Do Berouna nejen za medvídky…

Královské město Beroun láká k výletům i za poznáním spoustou možností a to včetně těch, určených pro děti. Beroun totiž není jen vyhlášené Medvědárium, naopak nabízí daleko více, kde se rozhodně nebude nudit nikdo…

Když jsem na jedno sobotní odpoledne připravovala výlet do tohoto města, věděla jsem jen, že se tady nachází Medvědárium a Muzeum českého krasu. I když právě u něj jsem si nebyla jistá, zda bude zábavné pro malé dítě. Nicméně zkusit se má všechno, a tak jsem se synem navštívila jak zmiňované muzeum, tak i vyhlášený Geopark Barrandien. K tomu jsme přidali návštěvu medvídků na Městské hoře a nakonec jsme vylezli na kopec Děd s rozhlednou. Den se vydařil, zklamaná jsem nebyla ani já, ani děti…

Trochu slov o Berouně

Královské město leží nedaleko Prahy, asi třicet kilometrů směrem na jihozápad. V okolí je nádherná příroda, v blízkosti můžete navštívit Koněpruské jeskyně, hrad Karlštejn, městečko Svatý Jan pod Skalou apod. Nežije zde mnoho lidí, necelých dvacet tisíc. Místo bylo osídleno již v éře mladší doby kamenné, ostatně samo místo vybízelo k osídlování pro hojnost vody, zvěře, tedy i potravy a také úkrytů.
První písemná zmínka o Berouně pochází z doby Přemysla Otakara II., z roku 1265, ve které se město zmiňuje latinsky jako Verona. Vzniklo město, které se stalo důležitou spojnicí mezi Prahou a Plzní, na soutoku řek Berounky a Litavky. Ke konci 13. století je zakládáno historické centrum města. V roce 1303 se stává královským městem. Současná podoba Berouna z velké části pochází ze století osmnáctého.
V roce 1992 byla v Berouně vyhlášena Městská památková zóna.
Po příjezdu do města asi každý turista zamíří do centra, na Husovo náměstí. Dominantní stavbou je tady radnice, jejíž současná podoba pochází z roku 1903 a na obou koncích dvě brány – Pražská a Plzeňská. Pražská brána pochází z přelomu 13. a 14. století a dříve měla jako hlavní úkol ochranu města a pozorovatelnu. Plzeňská brána je zřejmě nejstarší částí městského opevnění, i když původní podoba nebyla zachována kvůli požáru. Byla proto zrekonstruována v osmnáctém století.
Celé náměstí je vcelku poměrně velké, uprostřed je dostatek míst k sezení a na každém konci se nachází kašna. Tady se bude líbit hlavně dětem – nebo tedy alespoň můj syn zbožňuje kašny a s tekoucí vodou a dokáže je obdivovat hodně dlouho. Bohužel voda pro toto náměstí znamenala ve své podstatě zkázu při povodních v roce 2002. Náměstí bylo poté zrekonstruováno a dostalo nynější podobu, a to včetně opravených domů.
Nejstarším dochovaným domem na tomto náměstí je tzv. Jenštejnský dům, ve kterém nyní sídlí Muzeum českého krasu. Na domě jsou tabulky, které ukazují výšku vody při povodních v roce 2002 (186 cm) a také v roce 1872, kdy hladina zde dosáhla 259 cm.

Hurá do muzea

Pravdou je, že výloha u vchodu do muzea mě nijak neoslnila, spíš jsem se skutečně obávala toho, že zaplatíme vstupné a odejdeme během pár minut, protože děti nebude výstava bavit. Ale mýlila jsem se.
V muzeu je umístěna výstava kamenů, jak je nazval jednoduše syn. Ve skutečnosti jsme shlédli křemeny i výrobky z něj. Vzhledem k barevnosti a možnostem jsme procházeli pomalu a vyhledávali spolu ty nejzajímavější, pro syna ty nejhezčí apod. Já jen doplňovala tím, co bylo uvedeno na cedulkách a co si nemohou malé děti samy přečíst a tak jsme se vlastně příjemně bavili až ke schodišti, které nás zavedlo na další součást výstavních prostor.
Tady jsme viděli etnografickou expozici, která se dětem bude líbit. Kromě toho, že je tu zajímavě vystavený venkovský interiér, se dětem líbila jak selská kolébka – tu si mohli i sami vyzkoušet pohoupat, tak třeba i kolovrátek.

