Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nemůžu to udělat....nedokážu to!
Holky, dlouho jsem zvažovala, zda to sem hodit a vím, že nejvíce k tomu budu vědět stejně jenom já a je to tudíž všechno na mně, ale já prostě potřebuji pořádný impuls k finálnímu rozhodnutí. A čím více názorů, tím líp pro mě. K rozhodnutí vám to tady svěřit, i když jde o soukromý život mě dohnal předešlý příspěvek od Bokul, kde píše o dluzích manžela a taky o příspěvku Horempádem – Kdo chce kam… Holky, díky :o)
Řada z vás už ví, že nemám definitivně ukončený vztah s otcem Sárinky. Ani už nevím, zda jsem to tu psala a v jakých detailech, my spolu od narození Sáry spíše nežili než žili, a pak tady bydlet přišel, ale trvalo to velmi krátce – žárlivost, nekomunikace a hádky, kvůli kterým byla Sárinka vynervovaná, mě dohnaly k jasnému závěru – aby odešel. Stalo se tak loni v březnu. Také tady byl jiný problém: i když nešlo přímo o nevěru, účtenky za telefonní hovory na erotické linky po tom, co vím, že svou bývalku podváděl, mě jasně varovaly. Já později nastoupila do zaměstnání, on si koupil na konci republiky baráček s tím, že si nás stejně jednou odveze. (pochází z Čech). Koupil ho skoro přesně v době, kdy jsem já do té práce nastoupila. A od té doby očekával ( a sním i jeho sestra), že tam půjdu bydlet s ním. Holky, chodily mně smsky typu: „On pro vás dělá všechno a ty sem nejdeš?“ Nikdo se mě neptal, proč ten vztah tady nefungoval, to nikoho ani nezajímá. A že žena chodí vždy za mužem? Tuhle větu nechci už nikdy slyšet! Kdo bere ohled na nás? Mám tady byt, solidní zaměstnání, dcera je 3,5 roku zvyklá na určité zázemí. Ano, děti jsou nesmírně adaptabilní, ale Horempádem (myslím, že to byla ona) to vystihla perfektně: „Budu-li se obětovat kvůli dítěti, aby mělo otce, na kterého stejně nijak zvyklé není a mít třeba nešťastný život, a ona mi pak ve svých 16 letech řekne „Proč jsi to kvůli mně dělala?“, to bych opravdu nechtěla a dík za tebou vyřčená slova, protože mě by to takto nenapadlo říct…
Navíc dcerka nemá ještě ani 4 roky a je ve svých názorech pochopitelně nestabilní – jednou tatínka ano, a za dva dny ho nechce. I když i toto by bylo o zvyku.
A teď ke kamenu úrazu: samota a taky jeho neustálé dotazy, zda se tedy budu stěhovat (chápu, že to táhne sám) mě dohnala k výpovědi v práci a k myšlence, že ve dvou to snad půjde líp. Byla jsem teď o víkendu u něj a v Čechách je sice krásně, prostředí, kde baráček je, je moc hezké, sousedi fajn, ale já v něm jako v člověku a příteli nemám sebemenší jistotu, po tom, co předvedl tady na Moravě. Trochu se stydím, že jiní mají horší problémy, muži pijou, bijou ženy atd., a já v podstatě proti tomu řeším maličkost, ale kdo mě zná, ví, že moje dětství nestálo za nic a já teď holt chci mít v životě alespoň nějakou jistotu a obávám se, že u něj mě nečeká, hlavně ten vztah se jaksi nikam neposouvá. Nemáme si co říct, popř. pokud ho něco štve, vůbec se mnou nekomunikuje, opět jsem měla možnost to poznat. Nechci mu to dokola vyčítat, ale přesto…. Mám s ním dítě a to je asi to, proč se nemůžu už tak dlouho rozhodnout. Dávám rady druhým a sobě poradit nedokážu. Už píšu útržkovitě – v myšlenkách, které mě zrovna napadají. Některá z vás mi už psala zkus to, ale naprostá a drtivá většina mě varuje. Přátelé taktéž, ti nejvíc, protože ho částečně znají.
