Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Krize ve vztahu
Moc zdravím všechny virtuální maminky, závislačky 🙂
Dnes jsem poslouchala zajímavé téma v rádiu: krize ve vztahu. Kdy přišla, jestli vůbec. Hmm… v každém vztahu příjde krize, co si budeme povídat. Byl tam jeden názor od paní, která nechtěla uvést svůj věk, i když to z ní páčili :-). Mluvila velmi zkušeně. Jako že, krize nemůže přijít, když jste na ni připraveni, když nemáte růžové brýle, když se vším počítáte… Ani moderátorka, ani já jsem s ní (já v duchu) nesouhlasila. Většinou máme ony brýle a nemyslíme na nějakou krizi, když jsme zamilované. Já osobně po téměř dvanáctiletém bývalém manželství můžu říct, že s železnou pravidelností přicházela co dva roky, přesto jsme všechno ustáli. Tedy všechno ne, jen ten konec se nějak nevyvedl. I velký zájem o koníček než o rodinu může vztah zničit. Tak by mě zajímalo, jak vy holky překonáváte krize.
Lien, vystihla jsi to hezky. Na celou velkou diskuzi by bylo už jen téma, co je to slabost, co je to slaboch. Já na to odpovědět neumím a ani v téhle souvislosti nechci.
Bamisko, jestli se cítíš slabší, je to třeba jen tím, co napsala Lien: přemýšlíš o sobě. Taky nemám odvahu o sobě říct “jsem za všech okolností silná“. I když jsem už leccos vydržela a hodlám ještě vydržet.
Borůvko, jestli máš na mysli radu nenech se mlátit, tak to pro mě rada není, alespoň ne taková, která by něco vyřešila. I kdyby paní poslechla, odešla, tak stejně dospěje k tomuto bodu znova, to není žádná rada.
Já takhle rozdělené lidi nemám – nechá se mlátit – slaboch, nenechá – silný, je to nesmysl, třeba je ten první mnohem silnější, protože unesl to, co ten druhý nikoli, prostě nepovažuji lidi za slabochy, protože každý se pere s tím svým a každý je v nějakém ohledu silný a někde slabý. A ten kdo si myslí, že je jen silný své slabosti ještě neobjevil. Mám si snad o něm říkat, to je slaboch, protože si to ani nepřizná? To mi zavání soudem, to dělat nebudu.
borůvko také by mě to zajímalo jaké jsou tvé rady, ono je hezké, ženské říct nenech se mlátit, ale toje k ničemu pokud jí nepomůžeš aby se ta situace vyřešila jakým způsobem tak je to jen povídání o tom co by kdo měl a neměl….je ti přáno aby jsi byla silná, ale prostě z tvého příspěvku na mě dýchá, že když je někdo slabý tak je pro tebe méně cenný, já si myslím, že tady jsme více méně všichni kdo si šáhli na dno, já prostě slabá jsem a necítím se nijak méněcenná
Borůvko, ještě je otázka, jakého druhu jsou tebou nabízené rady. To by mě dost zajímalo. Ale zatím jsi vlastně nereagovala skoro na žádnou přímou otázku, tekže se to asi nedozvíme.
Lien,máš pravdu já si poradit taky nenechám,radši si to prožiju.Ale proč někomu dobře neporadit,když víš,že se ten dotyčný spálí?Nnení lepší předcházet něčemu a nechat si poradit,když vím,že nejsem tak silný to potom zvládnout to řešit?Každý není tak psychicky silný jako některé včetně mě a těm slabším by se mělo pomáhat ne?Daniello“ti,kdo to nezvládají jsou slaboši“je tvoje věta,já nic takového netvrdím.Žádná z vás mě nezná,já neznám vás ale někdy mě udivuje vaše chápání.Padmé tys to pochopila přesně,každá uvažujeme jinak.Dá se určitým situacím předejít,když se mluví o osvětě čehokoliv,každý poslouchá,ale ve finále stejně narazí.Já jsem silná,dokážu mnoho snést,ale ti co nejsou at si nechají aspont poradit.A Lien ještě něco:nehádat se není dobré,lepší je si všechno vyříkat třeba vybouchnout a okamžitě,pročistí to jak se říká vzduch.Takový je můj muž,výbušný a přímý,s nikým a ničím se dlouho nesere.Jak už jsem psala,komunikace je pro vztah velice důležitá i třeba maličkosti typu:v krámě byla taková fronta až jsem se zpotila.Věřte,že to živí vztah.Vzpomente si přece na začátek,zamilovanost pomine a je bud láska nebo nic.Záleží na obou jak se na vztahu budou podílet a živit ho,aby kvetl a ne zhasnul při první bouřce.Vy sami musíte vědět co od toho očekáváte,všichni máme svobodnu volbu.Jak si svůj život uděláme a vztah takový to budeme mít.Borůvka
Corino, nepročítala jsem úplně všechny příspěvky k Tvé otázce do diskuze – krize ve vztahu – takže kdybych náhodou opakovala, co napsala už děvčata, tak se nezlob.:-))
Myslím si, že hodně záleží na tom, čemu říkáš “krize“. Mám na mysli: všední obyčejné “kočkování“ o ničem (např. nikdo nevynesl koš, není vyměněná prasklá žárovka) nebo krize vztahu (dnes a denně přemýšlíš o tom, že se rozvedeš)?
