Jezdím už nějaký čas vlakem po naší republice, je to totiž moje povolání. Jsem vlakvedoucí osobní dopravy a práce mě baví, protože je s lidmi. Zažiji v ní hodně zajímavých příhod, a proto se chci s vámi o jednu z nich podělit.
Napsal/a: Lubička
Děti versus důchodci
Toto taky stojí za přečtení!
Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!
Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o
Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu
Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte
Môžem dať dieťatku jesť hocičo?
Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (15 vyjádření)
HULVÁTI OMLOUVAJÍ SPROSTOU STÁŘÍM!
Leandra | 16.10.2010 08:34
Denně se setkávám ze sprostou agresívní sebrankou důchodců,kteří kdykoliv mají příležitost ,tak napadají mladé lidi i děti ,a to za cokoliv.Sami jsou tím nejhorším vzorem pro další generace ,mnozí jsou tak hloupí a nevzdělaní ,jediné platné řešení všech sporů ,které sami vyvolávají ,je praštit holí.Jak mají mladí lidé tuto bandu respektovat,když se chovají jako pravěcí lovci z jeskyní.Kdysi jsem věřila ,že se ze stářím dá vyjít v klidu,ale teď co bydlíme v Brně ,tak vidím na každém kroku tu žlučovitou nenávist k mládí a všemu kolem.Je oni mají ve všem pravdu a přednost si vynucují nasílím a sprostotou a pak se diví ,že se jim to vrací.
Musím souhlasit. Někteří důchodci už se zaměřili jen na stěžování si a větu:“A co máme dělat my důchodci?“
Taky bych nezevšeobecňovala, spousta důchodců je fajn a spousta dětí taky.
A jak se říká – mládež je hrozná, a nejhorší je, když k ní už nepatříme….
Ten úsměv opravdu funguje 🙂 Moc se mi to líbilo na dovolené na Djerbě, že se tam ti lidé stále usmívali. U nás bohužel už o hodně méně.
Některé děti jsou opravdu dost stydlivé, v tom je problém třeba s Davídkem, ale jinak jsme kluky doslova „nutili“ zdravit (Karamelo, taky měli období, že zdravili každého, na sídlišti to pak byla docela sranda 🙂 ), ale přinslo to plody. Pak jsme se přestěhovali a oni automaticky zdravili všechny sousedy hned od začátku, čímž si naše rodinka šplhla :)))… ne, přijde mi přirozené, že se lidé mezi sebou zdraví, u lékaře, v obchodě, na úřadě… to považuji za samozřejmost a jinak aspoň sousedy, rodiče spolužáků… Lenousku, s úsměvem na ulici to někdy taky zkouším… no, podstatné je asi mé duševní rozpoložení :), někteří reagují, někteří se tváří stále stejně zarputile… Tady na Ostravsku mi to čím dál častěji přijde jako naprosto zbytečné mrhání energií :), ale snažím se aspoň v obchodech a je krásné vidět, jak se unavené a zničené paní prodavačce hned rozzáří očka a spraví nálada, že na ni nejsou všichni jen sprostí…
K tomu zdravení dětí:
Naši kluci se dlouho styděli pozdravit i sousedy. Naučili se to někdy až s nástupem do 1. třídy. I dnes občas musím připomenout. Hrozně se stydí, a vypadá to, že jim to způsobuje fyzickou bolest. :o)
Ale v 5 letech, jak píše Karamela, určitě ještě nezdravili. Prostě jsme to z nich nevypáčili.
To dělám taky, mám pak dobrý pocit, že jsem vešla a dala o sobě slušným způsobem vědět. Zdravím i ve vstupu do banky ochranku, mám dokonce pocit, že jsou rádi, že si jich někdo všimne.
Holky, už jste někdy zkusily jít po ulici a usmívaly jste se? To je zajímavé vyzkoušet, někdo úsměv opětuje, někdo si možná myslí, že jsem blázen, ale já mám hned lepší náladu, hlavně když vidím některé kyselé obličeje třeba v metru nebo vůbec v MHD.
My momentálně zdravíme každého:-))) Kryštof zdraví sám a užívá si to. Když jde mladá pěkná holka,tak jí řekne ajoooj a nebo ajoooj teto,copak to děláte teto ? a mějte se tetooo….takže je to docela sranda…
Starší zdraví dobý den a když mu neodpoví tak přidá na hlasitosti dobýýýýý deeeeeen….
Strašně se mi nelíbí když mě neumí pozdravit lidi z paneláku,když mě nepozdraví sousedovic 5letá dcerka a mamince je to fuk,tak se nedivme že pak děti neumí zdravit.
