Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Můj problem
Tak jsem se odhodlala svěřit se-mám pocit, že tento “problém“ snad nikdo nemá. Bude to asi znít divně, ale já nevím, o čem se mám bavit s lidma v okolí. Když jsem se nedávno o tom bavila s manžou nebo se sestrou, bylo mi řečeno-Jéžiš, no normálně, o ledasčem…Jo, ono se to lehce říká.. S některýma lidma-hlavě několika kamarádkama melu a melu:))), ale to jsou lidi, kterým bezmezně věřím, takže jsem přesvědčená, at řeknu co chci za kraviny, nebudou to řešit. Ale jinak…, je to pro mě dost nepříjemné, mám pocit, že mám někde v sobě nějaký blok nebo co. Pořád se kontroluju-v práci, na návštěvě, sice se usmívám, sem tam nějakou větu prohodím, ale takové to uvolněné “tlachání“ mi nejde. Mám pořád pocit, jako bych čekala, že mě pak pomluví stylem-jéžiš, ta má blbý názory, co to kecala za nesmysly, když to nikoho nezajímá…Si říkám, jestli to ještě nepramení z té doby, jak jsem byla před třemi lety v nové práci-tehdy jsem tento “problém“ téměr neměla, byla jsem uvolněná, co jsem nevěděla, jsem se zeptala, prostě normálka, a pak protože mě potřebovali vyšachovat kvůli nějaké známé, mi vedoucí omlátila o hlavu snad všechno-co jsem kdy řekla, že jsem se pořád ptala, atd, atd. Asi proto mám pořád pocit,-mám to někde v sobě- že jistojistě o mě někde mluví a nedokážu se uvolnit. Ted v nové práci se mi líbí,ale tento můj “problém“ mi hrozně vadí, to samo na kurzu, který si dělám. Nějak se nemůžu donutit vložit se do diskuzí-stejně jak píšu výš. A HROzně mě to štve…, když vidím se lidi nezávazně bavit….
tAK to koukám, Piškotko, naprosto jako bych to napsala já:))))Taky všechno rozebírám, taky předem “vím“ jak to dopadne-a obvykle taky jo…Nad tou psycholožkou už jsem taky uvazovala, byla jsem u ní kdysi dřív-ale s jiným problémem-šíleně jsem si užírala, týkalo se to dětí, a hrozně moc mi pomohla, už jen po tom vykecání se mi hrozně ulevilo, tak docela možná se tam zas vydám..než být takto pořád v napětí…to moje věčné co když…co kdyby…Možná si říkám, že kdybych dělala se stejnýma lidma každý den, bylo by to jiné, jenže v nemocnici sloužím pokaždé s někým jiným, když si s některou kolegyní zdá se rozumím, tak zas s ní mám službu třeba za 14dní, nic proti nikomu tam nemám-teda skoro:))), jsou všichni celkem v pohodě, tak nevím. S tím lékařem jak píšeš, ty pocity znám, mám to uplně stejně, jak někam jdu, si říkám-Jéžiš, ten zas ze mě bude mít “radost“ :((( Nemáme to jednoduchý:)) A jak píšeš Padmé- to bude ono, to moje rozpitvávání, to je kámen úrazu..
Justyno, to snad ani není možné, já trpím stejným “problémem“. Zrovna teď nad ním urputně přemýšlím, protože co jsem nastoupila do práce, mám problém s jednou kolegyní. No, on to ani tak není problém, jako přesně to, co popisuješ – nemám si s ní co říct, nejhorší je to, že jsem vlastně přišla na místo její kamarádky, se kterou si “seděly“. Sedíme v kanclu po dvou s tím, že celkem nás tam je 8 a vždy jsme odděleni hrubým paravanem. No a paní, co s ní sedí u stolu, si mě naopak strašně oblíbila a začalo mi tím takové tiché peklo. Ona kolegyně, se kterou si nemám co říct, očividně žárlí, že ta její, se kterou sedí u stolu, si víc rozumí se mnou. No, mně je skoro 32 let, té, která si mě moc oblíbila 45 a té, se kterou nevycházím, něco přes 23. Myšlenkovitě je prostě ještě “potrhlá“, děti nemá, já jsem opravdu spíše taková, že se bavím o všem, ona jen o módě, drahých trikách, a prostě je toho moc, co bych mohla jmenovat, ale nemá to smysl.
