Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nemůžu to udělat....nedokážu to!
Holky, dlouho jsem zvažovala, zda to sem hodit a vím, že nejvíce k tomu budu vědět stejně jenom já a je to tudíž všechno na mně, ale já prostě potřebuji pořádný impuls k finálnímu rozhodnutí. A čím více názorů, tím líp pro mě. K rozhodnutí vám to tady svěřit, i když jde o soukromý život mě dohnal předešlý příspěvek od Bokul, kde píše o dluzích manžela a taky o příspěvku Horempádem – Kdo chce kam… Holky, díky :o)
Řada z vás už ví, že nemám definitivně ukončený vztah s otcem Sárinky. Ani už nevím, zda jsem to tu psala a v jakých detailech, my spolu od narození Sáry spíše nežili než žili, a pak tady bydlet přišel, ale trvalo to velmi krátce – žárlivost, nekomunikace a hádky, kvůli kterým byla Sárinka vynervovaná, mě dohnaly k jasnému závěru – aby odešel. Stalo se tak loni v březnu. Také tady byl jiný problém: i když nešlo přímo o nevěru, účtenky za telefonní hovory na erotické linky po tom, co vím, že svou bývalku podváděl, mě jasně varovaly. Já později nastoupila do zaměstnání, on si koupil na konci republiky baráček s tím, že si nás stejně jednou odveze. (pochází z Čech). Koupil ho skoro přesně v době, kdy jsem já do té práce nastoupila. A od té doby očekával ( a sním i jeho sestra), že tam půjdu bydlet s ním. Holky, chodily mně smsky typu: „On pro vás dělá všechno a ty sem nejdeš?“ Nikdo se mě neptal, proč ten vztah tady nefungoval, to nikoho ani nezajímá. A že žena chodí vždy za mužem? Tuhle větu nechci už nikdy slyšet! Kdo bere ohled na nás? Mám tady byt, solidní zaměstnání, dcera je 3,5 roku zvyklá na určité zázemí. Ano, děti jsou nesmírně adaptabilní, ale Horempádem (myslím, že to byla ona) to vystihla perfektně: „Budu-li se obětovat kvůli dítěti, aby mělo otce, na kterého stejně nijak zvyklé není a mít třeba nešťastný život, a ona mi pak ve svých 16 letech řekne „Proč jsi to kvůli mně dělala?“, to bych opravdu nechtěla a dík za tebou vyřčená slova, protože mě by to takto nenapadlo říct…
Navíc dcerka nemá ještě ani 4 roky a je ve svých názorech pochopitelně nestabilní – jednou tatínka ano, a za dva dny ho nechce. I když i toto by bylo o zvyku.
A teď ke kamenu úrazu: samota a taky jeho neustálé dotazy, zda se tedy budu stěhovat (chápu, že to táhne sám) mě dohnala k výpovědi v práci a k myšlence, že ve dvou to snad půjde líp. Byla jsem teď o víkendu u něj a v Čechách je sice krásně, prostředí, kde baráček je, je moc hezké, sousedi fajn, ale já v něm jako v člověku a příteli nemám sebemenší jistotu, po tom, co předvedl tady na Moravě. Trochu se stydím, že jiní mají horší problémy, muži pijou, bijou ženy atd., a já v podstatě proti tomu řeším maličkost, ale kdo mě zná, ví, že moje dětství nestálo za nic a já teď holt chci mít v životě alespoň nějakou jistotu a obávám se, že u něj mě nečeká, hlavně ten vztah se jaksi nikam neposouvá. Nemáme si co říct, popř. pokud ho něco štve, vůbec se mnou nekomunikuje, opět jsem měla možnost to poznat. Nechci mu to dokola vyčítat, ale přesto…. Mám s ním dítě a to je asi to, proč se nemůžu už tak dlouho rozhodnout. Dávám rady druhým a sobě poradit nedokážu. Už píšu útržkovitě – v myšlenkách, které mě zrovna napadají. Některá z vás mi už psala zkus to, ale naprostá a drtivá většina mě varuje. Přátelé taktéž, ti nejvíc, protože ho částečně znají.
