Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
A zase moje maminka
Taky přidám do šedivců svůj díl.
Rozhodla jsem se, že k rodičům tentokrát pojedu před vánoci a to teď v sobotu. Už jsem tam nebyla ani nepamatuju, což je mi také náležitě mojí matkou vyčítáno, jelikož chce vidět malou. Tak jí dnes volám, že přijedu, očekávám, že bude mít radost a ona mi řekne, že to je hezký, ale k ní ať nechodím, že jí tam malá šahá na věci a mohla by něco rozbít. Ať jdu tedy jen k babi, že se staví podívat na malou. No můžu říct, že by se ve mě krve nedořezal. Mám sto chutí nechodit už tam nikdy a k nikomu. Pojedu k tatímu a vůbec nevím, jestli se u babičky stavím. Ta sice za nic nemůže, ale já tam snad ani nechci matku potkat. Možná mě to do soboty přejde, ale teď bych brečela. Asi člověk nemá nic očekávat a nebude se potom divit.
Lin,já už se dotočila,já jí už přes dva roky neviděla.
Sem tam otčím se ozve nebo jejih společný syn-můj bráška a co tak nadhazují jaký pořízení s ní mají,spíš bych řekla,že s fajn ženský se stala zatrpklá ženská,která nezvládla,že je pomalu nepotřebná a že mi její děti zvládáme život bez jejích zásahů.
No jak jsem psala,někdy to zabolí,ale v celku je fajn,aspoň si to při nejhorších chvílích namlouvám.
A řekla bych opět,že ty máš do nich daleko a bude z Tebe fajn máma pro malou i případně pro další mimčo:)
Opravdu chce to čas,ten vše zhojí…
Ájíku, díky.
Vicikovko, mamina je jedináček, babi jí měla v necelých sedmnácti, takže se starala babička (prý dost rázná žena), která zároveň ještě vychovávala babi (její matku), takže ona prý i jako malá oslovovala babičku mami a její opravdová maminka byla asi nějaká paní navíc, nebo nevím. Když byla větší, tak jí to vysvětlily. navíc měla špatné kyčle, byla do tří let na nějakém strojku, potom rok o berlích a ve třetí třídě zase nějak rok v nemocnici na zkacování nohy, tak asi okolo ní všichni běhali, že je chudinka, no byla, to jo. Jinak ony se mezi sebou takhle baví normálně a vůbec jim to nepřijde, ještě jsou schopny si namlouvat, že je to nějaká legrace, takže tam jsem za opravdu divnou, že mi to vadí a legrační nepřipadá. Ale babi tak nemluví s nikým jiným, narozdíl od mami.
Vicikovko a zrovna u nás je to naopak, moje mamka mi říká proč malou plácám…………přitom my jsme byli od rodičů bytí hlava nehlava, tohle mi rozum nebere:))))
😀 😀 ….to je tak když my utekla někam myšlenka. Jsem chtěla také napsat, že se musím dost často ovlásat, abych svým dětem “nenařezala“ – a umím se svým dětem omluvit, když si uvědomím, že jsem jim vynadala, nepo je pleskla neprávem. Je hodně těžké někdy s tímto “břemenem“ žít.
Verunka je šílený, ale opravdu šílený bordelář a moje mamka se vyjádřila, že je důsledek toho, že nikdy ještě pořádně nedostala :-(…je mi z toho smutno.
Lien, reakce jsem pročetla jen zběžně, ovšem z tvého příspěvku je mi smutno. Naprosto nepochopím, jak může máma titulovat své dítě tak, jako to dělá tvoje mamka…:(((
I když jsem se svou maminkou nějaké konflikty měla a dost věcí mi vadí dodnes, musím říct, že s námi jednala vždy s úctou a TOHLE jsem na svou adresu od ní nikdy neslyšela – a nedokážu tak přirozeně říkat ani svým dětem. Je to hrozné, degradující, ponižující – i pro malé dítě, natož tak pro dospělou ženskou, která už by spíš měla být mámin parťák.
Na tvém místě bych se odmlčela – nevolala bych jí, nestýkala se s ní…. snad jí dojde, jak se zachovala… i když jsi ji žádala, aby s tebou mluvila slušně, neudělala to. Bude to pro tebe jistě bolestné (aspoň já bych se tím vnitřně trápila, to vím), ale asi to bude menší zlo než nechat se urážet a pak se trápit i tímhle.
A souhlasím – jde i o tvou dcerku, určitě by neměla slyšet mluvit takhle babičku o její mamince.
Držím ti palce, ať to zvládneš…. hodně sil!
Lien, nic mi do toho samozřejmě není, ale jsem jen ženská zvědavá :-). A jaká je babička k tvojí mamce? Třeba je to hlouběji zakořeněné ve vaší rodině :-(. Má tvoje mamka sourozence?
Já s mojí mamčou vycházím asi nejlépe (jsme 3 sestry) – ta nejstarší má dodnes z mamky “lufta“, ta prostřední je takový náš domácí revolucionář 🙂 a já jsem taktik :-D. Moje mamka byla jedináček a občas se prostě jako sobecký jedináček chová. Nemůžu říct, že bych měla kdovíjak špatné dětství, ale procházka růžovým sadem to tedy rozhodně nebyla. Mamka nás dost řezala, že jsem se na těláku styděla převlékat (zadek a stehna samá vařečková modřina) a bály jsme se všechny chodit domů, když jsme měli nějakou špatnou známku v žákovské. Dodnes si nepřiznala, že jsme lhaním pouze oddalovaly trest a prý nás trestala pouze za to lhaní (ale vždy to bylo jen za naše nedostatky).
