Posázavsko uchvátí svou nádhernou přírodou, v létě všudypřítomnými trampy a vodáky a cesta vlakem se tak stane neopakovatelným zážitkem pro vás i vaše děti…
I já jsem se rozhodla, hlavně na přání dětí, nechat našeho plechového miláčka ještě odpočívat. Brzy ráno jsem s nimi vyrazila na Hlavní nádraží v Praze, v neskutečném ruchu mezinárodního nádraží jsem zakoupila jízdenky, zdárně našla i to správné nástupiště a pak nás už čekal nádherný výlet ještě krásnější krajinou. Musím říci, že mě ten den nadchlo snad úplně všechno – krajina okolí řeky Sázavy, hrad, vodáci, kteří mávali vlaku „Ahóój“, trampové… A tak vás také zvu na jeden skutečně prázdninový výlet se vším všudy…
Po dlouhých dvou hodinách jsme vystoupili na malém nádražíčku v Českém Šternberku. Nad námi se tyčil, jako před staletími, hrad, jehož zajímavostí je nepochybně fakt, že předkové jeho zakladatele jsou stále i jeho nynějšími majiteli. Což je u hradů myslím opravdu ojedinělá skutečnost.
Přes řeku jsme šli přes most, pod nímž se na vodě už připravovali vodáci na své plavby Sázavou. Nedaleko bylo otevřené dobové tržiště, spíše takový jarmark se spoustou věcí a věciček, které uchvátí asi nejvíce děti.
Nedaleko od náměstíčka se klikatí cesta vedoucí hradu. Výstup není nijak dlouhý, spíše náročnější na nohy, neboť se skládá s vyšších, polorozpadlých schodů, jež je nutné překonat, chcete-li se na hrad podívat.
My jsme pak zvolili dětskou prohlídku, na kterou jsme měli předem rezervované vstupenky. Přivítala nás mladá paní klíčnice a hned po úvodu zadala dětem pro utišení první úkol. Jednoduchý, ale chytrý – aby v klidu vystoupali po více jak sto schodech, museli počítat, kolik jich přesně je. A vida – zabralo to. Děti byly tiše a v duchu počítaly.
Pak začala samotná prohlídka, zcela uzpůsobená dětským návštěvníkům. Nečekejte tedy žádné informace o kompletní historii doplněnou daty šlechticů apod. Klíčnice děti upozorňovala na zajímavosti, jež jim vysvětlovala na dnešních souvislostech. Kupříkladu zde byl stroj na vytvoření vakua rostlin, protože jeden z majitelů byl vášnivý sběratel rostlin (a pro zajímavost také spoluzakladatel Národního muzea v Praze). Stačilo přirovnat stroj k dnešní vakuované šunce:-) Porcelánové kryty elektřiny, které se zde nacházejí, přirovnala k dnešním vypínačům apod.
Nachází se tady i velká sbírka dýmek jednoho z majitelů. Jejich počet zůstal ale pro děti, alespoň na nějakou dobu, utajen. Aby se ten počet dozvěděli, budou se muset vydat do Prahy, na Karlův most a spočítat zdejší sochy. Tolik, kolik jich tam je, je i počet oněch dýmek…
Zajímavě pojatý byl i rodokmen rodu Sternberků. Jednalo se ale o zkrácený rodokmen, celý by se asi na stěnu pokoje nevešel…
Hrad jako takový patří k našim nejstarším hradům vůbec a také velmi dobře dochovaným. Byl založen v polovině třináctého století, je pojmenovaný podle rodového erbu, zlaté osmicípé hvězdy. Byť se za husitských válek vyhnul zničení „chytrostí“ zdejší paní, ke konci patnáctého století byl zradou vypálen. Obnova ale na sebe nenechala dlouho čekat, hrad byl pak dokonce ještě mohutnější a pevnější. Ještě v sedmnáctém století měl svou gotickou podobu. Současným majitelem, který žije na hradě, je pan Zdeněk Sternberk, je mu 91 let. Jeho syn Filip, další z rodu Sternberků, žije v Rakousku.
