Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Čistě soukromě
Je to osobní. Tento příspěvek je čistě osobní a soukromý. Je můj a je pro Vás. Je mým vysvětlením, proč jsem tu dlouho nebyla, nad čím jsem přemýšlela, co mě bolelo a trápilo, co jsem si potřebovala v klidu rozmyslet…
Jsou to právě dva měsíce, co jsem začala pochybovat o tom, co dělám, proč to dělám a jestli to dělám dobře. Celé mé pochybování, o kterém je řeč, se týká mého psaní…
Píšu.
Píšu celý svůj život, psala jsem už na základní škole, psala jsem cokoli, dopisy klukům i holkám – vždy něčím jménem, básničky, povídky, referáty z literatury, blahopřání i poděkování, prostě stručně řečeno vše, co kdo v mém blízkém okolí potřeboval. Pravdou je, že mi to nikdy nevadilo. Byla to pro mě zábava, potěšení, radost.
Proč píšu?
Je to pro mě zcela přirozená možnost vyjádření. S ohledem na fakt, že má duše je křehčí než se na první pohled zdá a můj vnitřní vesmír je jako ledovec, jen 1/10 je vidět, ostatní zůstává skryto pod hladinou, je pro mě psaní v podstatě jedinou formou, kde se mohu upřímně, otevřeně a niterně vyjádřit. Jsou věci, které nelze říct nahlas. Stejně tak jako jsou věci, o kterých ani nechci mluvit nahlas. Pak jsou také věci, o kterých bych chtěla mluvit nahlas a nedokážu to. Nejde mi to. Ve všech vyjmenovaných případech je pro mě psaní řešením. Často jediným řešením. Psaní mi pomáhá vyrovnat se s tím, co mi život přináší. Dělit se o radost, lépe snášet potíže, urovnat si myšlenky, vypustit přetlak a ulevit si… Jako někdo povídá, jiný třeba jí sladké, druhý si dá skleničku nebo dvě, někdo telefonuje…
Já píšu…
Proč jsem přestala psát?
Můj blok se projevil téměř okamžitě a přišel jako reakce na jednu „sprchu“, kterou jsem neustála. Pro mě osobně to byla ošklivá zkušenost. Dotkla se mě u srdíčka a rozplakala mě. Přestala jsem psát. Proč? Přečetla jsem si, že píšu „o ničem“, že „psaním se nic nevyřeší“, že ta dotyčná cítí zklamání po přečtení mého příspěvku a podobně laděnou kritiku na výhru ve VD soutěži o příspěvek měsíce –– bylo mi hodně smutno…
Vzala jsem si to osobně. Já píšu o sobě, o svém životě a o svých zážitcích, cítila jsem se jako by mě spláchli do h….., jako by můj život stál za h…., ztratila jsem chuť i sílu dát cokoli na papír…. Vždycky jsem se snažila o anonymitu (žádná jména, žádná místa) a úporně se snažím být objektivní, nehaním a neprotěžuji, pokud si „střílím“, tak většinou ze sebe…
Chtěla jsem přestat psát i soutěžit… Nemohla jsem pochopit, proč někdo čte příspěvek, který je zařazený v rubrice „Vaše příběhy“, kde je jasné a zřejmé, o jaké články se jedná – jsou NAŠE, jsou to naše životy, naše děti, naše radosti a tak dále a tak dále, a pak to kritizuje. Stejně tak jsem neustála výtku, že by bylo lépe psát raději něco o dětech.
Píšu o dětech, píšu o výchově dětí a mnoho z Vás to neví, spolupracuji s redakcí VD a jsem na to pyšná, dělá mi to radost a těší mě každý jeden úspěch jedné z Vás, mohu-li Vám svým psaním prospět, pomoci či poradit.
Zřejmě jsem si tím musela projít.
Jen jsem na to nebyla připravená.
Byla jsem plná emocí a nevěděla jsem si s tím rady…
Vysvobození.
A pak přišlo moje vysvobození z trápení.. A tím jste Vy. Moje holky. Několik z Vás mi v krátké době po sobě napsalo do osobních vzkazů, co se mnou je, proč nepíšu, co dělám, kde jsem. Několik z Vás mě požádalo o další příspěvek/článek. A to mě zahřálo. A to mě potěšilo. A to mě asi postavilo na nohy…
A už jsem napsala příspěvek „Jak jsem se narodila podruhé…“
Omluva.