Nejhorší je, že on se opravdu na jedné straně snaží, začal strašně pracovat na zahradě, protože ví, že ji miluju a ta je tam opravdu krásná, zato barák holky, to je časovaná bomba. A o tom chci taky psát: je ve špatném stavu. Vybral ho sám a trochu ve spěchu, jelikož bydlel u bráchy už dlouho a to se moc nelíbilo bráchově přítelkyni, naprosto pochopitelné. Ale barák je s děravou střechou, prozatím to zázrakem drží, elektrika už podle zásuvek lze odhadnout na pěkné stáří, rozvody špatné, voda rezavá až hrůza a podlahy plesnivé, už při vchodu je to strašně cítit. Výmalba je více než nutná. On však toto vidí jako pramalý problém, má absolutně jiné hygienické návyky než já a nevidí jediný problém, proč by tam dítě nemělo být. Řeknu vám, že vypraním jeho věcí ani na 60°C neodstranilo smrad ze zatuchliny. Já nejsem panička, která chce luxus, vyrůstala jsem v obdobných podmínkách, ale proč to mám zažívat znovu a navíc s mužem, který do toho vztahu pranic neinvestoval, pokazil to tady a teď si žádá čistý štít a nové začátky někde, kde já neznám ani nohu a nemám se o koho opřít? Každý je dneska zadlužený, ale aspoň v novém baráku, popř. v paneláku ve slušném stavu! Ale toto je časovaná bomba! Máme absolutně odlišný pohled na tuto věc, poněvadž on to vidí jinak, barák mu vůbec nesmrdí, asi prý je už zvyklý…
Já nevím, jestli já si chci na něco takového zvyknout… Kamarádi, o kterých tvrdil, že by mu koupelnu udělali za pivo s klobásou, jsou najednou pryč a nemá, kdo by mu pomohl, dochází na má slova, on ví, že nikoho nemá a mně je ho najednou líto. Nechci být srab a nejít do toho baráku, kdybych jen aspoň v srdíčku cítila, že on je muž mého srdce. Mám strach, abych se nestala pouze sponzorem… už teď má půlroční dlužné na výživném, protože pochopitelně nemá peníze. Ale na druhou stránku se dovím, že si nabral další půjčky: pračka, nový sporák, sekačka, PC. Dítě asi až pak….
A teď to hlavní: šéf v práci ví, že řeším vztah a taky ví, že můj odchod je velmi nejistý. Vše přijal a s klidem mi řekl, že by byli ochotni počkat nějakou dobu, pokud bych se vrátila nazpět… Výpověď mi poběží zhruba ještě měsíc. Dřív na toto místo nemohli nikoho sehnat, teď je situace jiná a všichni jsou překvapení: dnes proběhlo výběrové řízení, respektive již pohovory se 3 účastnicemi. Ani nevíte, jak „hrozně“ mi je, když cítím, že spíše nikam nechci a tady se pomalu začínají dívat po jiných (naprosto to samozřejmě chápu, protože se blíží dovolené a celkově jsme na tuto práci jen dva)…. Mám chuť šéfovi vykřičet, že CHCI zůstat, ať ten škaredý papír o výběrovce roztrhá, jen mám strach, jestli už právě nenašli někoho, kdo by jim zcela pasoval!!! Kolegové v kanceláři mě moc podporují a tajně mi píšou emaily, že si to mám dobře rozmyslet, zda mi to stojí za to, když to nikdy nefungovalo…. Dneska jsem tu potají i plakala, protože mě to nesmírně tíží, on je docela natěšený, že budeme spolu žít a já se cítím jako ta „potvora“, která se neustále nechce podřídit životu… Já holky cítím obrovskou lítost vůči němu a Sárince, že nemá tatínka, (a že teda mužské vyhledává:o)) ) ale mám se sakra celý život obětovat, aby druzí byli šťastní? Poraďte mi někdo prosím, jak z tohohle ven, budu ráda za každý názor! A omlouvám se za dlouhý příspěvek, doufám, že vás bude aspoň pár, co to dočtou až do konce…
Piškotko, předem upozorňuji, že jsem nečetla předchozí reakce, takže netuším, co radí holky, ale já bych z toho co si napsala rozhodně řekla, že já bych zůstala tam kde jsem.
