Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Čistě soukromě
Je to osobní. Tento příspěvek je čistě osobní a soukromý. Je můj a je pro Vás. Je mým vysvětlením, proč jsem tu dlouho nebyla, nad čím jsem přemýšlela, co mě bolelo a trápilo, co jsem si potřebovala v klidu rozmyslet…
Jsou to právě dva měsíce, co jsem začala pochybovat o tom, co dělám, proč to dělám a jestli to dělám dobře. Celé mé pochybování, o kterém je řeč, se týká mého psaní…
Píšu.
Píšu celý svůj život, psala jsem už na základní škole, psala jsem cokoli, dopisy klukům i holkám – vždy něčím jménem, básničky, povídky, referáty z literatury, blahopřání i poděkování, prostě stručně řečeno vše, co kdo v mém blízkém okolí potřeboval. Pravdou je, že mi to nikdy nevadilo. Byla to pro mě zábava, potěšení, radost.
Proč píšu?
Je to pro mě zcela přirozená možnost vyjádření. S ohledem na fakt, že má duše je křehčí než se na první pohled zdá a můj vnitřní vesmír je jako ledovec, jen 1/10 je vidět, ostatní zůstává skryto pod hladinou, je pro mě psaní v podstatě jedinou formou, kde se mohu upřímně, otevřeně a niterně vyjádřit. Jsou věci, které nelze říct nahlas. Stejně tak jako jsou věci, o kterých ani nechci mluvit nahlas. Pak jsou také věci, o kterých bych chtěla mluvit nahlas a nedokážu to. Nejde mi to. Ve všech vyjmenovaných případech je pro mě psaní řešením. Často jediným řešením. Psaní mi pomáhá vyrovnat se s tím, co mi život přináší. Dělit se o radost, lépe snášet potíže, urovnat si myšlenky, vypustit přetlak a ulevit si… Jako někdo povídá, jiný třeba jí sladké, druhý si dá skleničku nebo dvě, někdo telefonuje…
Já píšu…
Proč jsem přestala psát?
Můj blok se projevil téměř okamžitě a přišel jako reakce na jednu „sprchu“, kterou jsem neustála. Pro mě osobně to byla ošklivá zkušenost. Dotkla se mě u srdíčka a rozplakala mě. Přestala jsem psát. Proč? Přečetla jsem si, že píšu „o ničem“, že „psaním se nic nevyřeší“, že ta dotyčná cítí zklamání po přečtení mého příspěvku a podobně laděnou kritiku na výhru ve VD soutěži o příspěvek měsíce –– bylo mi hodně smutno…
Vzala jsem si to osobně. Já píšu o sobě, o svém životě a o svých zážitcích, cítila jsem se jako by mě spláchli do h….., jako by můj život stál za h…., ztratila jsem chuť i sílu dát cokoli na papír…. Vždycky jsem se snažila o anonymitu (žádná jména, žádná místa) a úporně se snažím být objektivní, nehaním a neprotěžuji, pokud si „střílím“, tak většinou ze sebe…
Chtěla jsem přestat psát i soutěžit… Nemohla jsem pochopit, proč někdo čte příspěvek, který je zařazený v rubrice „Vaše příběhy“, kde je jasné a zřejmé, o jaké články se jedná – jsou NAŠE, jsou to naše životy, naše děti, naše radosti a tak dále a tak dále, a pak to kritizuje. Stejně tak jsem neustála výtku, že by bylo lépe psát raději něco o dětech.
Píšu o dětech, píšu o výchově dětí a mnoho z Vás to neví, spolupracuji s redakcí VD a jsem na to pyšná, dělá mi to radost a těší mě každý jeden úspěch jedné z Vás, mohu-li Vám svým psaním prospět, pomoci či poradit.
Zřejmě jsem si tím musela projít.
Jen jsem na to nebyla připravená.
Byla jsem plná emocí a nevěděla jsem si s tím rady…
Vysvobození.