Z dalších vystavených exponátů zaujme asi nejvíce kluky expozice věnovaná jeskyňářům v Českém krasu se „skoro živým“ jeskyňářem – navíc vše v trochu ponuré a tmavé místnosti, jako byste se skutečně na chvíli ocitli někde dole v úplné tmě.
Nevynechejte z prohlídky ani tu část věnovanou archeologii. Opět je to jedna z těch, které děti zaujmou. Najdou tady umístěné nálezy mečů a vůbec bojovných nástrojů, tak i výrobků denní potřeba apod.

Celý prostor je pak doplněn výstavou výrobků nejrůznějších cechů – hrnčířský, hodinářský, truhlářský, zednický apod.
V neposlední řadě na konci prohlídky dojdete do místnosti věnované živé přírodě českého krasu. Ta si děti užijí. Shlédnou zde celou řadu ptáků, brouků, motýlů i savců.

Po prohlídce muzea zamiřte za roh Jenštejnského domu, do Geoparku Barrandien.

Geopark Barrandien – malé, ale příjemné místo i pro děti

Sem se dostanete, pokud při východu z Muzea českého krasu zahnete první uličkou doprava. Vchod je po pár krocích.
Tento geopark byl otevřen v roce 2003 jako expozice pod širým nebem, nachází se na dvoře muzea. Návštěvníci se tady seznámí s geologickou stavbou Barrandienu. Vše je vysvětleno na informačních cedulích, takže nemusíte být vůbec znalec, abyste si udělali jednoduchý obrázek plný informací.
Líbit se tu bude i dětem. Hned na začátku je přivítá jezírko s tekoucí vodou – my jsme u něj strávili většinu času naší návštěvy.
Aby si děti mohli připomínat geopark i doma, nachází se v zadní části parku tzv. kameniště. Jsou tu úlomky hornin, často se zkamenělinami a vy si můžete odnést ten, který se vám líbí.
Synovi se nejvíce líbil samozřejmě ten úplně největší, který tady našel, tudíž jsme strávili poměrně dlouhou dobu vysvětlováním, že tak velký kus se do batůžku nevejde apod. Nakonec se smířil s menším úlomkem a my mohli pokračovat v návštěvě královského města i na jiných místech.

Otevírací doba, vstupné…

Muzeum českého krasu má otevřeno celoročně, kromě pondělí, až do 17 hodin. Otevřeno je i na o vánočních svátcích.
Dospělý zaplatí za vstup 50 Kč, děti od 6 let 25 Kč. Můžete využít i rodinných vstupenek.
Geopark Barrandien má otevřeno od dubna do října od 10.00 do 17.00 hodin. Za vstup zaplatíte 10 Kč, děti nad 6 let polovinu.
Prohlídky jsou bez průvodce, pokud byste měli dotazy, jsou zde k dispozici pořadatelky, které vám zodpoví vaše dotazy. Zvláště pak v prvním patře, kde se nachází vše mimo uvedené výstavy křemenů, je velmi ochotná starší paní, evidentně náruživá historička, která s velkou láskou zodpověděla na vše, co jsem se zeptala a neváhala vysvětlit i některé věci dětem.
Na obou místech můžete procházet, jak dlouho chcete.

Při návštěvě Berouna doporučuji navštívit Informační centrum, které se nachází na náměstí u Písecké brány. Je zde k dispozici dostatek propagačních materiálů, pohlednic, knih i map. Mladá slečna sedící za pultem ochotně vysvětlí cestu, pokud nevíte apod. K dostání tu jsou i turistické známky i vizitky, děti dostanou do deníčků originální razítka. Otevřeno je i o víkendu.

Pokud budete chtít něco dobrého sníst či se jen občerstvit, na Husově náměstí se nachází, hned vedle Jenštejnského domu, restaurace s letní zahrádkou, kde je velice příjemné posezení s výhledem na celé náměstí, radnici i obě brány. Navíc my jsme takřka na každém kroku potkali stánek se zmrzlinou, takže osvěžení i v této podobě tu můžete využít a nemusíte při tom chodit nikam daleko.

Kudy kam

Do Berouna se dostanete autem po plzeňské dálnici, z Prahy je to necelých třicet kilometrů. Do města jede i vlak či autobus, spojení sem je velice dobré. Ve městě je také dostatek ukazatelů na významná místa a památky, takže se jistě neztratíte.
Více informací o městě, památkách i akcích najdete na oficiálních stránkách města Berouna: www.mesto-beroun.cz. Tady jsou i odkazy na jednotlivé památky, včetně jejich webových stránek pro získání více informací.

V pokračování tohoto tipu na výlet vás pozvu na vyhlášené Medvědárium a pochod na nejznámější rozhlednu v okolí.

Více fotek si můžete prohlédnout ve fotogalerii Letem světem – Beroun – Muzeum Českého krasu a Geopark Barrandien.

Napsal/a: Ivča a Domča