Omlouvám se všem svým spřízněným duším, že jsem se nechala na chvíli unést emocemi a „odnést“ z VD.
Závěr.
Děkuji Vám, které čtete mé příspěvky se zájmem a svůj kladný postoj mi dokážete projevit a dát najevo. Díky moc.
Pokračování…
:-)))
Corino, děkuji, Ty ses tedy rozepsala, já úplně koukám, jsem tomu ráda, to mi můžeš věřit. Potěšila jsi mě tím svým psaním. Děkuji.
Jen uvedu na pravou míru – psaní je můj koníček, není to má práce. S redakcí na VD spolupracuji ve svém volném čase (ha, ha, po nocích… a tak různě ;-))
Zuzino, díky moc, to je krásná věta, neřekl ji náhodou Jan Werich?
Piškotko, děkuji Ti, úplně jsi mě dojala, napsala jsi to tak krásně, díky moc. A hlásím, že už se usmívám. Jsi šikulka šikovná.:-)
Lien, nápodobně, i Ty mě jsi překvapila (mile a příjemně), jo, jeden nikdy dopředu neví… Jsem poctěna a potěšena za tu pochvalu či poklonu, nevím, jak to zformulovat, ale fakt, že sis dohledala moje příspěvky a přelouskala je, mě nesmírně hřeje na duši, děkuji Ti.
Pokusím se alespoň malinko reagovat na tu Vaši krásu:
HANINO, tvoje druhá věta – to je skvost, tento úhel pohledu mě tak nějak nenapadl, děkuji Ti.
MARIKO, dííííky za “kvalitní pisálku“.:-)))
Horempádem – děkuji za pochopení a podporu.
Hannah – děkuji za povzbuzení, soutěžit už zřejmě nebudu, alespoň prozatím se nechystám…
Alice, děkuji, zcela jistě do toho svého vláčku znovu hupnu a příští týden něco “spáchám“.:-))
Kekunko, my už jsme si to napsaly, jsi moje zlatíčko, jsem ráda, že Tě mám.:-) Děkuji Ti.
Frančice, těší mě, že se Ti mé články líbí.:-) A děkuji za povzbuzení.
Moc moc děkuji za všechny Vaše příspěvky. :-)))
Dorazila jsem k počítači až teď, promiňte mi to zpoždění. Bylo obsazeno a tak jsem musela pořádně zahudlat, abych si vybojovala net.;-)
Jsem docela ráda, že mě teď nevidíte, protože jsem dojatá k slzám, jsem potěšená tím, co jste napsaly a přiznám se, že jsem trochu i zaskočená a příjemně překvapená vším, co jste napsaly.
Nezlobte se, prosím, ale nikoho opravdu jmenovat nechci, kdybych to chtěla, udělala bych to už předtím.
Teď se na to dívám tak, že mi prostě “podjely nohy“ a na chvíli jsem se “ztratila“.;-)
Nezvládnu odepsat každé jedné z Vás zvlášť, moc se mi líbí VŠECHNY Vaše komentáře k mému psaní. Je to úplný balzám. Jako byste mi nakapaly živou vodu:-))) Děkuji. Děkuji mnohokrát.
Hani, pochopila jsi. Abychom ale nepsaly o něčem, co třeba nemusí být příčinou, ale mě nic jiného nenapadá a slova Padmé ve článku i tady v TT se ztotožňují, takže jen typuji, že to byla právě Inori, co naši Padmé tak rozhodila. Jen bych neřekla, že ji to bude pořád držet. Tak Padmé, něco napiš, prosím…
Padméčko jedno! 😉 Těší mě, kolik holek reagovalo a kdybych se měla znovu vyjádřit, jen bych už opakovala, co řekly ostatní. A taky bych jen opakovala to, co si myslím a co jsem ti už před nedávnem psala.
Budu jen doufat, že se tímto tvoje rána konečně zacelí a budu zase vídat tvé článečky!!! Sakriš! Nebo si k tobě zajedu a vytahám tě za uši! ;-)))
Corin, je to tak. Já jsem citovala, co uvedla Inori, neboť se mi její citace líbila: Lidi, nedávejte kamarádům obojky… atd. atd.