Už teď máš spoustu podle mě oprávněných obav a já bych se nevzdávala práce kde jsem spokojená a života jak jsem zvyklá kvůli něčemu tak nejistému.
Taky bych ti chtěla napsat, že teď ti to přijde třeba zcela nemožné, ale určitě se časem, nemusí to být hned, objeví nějaký nový mužský, se kterým to bude stát za to, bude mít Sárinku rád jako vlastní a já být tebou, tak bych ten odjezd ještě stopla. Samozřejmě je těžké radit jen tak zdálky o něčem tak zásadním, ale jak říkám, podle toho co píšeš bych nikam nejezdila, ať si jeho příbuzní říkají co chtějí.
Piškotko taky si myslím,že už rozhodnutá jsi..jen to říct!žejo?za sebe ti jen řeknu,že už bych se za chlapem nestěhovala ,myslím od svých přátel,rodiny,zázemí…Sice jsem to udělala,když mi bylo 20,nepoutaly nás dětí,bylo to mé svobodné rozhodnutí,ale důvod proč to moje mamka těžce nesla jsem opravdu pochopila až přišly děti a horší časy a tchýně nikdy nebude mamka a švagrová sestra a přátelé budou vždy noví a ne ti co tě znají už pár let.Toť můj názor po zkušenostech a to se nemám zrovna špatně,ale….
Tak hlavu vzhůru-ještě se nestalo,aby to nějak nedopadlo:-)))
Darčo, moc na tebe myslím-sama píšeš, jak Sárinka citlivě všechno vnímá a reaguje na to… jak myslíš, že jí bude, až uvidí utrápenou maminku, která má hlavu plnou starostí a večer brečí do polštáře, že neměla odcházet z “domova“….
Pro Sáru je nejdůležitější spokojená a klidná maminka.. Neboj, táta pro Sáru a partner pro Tebe určitě jednou přijde!!!
Jak píšeš-čas začít myslet pozitivně!!!
Držím palce!!!!
Piškotko, ještě jsem nečetla reakce, jen tvůj příspěvek. A za mě, je mi moc moc líto čím procházíš. Dokážu pochopit tvé cítění. Když jsou v tom děti, je rozhodování o to těžší, vždyť ti to nemusím ani psát.
S tím vaším (jeho) domečkem, úplně vidím,jak bych reagovala já, už po jedné zkušenosti s výstavbou, ale nového domu. Co to bylo za řeholi! Vztah tehdy nebo spíš do té doby, fungoval a jak to s námi zacloumalo. Finanční investice nebraly konce a dle mého názoru, toto není lék na vzkříšení vztahu, bohužel 🙁
Být tebou, tak bych se snažila si napsat alespoň na papír, všechna pro a proti. Tedy to co bude dobré, pokud se přestěhuješ, na druhou stranu to, co ti život zkomplikuje a na nějaký čas třeba i znepříjemní. U těch komplikací bych si rozvážila, zda je to řešitelné a hlavně za jak dlouho.
Vím, že nelze dávat na jednu misku vah dcerku a na tu druhou všechny ostatní problémy. Chce to ale vzít v úvahu i to, co to přinese dcerce. Bude mít tatínka to ano. Jenže bude tím tátou s velkým T ? To víš jen ty. Pokud si myslíš, že ano, tak vše ostatní, co je problémem se vyřeší, pokud ne, tak už víš, co chci napsat.
Samota je těžká věc, ale jsi mladá a z písmenek se dá vytušit, že citlivá. Nemám pocit, že tvé velké srdíčko je přehlédnutelné.