Děkuju za reakce.
Inori, ano, omluva proběhla tak asi tisíckrát, jenže už mě to nebaví, na každý problém, který s nimi řeším odppověď, ty jsi udělala tohle a tamto, tak teď drž hubu a krok, to prostě nejde, udělala jsem chybu, uvědomila si jí, i když po letech, omluvila se a víc udělat nemůžu. Jinak bydlí s babičkou kousek od sebe, takže se určitě stýkají častěji než se mnou, nevím co se tam o mě probírá, ale evidentně něco jo.
Hani, my se taky pořád točíme v kole, vždycky to vypadá, že už bude dobře a zase se něco objeví a fakt už mi to nějak vadí, nemám to přeci zapotřebí, mě asi bude lépe bez takových problémů.
Mari, ne existenčně závislá na ní opravdu nejsem, spíše stále očekávám, kdy už mě teda bude mít ráda jako matka dceru, no asi se nedočkám. :o(
Makineo, ano, trvat na tom musím kvůli sobě i kvůli příkladu, který vidí moje dcerka, aby na tom jednou nebyla jako já.
No a Vicíkovko, samozřejmě, že mě to poznamenalo, navíc tohle je slabý odvárek toho, co nám říkala jako dětem. Nejhorší je, že jsem tak dlouhá léta mluvila s ostatními bez toho, aby mě napadlo, jak je to ohavné. Ted už to nedělám, ale jak vidno (manžel a facka), ve vyhrocených situacích tam sklouzávám ani nevím jak, takže to co je pro slušné lidi samozřejmost si musím hlídat a kontrolovat. A s dcerou to samé, kolikrát už jsem měla na jazyku něco jako ty jsi střevo apod. a vždycky to musím spolknout. Naštěstí už mi to nepřipadá jako norma a když to slyším, nebo řeknu, hned si to uvědomím, že tohle tedy ne a to je půl cesty k úspěchu, teď už jen trénovat a hlídat se i v nepříjemném rozpoložení. Jinak děkuji moc za povzbuzení.
Lien, to co jsi napsala snad ani nemůže být pravda :-O.
Osobně bych považovala to, že se s nimi stýkat nebudu jako výhru, nikoliv jako porážku. Ať jsi v pubertě byla jaká jsi chtěla, takhle se přeci dospělí nechovají. Kde je úcta? Navíc i na tobě se chování tvojí matky podepsalo – neber ve zlém – to chování k tvému manželovi o kterém jsi psala. Možná se to nikdy nemuselo stát, ale měla-li jsi dětství plné nadávek, výčitek,…něco se ovládnout prostě nedá 🙁 – mluvím z vlastní zkušenosti. Člověk je a bude víc nebo míń poznamenaný prostředím ve kterém vyrostl.
Držím palce, abys brzy na tyto nepříjemnosti zapomněla, obrátila list a žila si SVŮJ život s malou. Pa pa holky, užívejte předvánoční mumraj, myslete hlavně na sebe a moc se v tom špatném nehrabejte – ono se na to pak pomaleji zapomíná :-). Posíláme trojnásobné, velké pohlazení ze Severních Čech,ju?!
No Lin seš dobrá,nevím zda já bych to takhle zvládla…
Možná ano,ale to nevím, protože u nás je to o něčem jiným.
Když se narodil kluk tak to ještě s mojí matkou šlo,ale po třech letech narozením dcery se to zvrtlo.“Seřvala mě na tři doby,že jsem si dovolila mít za svobodna druhé dítě /podotýkám se stejným otcem/a pak mi řekla:je to Tvůj život, dělej si co chceš.
Po jednom našem dohadu jsem jí to řekla:vždyť si říkala je to můj život tak si dělám co chci…No a vnučku viděla poprvé,když jí běžela naproti ve dvouch letech.
Chvíly se zdálo,že bude pohoda,která dlouho netrvala a jak to dopadlo už víte.
Je to někdy smutný a je mi těžce,ale zas si říkám než se hádat a poslouchat nějaké výčitky je takhle líp.
Když byli děti malý byli mi oporou a teď je můj přítel a jeho rodina,kde mě vzali jako vlastní.Někdy mě je z toho všechno dobreku,že cizí lidi mě maj radši než vlastní,ale co…
Tak ať se rychle zhojí Tvé šrámy na duši a je líp,ikdyž chvíly to trvá.
To se mi vůbec nelíbí. Tvoje chování k pubertě patřilo. To asi všichni nazvali svoje rodiče alespoň jednou nějak ošklivě. Spíš mě zaráží tvoje babička. Vypadá to, že tu mluvu spolu řešily a chtějí tě potrestat, aby sis uvědomila, jaký to bylo pro ně. Ty sis to ale dávno uvědomila a už tak nemluvíš. Boužel taková reakce zas může vyvolat jenom něco nehezkýho, šlapou si sami proti sobě, měly by radši mít radost, že mají takovou hezkou vnučku. Mrzí mě ta jejich síla nedokázat odpustit. Nedokážu si tebe představit, že ses nepokusila o omluvu, takže v tom vidím výčitky a odplatu za něco, co už si v sobě i s tebou měly dávno vyřešit … Teď bych to viděla na dlouhé čekání, nadávky, že jsi zase něco udělala špatně. Snad otevřou oči, než bude pozdě.