Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Pravda může být krutá...
Ahoj a dobrý večer Vám všem,
stalo se to, čeho jsem se bála a co jsem si nepřála, pravda je venku (na světle Božím) – moje maminka byla na kontrolních odběrech krve a její ošetřující lékařka (na onkologii) jí TO řekla. To, co já už přes rok vím od pana primáře a úzkostlivě tajím… že už nebude zdravá jako dřív, že se neuzdraví.
Tušila jsem, že to není ta správná cesta a nemýlila se. Maminka to nezvládla. Pláče, nespí a odmítá komunikovat. Holky, co mám dělat? Co mám říkat?
Všechny nápady a všechny věty už ode mě za poslední rok slyšela… že musí věřit, že musí bojovat, že to nesmí vzdát…
Teď mám pocit marnosti. A je mi smutno.
Je mi hodně smutno…
Jovanko, té reakci se vůbec nedivím, určitě je to přirozené, jen negativně vnímám tu zátěž zkušenosti (přes rok se pohybujeme na onkologii) a to se smazat ani odmyslet nedá…
Mankaš, děkuji za napsání, jsi hodná, děkuji za poslání kladných myšlenek a přání štěstíčka – budeme ho teď hodně potřebovat.
Jovanko, zdravím Tě, ráda Tě “vidím“, ovšem ty okolnosti… kéž bych mohla napsat radostnou zprávu, tohle je fakt pekelný…
Právě že netušila. Pochopila jsem to právě z toho jejího šoku. Já jsem tak nějak tajně (v skrytu duše) doufala, že jí i tato varianta napadne. Nenapadla. Upnula se k té naději, že se z toho dostane. A teď stačil jeden výrok lékařky a jsme zpátky tam, kde už jsme jednou byly… s tím rozdílem, že tentokrát je ten verdikt drtivější.
Hani, díky za napsání – napsala jsi to pěkně, pochopila jsem bez problémů, co chceš říct a jak to myslíš.
Jenže – tohle všechno už máme za sebou. Když nám to řekli… že má mamka nádorové onemocnění a že je to neoperabilní (s ohledem na diagnozu, metastáze atd.). Nemohla jsem z toho šoku mamku dostat, jezdila jsem za primářem sama…
Bylo to hrozný období. No a když už jsem nevěděla kudy kam a po dobrém (po přesvědčování a přemlouvání) to nešlo, zvolila jsem drsnější taktiku a pak už i zvýšený hlas (což bych si normálních okolností k mamince nikdy nedovolila).
Vše, o čem píšeš, už buď máme za sebou nebo se v tom pohybujeme již řadu měsíců…
Lien, já vím, že Ty jsi typ člověka, který volí pravdu. Nevidím to v tuto chvíli jako “šťastné“, jsme uprostřed další řady chemoterapií a zásah zvenčí je víc než nežádoucí. Každý jsme opravdu jiný a mamčina duše je velmi křehká. To onemocnění samo o sobě a ta léčba je velmi krutá a každý jeden pacient potřebuje tu víru a naději na uzdravení (proto to peklo podstupuje, aby se po ukončení chemoterapie dostavil výsledek a nastala úleva) a když neuvidíš to světýlko na konci… nevím, nevím… jak se mi to teď podaří…
Sluníčko, to je mi moc líto….
Mezi námi, ona to fakt ani netušila?
Věřím, že až pomine u maminky ten největší šok – nakonec, lze se takové reakci divit? – tak to bude lepší. Můžeš jí říct, že to, jak se celý rok dařilo, jak bojovala a vítězila, bylo i proto, že věřila tomu, že to bude dobré. Ono to asi úplně dobré už nebude, ale nemusí to být hned špatné. Snad mi rozumíš, co chci říct. Ten rok ukázal, že je možné mít se ještě hezky – a třeba ještě hodně dlouho.