Nahodím ti jeden příklad. Má švagrová se rozešla se svým přítelem, se kterým má také dcerku. Bylo to těžké a dlouho byla sama. Našla si nového přítele a dcerka v něm našla nového tátu. Má ho ráda a ví, že jí má rád, jako by byla jeho a ona vlastně jeho je, v srdíčku. Její pravý otec se k ní nehlásil snad deset let, teď si vzpomněl. Jí je patnáct a nemůže v sobě najít důvod, proč by to měla cítit stejně. Své mamince to nevyčítá a je ráda, že se takto rozhodla.
Vím, že to může dopadnout i jinak, je těžké radit, to je jen můj názor. Dle mého je lepším příkladem funkční rodina bez genetického otce, než rodina kde otec je jen údaj v rodném listě 🙁
Darčo, já Ti svůj názor už napsala a stojím si za ním 🙂
A upřímně, jsem na tom hodně podobně 🙂 taky se pořád koukám na druhé, aby bývalý manžel netrpěl, že mu “vezmu“ dceru, aby Majda nebyla smutná, že neuvidí tatínka, aby rodina od Martina nebyla smutná, protože by byl smutný on….. a kde jsem tady v tom výčtu já? Nikde….. to, že po nocích řvu a přes den je mi mizerně prostě nějak nevnímám. Jenom, abych neublížila ostatním. Takže v tom konečném rozhodnuní bohužel musíš být sama. Taky pořád čekám na nějaké zahřmění nebo na co, abych se konečně rozhoupala. Držím pěstičky, ať se Ty rozhoupeš mnohem rychleji a rozhodneš se správně, jak to cítíš TY.
Za 4-5 dnů budu zase na PC, tak jsem moc zvědavá, co se dozvím… drž se, holka a hlavu vzhůru, bude dobře.
No vida, jako bych už viděla úsměv a s úsměvem jde všechno líp. Takže hooodně štěstíčka a uvidíš, že to všechno dopadne přesně tak jak má :-).
Holčinky moje, děkuji, strašně moc děkuji, dnes jsem se ještě znovu sešla s rodinou a vše řekla, jak cítím. Odpovědi jsou všude stejné: nechceš s ním být? Odejdi, ale hlavně se rozhodni, lepší je špatné rozhodnutí, než vůbec žádné, ta úleva tam bude, cítím to.
Lien, ty často píšeš o tom, co nám tělo říká, já se s tím musím alespoň z mé zkušenosti naprosto ztotožnit, za poslední rok jsme si toho užily až moc a člověče, všechny nemoci jakoby vedly k tomuto problému, záněty uší dítěte = dítě nechce a odmítá poslouchat hádky rodičů a cítí se nevítané, nosní mandle = něco nedá dítěti dýchat, trápí se, angína (u mě 4x za posl.rok!!!) = člověk je tlačen do věcí, se kterými bytostně nesouhlasí, smutek a potlačované ohnivé emoce. No, nechci to svádět jen na to, ale teda na nás to sedí jako vyšité, až kroutím hlavou…. Je čas začít myslet pozitivně!!!
Piškotko, proti tomuto je utečený (a znovu vrácený) křeček úplná prkotina :-)…ale teď “vážně“ – sama si ve spoustě bodech odpovídáš a mě samotné z toho plyne, že chceš zůstat doma…držím palečky, ať se rozhodneš jakkoliv, že to bude TO správné.
Za mě souhlas s Vírenkou a Jarmuschkou, ale sama vím, jak je těžké “to něco“ pochopit a zpracovat,takže se také dostávám stále do stejných situací, proto nemůžu poradit, nejsem toho schopna. Přeju hodně sil a dobré rozhodnutí.
Darčo, sluníčko…. miluješ ho ? Je mezi Vámi něco hlubšího, nebo jen to ,,jak to bude vypadat, když tam nepůjdu“ ???
On je sobec, vždycky byl, nedal Ti žádný kompromis a narozdíl od Tebe se neumí pořádně postarat ani sám o sebe.
Promiň že jsem tvrdá, moc Ti přeju lásku a štěstí a Sárince otce….ale pokud máš nést na svých bedrech ještě JEHO dluhy … tak by jsi to taky nemusela unést víš.
K