Děti plnily neustále nějaké úkoly a myslím, že je prohlídka, která měla trvat dle předběžného infa asi půl hodiny, ale protáhla se na celou hodinu, bavila a prošli ji se zaujetím. I když, známky únavy se ke konci u některých přece jen dostavily. 🙂
Po prohlídce hradu jsme shlédli ještě malou, ale o nic méně zajímavou prohlídku starých motocyklů a dozvěděli jsme se například, že motorkáři kdysi používali k obuvi takové plechové sandály. No, napadlo by vás to?:-)
Z hradu také vede kratší cesta k hladomorně a jedné z tehdejších bašt hradu, která stojí za ten kousek odbočení z trasy. Máte-li odvahu, pak můžete vystoupat na věžní hradby a podívat se do okolí. Nebo zajít k oné hladomorně… Budete-li unaveni, je tu příjemné prostředí s posekanou trávou, kytičkami a lavičkou, jíž můžete využít k odpočinku.
No a pak nás již čekala cesta zpět na nádraží, odkud jsme se vrátili do Prahy. Cestou jsme ještě prošli jarmark a v nedaleké restauraci trochu osvěžili naše chuťové buňky.
Výlet byl skvělý, i když dost únavný hlavně díky cestě, přesto se mě i dětem moc líbil a slíbily jsme si, že na ten příští vyrazíme zase vlakem:-)
Kudy kam
Jedete-li autem, pak například z Prahy sem vede dálnice D1 na Brno, odbočíte na 41. kilometru. Parkování je pod hradem, asi 5 minut pěšky.
K cestě vlakem můžete využít třeba Posázavský Pacifik, Posázavský motoráček nebo klasický vlak ČD. Z Prahy jede z Hlavního nádraží, směr „Sázava“. Buď přímý spoj, nebo s přestupem v Čerčanech.
Vydat se ale můžete i na kole, Posázavím vede spousta cyklotras a samozřejmě i pěšky, po značených turistických trasách. Je jich několik (ze Sázavy, z Kácova, z Divišova).
A samozřejmě i po řece🙂
Otevírací doba, vstupné
Hrad je otevřen od dubna do října. V sezoně denně, jinak o víkendech. Prohlídka se skládá z jedné trasy a patnácti prohlídkových místností. S dětmi využijte raději dětskou prohlídku, která je uzpůsobená věku návštěvníků. Zajímavostí jsou i noční prohlídky.
Vstup na dětskou prohlídku, je lepší si předem zarezervovat telefonicky či emailem.
Vstupné pro dospělého je 125 Kč, děti do 15 let zaplatí 65 Kč. Chcete-li fotit na hradě, připlatíte si 40 Kč.
Poznámky a ostatní
Na nádvoří je v létě sokolník, kde se můžete za 30 Kč vyfotit s dravým ptákem v ruce, či vyslechnout zajímavé povídání o sokolech.
V pokladně si můžete zakoupit mnoho suvenýrů, mají tu i turistické vizitky, deníčky, známky…Děti dostanou na požádání razítka do cestovatelských deníčků.
Schránka na pohledy je hned u pokladny, další pak u nádraží. Hradní WC je čisté, s obsluhou, hned u pokladny.
Plánujete-li cestu s kočárkem, moc nedoporučuji. Cesta k hradu, od vlaku, není na kočárky uzpůsobena, stejně jako prohlídka. Zdatný tatínek ale problém vynést golfky mít nebude. Naopak okolí je pro kočárky jako dělané. Přidete-li ale autem, pak budete šlapat po asfaltové cestičce, takže se s kočárkem pěkně projedete (na prohlídku se s ním ale nedostanete).
K občerstvení můžete využít hradní restauraci či restauraci Pod hradem. Cenově jsou srovnatelné. Jen ta „pod hradem“ je taková klasická, ale se zahrádkou. Luxusnější je ta na hradě. Kdo miluje absolutní luxus, může se u nádraží vydat do Parkhotelu, kde je i restaurace pro návštěvníky.
Chcete-li jen něco na zakousnutí, jsou tu na náměstí potraviny – ovšem, dle mě, s velice omezenou nabídkou.
Více informací najdete na oficiálních stránkách hradu Český Šternberk.
Napsal/a: Ivča a Domča