A pak přišlo moje vysvobození z trápení.. A tím jste Vy. Moje holky. Několik z Vás mi v krátké době po sobě napsalo do osobních vzkazů, co se mnou je, proč nepíšu, co dělám, kde jsem. Několik z Vás mě požádalo o další příspěvek/článek. A to mě zahřálo. A to mě potěšilo. A to mě asi postavilo na nohy…
A už jsem napsala příspěvek „Jak jsem se narodila podruhé…“
Omluva.
Omlouvám se všem svým spřízněným duším, že jsem se nechala na chvíli unést emocemi a „odnést“ z VD.
Závěr.
Děkuji Vám, které čtete mé příspěvky se zájmem a svůj kladný postoj mi dokážete projevit a dát najevo. Díky moc.
ahojky, nevim přesně který článeček to byl jen tušim ovšem můj názor je ten PIŠ ráda si čtu o všem možném a hlavně příběhy ze života. Právě proto píšeme a ne jen o prominte za tato slova přesném vývoji plodu v našem bříšku tedy budoucím je hezké si přečíst rady coby kdyby jakby ale jsme tu ted stalo se toto tak proč se nepodělit o radost či starost proto tu jsme víc si vážim těchto článků neb jsou od srdíčka.Mám ráda i článečky o poznání naší domovinky,jen bohužel měla jsem je číst dříve když jsem ještě mohla využívat jejich rad či poznání.Ovšem ale ani tady nic nevynechám jen je nevyužiju.Pokud jsou s obrázkem jsem raději a srdíčko poposkočí co říct to se pak má můj ušák.Však víte tož papapa a hlavně PIŠ at mám co číst papapa nebo se připravte na babu jagu papapa
Lien, sice s tebou souhlasím, že i tady byly mnohem vyhrocenější diskuze, a souhlasím, že úmysl ublížit tu v posledním čase asi nemáme každá (což mě těší ze všeho nejvíc), ale i konfrontační způsob psaní, bez zlého úmyslu, může zasáhnout různou silou – v závislosti na tématu. Samo téma bylo pro Padmé bolestné a některá reakce zřejmě nepěkně brnkla na už dost napjaté strunky. Ale teď je to už jedno, situace je překonaná, pro nás tady na VD (včetně Padmé) dopadla dobře, zůstaly jsme pohromadě 🙂
Zuzino, názor, který zabolí, nemusí být nutně negativní. I pravda bolí, proto ne každý umí s pravdou zacházet tak, aby ji druhý dokázal přijmout. Občas se tu stane, že má někdo potřebu pravdu vpálit za každou cenu, a tady, v písemné podobě, je obzvlášť dobře vidět, jak je to někdy vyloženě málo vhodné. Vůbec nechci tvrdit, že je to případ Padmé, jen se to sem vyloženě hodilo. Protože pocit, že když řeknu druhému (bolestnou) pravdu, tak mu pomohu, může být hodně hodně zavádějící, k dobrému přijetí pravdy je potřeba člověka připravit. Co se týče kritiky, myslím, že většina z nás tady sem chodí pro zábavu a nemáme potřebu se kritizovat za každou cenu, je to tu v atmosféře znát a i proto jsem tu ráda. A jsem ráda, že Padmé ten příspěvek napsala, protože je to pro nás všechny zpětná vazba, jak může na někoho milého z nás dolehnout zdejší cvrkot.
No mě spíš po tom všem napadlo,jak jeden z mála negativních názorů dokáže tak moc zabolet:-(
myslím to tak,že vždy převažovaly názory veskrze pozitivní a povzbudivé.ale je fakt,že to nemůžu posoudit jako psavý člověk,protože jím nejsem..ale taky bych řekla,když jsem četla některé dřívější články(ne od tebe Padmé),tak kritika bývala daleko ostřejší,ale to tu chodily děvčata, které “neznám“.
