Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Taky vás neustále překvapují?
Zkuste si vzpomenout, čím vás vaše děti v poslední době překvapily. Nemusí to nutně být žádné velké objevy, třeba úplná drobnost nebo jen „správná hláška“.
A prožíváte tyhle překvápka i u druhých a dalších dětí stejně jako u prvního?
Jednou jsem jedla chipsy a malý přišel, vytáhl si jeden chips a říká: ejiček (měsíček), měl takový tvar, tak jsem zareagovala a říkám: ano, vypadá jako měsíček, Davídek se zadíval do okna a říká: Kde je? Řekla jsem mu, že měsíček teď není, že je den a měsíček svítí jenom v noci, když nejsou mráčky. Davídek spustil řev. Ještě jednou jsem se mu pokusila mu vysvětlit, že měsíček není, že teď spinká a že možná bude večer. Malý zahulákal: Távej!!!!!! (vstávej)
Tak já mám dneska od obojího – dočkala jsem se velikého překvapení – mám ve třídě holčičku která chodí třetím rokem do školky, ze začátku nemluvila s nikým, poslední půlrok šeptá se mnou a s pár dětmi a dneska světe div se zazněl její hlásek poprvé v historii před všema dětma – hráli jsme hru „pejsku zaštěkej“ vybrala jsem jí jako pejska a když byla hádajícím vyzvána tak opravdu zaštěkala a jelikož ten hlásek hádající neznal tak dostala jaště pomocnou výzvu aby řekla „ahoj“ a ona to opravdu řekla. Naprosto mi to vyrazilo dech a mám z toho neuvěřitelný pocit radosti.
No a co se týče perliček mě dostal malý vietnamský chlapeček. Musela jsem si odskočit, tak jsem požádala uklízečku aby na chvilku mrkla na děti a s úlevou se zavřela na záchod – v zápětí už zkoušel kliku a volal „ty jsi tam??!!“ tak jsem mu odpověděla že ano a že hnedle přídu „ty kakat?“ odpověděla jsem že ne „A co ty dělat??“ tak jsem mu oznámila že čůrám načež jsem slyšela jak si sedl na židli a volal na mě „musíš pšidat, honem“ – to mě v tu chvíli rozesmálo
:-))
Naše Kristýnka, když jí byly asi dva roky, v lese klacíkem rozhrabávala mraveniště. Na upozornění, že toto se nedělá, protože ničí mravencům domeček, pohotově odpověděla: „Ale já jim dělám okýnka.“
Nebo můj bývalý muž, když s ní přecházel křižovatku napříč, tak jak se to nemá, po jejím (!) upozornění, že takto se po cestě nechodí, okamžitě zareagoval“ „No právě jsem ti ukázal, jak se to nedělá, abys to věděla.“
A pak po kom je tak pohotová 🙂
Teď jsem to přidala Karamele k úterním vtipům, ale patří to víc sem.
Poslouchala jsem svoje kluky a starší říká mladšímu: Máma je ale kráva…
Ztuhla jsem a poslouchala dál: No fakt, máma je kráva..
To už jsem nevydržela a uhodila na něj, co že to říká, a on mi s klidem sdělil: Já mu jenom vysvětluju, že táta od telete je bejk, ale máma je kráva.
Docela se mi ulevilo, věříte?
Hmm,dneska dopolko jsme byli ve 4-lístku a malý běhal po herně a dup na knížku položenou na zemi,říkám :,,Ty ty ty, to se nedělá, to bylo naposledy“ a on: ,,Ano to se nedědá“ No za chvilku se zase šmatlal po nějaké dřevěné vkládačce…hukla sem na něho co to má znamenat ať na to nestoupá a on: ,,tytyty to byjo naposjedy!“ :-))))))) K
Jó, naši broučci, co ti někdy vypustí z pusinky…:))) Pobavily jste mě! Taky přidám jednu k dobru: Když náš druhý nejstarší byl malý, starší Dominik mu něco bral a Marťa mu řekl: Dominku, ty ty, ty mě zlobíš! Umžeš a budeš spinkat v hrobečku! Opravdu morbidní! Ale aspoň se máme čemu smát 🙂
Díky holky, taky jste mě pobavily:-))) Tyhle perličky prostě miluju!
Tak já jsem před pár dny musela odejít z pokoje, abych nepokazila výchovný efekt manžela. I když ono to asi ve svém důsledku žádný ekekt nemělo. 🙂
Náš 2 letý Mareček zlobil, házel věcmi a tak si ho manža podal, začal mu domlouvat, že tohle se nedělá, to se nesmí, hračky to bolí (já bych mu rovnou jednu střihla, ale budiž)a prostě podobné výlevy. Marek stál před ním, ve tváři nevinný kukuč a když manža skončil, tak se zeptal: A opaudu (překlad: opravdu)? V tu chvíli jsem vystřelila ven z pokoje, protože ten smích se nedal zastavit. A manža? Ten zůstal sedět na židli úplně „štajf“.
Nó, Matildo, dobrý 🙂 černý humor na úrovni. Tak já taky jeden přidám. Sice mě to nejdřív zarazilo a pak jsme se tomu s manželem oba zasmáli 🙂
Před deseti lety mi zemřela mamka a tak jako každý jezdíme na dušičky na hřbitov. Tentokrát jsme tam byli i s naším Páťou, včera mu byl rok. Hezky jsme to tam uklidili, změnili výzdobu, zapálili svíčku a než jsme odcházeli, tak říkám „tak ahoj, mami“. No a náš brouček začal dělat pápá 🙂
Jak jsou ty dětičky pohotové, že? 🙂
Tak já už se řehtám taky 🙂 je to fakt morbidní, ale úžasný – dej to i do perliček 😉