Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Čistě soukromě
Je to osobní. Tento příspěvek je čistě osobní a soukromý. Je můj a je pro Vás. Je mým vysvětlením, proč jsem tu dlouho nebyla, nad čím jsem přemýšlela, co mě bolelo a trápilo, co jsem si potřebovala v klidu rozmyslet…
Jsou to právě dva měsíce, co jsem začala pochybovat o tom, co dělám, proč to dělám a jestli to dělám dobře. Celé mé pochybování, o kterém je řeč, se týká mého psaní…
Píšu.
Píšu celý svůj život, psala jsem už na základní škole, psala jsem cokoli, dopisy klukům i holkám – vždy něčím jménem, básničky, povídky, referáty z literatury, blahopřání i poděkování, prostě stručně řečeno vše, co kdo v mém blízkém okolí potřeboval. Pravdou je, že mi to nikdy nevadilo. Byla to pro mě zábava, potěšení, radost.
Proč píšu?
Je to pro mě zcela přirozená možnost vyjádření. S ohledem na fakt, že má duše je křehčí než se na první pohled zdá a můj vnitřní vesmír je jako ledovec, jen 1/10 je vidět, ostatní zůstává skryto pod hladinou, je pro mě psaní v podstatě jedinou formou, kde se mohu upřímně, otevřeně a niterně vyjádřit. Jsou věci, které nelze říct nahlas. Stejně tak jako jsou věci, o kterých ani nechci mluvit nahlas. Pak jsou také věci, o kterých bych chtěla mluvit nahlas a nedokážu to. Nejde mi to. Ve všech vyjmenovaných případech je pro mě psaní řešením. Často jediným řešením. Psaní mi pomáhá vyrovnat se s tím, co mi život přináší. Dělit se o radost, lépe snášet potíže, urovnat si myšlenky, vypustit přetlak a ulevit si… Jako někdo povídá, jiný třeba jí sladké, druhý si dá skleničku nebo dvě, někdo telefonuje…
Já píšu…
Proč jsem přestala psát?
Můj blok se projevil téměř okamžitě a přišel jako reakce na jednu „sprchu“, kterou jsem neustála. Pro mě osobně to byla ošklivá zkušenost. Dotkla se mě u srdíčka a rozplakala mě. Přestala jsem psát. Proč? Přečetla jsem si, že píšu „o ničem“, že „psaním se nic nevyřeší“, že ta dotyčná cítí zklamání po přečtení mého příspěvku a podobně laděnou kritiku na výhru ve VD soutěži o příspěvek měsíce –– bylo mi hodně smutno…
Vzala jsem si to osobně. Já píšu o sobě, o svém životě a o svých zážitcích, cítila jsem se jako by mě spláchli do h….., jako by můj život stál za h…., ztratila jsem chuť i sílu dát cokoli na papír…. Vždycky jsem se snažila o anonymitu (žádná jména, žádná místa) a úporně se snažím být objektivní, nehaním a neprotěžuji, pokud si „střílím“, tak většinou ze sebe…
Chtěla jsem přestat psát i soutěžit… Nemohla jsem pochopit, proč někdo čte příspěvek, který je zařazený v rubrice „Vaše příběhy“, kde je jasné a zřejmé, o jaké články se jedná – jsou NAŠE, jsou to naše životy, naše děti, naše radosti a tak dále a tak dále, a pak to kritizuje. Stejně tak jsem neustála výtku, že by bylo lépe psát raději něco o dětech.
Píšu o dětech, píšu o výchově dětí a mnoho z Vás to neví, spolupracuji s redakcí VD a jsem na to pyšná, dělá mi to radost a těší mě každý jeden úspěch jedné z Vás, mohu-li Vám svým psaním prospět, pomoci či poradit.
Zřejmě jsem si tím musela projít.
Jen jsem na to nebyla připravená.
Byla jsem plná emocí a nevěděla jsem si s tím rady…
Vysvobození.
