Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nemůžu to udělat....nedokážu to!
Holky, dlouho jsem zvažovala, zda to sem hodit a vím, že nejvíce k tomu budu vědět stejně jenom já a je to tudíž všechno na mně, ale já prostě potřebuji pořádný impuls k finálnímu rozhodnutí. A čím více názorů, tím líp pro mě. K rozhodnutí vám to tady svěřit, i když jde o soukromý život mě dohnal předešlý příspěvek od Bokul, kde píše o dluzích manžela a taky o příspěvku Horempádem – Kdo chce kam… Holky, díky :o)
Řada z vás už ví, že nemám definitivně ukončený vztah s otcem Sárinky. Ani už nevím, zda jsem to tu psala a v jakých detailech, my spolu od narození Sáry spíše nežili než žili, a pak tady bydlet přišel, ale trvalo to velmi krátce – žárlivost, nekomunikace a hádky, kvůli kterým byla Sárinka vynervovaná, mě dohnaly k jasnému závěru – aby odešel. Stalo se tak loni v březnu. Také tady byl jiný problém: i když nešlo přímo o nevěru, účtenky za telefonní hovory na erotické linky po tom, co vím, že svou bývalku podváděl, mě jasně varovaly. Já později nastoupila do zaměstnání, on si koupil na konci republiky baráček s tím, že si nás stejně jednou odveze. (pochází z Čech). Koupil ho skoro přesně v době, kdy jsem já do té práce nastoupila. A od té doby očekával ( a sním i jeho sestra), že tam půjdu bydlet s ním. Holky, chodily mně smsky typu: „On pro vás dělá všechno a ty sem nejdeš?“ Nikdo se mě neptal, proč ten vztah tady nefungoval, to nikoho ani nezajímá. A že žena chodí vždy za mužem? Tuhle větu nechci už nikdy slyšet! Kdo bere ohled na nás? Mám tady byt, solidní zaměstnání, dcera je 3,5 roku zvyklá na určité zázemí. Ano, děti jsou nesmírně adaptabilní, ale Horempádem (myslím, že to byla ona) to vystihla perfektně: „Budu-li se obětovat kvůli dítěti, aby mělo otce, na kterého stejně nijak zvyklé není a mít třeba nešťastný život, a ona mi pak ve svých 16 letech řekne „Proč jsi to kvůli mně dělala?“, to bych opravdu nechtěla a dík za tebou vyřčená slova, protože mě by to takto nenapadlo říct…
Navíc dcerka nemá ještě ani 4 roky a je ve svých názorech pochopitelně nestabilní – jednou tatínka ano, a za dva dny ho nechce. I když i toto by bylo o zvyku.
A teď ke kamenu úrazu: samota a taky jeho neustálé dotazy, zda se tedy budu stěhovat (chápu, že to táhne sám) mě dohnala k výpovědi v práci a k myšlence, že ve dvou to snad půjde líp. Byla jsem teď o víkendu u něj a v Čechách je sice krásně, prostředí, kde baráček je, je moc hezké, sousedi fajn, ale já v něm jako v člověku a příteli nemám sebemenší jistotu, po tom, co předvedl tady na Moravě. Trochu se stydím, že jiní mají horší problémy, muži pijou, bijou ženy atd., a já v podstatě proti tomu řeším maličkost, ale kdo mě zná, ví, že moje dětství nestálo za nic a já teď holt chci mít v životě alespoň nějakou jistotu a obávám se, že u něj mě nečeká, hlavně ten vztah se jaksi nikam neposouvá. Nemáme si co říct, popř. pokud ho něco štve, vůbec se mnou nekomunikuje, opět jsem měla možnost to poznat. Nechci mu to dokola vyčítat, ale přesto…. Mám s ním dítě a to je asi to, proč se nemůžu už tak dlouho rozhodnout. Dávám rady druhým a sobě poradit nedokážu. Už píšu útržkovitě – v myšlenkách, které mě zrovna napadají. Některá z vás mi už psala zkus to, ale naprostá a drtivá většina mě varuje. Přátelé taktéž, ti nejvíc, protože ho částečně znají.
