Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Krize ve vztahu
Moc zdravím všechny virtuální maminky, závislačky 🙂
Dnes jsem poslouchala zajímavé téma v rádiu: krize ve vztahu. Kdy přišla, jestli vůbec. Hmm… v každém vztahu příjde krize, co si budeme povídat. Byl tam jeden názor od paní, která nechtěla uvést svůj věk, i když to z ní páčili :-). Mluvila velmi zkušeně. Jako že, krize nemůže přijít, když jste na ni připraveni, když nemáte růžové brýle, když se vším počítáte… Ani moderátorka, ani já jsem s ní (já v duchu) nesouhlasila. Většinou máme ony brýle a nemyslíme na nějakou krizi, když jsme zamilované. Já osobně po téměř dvanáctiletém bývalém manželství můžu říct, že s železnou pravidelností přicházela co dva roky, přesto jsme všechno ustáli. Tedy všechno ne, jen ten konec se nějak nevyvedl. I velký zájem o koníček než o rodinu může vztah zničit. Tak by mě zajímalo, jak vy holky překonáváte krize.
Dřív spolu dva chodili většinou max. rok, než se vzali, mnohdy pár měsíců. Dnes je to různé, ale nevím, jestli ti, co spolu před svatbou chodí léta, se pak nerozvádějí. To bych neřekla.
Taky by mě zajímalo, Borůvko, kolik let tvé manželství trvá. Je skvělé, když to funguje, taky si nemám na co stěžovat, problémy občas jsou, ale ne velké, vždycky se vyřešily. Netroufám si ale říct, že když jsme se 7 let “oťukávali“, v padesáti nás nemůže nic překvapit. Před námi je pravděpodobně více let, než jsme zatím prožili, a několikrát více let, než jsme spolu. Život není nalainovaný podle krásných teorií.
Jak jsem psala, věřím manželovi a věřím v náš vztah, ale to je vše. Za 30 let si možná dovolím bilancovat, teď ještě ne.
Borůvko, já s tebou souhlasím, ale ono něco teoreticky vědět a opravdu to žít, je velikánský rozdíl. Ano, když mám úctu sama k sobě, budou ji mít i ostatní. Je to základní pravidlo, které si přečtu v mnoha knihách, ale jak to udělat? Jak to děláš ty? A myslíš si, že to skutečně prožíváš? Já mnoho takových lidí neznám. Asi tak bych řekla, že by to mohl být Dalajláma nebo Kristus, víc mě nenapadá. Jestli se tak cítíš, tak ti to přeju, ale ta věta, co píše Bamiska, mi taky nepřipadá v pořádku. Říká se: Nesuď člověka, dokud si alespoň měsíc nechodil v jeho botách, nebo tak nějak, ten smysl určitě chápeš, že?
borůsvko mohu se zeptat jak dlouho jsi vdaná?
borůvko tvoje věta…Jak potom můžu obdivovat ženskou,která se třeba nechá chlapem mlátit,když taková nemá sama k sobě úctu?…je docela síla, upřímně ti přeju aby se ti tohle nikdy nestalo, ale jak můžeš takovou ženu takle shazovat, když nevíš čím a péroč tím procházela, hezky se o tom mluví když to neprožiješ, ale je vidět, že jen mluvíš a nevíš o čem….ani nevěřím, že všichni rozvedení se prostě neotukávali a šli do toho bezhlavy….jsou prostě situace, které ovlivní lidi během vztahu lidi se mění
Já myslím,že když žena pozná chlapa,měli by se ze začátku poznávat vzájemě v různých situacích,trochu se otestovat-otukávat,všímat si i detailů-můžou být varující a hlavně by měla vědět co chce a jakého partnera chce.Neklást velké nároky,ale zároven si všímat jak se partner chová nejen k vám a nejen,když je s vámi.Vyříkat si co jeden od druhého chcete.Není to,že před svatbou byl chlap jiný-nebyl,pouze zamilovaní jsme to viděli růžově.Po vystřízlivění to vidíme zase jinak.Kvůli prkotině se rozcházíme,ale když byste měli vzít nohy na ramena,neuděláme to.Jak potom můžu obdivovat ženskou,která se třeba nechá chlapem mlátit,když taková nemá sama k sobě úctu?Nejdříve se musíme naučit si vážit a ctít sami sebe a pak můžeme ty ostatní,kteří si nás musí nebo měli by stejnou mírou ctít nás.Borůvka katka.