A pak přišlo moje vysvobození z trápení.. A tím jste Vy. Moje holky. Několik z Vás mi v krátké době po sobě napsalo do osobních vzkazů, co se mnou je, proč nepíšu, co dělám, kde jsem. Několik z Vás mě požádalo o další příspěvek/článek. A to mě zahřálo. A to mě potěšilo. A to mě asi postavilo na nohy…
A už jsem napsala příspěvek „Jak jsem se narodila podruhé…“
Omluva.
Omlouvám se všem svým spřízněným duším, že jsem se nechala na chvíli unést emocemi a „odnést“ z VD.
Závěr.
Děkuji Vám, které čtete mé příspěvky se zájmem a svůj kladný postoj mi dokážete projevit a dát najevo. Díky moc.
Padmé, přidávám se k ostatním. Sice jsem postřehla, že mi tu chybíš, ale každý občas nestíháme a to, že tě tu nevidím tak dlouho, mi došlo, až když jsem četla tvůj nový článeček, ťuklo mě to do hlavy – no jo, vlastně Padmé, kde je tak dlouho…? Stalo se něco? Něco vážného?
Tvůj článeček o kamarádce jsem četla, ale reakce už ne, vidíš, zrovna já mívám období, kdy vše přečíst nestíhám, nečtu článečky ani teď, protože mi na VD zbývá denně sotva půlhodinka času. Jsem osůbka velmi citlivá, občas po větrné smršti v nějaké poradně nebo v diskutárně odcházím od PC celá roztřesená a pak nemám třeba dva dny chuť sem vůbec lézt. Ale přece jen se mi pak srdíčko zatetelí steskem, v hlavě se všechno rozleží, mnohdy se i mé striktní názory na danou věc poupraví či přehodnotí a je mi pak líp. Ale asi jsem nezažila ještě nic tak drsného, abych se rozhodla, že už sem chodit nebudu.
Padmé, mě bys taky moc chyběla, píšeš přesně podle mého gusta, jsi jemná a citlivá, nikdy cíleně neútočíš a neubližuješ, a máš srdíčko na dlani. Myslím si, že skončit s tím, co tak miluješ a co děláš tak skvěle, kvůli pár rozdílným názorům či dokonce útokům, by byla chyba.
Tobě to pomáhá a nám to dělá dobře, tak jen tak dál, holka, nenech se zdeptat, podívej, kolik nás je, co budeme hltat každé tvé slůvko:-))))
Padmé je mi líto,k že srdíčko zabolelo, já ted moc články číst nestíhám, není čas, tak mi nějak utekla souvislost, ale to neva, hlavně, že jsi to překonala a budeš nás tu bavit dál………..a neřeš vždycky se nějaký rejpal najde, jen se vypiš z toho co cítíš ono na druhou stranu všichni tě nemusí pochopit, ale to je přece normální a někdy si člověk reakce vztáhne zle…..říkej si je tu pár lidiček ´kterým by tvoje psaní chybělo a obrn se i na ty negativní reakce ono s odstupem času a né v těch emocích si i z nich může člověk něco vzít
Padmé, tak jsem po článku o autonehodě přemýšlela, proč se to stalo, co se v tvém životě odehrává, že jsi na to takovým způsobem upozorněna. Už jsme si o tom spolu psaly, takže vím, že už to řešíš delší dobu. Za sebe můžu jen napsat, že když jsem byla na VD zčerstva, zaujaly mě právě tvoje články asi nejvíce. Nechala jsem si je všechny vyhledat a přečetla jsem je. Neřekla bych, že zrovna tebe se něco takového tolik dotkne a jsem opravdu moc ráda, jestli už jsi to překonala. Mě bys tady rozhodně chyběla. Překvapila jsi mě.