Nejhorší je, že on se opravdu na jedné straně snaží, začal strašně pracovat na zahradě, protože ví, že ji miluju a ta je tam opravdu krásná, zato barák holky, to je časovaná bomba. A o tom chci taky psát: je ve špatném stavu. Vybral ho sám a trochu ve spěchu, jelikož bydlel u bráchy už dlouho a to se moc nelíbilo bráchově přítelkyni, naprosto pochopitelné. Ale barák je s děravou střechou, prozatím to zázrakem drží, elektrika už podle zásuvek lze odhadnout na pěkné stáří, rozvody špatné, voda rezavá až hrůza a podlahy plesnivé, už při vchodu je to strašně cítit. Výmalba je více než nutná. On však toto vidí jako pramalý problém, má absolutně jiné hygienické návyky než já a nevidí jediný problém, proč by tam dítě nemělo být. Řeknu vám, že vypraním jeho věcí ani na 60°C neodstranilo smrad ze zatuchliny. Já nejsem panička, která chce luxus, vyrůstala jsem v obdobných podmínkách, ale proč to mám zažívat znovu a navíc s mužem, který do toho vztahu pranic neinvestoval, pokazil to tady a teď si žádá čistý štít a nové začátky někde, kde já neznám ani nohu a nemám se o koho opřít? Každý je dneska zadlužený, ale aspoň v novém baráku, popř. v paneláku ve slušném stavu! Ale toto je časovaná bomba! Máme absolutně odlišný pohled na tuto věc, poněvadž on to vidí jinak, barák mu vůbec nesmrdí, asi prý je už zvyklý…
Já nevím, jestli já si chci na něco takového zvyknout… Kamarádi, o kterých tvrdil, že by mu koupelnu udělali za pivo s klobásou, jsou najednou pryč a nemá, kdo by mu pomohl, dochází na má slova, on ví, že nikoho nemá a mně je ho najednou líto. Nechci být srab a nejít do toho baráku, kdybych jen aspoň v srdíčku cítila, že on je muž mého srdce. Mám strach, abych se nestala pouze sponzorem… už teď má půlroční dlužné na výživném, protože pochopitelně nemá peníze. Ale na druhou stránku se dovím, že si nabral další půjčky: pračka, nový sporák, sekačka, PC. Dítě asi až pak….
A teď to hlavní: šéf v práci ví, že řeším vztah a taky ví, že můj odchod je velmi nejistý. Vše přijal a s klidem mi řekl, že by byli ochotni počkat nějakou dobu, pokud bych se vrátila nazpět… Výpověď mi poběží zhruba ještě měsíc. Dřív na toto místo nemohli nikoho sehnat, teď je situace jiná a všichni jsou překvapení: dnes proběhlo výběrové řízení, respektive již pohovory se 3 účastnicemi. Ani nevíte, jak „hrozně“ mi je, když cítím, že spíše nikam nechci a tady se pomalu začínají dívat po jiných (naprosto to samozřejmě chápu, protože se blíží dovolené a celkově jsme na tuto práci jen dva)…. Mám chuť šéfovi vykřičet, že CHCI zůstat, ať ten škaredý papír o výběrovce roztrhá, jen mám strach, jestli už právě nenašli někoho, kdo by jim zcela pasoval!!! Kolegové v kanceláři mě moc podporují a tajně mi píšou emaily, že si to mám dobře rozmyslet, zda mi to stojí za to, když to nikdy nefungovalo…. Dneska jsem tu potají i plakala, protože mě to nesmírně tíží, on je docela natěšený, že budeme spolu žít a já se cítím jako ta „potvora“, která se neustále nechce podřídit životu… Já holky cítím obrovskou lítost vůči němu a Sárince, že nemá tatínka, (a že teda mužské vyhledává:o)) ) ale mám se sakra celý život obětovat, aby druzí byli šťastní? Poraďte mi někdo prosím, jak z tohohle ven, budu ráda za každý názor! A omlouvám se za dlouhý příspěvek, doufám, že vás bude aspoň pár, co to dočtou až do konce…
Holky, tak už jsou tu první reakce. Chápu ho, ale takovou zlobu a zlost z jejich strany budu vstřebávat nějakou dobu… A už je to tu: nechci prý dávat peníze do společné kasy, mám jít k bývalému, beru mu názory sebrala jsem mu jeho jediné dítě a jak bude bez něho žít atd… že to JEHO dítě nemá půl roku ani korunu, … nemá smysl psát, je jasné, že se zlobí a že je asi zlomený, ale už něco vymýšlí, poslední věta zní, dobře, ty ses rozhodla, já se teď taky rozhodnu.