Je pravda,že v určitém životním údobí člověk snáší různé věci jinak a dotkne se ho něco více,než kdyby nebyly ty ostatní problémy a potřebuje více povzbuzení a pohlazení než obvykle.Ale internet toto nezaručí,protože to jsou jen písmenka…
Přesto přeze všechno Padmé piš dál..je spousta lidí co si to ráda přečte:-))
Nezlobte se na mě nikdo, ale musím to napsat.
Někdy člověk nechce tomu druhému ublížit nebo do něj rýpat, ale třeba mu pomoci. Jen nezvolí ten nejlepší způsob. Chápu Padmé, že se jí to dotklo, ale musím se zastat i inori, protože nevěřím, že psala s úmyslem ublížit a vylít si na někom své problémy. Přečetla jsem tu diskusi a jsem přesvědčená, že to tak je. Nebuďte tedy tak tvrdé v tom, co o ní píšete. Třeba je všechno úplně jinak, než se může zdát.
Karamelo, dííííky, jsem ráda, že Tě tu vidím (zastesklo se mi po tvé “první pomoci“ = občas bych potřebovala kyslíkovou “bombu“).:-)
Jinak tedy vůůůbec nic nevím – jak se daří malému ve školce, kde děláš a co děláš a tak dále a tak dále….
Manželovi posílám přání brzkého uzdravení.
Měj se hezky. A ještě jednou díky za napsání.
Virenko, děkuji.
Pravda je, že pracovní i osobní zápřah jede od září naplno, jak začne školní rok, začne “kolotoč“.:-) Takže volného času je tím pádem méně a méně… A pokud chybí ta správná motivace, nehledala jsem cestičky, jak se sem dostat… Ovšem dnes jsem tu už podruhé.:-)))
Padmé, jsem ráda, že jsi zpátky. Taky jsem za tím viděla spíš pracovní a osobní zápřah – podle sebe soudím tebe 🙂 Pokud jsi přechroustala to, o čem píšeš, budeš dost možná vůči reakcím odolnější. Nikdy nebudou jen kladné, odolnost je na místě.
Tady na VD se objevil tento příspěvek a článek o prožité autonehodě téměř současně, v reálném životě zjevně obojí také proběhlo blízko sebe. Z astrologického pohledu to spolu pravděpodobně souvisí, řízení auta i psaní patří do jednoho chlívečku. Takže za sebe znovu říkám, dobře že jsi zpátky, chyběla bys tady každopádně. Snad už máš svoje zkoušky za sebou:-)
Padmé Ty šiško:-)))))) buď v klidu, já taky špatně nesu kritiku … ale na druhé straně – aspoň si pak ještě krásněji prožiješ tu chválu:-) protože ta od nás je upřímná a Ty to víš, ne ?
Existují lidé, kteří budou rýpat do všeho a nic jim nebude svaté. Budou závidět všechno a všem.
Jinak já hlásím, že jsem opět v práci, manža má ,,chřipečku“:-) takže nestíhám vůůůbec nic. ani napsat si vlastní příspěvek:-)))))))))))
Měj se krásně. K
Ivčo, díííky, zrovna tu jsem a louskám Tvůj příspěvek. Napsala jsi to moc pěkně. Líbí se mi to, vystihla jsi spoustu věcí (trefně) a některé věci evidentně vnímáme úplně stejně. Děkuji za napsání, za pochopení i za povzbuzení. :-))
Padmé, tak jsem si přečetla všechny příspěvky/komentáře k tomu článku, o kterém je řeč. Co říct – nechápu, proč by člověk neměl napsat něco o svých emocích, co cítí, co ho trápí, je to každého věc. Nechápu stejně tak lidi, kteří takové psaní odsoudí. \Předpokládám, že sama pisatelka, kvůli které vše vzniklo má sama nějaký komplex, který jí trápí, nějaké trápení, o kterém ale nechce mluvit. Nebo spíš jinak, jsou to rejpadla, který prostě musí mít obrazně řečeno “poslední slovo“. A takový lidi přece nebudou důvodem ukončení svého koníčka, v tomto případě psaní. No tak to ne!