Co to tady čtu, Padmé? Ty, taková hodná dušička, tvé slova mě vždycky tak pohladily, ty nesmíš být smutná z takových věcí:o((( Já tu nejednou taky zažila palbu, o jídle a zdravém životním stylu už radši ani nepíšu, protože to je jistá záruka rudé diskuze :o))) Ale i když jsem citlivka citlivá, nakonec to nějak spláchnu, přiznám se, že jsem to taky řešila tím, že jsem tady chvíli nechodila, až mě truc přešel, zase jsem začala reagovat. Já bych článků psala daleko více, ale z časových důvodů mi to moc nevychází a taky většinou jsem ho z jakýchkoliv důvodů musela nějak poupravit, takže mě to odrazovalo…jsem lenoch líný :o)
Padmé, moc ráda od tebe čtu, cokoliv, píšeš hezky a to nejsou jen prázdná slova, co říkám, jak vidíš, píšou ti to i ostatní, tak hlavu vzhůru holka;o) Já bych taky některé holčiny s “chytrými reakcemi“ někdy poslala víš kam, ale už si jich nevšímám, když už vidím, že jejich příspěvek ve mě rozbublává krev, raději překliknu, protože pak ty hádky nekončí:o)
Tak se usměj, sluníčko naše, a koukej se zase ozvat!!!
Já čekám!! :o)
Holky, to bude Padmé koukat, až to tady bude číst, že jo. Corin, já jsem si – pro sebe -taky myslela, že Padmé už nepíše, protože se jí dotkly reakce na její článek o tom, jak jí opustila kamarádka. To byl můj důvod, jak jsem si vysvětlovala, že Padmé už nepíše.
Padmé,myslím,že není co dodat.Sama vidíš kolika lidičkám si chyběla,ty i tvé článečky.
,,Když se podíváš do slunce,tak všechny stíny padnou za tebe“
Ahoj drahá Padmé, já tě také postrádala, ale do OV kvůli tomu nepíšu 🙂 Každý má přece někdy nějaký výpadek, nedostatek času, nechce se psát, není nač reagovat (píšu za sebe). Když jsi napsala svůj další příběh, sice smutný, ale s dobrým koncem, myslela jsem, že tohle je příčinou, proč tady nejsi.
Chtěla jsem si přečíst tvé starší příspěvky, ale nevím, jak to hledat. Naposledy si vzpomínám, co se týče kritiky, psala jsi o kamarádce, která tě opustila a ty jsi to velmi těžce nesla a možná i neseš. Byla tam kritika, už si nevzpomínám od koho, tak to bych brala jako to, že jsi tu kritiku špatně nesla a odradilo tě to od psaní dalších článků. Nechápu proč. Nechceš nikoho jmenovat, aby ti to neublížilo, nebo jsi někomu neublížila. Ale vždy jsi na všechny, oproti některým, slušná.
Vždy jsem tě měla a pořád mám za silnou osobnost, umíš i dobře argumentovat. Píšeš moc krásně a čtivě, bodejť ne, pracuješ v redakci. To že spolupracuješ z VD jsem nevěděla, ale podle tvých neutrálních příspěvků si myslím, že je to i tvým zaměstnáním.
Vůůbec bych nečekala, že zrovna tebe může nějaká kritika odrovnat. Zakládala jsi diskuzi o tom, kde píšeš, jestli píšeme, proč nepíšeme, že se ti nelíbí kritika, o tom to ale přece není. Kdo má rád kritiku?
Nechtěla jsem se tak rozepsat, neměla bych to asi psát, ale mám tě ráda Padmé a tvé články TAKY! Moc do tamtamu nepíši, ale tobě jsem musela. Tak hlavu vzhůru 😉
Tak to jsi mě dostala. Já se na Tvoje články vždycky moc těším. Ráda si přečtu jakýkoli Váš příběh. Jsou ze života a hezky se mi čtou, protože jsou moc pěkně napsané a některé i poučné. Já bohužel nemám takové “slohové střevo“. Teď už ne. Ještě na škole jsem se snažila, ale teď už na to nemám.
Tak se Padmé, prosím, vykašli na jeden negativní názor a piš. Podívej, co máš kladných ohlasů a kolik netových kamarádek se těší na Tvoje články. A jsem pyšná na to, že se řadím mezi ně.
Padmé, posílám jedno veliké, přátelské, vřelé objetí. Další slova jsou myslím zbytečná. 🙂
Padmé, přece se nenecháš rozhodit nějakou nepřející duší. Já osobně jsem si vždycky moc ráda tvoje příspěvky přečetla.Moc se těším na další tvoje článečky