Holky, já se budu snažit být klidná, ale jestli mu prdne v palici a bude chtít střídavou péči (což jaksi při 450km vzdálenosti a jeho pracovním vytížení asi nebude možné), odnese to zas jen malá. Navrhla jsem mír, ale to jaksi z jeho strany možné nebude. Bojím se, aby to neskončilo na návštěvě u nich urážkamai maminky a Sára to bude poslouchat. Ale nepředbíhejme, důležité je, že jsem určitě udělala správně, už teď to z jejich slov vidím…. Díky, že vás mám…
Piškotko, hodně štěstíčka a důvěřuj sama sobě. Tvá dcerka tě potřebuje a ty jsi pro ní milující maminkou. Hledej oporu v rodině, protože ta tu zůstává a bude ti pomáhat 🙂
Jinak, pokud “on“ bude opravdu usilovně chtít, aby jste mohly být obě s ním, tak nakopne sám sebe a nebude jen slibovat. Ale to sama časem uvidíš, až vyprší vztek, a on se třeba začne fyzicky snažit dát dům dohromady a dá do toho vše, tak potom je namístě se rozhodovat, zda stojí za to s ním žít:-)
Piškotko přeji ti už jen sluníčkové dny, zůstaň tak silná, jak jsi teď a věř, že naděje úmírá až poslední…
hodně štěstí, držím palečky, bude tojen nepříjemná chvilka mu to říct, ale ten výsledek a to štěstíčko které z tebe je cítit z tvého rozhodnutí za to stojí…
tak hodně štěstí
Děvčátka, myslím, že mám jasno. Asi jsem to potřebovala slyšet. Proto udělám, co cítím a cítím jednoznačně to, že pracně vybudované zázemí, přátelé i velmi slušná práce mi nestojí za tak závažnou změnu v mém životě, ještě když vím, že doteď jsem neviděla z jeho strany nějaký kompromis, prostě mě postavil před hotovou věc. Bude mi ho hodně líto, ale musím udělat tlustou čáru za celou minulostí.
A pro zajímavost: kolegovi jsem řekla, že chci zůstat a hned na to šéfovi, myslím, že jim hodně svítily očka:o) Mám asi fakt štěstí, protože šéf mě vzal stranou a řekl mi, že mě samozřejmě rád uvítá zpátky, ale měl starost, jestli to nedělám kvůli práci, aby se mi pak nesesypal vztah. Řekla jsem mu jen to, že teď už dobře vím, co dělám a že vím, že tak je to správně. Myslím, že je hodně rád. A kolega? Moc hezky se mi vložil do řeči a řekl, že je mu naprosto jasné, že jsem si tady už něco “sama“ vybudovala, že jsme tu obě zvyklé a že teda sám za sebe by se stěhovat nechtěl:o) Mám hodné lidi kolem sebe a myslím tím i vás holčičky moje, moc mi to všechno pomohlo konečně pročistit hlavu a odpoutat se od myšlenek typu “Co kdyby…“ a “Co tomu řeknou…“ a moc vám za to děkuju.
Papír informující o výběrovém řízení rozškrábu jak lev;o) jestli se mi dostane do ruky. A personalistka se příjemně usmívala a říkala: “Tak přece zůstáváte?“
Děkuju vám!
Piškotko, je mi líto, čím procházíš. Ale řekla bych, že sis v podstatě sama odpověděla. Zkus si přečíst ten příspěvek, jako by ho psala nějaká cizí holčina.
Já OSOBNĚ si myslím, že malá Vašimi neshodami opravdu spíš trpí a pro ní by bylo lepší, kdyby s Vámi tatínek nebydlel.
A pro Tebe? Přestože Tě neznám, podle Tvého psaní vůbec nepochybuju o tom, že pro Tebe bude nejlepší zůstat tam, kde jsi.
Ať se rozhodneš jakkoliv, držím palečky, ať toho rozhodnutí nelituješ.
Darči, jak už jsem Ti psala mockrát:-)) V létě je svět růžovější a i barabizna může vypadat jako hrad. Ale co tam proboha budete s malou dělat v Zimě ??? Kdyby byl přítel rozumný a dospělý chlap, tak by si tolik nestál na tom, že musí nutně bydlet v domku na druhém konci republiky. O to přece v životě nejde,ne? Jsou sny a sny. Já bych taky moc chtěla domek…ale když na to nemám a v okolí není nic solidního, tak to prostě nekoupím.
