Výprava (nejen) za kamenem republiky

Že jste ještě o žádném kameni republiky neslyšeli? Pak nejste sami. Dokud jsem si nevyhledala před svým odjezdem na dovolenou informace o památkách a turistických cílech, také jsem právě o něm neměla ani tušení.
Ale výlet k němu, patřil mezi ty nejkrásnější a nejromantičtější, které jsme v této době podnikli a proto vám nabízím svou pozvánku, která se nepochybně zapíše mezi ty nejzajímavější.
A neváhejte s sebou vzít i vaše děti, nudit se stejně jako vy nebudou.

Kudy kam
Výchozím bodem, ke kterému se dá přijet až autem, je lesní hotel Peršlák. Leží v lesích, nedaleko česko-rakouských hranic, jedná se skutečně jen o několik desítek metrů. Dostanete se k němu z malého pohraničního městečka Nový Vojířov, dle ukazatelů nemůžete minout.
Před hotelem se nachází velké parkoviště, žádné poplatky se neplatí. Pro auta je to konečná stanice, dále je povolena cesta pouze pro pěší či cykloturisty.
Vzhledem k tomu, že hotel Peršlák má svou bohatou historii nejen jako ubytovací zařízení a úzce souvisí právě s naší historií, musíme si o něm povědět něco více.

Ve dvacátém století na tomto místě stávala vojenská kasárna. V době počátku druhé světové války sem narukovali čeští vojáci a začala historie vzniku kamenné památky. V roce 1938 tito čeští vojáci vytvořili z pískovcového kamene podobu tehdejší Československé republiky, tedy i se Slovenskem. Na kameni zachytili i státní hranice a vytesali do něj nápis: „Naše je a naše zůstane 1938“.
Bohužel, němečtí vojáci, kteří se zde také ocitli, si neodpustili připojení potupného: „Bis wir kamen 1938“ – „Než jsme přišli.“ Situace se změnila po ukončení války v roce 1945, kdy Němci kasárna opustili, a po nastěhování českých vojáků do těchto kasáren se přidal nápis: „Pravda vítězí 1945“.

Kámen se stal symbolem, ani komunisté si nedovolili jej „vyhodit“ do zdejších lesů. Obrat ale nastal v devadesátých letech, kdy pouze velkou snahou Rakušanky, paní Hauserové, kámen neskončil zahozený někde v lesích při přestavbě kasáren. Zároveň došlo ke koupi této budovy a jeho následné přeměně na lesní hotel Peršlák. Kámen republiky byl uchován na počátku zdejší zahrady, kde jej naleznete i nyní.

Vzhůru za poznáním okolí
Po prohlídce unikátního kamene, jež ztělesňuje malou část naší historie, se vydejte na česko-rakouské hranice. Jsou odsud vzdáleny cca 250 metrů. Na rozcestí u hotelu jděte podle ukazatele doleva. Čeká vás příjemná cestička lesem po písku, pouze nezapomeňte odbočit na dalším rozcestí doprava, jděte podle hukotu potoka. Vlevo je pěšina určená pro cyklisty a směřuje na jiná místa.
Po pár metrech před sebou uvidíte lávku, dřevěný most a neopomenutelné cedule s nápisy upozorňující na státní hranice. Tento most byl vybudován rovněž zakladateli zdejšího lesního hotelu, před tím se turisté i cyklisté museli brodit korytem potoka. Je vystavěn velice zajímavě a zapadá do celkové scenérie, možná bych si i dovolila říci, že je toto místo jak vystřižené z pohádky.

Po jeho překročení stojíte na rakouském území, hned vpravo můžete vidět zbytky jakéhosi zděného stavení – co zde původně stávalo, se mi nepodařilo zjistit. Předpokládám ale, že se jedná o dům opuštěný někdy na konci druhé světové války.

O několik metrů dále vás přivítá první stavení, typická chaloupka obložená dokola dřevem a brzy se již dostanete na rozcestí. U dřevěných ukazatelů cesty si pak můžete vybrat tu svou, pokud chcete směřovat například do nedaleké vesničky s penzionem Mader, čeká vás přibližně kilometr chůze, ale vskutku nádhernou krajinou.

Po návratu stejnou cestou na rozcestí hotelu Peršlák rozhodně nesedejte zpět do auta a vydejte se hledat další krásy a tajemství zdejší krajiny. Pokud budete směřovat hned od ukazatelů směrem dolů z kopečka, po asfaltové silničce, brzy napravo objevíte malou pěšinku vedoucí ke zdejšímu rybníčku. Neváhejte se tu osvěžit, v létě je voda příjemně teplá. Rybníček je cílem jak pěších turistů, tak trempů, na začátku je velmi pomalý sestup, takže se osvěžit mohou i malé děti.

Po svlažení pokračujte na další rozcestí a jděte vlevo, tedy z udržované cesty pro cyklisty sejdete na písečnou lesní cestičku. Opět narazíte na potok a přejdete lávku. Za ní nezapomeňte odbočit doleva, ukazatele tu nejsou, musíte sledovat jen zelené turistické ukazatele na stromech. Po pár metrech úzké pěšinky kolem vody dojdete k cedulím oznamujících státní hranice a k patníku VI./28. Ocitnete se na nejsevernějším bodu Rakouska.

Kromě toho se někde v těchto místech také nalézá prastaré slovanské pohřebiště, i přesto, že jsme jej hledali téměř hodinu, spolu s dalšími dvěma výpravami turistů, nalézt se nám jej nepodařilo. Směrovky zde žádné bohužel nejsou a podle velice podrobné mapy se nám tento cíl také nepodařilo objevit.
I přesto se může ale pokochat krásou zatím nedotčené přírody a mohu vás ujistit, že budete skutečně nadšeni.

Ještě než zamíříte autem zpět do civilizace, stavte se na občerstvení v hotelu Peršlák, na zdejší zahrádce vládne klid a pohoda. Ceny nejsou nijak vysoké, ale přesto odpovídají kvalitě poskytovaných služeb. Kromě toho se tu scházejí turisté i trampové, a tak si mile popovídáte či využijete zkušeností a rad lidí, kteří zdejší území dokonale znají. Zároveň si tu můžete koupit i pohledy a obdařit jimi své známé.

Až se budete vracet zpátky autem, zkuste se zastavit v nedalekém městě Nová Bystřice. Přivítá vás malebné náměstí městečka, téměř jako vystřižené z cestovatelských průvodců. První zmínka je již z roku 871, osídlení je pak datováno kolem 12. století.

Z památek, které se tu nacházejí, stojí za zmínku například morový sloup uprostřed náměstí či kostel sv. Petra a Pavla ze století čtrnáctého, vynechat byste neměli ani návštěvu hradu přestavěného na zámek ze 13. století.
Uprostřed města se nachází poměrně velké parkoviště, pokud jej budete chtít využít, pak si nezapomeňte opatřit parkovací kartu, jež obdržíte buď na zdejším městském úřadě, ve zlatnictví nebo v infocentru města. Všechny tyto objekty sídlí přímo na náměstí. Zavírací doba je ale v 17 hodin, poté je parkování zdarma.

Ve městě funguje i směnárna, zvláště tedy využívaná těmi, kteří pokračují po silnici na hraniční přechod do Rakouska.
Na náměstí je hned několik restaurací, při teplém počasí mají všechny zahrádky s výhledem na náměstí a byla by škoda nevyužít jejich služeb.

Tak a tady moje pozvánka putováním pohraničí končí. Pokud se sem někdy vydáte, pak vám přeji příjemnou cestu a šťastný návrat.