Ve svojí reakci – nyní dole z dnešního rána – jsem taky uváděla, že někdo má rád články takové, jiný onaké. Jsme každý, jaký jsme a to je, myslím, dobře. Tolik na vysvětlenou.
Lussy, já si JanuOss pamatuji, měla jsem její čtení ráda. Normálně bych na ni asi zapoměla, ale když někdo vytáhne starší článek, vidím, kdo reagoval..tak jsem si na ni vzpoměla. Máš pravdu, někdo se ukáže jednou za čas, někdo denně, přichází noví…
Padmé, dívala jsem se na články, které jsi napsala. Možná se mýlím, ale to co tě tak asi rozhodilo, byli komentáře psané kvůli ztrátě kamarádky. To bylo to poslední. Sem tam ses tu jěště objevila, ale pořád se mi nějak nechce věřit, že by jsi to nepustila z hlavy. Přečetla jsem si i všechny komentáře a pokud se nemýlím, Inori se do tebe pustila 🙁 Je to snad ono? Já vím, nechceš jmenovat..navíc jsem tu narazila na jméno, které s Inori souhlasilo. Takže tak…škoda, že nereaguješ, sama vidíš, kolik máš mezi námi podpory. Tvé články jsou moc pěkné a máš tu dokonce od nás i vyznání :-)) Tak nesmutni 😉 Každá píšeme tak, jak to cítíme a někdo to prostě cítí a vnímá jinak. Ať se na mě nikdo za upřímnost nezlobí.
Padmé, nestíhám přečíst všechny příspěvky – v poslední době jsem tu taky jen “z rychlíku“ a nestíhám moc číst, ani reagovat a už vůbec ne psát články… takže mě napadlo, že s tebou bude asi něco podobného :))
i když mě taky napadlo, že normálně jsi se třeba připojila i z práce a najednou tu nejsi….
Chápu tvé zklamání i bolest, mrzelo by mě to taky. Buď si jistá, že já a jistě i většina holek tady vnímá tvé články, příspěvky, reakce…. veskrze pozitivně, trefně a prostě “ v pohodě“…. tak se jedním nabubřelecem nenech odradit a otrávit. Zlatíčko ,drž se a – jsem ráda, že jsi zpět :))
Padmé,
jen bych se opakovala, holky to tu píšou pořád dokola.
Jen jsem ti chtěla říct, že ti rozumím, psala jsem to v tvé diskuzi o příspěvcích. Člověk píše s nejlepším vědomím a svědomím a pak dostane 1 nebo 2 body. A když se k tomu přidá pár nehezkých komentářů, tak je zaděláno na pěkné naštvání.
Já se přiznám, že jsem ses taky nedávno jen nakukovala a neměla vůbec chuť na cokoli reagovat a diskutovat.
Nikdo mě sice nesháněl,ale přesto mi vychladla hlava a jsem tady :-).
Ten virtuální svět je stejně zvláštní, lidí příchází a odchází, někdo chybí, na někoho si člověk ani nezvpomene.
Já nedávno psala JaněOss (pamatujete si na ni???) do OV co je s ní, protože se tu neobjevila snad půl roku. Je pořád bez internetu a může jen na chvíli v knihovně zadarmo.
Padmé, mně osobně jsi chyběla taky a myslela jsem, že jsi zde přestala chodit kvůli neshodě s jednou čtenářkou, která zle reagovala na tvůj článek. Ani nevím přezdívku té čtenářka, jelikož mně vůbec její styl nezaujal, ale když se řekne Padmé, tak to vím, že je jedna super pisatelka na VD. Tvé články mám ráda, jelikož jsou ze života a spousta z nás, se v nich může vidět. Zrovna článek o kamarádce mně hodně zaujal, jelikož jsem taky přišla o nejlepší kamarádku, ale to už jsou dva roky zpátky…
V žádném případě si nemyslím, že píšeš kvůli výhrám. Právě naopak si myslím, že výhra je při psaní to poslední, co Tě zajímá. Jsem ráda, že jsi tady zpět a těším se, že články od tebe se budou objevovat čím dál častěji. Je nás hodně, co tvé články čteme rády, ale občas se asi najde nějaký rypálek, který musí prostě nechutně šťourat. Sama nechápu proč to tak je, ale asi si na to budeme muset zvyknout. Tak už se tím netrap a buď tady s náma. Mám tě ráda Padmé:-)))