Počítej že jednom nová voda, elektřina, plyn , vnitřní omítky Vás vyjdou na 300tis. Nová střecha podle velikosti od 200tis do 400tis. Jaké jsou tam stropy ? předpokládám že rákos – takže na půdě nepůjde nic udělat, bez toho aby ste je komplet předělali a plíseň ? na to pomůže jen podřezat domek kolem dokola a udělat drenáž, aby se nevracela..určitě nepomůže vybílit vevnitř. Vyměnit podlahy stojí nějaký ten beton a pak záleží co by jsi tam chtěla mít. To je běh na dlouhou a finančně hooodně náročnou trať. Jako chalupa dobré…na celoroční bydlení je to na mašli.
Tak a neblbni:-))))) Mám Tě ráda, sluníčko. K
Piškotko, holka zlatá, to je teda situace… Chápu, že Tě to trápí a rozumím tomu, že nad tím přemýšlíš a probíráš si to zleva zprava… a asi proto chceš slyšet názor i někoho jiného…
Omlouvám se Ti za možná trochu hloupou otázku, ale nějak jsem nevyrozuměla z toho Tvého psaní “PROČ to vlastně děláš?“ nebo “chceš udělat?“ Připadá mi, že Ty to vůbec udělat nechceš, že Tě k tomu nutí.
Já vím, že Tě znám jen maličko (ze psaní na VD) a vím toho o vašem vztahu pramálo, jen uvažuju, co bych dělala já… a já bych rozhodně nedala v práci výpověď. Tím jsi mě zaskočila.
A ten rozpadající se domek? To bude velká černá díra = pohltí všechny vaše finanční prostředky a pořád to bude málo, protože ať kopneš, kam kopneš, všechno budete muset předělávat. Vím totiž, co to je starat se o starý dům. Takže v tomto ohledu mi můžeš věřit. Bude to řehole.
Piškotko, zvaž to ještě… ruku na srdce a jednej za sebe, ve svém a Sářiném zájmu.
Každopádně Ti přeji hodně štěstí.
A dej vědět.
Piškotko, cítím, že z toho stěhování k němu nemáš ani trošku radost, jen velké obavy. Těžko radit, já sama jsem zůstávala v nefungujícím vztahu opravdu hodně dlouho – a dnes vidím, že to byl ztracený čas…. kluci stejně nikdy nezažili otcovskou lásku, chlapskou autoritu a normálně fungující rodinu. Já jsem se snažila, aby nestrádali, co chybělo mě, dávála jsem dětem o to víc, aby nikdy nepoznali, že něco není v pořádku…. ale děti neoblafneš. Nemá smysl se obětovat pro něco, v co stejně nevěříš…. už na samém začátku váháš a tušíš, že to není to pravé. Je vidět, že se do toho neženeš po hlavě…. píšeš, že ve dvou se to lépe táhne, ale na druhou stranu moc nevěříš, že na všechno budete dva…. to je asi dostatečná odpověď na tvé váhání…. co chybí Tobě a Sárince? Může Vám to její tatínek nabídnout? Píšeš, že se snaží, ale je dost zodpovědný a chce, aby to tak bylo pořád? Neskouzne zase tam, kde jste už jednou byli, až Vás bude mít u sebe? Pak bude dvojnásob těžké se vracet k tomu, co jste si tak těžko se Sárinkou vybudovali.
Cítím, že Tě čeká překonávání obrovských překážek, ale nezdá se mi, že Ti bude Sárinčin tatínek oporou…. bojím se, že budeš na všechno sama, že přestěhováním k němu nepřestaneš být na všechno sama. Možná se pletu, ale mám pocit, že Ti přibudou další starosti….. což by nebyl problém, kdyby na ty starosti byli skutečně dva, kteří si spolu plní společné sny.
Přeju Ti, abys ničeho nelitovala, ať už se rozhodneš jak se rozhodneš. Hodně štěstí
Piškotko, už teď si vyčítáš to jak se rozhodneš.
Toto nemá cenu, už teď jsi nešťastná. Je jasné, že se nikam stěhovat nechceš.
Proč jste to nejprve nezkusily nazkoušku?
Vzít si dovolenou, bydlet spolu, pár dní – týden. Ne hned dávat výpověď v práci a pak plakat.
Možná by jsi zjistila, jestli to chceš taky, jestli bys tam dokázala žít a hlavně s ním.
Jsi hodně nešťastná a dcera pak bude taky, protože veškéré pocity přenášíš i na ní.
Ještě budeš naštvaná, čeho všeho jsi se musela vzdát a to nemůže dopadnout dobře, budeš se tím užírat.
Pokud máš tyto pocity, nemá to opravdu cenu.
Rozhodni se tak, abys nelitovala. :-))
Držím Ti palečky.