Nejhorší je, že on se opravdu na jedné straně snaží, začal strašně pracovat na zahradě, protože ví, že ji miluju a ta je tam opravdu krásná, zato barák holky, to je časovaná bomba. A o tom chci taky psát: je ve špatném stavu. Vybral ho sám a trochu ve spěchu, jelikož bydlel u bráchy už dlouho a to se moc nelíbilo bráchově přítelkyni, naprosto pochopitelné. Ale barák je s děravou střechou, prozatím to zázrakem drží, elektrika už podle zásuvek lze odhadnout na pěkné stáří, rozvody špatné, voda rezavá až hrůza a podlahy plesnivé, už při vchodu je to strašně cítit. Výmalba je více než nutná. On však toto vidí jako pramalý problém, má absolutně jiné hygienické návyky než já a nevidí jediný problém, proč by tam dítě nemělo být. Řeknu vám, že vypraním jeho věcí ani na 60°C neodstranilo smrad ze zatuchliny. Já nejsem panička, která chce luxus, vyrůstala jsem v obdobných podmínkách, ale proč to mám zažívat znovu a navíc s mužem, který do toho vztahu pranic neinvestoval, pokazil to tady a teď si žádá čistý štít a nové začátky někde, kde já neznám ani nohu a nemám se o koho opřít? Každý je dneska zadlužený, ale aspoň v novém baráku, popř. v paneláku ve slušném stavu! Ale toto je časovaná bomba! Máme absolutně odlišný pohled na tuto věc, poněvadž on to vidí jinak, barák mu vůbec nesmrdí, asi prý je už zvyklý…
Já nevím, jestli já si chci na něco takového zvyknout… Kamarádi, o kterých tvrdil, že by mu koupelnu udělali za pivo s klobásou, jsou najednou pryč a nemá, kdo by mu pomohl, dochází na má slova, on ví, že nikoho nemá a mně je ho najednou líto. Nechci být srab a nejít do toho baráku, kdybych jen aspoň v srdíčku cítila, že on je muž mého srdce. Mám strach, abych se nestala pouze sponzorem… už teď má půlroční dlužné na výživném, protože pochopitelně nemá peníze. Ale na druhou stránku se dovím, že si nabral další půjčky: pračka, nový sporák, sekačka, PC. Dítě asi až pak….
A teď to hlavní: šéf v práci ví, že řeším vztah a taky ví, že můj odchod je velmi nejistý. Vše přijal a s klidem mi řekl, že by byli ochotni počkat nějakou dobu, pokud bych se vrátila nazpět… Výpověď mi poběží zhruba ještě měsíc. Dřív na toto místo nemohli nikoho sehnat, teď je situace jiná a všichni jsou překvapení: dnes proběhlo výběrové řízení, respektive již pohovory se 3 účastnicemi. Ani nevíte, jak „hrozně“ mi je, když cítím, že spíše nikam nechci a tady se pomalu začínají dívat po jiných (naprosto to samozřejmě chápu, protože se blíží dovolené a celkově jsme na tuto práci jen dva)…. Mám chuť šéfovi vykřičet, že CHCI zůstat, ať ten škaredý papír o výběrovce roztrhá, jen mám strach, jestli už právě nenašli někoho, kdo by jim zcela pasoval!!! Kolegové v kanceláři mě moc podporují a tajně mi píšou emaily, že si to mám dobře rozmyslet, zda mi to stojí za to, když to nikdy nefungovalo…. Dneska jsem tu potají i plakala, protože mě to nesmírně tíží, on je docela natěšený, že budeme spolu žít a já se cítím jako ta „potvora“, která se neustále nechce podřídit životu… Já holky cítím obrovskou lítost vůči němu a Sárince, že nemá tatínka, (a že teda mužské vyhledává:o)) ) ale mám se sakra celý život obětovat, aby druzí byli šťastní? Poraďte mi někdo prosím, jak z tohohle ven, budu ráda za každý názor! A omlouvám se za dlouhý příspěvek, doufám, že vás bude aspoň pár, co to dočtou až do konce…
