Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Taky vás neustále překvapují?
Zkuste si vzpomenout, čím vás vaše děti v poslední době překvapily. Nemusí to nutně být žádné velké objevy, třeba úplná drobnost nebo jen „správná hláška“.
A prožíváte tyhle překvápka i u druhých a dalších dětí stejně jako u prvního?
Já nevím holky, jestli se mi podaří vás trošku rozveselit, ale mám tady naprosto morbidní černý humor mé pětileté dcery. Před pár týdny nám umřel kocourek, to už víte, byla jsem z toho hodně špatná. Udělali jsme mu hrobeček na zahradě a postáli se svíčkou… No a pak večer, když jsem holky ukládala do postele, se mě Kačenka nevinným zvědavým hláskem zeptá: A maminko, až my s Aničkou umřeme, taky nás zakopeš na zahradě?
No, řehtala jsem se jak kůň a řehtám do dneška:-)
A abych jen netahala informace…
Myslela jsem, že u druhého dítka už těch překvapení tolik nebude, že s některýma věcma budu už tak nějak počítat. A zjišťuju, že je to spíš naopak. Jednak mě Majda překvapuje vším, co dělá jinak, než jak to dělala Áňa (i když vím, že je každý dítě jiný), ale hlavně mě překvapuje i tím, jak najednou rozumí a komunikuje. Ve svých 15 měsících se už se mnou bez problémů „domluví“, i když mluví spíš málo. Stejně jako u Áni, i teď jsem z toho kolikrát vykulená, když jí řeknu třeba: „To se nehází na zem. To se musí vyhodit do koše.“ Ona na mě koukne, zvedne tu věc a odnese ji do koše (a pak si zatleská, jak to zvládla).
Zkuste si vzpomenout, čím vás vaše děti v poslední době překvapily. Nemusí to nutně být žádné velké objevy, třeba úplná drobnost nebo jen „správná hláška“.
A prožíváte tyhle překvápka i u druhých a dalších dětí stejně jako u prvního?