Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Pravda může být krutá...
Ahoj a dobrý večer Vám všem,
stalo se to, čeho jsem se bála a co jsem si nepřála, pravda je venku (na světle Božím) – moje maminka byla na kontrolních odběrech krve a její ošetřující lékařka (na onkologii) jí TO řekla. To, co já už přes rok vím od pana primáře a úzkostlivě tajím… že už nebude zdravá jako dřív, že se neuzdraví.
Tušila jsem, že to není ta správná cesta a nemýlila se. Maminka to nezvládla. Pláče, nespí a odmítá komunikovat. Holky, co mám dělat? Co mám říkat?
Všechny nápady a všechny věty už ode mě za poslední rok slyšela… že musí věřit, že musí bojovat, že to nesmí vzdát…
Teď mám pocit marnosti. A je mi smutno.
Je mi hodně smutno…
Padmé, celé to s vámi prožívám od začátku a opravdu jsem i já věřila, tak držím palečky, ať to všechno nějak zvládnete, ať máte hodně síly a energie bojovat, někdy se zázraky dějí, tak věřte a bojujte do poslední chvíle…velké pohlazení tobě i mamince. vicikovka
Jovanko, to, co říkají lékaři může být pravda a nemusí. Zažila jsem dost lidí s různými prognózami lékařů. Mladá žena (asi 30 let), maminka 2 dětí, samoživitelka, rakovina si sežírala téměř před očima. Měla téměř jen polovinu hlavy. Zní to hrozně i nepochopitelně, vím. Lékaři jí nedávali víc než pár týdnů, max. měsíců života. Ona ale MUSELA žít pro své 2 děti, nikoho jiného neměly a byly velmi malé. CHTĚLA kvůli nim žít, prát se. Byla statečná a optimistická ještě několik let (tuším že 6)!!! Lékaři nechápali… Ano, bohužel svůj boj nevyhrála, ale dokázala všem, že se ve svých odhadech spletli. Takhle bych mohla pokračovat. I o mém bývalém partnerovi prohlásili operátéři na sále, že mu dávají max. 6 týdnů života, že “to“ má všude. Toto pronesli před více než 13 lety a stále žije a co vím, je zdráv… Strašně záleží na přístupu lékařů a hlavně přístupu toho pacienta samotného. Věř a víra tvá tě uzdraví…
Tak pokud možno klidnou noc Vám.
Ještě něco podotknu.Když to má účinky /menší se to/ zkusit na to apelovat.
To by mohlo být pro psychiku její,dobrá vzpruha.Vidí výsledky a po roce se divím lékařce,proč na to nedala důraz při tom hovoru.
Srdíčko, uvidíš, že to bude lepší.
Holky, pro dnešek se rozloučím, jdu se naložit (do vany, ne do lihu) a pokusím se uložit se ke spánku.
Ještě jednou díííííky Vám všem.
Jsem doopravdy ráda, že tu jste.
No tak to je velmi pozitivní informace – i pro (dočasné) pesimisty.
Ovšem nedopsala jsem podstatnou informaci, léčba (ač je šílená) je účinná. Nádory se zmenšily a márkrů je podstatně méně.
Jovanko, nejsi moc zvědavá, jen se o tom špatně mluví (tedy píše), nechci děsit ty, co nevědí, o čem je řeč. Takže detaily vynechám a pokusím se to shrnout do nějaké rozumné podoby.
Reakce jsou čím dál horší, z různých důvodů (komplikací) se musí posouvat termíny dalších chemoterapií a nedodržujeme naplánovaný časový program. Průjmy a zvracení vynechávám, o tom se nebudu ani zmiňovat, bojujeme s horšími věcmi.
MOC VÁM VŠEM DĚKUJU, HOLKY.
Pomáhá mi to třídit si a rovnat myšlenky.
Děkuji Vám.
Nenene, jen jestli je to s ní lepší a vydrží to dlouho (říkají dr), nebo spíš ne – jestli jsem moc zvědavá, omlouvám se. Chápu, že je to asi nevhodná otázka.
Ale kdyby bylo mamči líp, mohla bys jí prokázat, že přestože trpí takovou nemocí, nemusí nic vzdávat. Někdo může být 100% zdravý, ale zítra ho může třeba přejet auto. Nikdo to nemáme jisté, na jak dlouho tu budeme….