Děvčátka děkuju za všechna vaše slova, cítím se moc uvolněně, i když v očekávání něčeho, co může přijít. Nebojím se, ale vím s jistotou, že to bude zkoušet přes mou rodinu, dobře zná bratrance i tetu a bude to líčit tak, že koupil barák pro nás a že teď je kvůli tomu v koncích. V jednom jediném mají z jeho strany absolutní pravdu: měla jsem to udělat hned a nerozhodovat se takto dlouho a vždy s jiným výsledkem, to uznávám, ale z pohledu matky je prostě strašné MUSET rozhodnout i za dítě. Vidím to prostě tak, že jsem se bála do toho jít, i když jsem nakonec ochotná byla, teď už se trápit nebudu a nechci, jsem si už opravdu jistá, zvláště po té reakci, opět to stočil na ty samé důvody, kvůli kterým jsme se tady tolikrát hádali a on pak vždy sliboval, že už nebude dělat, prostě vidím jasně, co by bylo jednou, až bychom se nepohodli. A to je přesně to, čeho jsem se bála. Stejně by to přišlo a teď se to včas ukázalo… Uf, uvidíme, zda až zlost z jeho strany opadne, se uklidní a uvědomí si, že jakýkoliv “konflikt“ škodí především holčičce. Budu vytrvalá, už mě ranilo tolik věcí, že se cítím být stále silnější a máloco mě překvapí, i když slabé chvilky přijdou. S malou ani před ní se o tom nebavím, chodíme hodně mezi lidi a myslím, že rozchod vůbec nepocítí, protože jak říkám, jsem s ní takovou dobu v podstatě sama, takže ten rozdíl vlastně nevidí.
Holčičko, jsi statečná a myslím, že ses rozhodla dobře. Tady sis vybudovala svoje zázemí, máš hezkou práci se skvělými lidmi a v neposlední řadě tady máš přátele…
Ono se to lehko říká, těch keců si nevšimej, sama vím, že to jde jen těžko. Ale všechno se dá zvládnout, mysli na Sárinku a půjde to mnohem líp. Já vždycky, když manžel prudí, pomyslím na kluky, že si nezaslouží naštvanou a znechucenou maminku a raději odcházím nebo řeknu jen: jasně, ty máš vždycky pravdu, já jsem ta špatná…
Nejsem právník, ale myslím, že ty snad nejsi povinna mu děti vozit až domů. On si bude muset pro malou přijet. Stejně tak jeho rodiče, pokud jí budou chtít vidět. Vzhledem k tomu, že na malou neplatí, se podle mě nemusíš bát nějakých častých konfliktů. Těch několik stovek kilometrů se mu nejspíš příliš často chtít absolvovat nebude.
Telefon mu nezvedej, ani jeho příbuzným, SMS ani nečti, rovnou je maž. Zbytečně by ses tím nervovala. Nebo ten hovor přijmi a telefon ztiš, abys ho neslyšela. Však oni si to po těch sumách za vyúčtování rozmyslí!
Držím palečky, ať se Ti daří a jste s malou spokojené a šťastné. A třeba se brzy najde nějaký hodný, milý a pozorný pán, který by pro Vás udělal všechno na světě.
Teď je vidět, dle reakcí, že rozhodnutí bylo správné…. jak by se asi zachoval, až byste s ním žily a on si opět něco vybásnil a Tys to chtěla jinak? Myslím, že je to sobec….. Piškotko, nelituj, když máš své zázemí, jeho útoky můžeš lépe odrážet. Kdyby mu na Vás záleželo, určitě by se zachoval jinak…. teď Tě akorát přesvědčil, že to nemá smysl.
Holky držte se a nedejte se otrávit.
Piškotko, já myslím, že jen prská… Nevyšlo mu to, jak si to představoval. Pouštěj ta slova a výroky jedním uchem dovnitř a druhým hned ven.
Rozhodla ses správně – už z tvého příspěvku bylo jasné, jak to cítíš a že se Ti do toho nechce.
Situaci Ti nezávidím, ale zase se situace zklidní.
Souhlasím s holkama, držím palečky. Chápu, že to rozhodnutí muselo být přetěžké.
Piškotko – tak zaprvé jsem zaslzela radostí, že ses rozhodla, jak ses rozhodla a že Tě v práci tak podrželi…. dobré lidi kolem sebe potřebujeme a je vidět, že ty jich máš spoustu – to taky o něčem svědčí. A hezky to řekl kolega – TYS to vybudovala… v čem ti přispěl Sářin tatínek? Jen v nervování, neplacení, nestarání….
