Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Krize ve vztahu
Moc zdravím všechny virtuální maminky, závislačky 🙂
Dnes jsem poslouchala zajímavé téma v rádiu: krize ve vztahu. Kdy přišla, jestli vůbec. Hmm… v každém vztahu příjde krize, co si budeme povídat. Byl tam jeden názor od paní, která nechtěla uvést svůj věk, i když to z ní páčili :-). Mluvila velmi zkušeně. Jako že, krize nemůže přijít, když jste na ni připraveni, když nemáte růžové brýle, když se vším počítáte… Ani moderátorka, ani já jsem s ní (já v duchu) nesouhlasila. Většinou máme ony brýle a nemyslíme na nějakou krizi, když jsme zamilované. Já osobně po téměř dvanáctiletém bývalém manželství můžu říct, že s železnou pravidelností přicházela co dva roky, přesto jsme všechno ustáli. Tedy všechno ne, jen ten konec se nějak nevyvedl. I velký zájem o koníček než o rodinu může vztah zničit. Tak by mě zajímalo, jak vy holky překonáváte krize.
NO clovek se zapomene sem mrknout (mam docela sklerozu:-D), nebo je mi casto spatne takze bych psal nesmysli a tak podobně .
Cori, tak mu řekni že ti vadi ne? Me by to teda vadilo a trval bych na tom at toho nechá 🙂
Ahoj Pajoši, já si říkala, že jsem tě tady dlouho nikde neviděla 🙂 Kdepak ses toulal? Neboj, to je jen řečnická otázka 🙂
S nevěrou máš pravdu. Některý člověk opravdu může zhřešit poprvé a naposledy, třeba zjistí, že mu to ani nestálo za to..
Pajo, to jo, on uznal, že blbá nejsem :-)) ale takový rýpálek si v tom lebedí, když může rypkat a podle mě si ani neuvědomí, že druhým tímto ubližuje. S rašplou jsi mě rozesmál :-))) to doufám nejsem 🙂 papa
Teda ja tady nejsem dva tydny , a tu vyrostou taaaak dlouhe diskuze (četl sem skoro vše). Holky na nevěru používám jedno přísloví (jak u kluků ,tak holek) :
Co se stane po prvé nemusí se stát ,po druhé. Když se to stane po druhé, stane se to asi i po třetí.
Tohle přísloví použivam často, a vyplatilo se mně :-).
Takže závěr: pokud dokažete odpustit ,prvni nevěru je to fajn snad si hřísník uvědomí, když to udělá po druhé už byste z toho měli dělat nějaké závěry :-).
Jinak Corinko, jak Ajik píše zeptej se ho a snad bys měla i říct ,že sám uznal že nejsi hloupa tak at se toho drží a ať je rád že má doma milou holku a ne nějakou rašplu, a neháže ti to každý den na talíř .
Corinko, to je mi moooc líto a opravdu jsem to nechtěla 🙁
Ale to, co jsem psala o sebevědomí, to jsem myslela přesně jak píšeš – můžeš být (a nejspíš i jsi 🙂 ) úžasná chytrá empatická osůbka, milá a chápavá…. stačí denně “poznámečka“ typu, jakými tě častuje tvůj přítel a sebevědomí máš na nule. A já myslím, že takový život za to nestojí. A opravdu – brát si ho proto, že chce on a ty to necítíš, to není to pravé… mmch můžeš se jej zeptat, proč si tě chce vzít, když jsi “tak blbá“ (promiň, tím jsem se tě nechtěla dotknout, jen jsem jej citovala… vím, že taková nejsi). Je mi moc líto, že máš takové trápení… a opravdu si myslím, že stojíš za víc. Zkus popřemýšlet, zkus isn psat pro a proti, co ti vztah dává, zkus se zamyslet, jaké to bude za rok, za dva , za deset… jsem v duchu s tebou – drž se, holčičko!
