Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Krize ve vztahu
Moc zdravím všechny virtuální maminky, závislačky 🙂
Dnes jsem poslouchala zajímavé téma v rádiu: krize ve vztahu. Kdy přišla, jestli vůbec. Hmm… v každém vztahu příjde krize, co si budeme povídat. Byl tam jeden názor od paní, která nechtěla uvést svůj věk, i když to z ní páčili :-). Mluvila velmi zkušeně. Jako že, krize nemůže přijít, když jste na ni připraveni, když nemáte růžové brýle, když se vším počítáte… Ani moderátorka, ani já jsem s ní (já v duchu) nesouhlasila. Většinou máme ony brýle a nemyslíme na nějakou krizi, když jsme zamilované. Já osobně po téměř dvanáctiletém bývalém manželství můžu říct, že s železnou pravidelností přicházela co dva roky, přesto jsme všechno ustáli. Tedy všechno ne, jen ten konec se nějak nevyvedl. I velký zájem o koníček než o rodinu může vztah zničit. Tak by mě zajímalo, jak vy holky překonáváte krize.
Matušenko, to staré známé, že si myslíme, že nás miminko spojí, je zavádějící. Prý nemá smysl udržovat vztah jen kvůli dětem. Ale copak to jde, aby člověk jen tak odešel? Na to potřebuje hodně síly. Je hrozně ubíjející žít s člověkem, kterého nemilujeme. Já se s bývalým manželem dočkala dítěte po 7!letech, potom jsme zakrátko dostali i byt (malé bylo 5 měsíců), když jsem se stěhovali od tchyně a po 4 letech paradoxně náš vztah ztroskotal. Můj současný přítel je tichý, klidný člověk, ale jen zdánlivě. Jen se někdy nechápu, když kvůli malému přemýšlím o svatbě 🙁 Ale jakmile příjde krize, myšlenky jsou pryč :-))).
Dani, děkuju. Máš pravdu, i já musím prudit, taky mám mouchy a není v tom právě ta tolerance, že jsme přesto všechno spolu zatím vydrželi? Jsem moc ráda, že máš hezký vztah, přeji to každému. V dnešní době velké rozvodovosti se takové řádky hezky čtou. Poslední tvůj odstaveček jsi napsala trefně.
bamisko, nevěru by někdo odpustil, někdo ne. Já tomu svému tak bezmezně věřím, až si někdy říkám, jestli nejsem naivní. Jo, možná jsem. Na krizi podle mě člověk připravený být nemůže. Jak? Vždycky to vyplyne z momentální situace. A potom se to buď táhne, nebo ne. Máš pravdu, že krize ve vztahu je téma obšírné. Nejhorší jsou slibující chlapi! Kamarádka tak žila ve vztahu pět let, když se jí podařilo otevřít oči, její nejlepší léta jsou pryč. Záletníka bych nechtěla a máš můj obdiv, že jsi také něco ustála
na krizi se podle mě nedá připravit, člověk si může říkat alternativy co se může stát a jak by to měl řešit, no ale když na to dojde je to jiné, také jsem ve svém ex 13tiletém manželství měly krize, ustálo se hodně, ale poslední a to krizi způsobenou ženskou jsem nezvládla a podala žádost o rozvod, přitom všude je jak se má vydržet a dát mu čas že si to rozmyslí a vrátí,slíbil já pomalu odpouštěla a bum zjištění že v tom pokračuje mě zlomilo a na to jsem neměla žaludek, ale je fakt, že po delším čase zjistí, že to není to pravé a prosil k návratu skoro tři roky, ale už nééé….ono ještě záleží jaká nebo čeho se ta krize týká……je to obšírné téma a to co pro jiného krize je po jiného není, nebo to co dokáže odpustit jeden druhý zase ne
Cori, skvělé téma, i když ne moc veselé.
Já si taky myslím, že krizi se vyhnout nedá, jde o to, jak s ní naložíme. Nepokládám se za tak dokonalou, abych si myslela, že manžela neštvu, no, a on má taky svoje, takže se to někdy střetnout prostě musí.
Mám pocit, že se máme s manželem hodně rádi a rozumíme si, když je chvíli pryč, jsem z toho vedle, ale krize stejně byly. A ne jen jeho vinou, jeli jsme v tom vždycky oba.
Horší je, když je větší díl evidentně ja jednom, to je potom velký problém. A člověk se může snažit sebevíc. Znám to z jedné mně velmi blízké rodiny a je to hrůza.
Krizí jsme měli několik nevím ,ale asi se na ní nedá připravit.Jsem pomalu 17let vdaná.Začal to být stereotip myslela jsem že nás miminko zase spojí.Chtěli jsme ho už dlouho ,ale nevedlo se.Dnes máme 2letého kluka ,ale boužel nás nic nespojilo.Máme krizi vůbec si nerozumíme.V podstatě jsem s manželem jen kvůli malému druhému synovi je 16let ten už to bere jinak ,ale taky poznal že se něco děje.Hodně to udělalo to že manžel musel změnit práci a v týhle neni moc spokojenej.Sama jsem zvědavá jak to u nás dopadne.Jestli tu krizi zvládnem.
Děkuju, i já tomu věřím.