Holčinko zlatá, chápu, že to teď nebude jednoduché… ale upřímně, pokud neplatí, nestará se – nemá podle mě na střídavou péči moc šancí.
A souhlas s Virenkou – krok Chlapa a Otce je nabíledni – ovšem otázka je , jestli mu to dojde, že 🙁
Piškotko, drž se, moooooc na tebe myslíme všechny! 🙂
A když tak řekni – my si ho podáme ;))
Piškotko, gratuluju, rozhodnutí máš za sebou a teď vydrž, pochyby si nepřipouštěj a vytrvej. Nic si z toho nedělej, samozřejmě, že bude ventilovat svoje zklamání a asi i mnohé jiné emoce, ve vztazích toho je, to víme všichni.
Jestli se bude za tvé rozhodnutí v nějaké podobě mstít, a vůbec vůči Sárince, pak bylo tvoje rozhodnutí to nejlepší možné, co k tomu dodat.
A já bych se střídavé péče nebála. 450km – to by musely být velmi zvláštní okolnosti, které by soudce vedly ke schválení něčeho takového, pokud vím, povolují střídavou péči rodičům, kteří bydlí v rozumném dosahu, aby dítě nemuselo měnit veškeré sociální zázemí – školku, školu. A kdoví, co myslel, třeba se teď rozhodne, prodá barák a přestěhuje se někam poblíž, aby se Sárince přiblížil..? To by podle mě byl krok Chlapa a Pana Otce, ale takových formátů je už málo…
Tobě i Sáře přeju všechno dobré.
nebudu se rozepisovat…budu strucna…ZUSTAN V PRACI…duvodu jsou miliony
Piškotko drž se a stůj si za svým rozhodnutím…
Je celkem pochopitelné,že se zlobí,protože si to maloval asi nějak jinak,ale nepočítal s tím,že se dokážeš rozhodnout sama za sebe a za Sárinku,tak jak to bude vyhovovat tobě a ne jen jemu.Teď jen pevné nervy a zkus nějak asertivně vše ustát.určitě máš kolem spoustu lidí,kteří tě podrží a když ti bude smutno tak nám napiš.stopro ti tady na VD pošleme alespoń netové pohlazení:-)))
Piškotko, já samozřejmě neznám pozadí a neznám celý příběh, jen mi pořád vrtá hlavou – v době, kdy jste se rozešli (před rokem).. proč se odstěhoval tak daleko od vás – píšeš, že je to 400 km.. on odtamtud pochází, narodil se tam nebo tam má rodiče?? Já si totiž pořád nějak neumím představit, co ho k tomu vedlo…
Piškotko, jinak je zcela pochopitelné, že teď bude vyskakovat jako čertík z krabičky a prskat jako rachejtlička, to holt budeš muset přestát. Nenech se vtáhnout do nějakých tahanic a pokud to půjde (je-li to vůbec možné), aby u toho malá nebyla a neslyšela ty výlevy. Holka zlatá, drž se, hodně štěstí.
drž se to víš, že ted bude zlý a to hodně, ser na něj jinak to říct ani nemůžu, když vidím co zas píšeš, je to takjak jsme všichni předvídali, neboj časem se to zklidní a budeš mít klid, a když mu jde o dítě tak at se stará…………zlomená asi je, ale zlomený člověk by nšměl být tak zlý …at si dělá co chce neboj zvládneš to…..střídavé péči bych se nebála, na tuhle vzdálenost to snad ani neudělají je to proti dítěti….ani bych se nebála toho, že ji chce vždyt na ní ani neplatí, to klidně tké použij….neboj a bojuj…a pokud budou problémy na návštěvách a bude to na holčinu špatně působit, tak se to taky necháý řešit…………známý měl holku jen do rána do odpo a bylo to…….na druhou stanu ani nevěřím, že bude chtít jezdit takovou dálku už podle toho co jsi psala……omlouvám se za zmatené myšlenky, prostě takovýhle chlapi mě přivádějí do varu…