Máte rádi procházky lesem?
Mám pro vás pozvání do Jánošíkových dier na Slovensku. Jánošíkové diery se nacházejí kousek od Terchové. Cesta od hranic ze Slovenskem trvá asi 1,5 hodiny.
Nevím přesně jakými dědinkami jsme jeli, ale bylo tam nádherně. Od Terchové je to už jen kousek, zaparkovali jsme u hotelu Diery. Bylo tu několik stánků s občerstvením. A pak jsme se vydali směrem do lesa.
Cestička byla vyznačená a čekali na nás různé překážky, ale plánované. Věděli jsme, že jsou tam nějaké žebříky a lávky. Byla to nádhera. Mezi skalami byl žebřík, pod ním byl vodopád a přes to jsme měli jít. Nádhera a moc doporučuji.
Nebudu vám popisovat každý detail, musíte vyzkoušet a pro inspiraci mrknete na fotky.
Jánošíkové diery jsou rozdělené na Velké a Malé. Velké, to je složitější cesta s žebříky, a Malé, to je spíš taková procházka. Ale cesty můžete spojit, Velkýma dierama začít a cestou zpátky můžete jít Malýma dierama. Na rozcestí těchto dier je ještě jedna cesta, která vede na Rozsutec, ale tam jsme nebyli, tak nemůžu popsat dojmy.
Teď nějaké rady pro cestovatele. Když si výlet vyberete, určitě si vezměte něco víc na oblečení, protože je tam chladněji než dole v dědině.
Neberte s sebou moc malé děti, a jestli se ty starší bojí výšek, tak raději opatrně. Žebříky nejsou v perfektním stavu, ale nebáli jsme se a udrželi nás 🙂 .
A ještě jedno upozornění: Jánošíkové diery je možné navštívit jen v létě, tím myslí asi dokud je teplo. V zimním období nedoporučují vstup kvůli tomu, že žebříky namrznou a můžete sklouznout… Nikdo to tam nehlídá, tak by vás ani nikdo nenašel. Je to něco jako přírodní rezervace, takže to nejde uzavřít.
Neplatí se nic, vše je zdarma. Hlavně krásný čistý vzduch a pohled na krásnou přírodu.
Přeji příjemný a nádherný výlet.
Článek byl zařazen do soutěže Napište tip na výlet a vyhrajte jednu z publikací Co v průvodcích nebývá, do které můžete až do 5. července 2009 poslat svůj příspěvek i vy.
Ceny do soutěže věnovalo nakladatelství Motto.
Napsal/a: jeranis
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (3 vyjádření)
My jsme tam také byli, ale už je to hodně dávno.
Byla jsem tam v mládí:-) ještě coby instruktorka s pionýrským oddílem… Vzpomínky mám matné, vybavuji si jen, jak to bylo úchvatné, ale počasí nic moc, poprchávalo, všechno bylo kluzké a já byla docela srabík, víc než idylku jsem vnímala ten strach, co když se mě nebo dětem něco stane… Takže díky za připomenutí, další důvod k tomu, abychom se zajeli někam podívat, třeba tentokrát počasí vyjde:-)
Také jsme tam byli a máme pěkné vzpomínky. A právě jsme se včera domlouvali na další víkend se známýma, že tam zajedeme.