Ájíku, tak tvůj příspěvek mě( bohužel) rozbulil 🙁 …je to tak, jak píšeš a já jen čekala, kdy se tady s tím svěřím 🙁 Možná proto mě v rádiu rozmluva zaujala. Vždycky tě zaujme něco, co se tě týká: jak se vyhnout krizi. Já přesně vím, že po svatbě se nic nezmění, já bych se stejně vdala jen proto, že by si to přál on. Což je blbost, žejo. Když ti někdo sráží sebevědomí blbýma poznámkama, taky se i blbá cítíš. Jo, je to tak 🙁 Nevěříš si. To je hrozně blbé. Napíši tady veřejně, snad mě za to nikdo neodsoudí, že jsem si díky bývalé kamarádce našla na netu dopisovatele, s kterým jsem si rozuměla. “Povídali“ jsme si osm měsíců, nic víc, máme přece oba partnery. Já ani nehledám jiného chlapa, jen povídání. Tohle přece nevěra není. Podle mě ne :-(. Jenže my dva se do sebe jaksi zamilovali a on to ukončil. Raděj. Pro mě to bylo bolestivé, ale abych se vrátila k tématu, poznal, že mám velmi nízké sebevědomí, ale na stopro mě ujistil, že já hloupá ani blbá nejsem, že dopisy, jaké píšu, by nenapsala leckterá vysokoškolačka. Moc mě tím potěšil, ale stejně si nevěřím. Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala.
Lien, pořád má na talíři, jak je rýpavý. Myslí si, že si dělám legraci a když vidí, že jsem doopravdy smutná, přestane a pak je to to samé. Skoro každý den mi blbou poznámkou zkazí den. Povídám si tady s vámi a je mi líp. Vždycky jsem četla nějaké příběhy tady na VD a říkala si, nejsem na tom tak špatně, jako druhé maminky. Já už ani sama nevím. I netaktní chování hodně bolí..
Borůvko, četla jsem si tvé příspěvky. Máš v lecčems pravdu. Jen nevím, jak se mám učit vztahům. Za dvanáct let života v manželství už máš nějakou praxi v soužití, žejo? Naučit se můžeš toleranci, shovívavosti a já nevím čemu jěště, ale až praxe ukáže, nakolik by jsi měla být naučená. To přece tak nejde. Tvé názory rozhodně nejsou zcestné. Máš pravdu v tom, že je potřeba hned na začátku stanovit si pravidla: jak bychom si něco představovaly. Já jsem například mému příteli řekla, že nevařím teplé večeře. Byl na ně doma zvyklý. Když se mi chce, uvařím ji. Nic nenamítal. Byl zamilovaný 🙂 Ani teď nenamítá, hlady neumírá.
Některé vztahy jsou smutné, ale navenek tak nevypadají. Jako ten můj 🙁
Daniello a mimoto tohle je mám dojem diskutárna ne poradna.Každá by měla sama vědět co chce.Učíme se např.jazyky,matematiku,měly bychom se učit i vztahům.Umění žít a řešit problémy nás zřejmě nikdo nenaučí,to je otázka charakteru a výchovy v dětství,vliv okolí apod.Když chceš řešit potíž,nevyřešíš ji nikdy na dálku,proto přes třeba PC to vždy vidíme jinak než to v reálu doopravdy je.P ŘES INTERNET ČLOVĚKA NIKDY NEPOZNÁTE.To si jenom někteří můžou myslet.Ale jinak: o komunikaci jsem už psala,když je nějaký problém je dobré o něm mluvit ato hned začerstva,nebavit se spolu ten problém akorát prohlubuje.Mnoho vztahů ztroskotá na nedostatku komunikace,tzv.si už nemají co říci.To je pak smutné.Borůvka
Ty Corino, a řekla jsi mu, jak na tebe ty jeho poznámky působí?
Corinko, překonávat se dá – pokud máš sílu a v neposlední řadě pokud máš milující bytost vedle sebe – pak zvládneš opravdu (pomyslně ) všechno. Ale pokud je stále sráženo tvé sebevědomí – jakože uštěpačné poznámky to umí velice dobře – bude to čím dál horší, tímhle síly ubývají velice rychle. Já ti, zlatečko, nevím, ale myslím, že po svatbě – až tě bude mít jistou – to lepší nebude. Ovšem poradit ti holka neumím 🙁
To je moc pěkné, když píšete o komunikaci. To já doma nějak postrádám. Rýpavé a netaktní poznámky mého přítele nejdou donekonečna snášet. V ničem nemám pravdu, jsem hloupá blondýna ( přitom mě miluje a chce si mě vzít). Je hezké číst si, jak se snažíte ustát ne malichernosti. Také obdivuji páry, které slaví stříbrné, zlaté svatby..pořád dělám něco špatně, tak je mi prostě smutno..:-(
Chtěla bych být silná a překonávat, co se dá.
Já se kolikrát nemůžu “domluvit“sama se sebou.Mezilidské vztahy jsou fakt složité.Je zajimavé,že s kamarádkou u kafe máme okamžité řešení krize v sousedství,ale s tou vlastní si poradit neumíme. Obdivuji páry,které spolu
žijí 50 i více let a chovají se k sobě stále s úctou.Držím nám všem palce,aby jsme to ustály.