil. „Z těch písmen v polívce by mohla vyjít KOBRA.“

„Jaká to vlastně byla písmena?“ zeptal se tatínek a odešel do kuchyně pro lísteček, na který je David napsal.
„KBORNAS“ nahlásil tatínek dětem a Adélka s Davidem si písmena zapsali do svých bloků.
„Máš pravdu, KOBRA by z toho mohla být.“
„Nebo SRNA!“ zaradovala se Adélka. Vzrušením zamáchala rukama, až jí málem vypadl teploměr.
„SRNA taky,“ potvrdil tatínek a podíval se na oba teploměry.
„Asi byste měli jít spát. Spánek léčí!“
„Až za chvilku. Nejdřív najdeme všechna slova, která se dají z těch tvých písmenek poskládat,“ žadonil David, kterého ta hra náramně bavila.’„NOS, je tam nos!“ triumfovala opět Adélka.
„A taky BROK a SRAB,“ nezůstával pozadu David.
„Nebo SBOR!“ řekla zase Adélka.
„A taky SKOBA!“ hlásil David.

Tatínek se jen usmíval, měl radost, že obě děti jsou tak bystré, i když mají zrovna teplotu. Padaly ještě další návrhy jako SOB, KRA, BOK, KOSA, ale tatínek to ukončil: „Výborně, ale teď si dáte od přemýšlení na chvíli přestávku. Pustím vám pohádku z cédéčka a vy si na chvíli odpočiňte. Já si potřebuji ještě něco udělat. Napijte se teplého čaje a hybaj na kutě!“