Já zdravím všude a nahlas,když přijdu do čekárny,do školky,vejdu do obchodu,nebo do autobusu tak pozdravím řidiče….nic na tom není…hned to vykouzlí úsměv …
Jde spíš o to, na které děti nebo důchodce člověk narazí. Někdy mi naskakuje husí kůže, když jedu autobusem s dětmi, které se překřikují a učitelky jsou z nich evidentně bezradné, na druhou stranu jsem zažila důchodkyně, které se v tramvaji s občankami v ruce hádaly, která je o nějaký ten měsíc starší, aby si mohly sednout…
Se zdravením, každé ráno jdu se synem do školy, potkávám tedy děti různě staré. Málokteré pozdraví, my jsme v jejich věku (a hlavně na vesnici) zdravili každého, aby se doma nedozvěděli, že jsme nevychovanci, kteří nezdraví. Je to asi otázka výchovy, já svoje děti vedu k tomu, aby pozdravily každého dospělého, kterého u školy nebo školky potkají, je mi trapné jít po cestičce ke škole a nepozdravit rodiče, který jde se svým dítětem tamtéž. Všimla jste si některá, že třeba na turistických cestách často zdraví cizinci? Jdete lesem, dlouho nikde nikdo, pak jde proti vám skupinka lidí a pozdraví se, mně to přijde přirozené a ne se jen míjet.
Mám pocit, že dneska jsou děti hodné, slušné a milé v MŠ nebo na prvním stupni ZŠ. Na druhém stupni ZŠ už pozdraví málokdo, i kdyby opravdu chtěl, neudělá to, aby se „neztrapnil“ před spolužáky nebo vrstevníky. Dříve byly děti starší generací chápány jinak, snad lépe. Dnes mám pocit, že děti ztrácejí pro starší lidi, zejména nerudné důchodce svoji hodnotu. Důchodci jsou z dětí podráždění, mají narážky na ticho, nadměrnou hlučnost dětí … (teď nemám na mysli třeba Domovy důchodců, kde jsou babičky a dědečkové naopak rádi, když jim příjde MŠ nebo ZŠ předvést nějaké svoje vystoupení).
Jelikož moji rodiče oba pracovali skoro celý svůj život na dráze, bylo pro mě cestování vlakem samozřejmé a v podstatě i jediné. Jako dospělá a matka, toho času dvouletého špunta, jsem si chtěla zavzpomínat na krásné drkotání se vlakem z Děčína do Prahy. Tak jsme nasedli (já, manžel a Verunka) do spěšňáku, do vagonu určeného rodičům s dětmi, kde s námi ještě cestoval jiný pár s asi ročním chlapečkem. V Ústí nad Labem k nám přistoupilo pár důchodců a několik sotva dospělých výrostků. Důchodci se v kupé roztahovali a pokaždé, když jedno z dětí výsklo hned se pohoršeně dívali. Na další zastávce přistoupila skupinka dětí ZŠ (asi 1. – 2. třída) s učitelkami. Tak to už bylo vůbec strašné, důchodci se mezi sebou dohadovali, že to aby si napříště koupili snad místenky, že ani nejedou v klidu. Děti se bavily, ale normálně, nekřičely, ale jednoduše jich bylo moc a kvůli sobeckým důchodcům, kteří seděli na místech, určených pro děti si děti musely vzájemně sedět na klíně. Do toho všeho ti výrostci, posilnění alkoholem, řvali z okýnka na všechno ce se venku mihlo a to dost sprostě. Nakonec sice „štíplístek“ zasáhl, ale jen je obeznámil s faktem, že se nacházejí ve vagonu, který je určen dětem, tak ať si buď přejdou jinam a nebo se krotí ve výrazech. Ačkoli se mladí polepšili, svými lahvemi asi také za vzor dětem moc nešli a důchodci? naštěstí nejeli až do Prahy.
Existuje jedno pořekadlo (či co to přesně je):
„Mladej blbec, starej blbec“.
A o tom to podle mě je.
:))) To jo. Jenomže u těch důchodců se předpokládá nějaká životní moudrost, zkušenost, pokora. Určitě platí, že i děti umí být hodně nevychované. Jenomže z koho si pak mají děti brát příklad? Starší lidé (ne všichni, znám i krásné světlé výjimky) zpravidla jen nadávají na mladou generaci, na děti, jak jsou rozmazlené, a pak otevře pusu důchodce a člověk se nestačí divit. Hezký a výstižný článeček.
Já bych to zas nepaušalizovala, ony děti taky umí být pěkně nevychované a drzé, nezdravit, nechávat svinčík…
A důchodce, co si ve vlaku otevřou flašku, jsem tedy taky ještě nepotkala. (Představila jsem si babičku se šátkem na hlavě, jak klopí lahváče! :o))
Ale věřím, že toto se stalo, a nedivím se, že to zanechalo takový pocit, jaký z článečku vyplývá. Lidi jsou různí, jak děti, tak důchodci. Pravda je, že v dětech je ještě mnohem více nevinnosti, čistoty a tím i naivity. Jsou optimističtější, přirozeně radostnější, protože je obvykle ještě nic zlého nepotkalo. Jenže ti důchodci byli stejně bezstarostnými dětmi, jako jsou dnešní děti. Možná ani tak chyba nebude úplně jen v nich samých.
Ale holky, my máme jednu výhodu. My takové nebudeme, protože my nebudeme důchodci, my budem pracovat až do smrti! :o)
Hlavně aby si to přečetlo hooodně důchodců:-))) a zamyslelo se nad sebou jaký vlastně dávají těm dětem příklad!
No a pak jak si důchodci stěžují na nevychované děti, na mladou generaci….Sice krátké, ale velmi výstižné.Mě se to líbilo.
Mobile Sliding Menu