Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Můj problem
Tak jsem se odhodlala svěřit se-mám pocit, že tento “problém“ snad nikdo nemá. Bude to asi znít divně, ale já nevím, o čem se mám bavit s lidma v okolí. Když jsem se nedávno o tom bavila s manžou nebo se sestrou, bylo mi řečeno-Jéžiš, no normálně, o ledasčem…Jo, ono se to lehce říká.. S některýma lidma-hlavě několika kamarádkama melu a melu:))), ale to jsou lidi, kterým bezmezně věřím, takže jsem přesvědčená, at řeknu co chci za kraviny, nebudou to řešit. Ale jinak…, je to pro mě dost nepříjemné, mám pocit, že mám někde v sobě nějaký blok nebo co. Pořád se kontroluju-v práci, na návštěvě, sice se usmívám, sem tam nějakou větu prohodím, ale takové to uvolněné “tlachání“ mi nejde. Mám pořád pocit, jako bych čekala, že mě pak pomluví stylem-jéžiš, ta má blbý názory, co to kecala za nesmysly, když to nikoho nezajímá…Si říkám, jestli to ještě nepramení z té doby, jak jsem byla před třemi lety v nové práci-tehdy jsem tento “problém“ téměr neměla, byla jsem uvolněná, co jsem nevěděla, jsem se zeptala, prostě normálka, a pak protože mě potřebovali vyšachovat kvůli nějaké známé, mi vedoucí omlátila o hlavu snad všechno-co jsem kdy řekla, že jsem se pořád ptala, atd, atd. Asi proto mám pořád pocit,-mám to někde v sobě- že jistojistě o mě někde mluví a nedokážu se uvolnit. Ted v nové práci se mi líbí,ale tento můj “problém“ mi hrozně vadí, to samo na kurzu, který si dělám. Nějak se nemůžu donutit vložit se do diskuzí-stejně jak píšu výš. A HROzně mě to štve…, když vidím se lidi nezávazně bavit….
Padmé, ty jsi milá:o) přátelská pomocná ruka z tebe přímo sálá:o) nebyl by to špatný nápad;o)
Holky, teď mě tak napadá, jestli VÁS napadlo, že to, jaké jste a vy se tomu “vzpouzíte“, se ostatním – jako třeba mě – na vás líbí a nechtěli/y by, abyste byly jiné?
Myslím si, že být senzitivní k jiným lidským bytostem, být ochoten podat pomocnou ruku a poskytnout pohlazení z vás dělá úžasné, jedinečné a milé osůbky 🙂
Tak to se přidám – prostředí taky měním nerada. Než vyzuju ty své “bačkůrky“, pak už si to užívám 🙂 Ale zase honem šupky hupky domů 🙂
Holky, ale myslím, že když si s někým nesednu, pak vážně nemá cenu se do hovoru nutit… žádný člověk nesedne úplně všem a není třeba se tím trápit….
prostě když mě někdo prudí nebo je mi jen nesympatický, i když ho znám, raději třeba k němu ani nesedám, abych se nemusela bavit “o blbostech“ .
Jo, a zpočátku taky “očuchávám“ 🙂
TaHad: jsi úplně v pořádku a úplně “normální“, všechno, co jsem tu od tebe přečetla má hlavu i patu, nenech si nabourat “svoje já“, je moc fajn, že ses vymanila z těch nepěkných vztahů a že máš nového přítele a je moc moc dobře, že je to “noumáuní“ – posílám ti po netu přání štěstíčka :-)))) Přeji ti vše dobré :-))
Justyno, Matušenko: pište, úplně normálně pište – co máte na mysli, co máte na srdci, co se vám honí hlavou – na tom přece není nic špatného a i kdyby tomu nerozuměli všichni, určitě se najde někdo, kdo vám porozumí :-))) Holky, žádný stydění, vždyť není za co :-)))
Piškotko, ty jsi mě teda překvapila a musím říct, že opět mile, jsi taková milá “žabka“ – v dobrém, jen v dobrém. K té tvé kolegyni: je mezi váma značně velký rozdíl ve všem – věk, výchova, životní zkušenosti, dítě – tam to asi “nenaladíš“, šlo by to jedině v případě, že bude zájem z obou stran – to se pak mohou shodnout i protiklady :-))
A propos – snažím se psát do Tam-Tamu zelené i růžové rámečky :-))))
Cvrčku, ty jsi to napsala moc hezky “Nerada měním prostředí“. Jsem taky taková. Já tomu říkám, že jsem konzervativní a pro sebe to zovu “konzerva“ :-)))
Holky, jsem ráda, že je nás víc…Já se vůbec špatně seznamuju a nerada měním prostředí. Nejdřív si lidi “očuchám“ a pak teprve se s nimi začnu bavit. Jsou ale lidé, kteří mi nesedí a prostě si s nimi nemám o čem povídat. Dřív jsem si připadala trapně, když jsem seděla čtvrt hodiny vedle kolegyně v autobuse a mlčely jsme. Ale teď už mi to nevadí. Než plácat kraviny o počasí, raději mlčím…V práci mám teď bezva kolegyni, je to fajn baba a probereme úplně všechno.