Myslím, že je to i hodně o sebevědomí, toto není jediný příklad, ta moje práce, všude se obávám, zda nejsem moc nudná, divná apod. Vím, že hodně toho pramení z dětství, z prostředí, ze kterého člověk pochází. Někdo je splachovací, já si vše moc beru. Vím, že Raci celkově jsou takoví citliví, všechno si berou (ta kolegyně, co si spolu v práci velice rozumíme, je taky Rak:o)) Já někdy vážně uvažuji o psycholožce – opravdu, vůbec se za to nestydím. Když můj problém s někým rozeberu, tak to ostatní umí vidět i z druhé stránky, prostě já si to nepřipustím, že to mohlo být jinak. Ba co víc, já jsem totiž hodně domýšlivá, což není vůbec pěkná vlastnost. Už předem si na všechno odpovím, jak co dopadne, co mi na to a ono člověk řekne, to asi nemáš, že Justy? :o)
Např. u nás jsou všechny maminky spokojené s dětským doktorem, ke kterému chodíme. Já jsem asi tele, mám pořád pocit, že nás vždycky odbyde:o( Dnes k němu chci jít znovu, našla jsem Sáře na mandlích povláčky a představ si to, bojím se tam jít, včera jsem mu volala ohledně té operace nosní mandle, že ji máme 6.4. a on mi řekl, kdy máme přijít na ty testy (krev atd.) no a dnes tam půjdu zas a už předem si myslím, že nebude nadšený. Jsem přehnaně citlivá a chtěla bych to změnit, ale bohužel to se mnou jde od dětství…
Na druhou stranu zase nemůžu říct, že bych to sebevědomí měla ve všem tak zlé:o))) V mnoha věcech jsem optimistka a ve škole jsem si vždy dostatečně věřila. Mám velký okruh přátel, kteří mě opravdu mají “moc“ rádi a často to od nich slyším, což mě velice potěší, když mi to někdo řekne i 2x do měsíce. Jsem docela silná osobnost, ale holt osud mě Bůhvíproč nikdy nešetřil a on už pak člověk začne být zoufalý, jestli to vůbec někdy skončí….
Justynko, to jsem se rozkecala…. no, chtěla jsem ti říct, že v tom určitě nejsi sama a že já jsem úplně stejná a stejné otázky jako ty si kladu pořád:o)
Justýnko, přemýšlet se má – to chválím! Ale nic se nemá přehánět :-))) Samozřejmě žertuji.
Rozumím ti. Jsem trochu podobného ražení – také provádím “pitvy“ – jak jsem to řekla, komu jsem to řekla, jak jsem to zformulovala, jestli jsem to nemohla říct vhodněji… obecně se tomu říká “pták jarabák“ 🙂
Padmé, díky za trochu uklidnění, taky mě napadlo, bavit se na nějaké nezávazné téma, ale pak si řeknu že třeba na toto téma se nebudou chtít bavit, ti ostatní, že to pro ně bude nudné…jsem zralá na chocholouška, co:)))
Milá Justyno, já si myslím, že to “problém“ jako takový není. Nedělej si kvůli tomu vrásky na čelíčku 🙂
Máš prostě špatnou zkušenost a ta tě nutí chovat se jinak než dřív. Třeba to chce jen čas, až se s novými lidmi v práci víc poznáš, přijde to samo…
Určitě bych se do ničeho nenutila násilně.
Nevím, jestli tě to uklidní, ale jsem na tom podobně. Nebavím se s cizími lidmi a pečlivě volím slova. Taky už jsem si “naběhla“ a tak si taky dávám pozor. Tuším, že to bude přirozená reakce – je to naše obrana i ochrana zároveň.
A jestli se chceš nezávazně bavit – tak si vyber téma, kde je to opravdu jedno: jako např. počasí :-))
Víš, oni příliš uvolnění lidé také nebudí důvěru, já osobně dávám přednost lidem, kteří jsou tak trochu uzavření – jsem přesvědčená o tom, že je to lepší.
Přeji ti hodně hodně štěstí :-)))
A zase se ozvi.
Tak jsem se odhodlala svěřit se-mám pocit, že tento “problém“ snad nikdo nemá. Bude to asi znít divně, ale já nevím, o čem se mám bavit s lidma v okolí. Když jsem se nedávno o tom bavila s manžou nebo se sestrou, bylo mi řečeno-Jéžiš, no normálně, o ledasčem…Jo, ono se to lehce říká.. S některýma lidma-hlavě několika kamarádkama melu a melu:))), ale to jsou lidi, kterým bezmezně věřím, takže jsem přesvědčená, at řeknu co chci za kraviny, nebudou to řešit. Ale jinak…, je to pro mě dost nepříjemné, mám pocit, že mám někde v sobě nějaký blok nebo co. Pořád se kontroluju-v práci, na návštěvě, sice se usmívám, sem tam nějakou větu prohodím, ale takové to uvolněné “tlachání“ mi nejde. Mám pořád pocit, jako bych čekala, že mě pak pomluví stylem-jéžiš, ta má blbý názory, co to kecala za nesmysly, když to nikoho nezajímá…Si říkám, jestli to ještě nepramení z té doby, jak jsem byla před třemi lety v nové práci-tehdy jsem tento “problém“ téměr neměla, byla jsem uvolněná, co jsem nevěděla, jsem se zeptala, prostě normálka, a pak protože mě potřebovali vyšachovat kvůli nějaké známé, mi vedoucí omlátila o hlavu snad všechno-co jsem kdy řekla, že jsem se pořád ptala, atd, atd. Asi proto mám pořád pocit,-mám to někde v sobě- že jistojistě o mě někde mluví a nedokážu se uvolnit. Ted v nové práci se mi líbí,ale tento můj “problém“ mi hrozně vadí, to samo na kurzu, který si dělám. Nějak se nemůžu donutit vložit se do diskuzí-stejně jak píšu výš. A HROzně mě to štve…, když vidím se lidi nezávazně bavit….