A i kdyby ne, tak se snažte užít si spolu každý okamžik, kdy Vám to je přáno…. moc na Vás myslím a posílám velký kus síly a odvahy….
Nepřihlášená Jovanka
Padmé, cestu, kterou sis vybrala bych nezvolila, považuju toto prořeknutí za šťastnou událost. I když vím, že ty bys to chtěla jinak. Tak snad jen věřit, že všechno “špatné“ je pro něco “dobré“. Hodně sil vám oběma.
na to opravdu nejde najít ta správná slova, snad tě podrží to, že tady na tebe i maminku všechny myslíme, nebovedu si představit tvou situaci, ale určitě můžu říct za sebe, že ne každý by to tak zvládl a obstál v takové zkoušce jako ty…přeju moc štěstíčka a mamince ať se na duši udělá brzo líp Mankaš
Holka zlatá,kdyby to šlo najít tu nej…radu poslala bych Ti plnou nůši.
Nechte jí chvíly v klidu.Musí si to srovnat sama se sebou.Je teď v šoku,proto Vás nevnímá,proto má pocit,že se vše hroutí.
Zkuste jí nějak zaměstnat,aby přišla na jiný myšlenky.
Když tak se poraďte s primářem,má určitě dost zkušeností,aby Vám poradil jak se máte k ní chovat,aby jste jí víc neubližovali svým chováním.Aby neměla pocit,že jí moc litujete a nemáte jen jako by zájem.
Možná blbě,nesrozumitelně to píšu.
Představuju si,kdybych byla tak na jejím místě.Nechtěla bych,aby se kolem mě trápili,možná než bych dostala chuť s nemocí bojovat,určitě bych po zprávě o tom všechno vzdávala,sama se litovala,v minulosti se patlala a na nějaký zítra…bych kašlala.Měla bych pocit,že se mnou budete mít jen problémy a nevím čím to je,ale většinou nemocný lidi jsou podrážděný.Snad strach z toho co může příjít….
Vás teď bude to stát moc sil ,překlenout tu zprávu a vlít mamince naději,že vše dopadne dobře.
Když bude nejhůř zkusit se může říct : A dost,jsi tu pro nás a ty se snaž z toho dostat.To musíš sama,mi za Tebe se léčit nemůžeme,ikdyby jsme chtěli.Plno lidí tu nemoc má a dostali se z toho,protože chtěli.Máš tu prcka a ten potřebuje babičku.
Tvou maminku neznám,ale věřím že láska a naděje dokáží zázraky.
Tím,že se budete všichni trápit si nepomůžete.Držím pěsti,palečky a vše možné,aby se Vám všem poštěstilo a brzo tu byla zpráva :maminka je na dobré cestě….
Evi, ráda Tě tu vidím – až na ty okolnosti.. ach jo..
Děkuju za obejmutí.
Mari, jsi hodná, díky za napsání.
Jak to bolí, to popsat nejde, na to nejsou slova…
Padmé…..sluníčko, je mi to líto…….ale stejně ta pravda musela jednou vyplout na povrch:((((
Za celý rok jsi se obětovala, dodávala sílu, odvahu, pomáhala jsi, dusila jsi v sobě velkou pravdu……..už tohle je velká odvaha a statečnost………jsi pro mě hodně silná osobnost, i když to musí hrozně bolet………ber to tak, nemusíš se dusit hrozným tajemstvím, bude vás na to víc, budete si jako rodina dodávat síly, aby jste všichni mamince zpříjemnili nemoc a pomohli, jak nejvíc můžete a uvidíš, že maminka se s nemocí smíří a bude si život užívat plnými doušky za pomoci těch nejmilovanějších:)))))
Posílám ti hodně síly, pohlazení a slovo “věřím“, že to bude dobré……držím moc, moc, moc mamince palečky!!!!!!
Padmé, holčičko, nevím, co napsat, co Ti poradit, je mi z toho moc smutno. Posílám velké vřelé objetí…