Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
A zase moje maminka
Taky přidám do šedivců svůj díl.
Rozhodla jsem se, že k rodičům tentokrát pojedu před vánoci a to teď v sobotu. Už jsem tam nebyla ani nepamatuju, což je mi také náležitě mojí matkou vyčítáno, jelikož chce vidět malou. Tak jí dnes volám, že přijedu, očekávám, že bude mít radost a ona mi řekne, že to je hezký, ale k ní ať nechodím, že jí tam malá šahá na věci a mohla by něco rozbít. Ať jdu tedy jen k babi, že se staví podívat na malou. No můžu říct, že by se ve mě krve nedořezal. Mám sto chutí nechodit už tam nikdy a k nikomu. Pojedu k tatímu a vůbec nevím, jestli se u babičky stavím. Ta sice za nic nemůže, ale já tam snad ani nechci matku potkat. Možná mě to do soboty přejde, ale teď bych brečela. Asi člověk nemá nic očekávat a nebude se potom divit.
Hannah díky
Bamisko, to jsi vystihla, IV. cenová před zavíračkou. Máš pravdu, bude mi líp bez toho.
Milá Lien, hladím Tě po vlasech a přeju hodně síly do života.
tak jsem si dnes přečetla jak to u vás probíhalo v sobotu, nečetla jsem reakce holek, ale musím říct, že mě mrazilo a četla jsem to dvakrát, přijde mi to tak akorát zralé do hospody mezi ožralce promin to je prostě síla čím musíš procházet a za co se snažíš bojovat….asi to bude znít blbě, ale takovéhle návštěvy no tak to radší žádné, jednak až malá bude tohle slýchat tak to není zrovna nejlepší vzor….ono to nikde není dokonalé a kažeá máme nějaké problémy s rodiči, ale tohle mi přijde že je už za hranicí osobně si myslím jestli dokážeš se na návštěvy vyprdnout tak ti pak bude u srdíčka líp….a není pro nikoho omluvou v čem vyrůstal nebo kdo ho vychovával, tak že se tak může chovat….posílám pohlazení a drž se
Hani díky, jsem ráda, že na tebe působím tak, že do své mami mám daleko.
Padmé, děkuji za příběh i za povzbuzení. Pravděpodobně to bylo pro tatínka tak děsné, že mu potom vadilo i slovíčko malého kalibru, vůbec se mu nedivím.
Lien, to jaká jsi a budeš, je jen a jen na Tobě. Jen Ty o tom rozhoduješ a máš to ve svých rukách. Já věřím, že to dokážeš. Už ten fakt, že si uvědomuješ spoustu věcí, připouštíš si je, umíš vyhodnotit, že to není správné a víš, co je dobře a co špatně… tím vším směřuješ jinou cestou než Tvoje matka.
Dám Ti příklad: můj tatínek pochází z velmi bouřlivého a divokého manželství (kulantně řečeno, můj dědeček měl velmi kladný vztah k ženám i k alkoholu, nicméně to byl dobrý chlap, své děti miloval a vždy se o ně postaral, všechno spolu ustáli a byli spolu přes 50 let – zázraky se dějí). Děda nešel pro sprostá slova či ránu daleko… A babička se pochopitelně bránila… Nechci to pitvat, o mrtvých jen dobré… se říká…
Co Ti chci říct je, že můj tatínek nikdy nemluvil a nemluví sprostě, vadí mu i slovo “blb“ nebo “tele“. Alkohol nepil a nepije (tak možná jednou za rok sklenku vína). A nikdy nás neuhodil, nikdy jsme od něj nedostali výprask. Je živoucím důkazem, jak se dá všechno změnit. Je potřeba vůle. A tu Ty máš. Takže já opravdu věřím, že to, co Ti bylo dáno do vínku, máš pod kontrolou a ovládáš to. Neříkám, že to bude jednoduché. Budeš se s tím muset prát. Ale když Ty budeš chtít, půjde to.
Hlavu vzhůru, není to marná práce, to, co děláš a o co usiluješ, je správné.