Lien, tak nevím, co je horší, snad obojí, vidím, že máme obě doma chlapy k pohledání..taky nemám ráda hluk, a když se ten můj rozkřičí slyší to celé sídliště, vždycky mám ten pocit. Já osobně si myslím, že se nesnaží, pořád mi taky říká: starého psa novým kouskům nenaučíš. Pořád si říkám, zvyknu si 🙁 To ale nejde. Možná jsou to minikrizovky, které vždy pominou, ale jsou. Tak nějak pořád. Třeba to ani nevidím, že by se snažil. Hodně pomůže, když si můžu povídat jinde. Nepomlouvat, spíše to beru jako zoufalou snahu, já ani nevím..i tobě hodně štěsí, já věřím tomu, že se u tebe všechno srovná, už jen kvůli holčičce..
Corino, to je jasné, že musí chtít oba dva. Já mám zase muže takového hrubého ve vyjadřování, všechno co dělá, dělá nahlas, nahlas jí, mluví, nadává, prostě všechno a já mám ráda spíš klid a ticho, než hurá a akce, takže tam na sebe narážíme hodně. Ono se to možná nezdá, ale třeba se snaží i ti chlapi, jen jim to tolik nejde a třeba si i oni o nás myslí, že nám to moc nejde. No, přeju ti hodně štěstí.
Lien, já nevím, jak být připravená. Nejmladší už nejsem, dlouholetý vztah mám také za sebou, ale krizím jsem se nenaučila čelit. To snad musí mít člověk v sobě, aby chtěl něco ustát, žejo? Ty už jsi v nějaké diskuzi psala o svém vztahu, bylo to myslím o sexu v těhotenství, já jsem rozhodně tutu diskuzi nezakládala, abych tahala informace od jiných maminek, spíše jen zkušenosti, rady, ale protože já mám pocit, že žiji v permanentní krizi :-), proto mě téma v rádiu zaujalo a chci se poptat tady. Moc bych ti přála, aby jsi tou dobrou ženou byla. Tebe to trápí a máš tu snahu něco pro vztah udělat, to já taky..Ale to přece nezáleží jen na jednom, že? Můj chlap je netaktní člověk a já to velmi těžce nesu. Ale jsme spolu už bezmála šest let.
Ájíku, ty jsi to napsala moc hezky, myslíš, že první krizí se lidé rozcházejí? Je hodně rozvodů, proto bych se ani do druhé svatby nehnala. Ale každý to vnímá jinak. To je těžko, když ten můj si povídat nechce a vrčí. Někdy mě to i mrzí, ale to jeho vrčení ve mě způsobí blok a je po mluvení…dlouho klid a potom zase. Někdy mám pocit, že si v tom libuje, ale jo, libuje, takoví rýpaví lidi si v tom musí libovat 🙁 Těžko potom vrátit zpět nějaké poznámky, šrám na duši to zanechá. Určitě s tebou souhlasím v tom, že netřeba pálit hned mosty, to ano, nejsem dokonalá, mám taky své mouchy, jak bych si jinak vysvětlila, že jsme spolu už několik let? Děkuju za názory…
Corinko, jj, krize určitě přijdou a myslím, že se jim nevyhne nikdo. Ale jak píše Lien – připravení ji asi lépe ustojí. Mám pocit, že problém spousty lidí je ten, že s první krizí mají pocit, že se ztratila láska a hned řeší tyto situace rozchodem. U nás taky občas bylo dusno…. ani to nemuselo mít nějaký důvod… nejčastěji stereotyp… najednou jsme na sebe vrčeli kvůli všemu, byli na sebe protivní…
Z mé zkušenosti – mluvit spolu. Vyříkat si, co mi vadí, proč, třeba i počítat s tím, že to chvíli bude takové studenější, ale pracovat na tom… zkusit si dělat malé radosti (třeba kytička, čokoláda, pomoc v domácnosti)…
Největší krize u nás nastala asi po třech letech manželství, pak už to byly spíš takové kratší záležitosti, které se nám naštěstí podařilo vyřešit celkem rychle. A pak asi s mým nástupem do práce před 6 lety – najednou bylo všechno jak z rychlíku, nestíhali jsme a byli jsme nevrlí 🙂 Ale taky to netrvalo dlouho. Asi máme s manžou i tu výhodu, že se na sebe neumíme moc dlouho mračit.
Ale nedělám si iluze, že se zas něco neobjeví, jen je třeba s tím počítat a snažit se to vyřešit. To znamená – mluvit spolu a snažit se – tolerovat se navzájem, nevybuchnout hned, když se mi něco nelíbí… Toť má zkušenost 🙂 Ale každý jsme jiný a co funguje v jednom vztahu, v jiném nemusí. Jen mám za to, že pálit za sebou mosty po prvním větším problému je hloupost – ale v tom se asi shodneme :))
Corino, také nesouhlasím, že krize nepřijde, když jste na ní připravení. Myslím, že krize přijde vždycky, ale ti připravení ji můžou ustát. My máme krizi co se malá narodila a manžel odjel za prací. Teď se vrátil, tak doufám a věřím, že bude lépe, ale musí se člověk snažit. Jak se to všude říká tolerance a nechat prostor i druhému člověku. Tak snad se mi podaří býti dobrou ženou.