Holky, taky občas váhám, zda mám tady napsat, věčně jenom černě označené rámečky v TAM-TAMu, které věstí jen trápení, ale vždy převládne jistota, že vždycky se tu najde některá, která bezvadně poradí, nebo se mnou alespoň soucítí!!! Je vás tu strašně moc, které mám ráda, je tu bezva parta. A alespoň takhle chci poděkovat všem, co mi píšou do os. vzkazů příjemná povzbuzení, že na to naše “těžké“ období nejsem alespoň v myšlenkách tak sama.
Jinak já taky občas potkám člověka, se kterým si děsně sednu, pak je mi jedno, o čem mluvíme, protože se cítím v pohodě. Ale jak říkám: jsou i takoví, se kterýma si absolutně nemám co říct, ač se snažím, prostě je to debata o ničem:o( Když jsem byla v domově, měli jsme různé vychovatelky, ale naprostá většina z nich si mě pamatuje jako velmi vtipnou, veselou a chytrou holku. Jen jediná jedna tam byla a s tou jsem byla věčně na nože. Troufám si říct, že mě nesnášela! Dodnes nevím, kde pro to vzala důvod. Není to mé domýšlení, to prostě cítíte, to poznáte….
Snažím se být taková, jakou mě všichni znají – veselá, potřeštěná, zmatečná, úzkostlivá, ale milující!!! A říkám si, že to, že si s někým nesednu, už nebudu dál řešit, prostě lidé jsou různí a kdo chce, bude se bavit a neodradí ho ani má počáteční mlčenlivost, popř. nějaký nepovedený názor:o))) Horší pak je, když je ve vašem okolí těch lidí víc. Ouha:o((((
;o)
Padmé tak přesně to je.Na počítači jsem denně,ale napsat něco je problém fakt.Jsem taková od dětství vlastně jsem něměla nikdy pořádnou kamarádku.A když už jsem si myslela že jsem našla člověka kterému se můžu svěřit a normálně si s ním povídat tak jsem se spálila .Boužel.Přesně jak píše Justýna hrozně mě štve jak se lidi dokážou bavit.
Ahoj Dannielo odkud jsi možná by jsme mohli mlčet spolu
Ahoj! Čím jsem starší, tím je to horší.
Taky mám podobný problém, ale v trochu jiném provedení. Občas i vedu takový ten hovor o ničem, ale musím se do toho nutit a je mi to děsně nepříjemné. Mám pocit, že když si s někým nemám co říct, bylo by lepší mlčet a nechat se navzájem napokoji. Když si s někým sednu, je to super a ráda si pokecám, ale nedávno jsme se přestěhovali a tady se neznám blíž skoro s nikým. Jsem zvědavá, jestli si tu vůbec nějakou kámošku najdu. Zatím se snažím scházet občas s lidma z mého bývalého bydliště. Mám kamarády po celé republice, ale tady nic.
No to je to, já nemám problém diskutovat s lidmi, které vydím jednou za uherský rok-úřady, lékař, různé vyřizování mi nedělá problém, ale s lidma, se kterýma jsem v kontaktu pořád-spolupracovníci, nebo třeba když jdem na nějakou oslavu z manželové strany, zajímavé-u mé rodiny problém nemám:)), protstě nevím, o čem mluvit, abych se neztrapnila, aby si nětukali na čelo kvůli mým názorům a tématům…., Přesně tak, jak píše matušenka….jestli to náhodou nebude blbý…..