Lin neprotadej chmurám,ty OPRAVDU budeš mít daleko do své matky-věř!!!
To že každá ujedeme je normální.Někdy to ze mě taky vypadne,ikdyž nechci.
Nebo si myslíš,že žádná v životě neřekla dítkům,že jsou blbý,když udělají nějakou hovadinu.Hlavně když mají doma puberťáky, s kterýma to lomcuje nad rámec žití a jejich budouctností?
Jsme lidi né roboti,kteří jsou naprogramováný a na nás je jak to zvládneme.
A ty to zvládneš,uvidíš.Jen se zbytečně nervuješ,nepitvej co bylo,ale co bude….
Padmé, díky, snažím se, ale někdy propadám beznaději, že je to marná práce, že stejně nakonec budu jak ona. :o(( Ale když vezmu třeba deset let zpět, tak ten pokrok je obrovský. :o))
Lussy, ano, tak to je, i si to dokonce uvědomuju, že v mnohém jsem zatvrzelá, víceméně proto, že nechci být jako ona, vím i o nebezpečí, že můžu sklouznout do protipólného extrému, snad se to časem usadí.
Ájíku, ještě se vrátím k tvé reakci, protože o ní přemýšlím. Píšeš, že je to degradující i pro malé dítě, netož pro dospělou ženu. Musím k tomu napsat, že to teď jako dospělá snáším lépe, protože už nehledám chybu jen u sebe, ale spíše si říkám, že problém má matka. Když jsem byla malá, snažila jsem se všemi silami, abych nebyla debilní, ale stále jsem byla. Pamatuji si i hodiny přemýšlení o tom proč a co bych mohla udělat lépe, aby mě moje bezchybná maminka, která má vždycky pravdu alespoň jednou pochválila. Takže v dětství jsem hledala jen a jen u sebe a bylo to skutečně vyčerpávající, navíc maminka vždy našla něco, kvůli čemu jsem špatná mohla být. :o(
Lien, tak to jsem netušila, že se s tím takhle potýkáš, já jsem si zprvu myslela, že mamka neměla svůj den a že jí to prostě “ulítlo“ (ta sprostá slůvka).
Osobně se domnívám, že jsi udělala, co bylo v Tvých možnostech. Víc nejde.
Je moc dobře, že si to uvědomuješ (tu matčinu podobu) a je moc moc dobře, že to měníš (na sobě).
Přeji Ti hodně trpělivosti a pevné nervy.
A k tomu krásné Vánoce.
🙂
Já se tady ztotožním s Lussy:)))
Je dobře,že chceš být jiná a lepší, než tvá mamka………já kdybych bydlela s mamkou a nebo s ní byla v kontaktu denodenně, tak skončím taky špatně, ale jsem jiná a jsem hrdá na to, že jsem jiná, než moje rodina………radši jsem to omezila na jedno kafčo týdně a jsem spokojená.)))
Držím ti palečky, at jsi jiná, ta lepší/ i za cenu pomlouvání od nich/, odměnou ti bude slušně vychovaná holčička, která bude svou maminku určitě hodně milovat a bude mít k ní úctu:)))))
Lien,
jsem moc ráda, že jsi tohle napsala. Pomohlo mi to o tobě udělat si zase trochu jasnější obrázek. Myslím to, že mi připadáš v některých věcech dost radikální a a za svými názory si stojíš stůj co stůj. Po tom co jsem si přečetla mi přijde, že chceš být pravý opak tvé matky. Což chápu.
Já měla taky problémy s mámou. Velký. 2 roky jsem brala antidepresiva a stýkala se s ní jen občas na chvíli. A to se zdaleka ke mně nechovala tak, jako se chová tvá matka.
Já bych s ní styky přerušila na nejnutnější minimum. Hlavně s ní nic neřešit, nediskutovat, nepitvat se v minulosti.
Přeji ti a Aničce krásné, klidné, nikým a ničím nerušené a pohodové Vánoce.