Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Taky vás neustále překvapují?
Zkuste si vzpomenout, čím vás vaše děti v poslední době překvapily. Nemusí to nutně být žádné velké objevy, třeba úplná drobnost nebo jen „správná hláška“.
A prožíváte tyhle překvápka i u druhých a dalších dětí stejně jako u prvního?
Mě teˇMajda překvapila, že ve svých 17 měsících kreslí spirálky a dokonce se jí občas povede i celé spojené kolečko 🙂
Jinak překvapuje každý den něčím novým, rozumí nám pořád víc a víc, sice s náma zatím slovně moc nemluví, ale dorozumí se ukazováním, rukama, nohama :-)) a hlavně mě vždycky překvapí kam už došáhne a na co už vyleze, takže trnu hrůzou, kde ji najdu příště, až příjdu z toho záchodu :-))))
Děti jsou gumové, zvlášť ty úplně malinké, kamarádky starší syn jí toho mladšího ve věku snad 2 měsíců přetáhnul za nohy z jedné strany místnosti, kde mrňous ležel na dece, na druhou stranu pokoje a zatáhl ho až do dětského stanu. Když ho takhle zastlal, odešel do přízemí za mamčou a nic neřekl. Nemusím vám dlouho vyprávět, jak jí bylo, když přišla do pokoje a novorozeně nikde. Našla ho brzy, ale spícího, ono v tom stanu bylo příjemně, takže tam usnul a starší byl na sebe pyšný, že ho uspal…
Jovanko, tak tak, jsou opravdu hodně odolné 😉
… naštěstí!
My panenkovské věci máme už od holek, Andrejce jako miminko právě slouží již zmíněná myš.
Je fakt, že když jsem od dveří viděla na zemi tu Petřiččinu zavinovačku, krve by se ve mě nedořezal. Ale děti jsou asi odolnější, než si myslíme (že Petři?) 🙂
Jak to tady čtu, jsem ráda, že mám děti věkově dál od sebe :-)))
Jovanko, tos mi připomněla naši příhodu. Magdě byly asi 3 měsíce a já taky fakt musela na záchod a nebylo to jenom na čůrání. Majda ležela v pokojíčku na rozložené posteli, Áňa si hrála, klídek, pohoda.
No, za chvíli jsem slyšela jakýsi podivný zvuky, takový dunivý, ale měla jsem zato, že je to od sousedů, bylo to hodně tlumený. Vzápětí ale k tomu Ánin hurónský smích. Tak na ni volám (zrovna jsem fakt nemohla odejít): „Aničko, co děláš?“ Odpověď mě donutila vyběhnout i v dané situaci – „Jedu na Magdě!“ Krve by se ve mně nedořezal a ta rychlost, kterou jsem dokázala vyvinout!
Ta potvůrka malá si Majdu nejdřív přetočila na bříško, pak na ni obkročmo sedla na zadek a „jela“ (skákala jak zběsilá). Teď už se tomu směju, ale tenkrát mě fakt polilo horko. Naštěstí se fakt nic nestalo.
S tím příslušenstvím pro panenky bych byla hodně opatrná, aspoň u nás bylo zajímavý testovat ta panenkovské na miminku, takže mi mnohem míň riskantní přijde půjčit pár věcí od miminka panence.
Jovanko takže je Ti jasné,že pod stromeček dostane Andrejka příslušenství pro panenky:-))) No ona se musí přeci taky starat jako maminka…
Malý zas dneska ve školce na hraní kolébal kočárek a zpíval pi Majánko,pi….a pak na mě udělal pssss mamiko!! jsem se dovolila se bavit s jinou mamčou:-))) asi moc nahlas…
Já se tu zas cpu,ale moc mě teď pobavil Dájík. Martin přišel ze školy,on si založil ruce v bok a výhružně na něj vyštěkl: „Co máš z matiky?“ No prostě naše věrné kopie… Čurat vážně chodíme docela často :)))
Včera Anderejka během asi 30vteřin mé nepřítomnosti vyškubla zpod Petřičky rychlozavinovačku – když jsem přišla z koupelny, právě tou zavinovačkou přikrývala plyšovou myš na zemi….
Peťka se v koši jaksi překulila, ani se neprobudila. Naštěstí se jí nic nestalo.
Já ale opravdu někdy musím chodit čurat…. :-))
Teď jsem našla hezkou příhodu renomovaného psychiatra na téma sourozenecká žárlivost: Jeden jeho kolega řešil v dětství problém s malinkým sourozencem po svém- snažil se ho umlátit babyflaškou a když mu v tom rodiče úspěšně zabránili, zahájil protestní hladovku a to tak důsledně, že skončil na kapačkách…docela drsné, ale ponaučení – i z malých „grázlíků“ mohou vyrůst bezproblémové osobnosti – konec je tedy docela optimistický :)))