Ptám se proto, že jsem si jistá, že každá přemýšlíme trochu jinak, máme jiné zkušenosti, pro každou je důležité něco jiného a tudíž i tou “krizí“ můžeme mít na mysli rozdílné věci.
Osobně se domnívám, že nějaká ta rozepře, neshody a dusno se vyskytne sem tam všude.:-) Já to řeším podle toho o co jde, pokud to jsou drobnosti, snažím se být nad věcí a mávnout rukou, když se jedná o něco důležitého, jsem schopna se “šprajcnout“, ale většinou si to můj manžel stejně udělá po svém, takže já to pak musím “rozchodit“.:-)))
Jinak – když ještě zalovím v paměti do doby, kdy jsme spolu byli krátkou dobu – tak bych doporučila omezit třecí plochy, prostě tam, kde víš, že se to zadrhne, to předem připravit, aby se to nezadrhlo – omezit situace, kde to skřípe (předejít těm situacím nebo se jim úplně vyhnout, když to jde).
Jinak si myslím, že “kolektivní soužití“ je pro zdatné a silné jedince.:-)))))))) A poněvadž a protože “český holky a švédská ocel vydržej úplně všechno“ – musíme to zvládnout s bravurou sobě vlastní! :-)))
Borůvko, nemůžu si pomoct, prostě cítím z tvých řádek mnoho obecně platného, tudíž načteného, teoretického. Myslím, že nejsme schopni posoudit, proč některou zkušeností někdo prochází. Já znám lidi s “krásným“ vztahem, nehádají se, vše je v pohodě apod. Jen když se podívám blíž, tak mi připadají jako mrtvolky. Mrtvolně se baví, mrtvolně žijou, mrtvolně se spolu vyspí a mrtvolně komunikují a považují to za terno, protože se nehádají, neperou a nedělají jiné věci, které jsou vidět. To my se občas pěkně chytneme, ale nutí nás to na sobě pracovat, je to pro mě lepší, než v sobě zabít cit a pak si myslet, že už je to konečně ono. Samozřejmě tím nemyslím, že je to tak všude. Věřím, že lidé mají krásný vztah i bez hádek, ale není jich mnoho a říct o ostatních, když si nenechají poradit, co si o nich myslet, to se mi zkrátka nelíbí. Jsem přesvědčená, že i ty by sis mohla v mnoha věcech nechat poradit a taky to třeba neděláš.
Daniello, mluvíš mi z duše.
Borůvko, částečně souhlasím, ale částečně se mi tvá výpověď zdá příliš vševědná. Kdyby bylo tak snadné řešit některé problémy, možná by neexistovaly. Když někomu řeknu “nepij“, pochybuji, že od zítřka začne abstinovat. Mluvíš z pozice člověka, který pomáhá zřejmě týraným ženám, ale nevím, jak jim pomáháš. Psycholog asi nejsi. Říct “neposlechly mě“, to mi zní jako “když nechtějí, jejich chyba, já jsem jim dobře radila“. Radí se vždycky snadno. Horší to je řešit. Taky mám to štěstí, že se cítím v manželství dobře, ale proč si někteří lidé vybírají určité partnery, to jsme se učili v psychologii asi na třetí hodině.
Omlouvám se, trochu mě to rozhodilo. Nechci nikoho urážet, jen se mi nelíbí názor, že když to zvládám já, ti, kdo to nezvládají, jsou slaboši.
Teoreticky nevím nic,to mluvím ze zkušenosti co vidím kolem sebe,to není žádná teorie.Vy taky nevíte jak žiju já a co jsem prožila.Neřekla jsem,že si jich nevážím jen to myslím,aby si ony začaly vážit sami sebe a nenechaly se mlátit.Kolikrát jsem takovým radila,když za mnou přišly a neposlechly a potom plakaly s modřinama na očích.Neznám takovou jednu.Snažíme se jim pomáhat,ale některé prostě nespolupracují.Co si potom myslet?Nikoho nesoudím,to přísluší jiným,jen konstatuji a říkám at souhlasíte nebo ne jedno máme společné všichni:jsme svobodomyslní a svůj život můžeme z převážné většiny ovlivnit sami.Nikdo nikdy neví jak to v domácnosti druhých je,když s nima nežije a někteří vidí věci tak jak je vidět chce a ne tak jak to opravdu je!Každý člověk si za život něčím projde,já taky a můžu říct,že jsem si sáhla až na úplné dno a s partnerem jsme se poznaly právě až na dně,když jsme začínaly úplně od piky a to je snad ta nejlepší prověrka vztahu-být spolu i v tom špatném to je umění,které ovládá dnes málo mladých lidí,kteří při první bouřce se rozcháejí.A nezáleží jak dlouho,ale jak dobře se znáte a na jakých ákladech stojí váš vztah.První pohled nemusí být vždy ten správný.Anebo taky ne každý muž na první pohled vzdělaný např.právník musí být zároven taky dobrý muž pro život.Někdy se dva lidi znají třeba 5let,vezmou se a po roce se rozvedou,jiní se znají třeba 2 měsíce,je to láska jako trám,vezmou se a vztah vydrží.Jedna rada na konec-hodně spolu komunikovat o všem,vše si raději vyříkat než spolu nemluvit-sbližuje to člvěka k člověku.Borůvka