Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Pravda může být krutá...
Ahoj a dobrý večer Vám všem,
stalo se to, čeho jsem se bála a co jsem si nepřála, pravda je venku (na světle Božím) – moje maminka byla na kontrolních odběrech krve a její ošetřující lékařka (na onkologii) jí TO řekla. To, co já už přes rok vím od pana primáře a úzkostlivě tajím… že už nebude zdravá jako dřív, že se neuzdraví.
Tušila jsem, že to není ta správná cesta a nemýlila se. Maminka to nezvládla. Pláče, nespí a odmítá komunikovat. Holky, co mám dělat? Co mám říkat?
Všechny nápady a všechny věty už ode mě za poslední rok slyšela… že musí věřit, že musí bojovat, že to nesmí vzdát…
Teď mám pocit marnosti. A je mi smutno.
Je mi hodně smutno…
no tak to jsem moc ráda budu na vás myslet ono to ani jinak nejde ona je to naše maminka vše tady a držíme jí moc palečky..aspoň krok k lepšímu …. upíná se asi také protože potřebuje podporu od svých blízkých které má ráda a každé slovo potěší a podporu a přesvědčování potřebuje
No pro tuto chvíly je to nádherná zpráva.
Máš statečnou maminku a je vidět,že jsi ta nej dcera,na kterou by každá matka mohla být pyšná:)
Padmé : to je moc fajn, co jsi napsala, že to maminka nevzdá 🙂 a že ti naslouchá
dál budu držet palce, a myslet na vás
Kuřátko, Keenspeede, děkuji Vám oběma za napsání.
Jste hodný holky.
Bamisko, právě teď jsem přijela od mamky a už v autě jsem na vás myslela, že vám “musím“ napsat dobré zprávy (v rámci našich omezených možností).
Mamka už s náma mluví a se mnou mluvila i o tom, co jí řekla paní doktorka. Myslím (doufám), že se mi to trochu povedlo – přesvědčit ji, že naděje existuje vždycky, že doktoři nejsou vševědoucí, že stojí za to tu být (s námi) a i v případě, že už to nepůjde zvrátit (k uzdravení), tak i prodloužení života stojí za tu bitvu…
Je to strašně zvláštní pocit – jak se to otočilo – vždycky byla mamka ten, za kým jsem chodila pro radu nebo útěchu – teď se upíná ona ke mně, vyloženě pozorně poslouchala každé mé slovo a viděla jsem na ní, jak jí to šrotí v hlavě. Jsem hrozně moc ráda, že jsme spolu mluvily a že mi naslouchala.
Tak snad tu cestičku společně najdeme.
co maminka je jí malinko líp na duši?
Padmé : neumím správně vyjádřit co cítím, snad jen, že tobě i celé rodině držím palce, ať se s tím vším dál “perete“ dle vašich možností.
Mamince i tobě hodně sil do dalších bojů, a hl.hodně štěstí při hledání motivace pro maminku.
Padmé 🙁 to je mi moc líto…. maminka za poslední rok ukázala, jaká je bojovnice, jak to nevzdává a výsledky potvrzují, že je to správně. Vím, že teď jste se zase vrátily o rok zpátky a bude těžké maminku přesvědčit, aby to nevzdávala a zase začala bojovat.:-( už jsem to tu psala, že vás všechny obdivuju, jak jste pro maminku oporou a jak jí pomáháte a všechno zvládáte. Chce to chvilku klid, ať si to maminka v sobě trošku urovná a potom zase začít tvrdě “makat“. Jste silné a vy to dokážete. Moc vám držím pěstičky, aby se doktoři mýlili…..
držte se
Vici, Frančice, Ájíku, děkuju Vám.
Štěstíčko i držení palečků se nám teď bude hodit.
Díky moc.
Padmé, je mi to moc líto :(((
Taky jsem doufala spolu s vámi, že se to zlepší, že se maminka uzdraví, aspoň v rámci možností…. je mi jasné, že jako dřív už by to asi nebylo, ale aspoň to zažehnat.
Nevím, co říct, je to moc smutné. Na druhou stranu, věřím, že se maminka i s tou krutostí srovná, až opadne ten prvotní šok…. třeba je to pro ni lepší v tom smyslu, že si dá do pořádku třeba pár věcí v sobě, že se připraví, smíří….. já nevím, nechci, aby to znělo krutě, možná se jen blbě vyjadřuju…. Každopádně na vás myslím – na obě. Drž se sluníčko.
Posílám pohlazení a hodně síly, aby jste to všechno zvládly. Snad to bude u Vás lepší než u nás, kdy tchán o svých pocitech nemluvil a když začal, tak bylo pozdě. Ale zázraky se dějí. Tak se držte.