Co taková “chudák“ Horempádem, a její články o očkování, taky jsem tam někde četla, ať už toho nechá atd. Ale nevzdala to a založila diskuzi a věřím, že jí to nedá a stejně se tu zase dočkáme nějakého článku. A proč taky ne. Rozhodně nejsem proti, nevadí mi diskuze, vadí mi lidi, kteří se tváří jako mistři světy a sami nic nejsou schopní kromě napadání (slovního) udělat či napsat.A pak vyčítají, že nejsou oceněné články odborněji napsané, ale citlivé vlastní příběhy. Ale nezapomenou dodat, že nejde o výhru apod (nebo tak nějak). Jéje, vždyť je to přece jedno. Každý si tady může najít tu svou chuť, svůj šálek kávy, kdo radši studuje odborné texty tak má příležitost a kdo raději slzí nad příběhem, tak má tu možnost taky. A bodování na výhru mají všechny tyhle skupiny. No, vlastně si myslím, že snad vtšině tady píšících nejde o výhru, je to pak jen milá pozornost a další ocenění od “kolegů“ maminek z celé republiky. No, teda takhle to beru já a myslím, že i většina, stejně jako ty. Tak se netrap nějakou zatrpklou slečnou!
Promiň mi to porovnání, možná není nejvhodnější, jen jsme chtěla trochu srovnávat….
Každopádně – piš dál!Myslím, že píšeš skutečně moc hezky, od srdce a to také není zrovna jednoduché! Takže slova o jen citlivých článcích vyvolávajících slzy, které vyhrávají soutěže a jsou tady vlastně na nic – zapomeň. Napsat takový článek je kolikrát více těžší než sepsat nějakou odbornou snůšku zažitých a známých věcí. A můžeš se snažit jak chceš. Věř, že vím, co píšu, protože já zrovna tyhle srdcovské příběhy neumím.
Držím palce a promiň to rozepsání…
Pokračování…
Bamisko, vím, že máš pravdu, díííky. Jinak jsi samozřejmě zcela “zproštěna viny“ (pokus o vtip) – to je přece jasný, máš kluky, svatba, těhotenství… chápu, že nestíháš číst, že nemáš tolik času, abys tu “visela“.;-))
Matildo, duše moje spřízněná, nevím, jak to děláš, ale vždycky mi porozumíš (a doufám, že i já Tobě, že je to vzájemné). Děkuji, že jsi napsala. Udělala´s mi radost (i slzička vyhrkla). Díky moc.
Milli, děkuji, Tvůj příspěvek je kouzelný, mrkala jsem o stošest, abych se nerozplakala. A máš pravdu, nepíšu kvůli výhrám, to pro mě není podstatné ani motivující. Díky za pochopení i za povzbuzení.
Lussy, my už jsme to spolu trochu někde naťukly, že? Ono to dá někdy pěkně zabrat, aby ten článeček měl hlavu a patu, aby byl bez chyb, aby… aby… aby…
Na Janu si samozřejmě pamatuji, dobrá duše (hodně dětí), doufám, že až se “připojí“ ke světě, že tu zase bude s náma.
Ájíku, děkuji, že jsi napsala, je to milé a hezké, já vím, že už jsi taky hupla do práce a máš krásnou velikou rodinu (= práce i starostí nad hlavu). Jsem ráda, že ses na chvíli “utrhla“ a napsala, vždycinky mě potěšíš.
Babofko, poslušně hlásím, že “provedu“ (tzn. budu psát) :-)))))
Tedy holky, sama jsem nevěřila, že to napíšu a napsala.:-) Tak se koukněte, čeho jsem schopná v pátek večer.:-)))) Každé jedné z Vás děkuji, myslím to opravdově a upřímně: dííííky moc.