Bamisko, máš pravdu, vše má své meze. Pro mě je obdivuhodné už to, že jsi to ustála jednou a snažila jsi se. Udělala jsi pro váš vztah hodně. Ale člověk není stroj na dobré skutky a na sebepřemáhání, takže ho to může taky přerůst. A pokud se aspoň trošku nevynasnaží i ten druhý, síla člověku jednou dojde.
Kolem mě je dost rozvedených, ale popravdě řečeno, většinou je v tom alkohol, milenka/milenec apod., takže ne zrovna banality. Já musím taky říct, že bych tyto věci nesla hodně těžce.
Dnes nedokážou lidé žít vedle sebe natož spolu.Přijde první pohroma a už jsou od sebe.Jeden to svádí na druhého.Dokud je dobře ak jsou spolu,když ne,jdou od sebe.Já s přítelem jsme ohen a voda,nikdo nedával šanci našemu vztahu,přesto jsme spolu všechno ustáli proto nás už nic nepřekvapí a nikdo nás nerozdělí.Jsme jako jedna duše jedno tělo.On je spíš vztekloun,který si všechno vyřve,já jsem tichá rebelka bojující spíše za ty druhé.Mnoho rozvodů je proto,že lidé nedokážou řešit problémy a nedokážou spolu komunikovat,jen se honěj za prachama a kariérou a neumí spolu žít.A to je největší umění-UMĚT ŽÍT A MÍT NÁDHERNÝ VZTAH,KTERÝ NEPŘETRHNEŠ!Můžeš mít vysokou školu,ale když nepoznáš pravou lásku přátelství,dobré vztahy,nebudeš nikdy opravdu štastný.Borůvka.
dani a ájíku…já když si to promítnu na bývalý vztah, tak jsem mu také bezmezně věřila, proto když to slíbil a mapovídal mi bludy o tom, že k ničemu zas tak nedošlo, tak jsem tomu chtěla věřit i nadále, ale přišel zlom….jen bych vás ráda vyvedla z omylu neříkám, že je to váš chlap, ale když příjde na věc jsou nadměrně nápadití a další věc když věříte tak ani nepodezíráte, že by to tak nebylo….krize které jsou spojené se ztrátou zaměstnání, málo peněz když jsme stavěli a šli od výplaty do výplaty, i období pítí jsem ustála a zvládli jsme to, ale znáte to když přeleje poslední kapka…..ono o odpovědnosti je hezké mluvit, ale musí jí ctít oba a né aby se ženská stala svým způsobem obětí
Daniello, odpovědnost za vztah vnímám podobně jako ty :))
Jinak – svému muži taky naprosto důvěřuji a myslím, že bych poznala, kdyby se něco dělo… můj muž totiž neumí lhát. Ale jak bych se zachovala, co bych dělala… na to se asi dokonale nemůže připravit nikdo 🙁 Za sebe – asi bych s tím měla velký problém.
Cori, nevím, kdo to řekl, ale jeden citát to krásně vystihuje: “Lepší je se zklamat, než nevěřit.“ Žít v neustálé nedůvěře musí být děs. Já manželovi taky věřím. Ale je fakt, že když kdysi, to nám bylo ani ne dvacet, se něco někde rýsovalo, okamžitě jsem to vycítila, ještě než k něčemu došlo. Tak si myslím, že bych to prostě musela poznat, kdyby něco nebylo v pořádku. Můj manžel není moc dobrý herec. Možná jsem taky naivní, ale jsem ráda, že to tak vidím.
Nevím, jestli bych ustála nevěru, to si prostě po těch letech neumím představit. Obdivuju strašně moc každého, kdo to zvládne.
A k té připravenosti, já si myslím, že hlavní je si uvědomovat to, že jsem přijala zodpovědnost za vztah. Nevím, jak to přesně vyjádřit, ale když jsem slíbila, že se budu snažit, i při té krizi si to připomínám a snažím se do toho nespadnout úplně. Ale to je spíš vůle vztah udržet, než příprava. Připravit se můžu na to, co bych mohla udělat já. Ale ten druhý může vždycky překvapit.