Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
A zase moje maminka
Taky přidám do šedivců svůj díl.
Rozhodla jsem se, že k rodičům tentokrát pojedu před vánoci a to teď v sobotu. Už jsem tam nebyla ani nepamatuju, což je mi také náležitě mojí matkou vyčítáno, jelikož chce vidět malou. Tak jí dnes volám, že přijedu, očekávám, že bude mít radost a ona mi řekne, že to je hezký, ale k ní ať nechodím, že jí tam malá šahá na věci a mohla by něco rozbít. Ať jdu tedy jen k babi, že se staví podívat na malou. No můžu říct, že by se ve mě krve nedořezal. Mám sto chutí nechodit už tam nikdy a k nikomu. Pojedu k tatímu a vůbec nevím, jestli se u babičky stavím. Ta sice za nic nemůže, ale já tam snad ani nechci matku potkat. Možná mě to do soboty přejde, ale teď bych brečela. Asi člověk nemá nic očekávat a nebude se potom divit.
Holky dík
Lien, tak to je škaredý, ale zkusím tě povzbudit, chceš????
Já už na takové věci rezignovala, to bych se tápila pomalu každý den………….jak víš, tak bydlím s tchýni, vždy, když jdu do školky pro malou, tak jím tam malého dám, zatím si dojdu na toaletu a obout……….a slyším, nech to, na to nešahej, to rozbiješ, kam lezeš, to pálí, to neotvírej…………..co myslíš, že udělám???? Nic, v klidu se vytoaletuji, obuji a s úsměvem jdu pro malého:)))
Prdím na to, bych se s něma musela hádat každý den:((((
Ono, pokud ho tam chtějí, tak at si to dělá a nebo, at si to dá/ třeba servis/ do řiti, musí vědět, jako matka 3.dětí, že děti jsou všetečkové a to zakázané chutná nejvíc……..představ si, diví se tomu, jako by děti nikdy neměla:)))
Vcelku by tchýně mohla být ráda, že na to malý šahá, protože jí pokaždé z toho utře prach, který neutírá:)))
Dívej se na to, jako na momentální zkrat, vím, je to přeci jen maminka, ale pokud víš, že je taková, tak bych prostě řekla, přijedu tehdy a tehdy a nebudeš jí přeci poslouchat, vždyt nejsi dítě, jsi dospělá a při té příležitosti se jí zeptej, že pokud jí malá vadí, tak že jí taky nemusí už vidět………uvidíš, vyměkne:)))
A u moji mamky je to opak, tam si malý může vzít, co chce a hrát si s čím chce, někdy musím zasahovat já, že s tím si teda hrát nebude.)))
Vyprdni se na to, máš tu nás:))))
Bramborko to si teda opravdu vystihla,aspoň u mě.Já vím,že jsem hodně na vinně,pár hodin jízdy vlakem a mě nějak pořád nevycházel čas a najednou měsíc pryč a další a tak dál…
U nás je to asi rodové prokletí,ani matka se svou matkou nevycházela.
No nic,smutné, ale můj život jde dál a já jen doufám,že moje děti to nikdy nepoznají.
Lin nemáš to lehké. Moji rodiče sice nejsou takový silný kalibr, ale věř mi, že někdy mi umějí taky dát zadovku, když to nejmíň čekám.
Uvidíš, třeba tu babi nakonec navštívíš, přecijen jak píšeš, ona za nic nemůže. Ale s tvou mamčou to skutečně nemáš lehké.
Lien,mně to připadá jako trucpodnik. Jako že, nechcete k nám jezdit, my vás teda nepotřebujem. Dělala bych mrtvýho brouka, občas zavolala, dala malou k telefonu, ahoj babíí a počkala, až se mami vycuká. Bude to dobrý,neboj((-:
Ach Lin jak vím jak Ti je….
Smutek a lítost se míchá,v hlavě hučí a tisíc otazníků proč se v hlavě honí a kde jsem udělala chybu já.
Mám pravdu?
Předloni jsem zavolala,že před vánoci dojedem s vnoučaty a představit mého potencionálního zetě.Otčím,že se těší a mi vyjeli.Došli jsme k našim,já natěšená,že po dlouhé době pokecáme a po otevření dveří nám bylo zděleno,že matka šla ven.Nechtěla nás vidět…Bez vysvětlení se sebrala a tátovi řekla,že příjde až odjedem.
Sotva sem kafe vypila jak ve mě všechno sevřené bylo.Nakonec jsme odjeli k bráškovi o pár km dál.
Loni jsem jen zavolala,svátky pěkné jim popřála a rejpla sem si,že by jsme dojeli,ale aby matinka nemusela někde mrznout zůstanem doma.
Jak se říká:v každé rodině něco….
Tak se netrap,ikdyž to bolí a raduj se,že malá je čím dál větší a šikovnější sluníčko a do vánoc se ještě může semlít věcí,že nakonec to nebude tak zlé.
Taky přidám do šedivců svůj díl.
Rozhodla jsem se, že k rodičům tentokrát pojedu před vánoci a to teď v sobotu. Už jsem tam nebyla ani nepamatuju, což je mi také náležitě mojí matkou vyčítáno, jelikož chce vidět malou. Tak jí dnes volám, že přijedu, očekávám, že bude mít radost a ona mi řekne, že to je hezký, ale k ní ať nechodím, že jí tam malá šahá na věci a mohla by něco rozbít. Ať jdu tedy jen k babi, že se staví podívat na malou. No můžu říct, že by se ve mě krve nedořezal. Mám sto chutí nechodit už tam nikdy a k nikomu. Pojedu k tatímu a vůbec nevím, jestli se u babičky stavím. Ta sice za nic nemůže, ale já tam snad ani nechci matku potkat. Možná mě to do soboty přejde, ale teď bych brečela. Asi člověk nemá nic očekávat a nebude se potom divit.