Podívejme se dětem na zoubek

Zdravé zuby jsou výsledkem mnoha faktorů, od genetických předpokladů, přes stravu až po důslednou péči.
Co příroda spolu s námi dala našim dětem do vínku, zjistíme až postupem času. Správný vývoj a zdraví zubů ale můžeme podstatně ovlivnit. Pozitivně i negativně. Pouhé čistění zubů nestačí…

NEŽ SE NARODÍ
S těhotenstvím a potažmo i s kojením je spojen jeden velmi rozšířený mýtus: Každé dítě stojí matku alespoň jeden zub. Neměl by stát. Plod v těhotenství ani kojené dítě neodebírá z matčiných zubů žádné minerály ani stopové prvky. Zvýšená kazivost může být způsobena jedině zvýšeným a častějším příjmem potravy v těhotenství a případně po dobu kojení, kdy se nedostatek energie z nevyspání rychle dobíjí nejčastěji nějakým pamlskem.
Hladina stopových prvků a minerálů v těle matky je díky dobrému výživovému základu až na naprosté výjimky u většiny budoucích matek dobrá a pro embryonální tvorbu zubů dostačující.
Naše děti mají velkou šanci mít zuby zdravé, pěkné a v pořádku, jestli se tomu tak opravdu bude, je z velké části v našich rukách.

JAK VZNIKÁ ZUBNÍ KAZ?
Zubní kaz je svým způsobem infekční onemocnění. Určité mikroorganizmy, které žijí v ústech dětí i dospělých, se přiživují na naší stravě, rozkládají cukry, které procházejí ústy, a tak vznikají kyseliny, které
rozleptávají tvrdé zubní tkáně. Kde se ale vzaly a jak se do dětské pusinky dostanou?
Tyto „kazivé mikroorganizmy“ se vyskytují jen v ústech u lidí a u domácích zvířat, pokud jsou tato zvířata krmena stravou podobnou stravě lidí. Kazivé mikroorganizmy nejsou přítomné ani ve střevech a stolici, ani na kůži, ani v krku, žijí na povrchu zubů v zubním mikrobiálním povlaku a ve slinách. K tomu, aby mohly žít v ústech potřebují zuby, v bezzubé puse se neudrží.
Není bez zajímavosti, že mohutný nástup zubního kazu nastal asi až v posledních dvou stech letech a jednou z příčin je častá, pravidelná a tepelně upravená strava. Mouka po staletí mletá mezi mlýnskými kameny obsahovala drobné částečky křemene, který zuby brousil, a tak rovněž omezil na zubech množství nerovností sloužících bakteriím k uchycení.

Jak si neživit zubní kaz?
V první řadě je nejúčinnější prevencí zubního kazu nesladit nápoje!
Pokud se ovšem mamince s přechodem od mírně sladkého mateřského mléka nedaří naučit dítě pít neslazené tekutiny, měla by vědět, že méně nebezpečné než klasický cukr – sacharóza – jsou cukry jednoduché (glukóza – cukr hroznový, fruktóza – cukr ovocný). Fruktóza je sacharóze chuťově velmi blízká a navíc je i vysoce termostabilní, tj, vhodná k tepelným úpravám.
Stravovací zvyklosti, alespoň co se pravidelnosti a tepelné úpravy týče, zřejmě měnit nebudeme, ale podstatné je omezit právě spotřebu cukrů, hlavně hojně nadužívané sacharózy. Nachází se, jak jinak, nejvíce v nejrůznějších cukrovinkách.
Prakticky vůbec by děti neměly dostávat cukry umělé (sacharin apod.), s jedinou výjimkou, kterou je umělé sladidlo aspartam (pozor nevhodný pro fenylketonuriky).
Cukry by měly být v první řadě konzumovány dítětem v přirozené formě, tj. v ovoci, v přiměřené míře nevadí ani med, pokud se nepoužívá k namáčení dudlíku.
Omezit bychom měli i sladkokyselé džusy.
Ani my, ani děti, bychom neměli něco permanentně ujídat a ještě k tomu bez přestávky celý den upíjet slazené nápoje.
Mělo by nám stačit pět až šest jídel denně, pokud se bez sladkostí neobejdeme, pokusme se je zařadit jako součást hlavního jídla. Kdo nemá možnost si zuby zpravidla po obědě vyčistit, měl by si alespoň ústa vypláchnout, napít se neslazené minerálky nebo žvýkat žvýkačku.

Kazí kojení zuby?
Z hlediska možného vzniku zubního kazu u velmi malých dětí je pravděpodobně nejhorším návykem často praktikované uspávání u kojení, případně s kojeneckou lahví. Ve spánku, pokud už dítě nesaje, ale pouze polyká volně vytékající mléko, se kazí především horní přední zuby, které přichází s mlékem do styku nejvíce. Laktóza, mléčný cukr, je ve srovnání se sacharózou „škodlivá“ podstatně méně. Umělé kojenecké výživy pravděpodobně obsahují vedle laktózy i sacharózu (pokud používáte, podívejte se na složení vašeho konkrétního mléka).
Významnou čistící a neutralizační schopnost mají i sliny, ty se ovšem právě ve spánku tvoří v omezené míře. Spoléhat pouze na sliny nestačí, jejich antibakteriální působení nás mělo uchránit především před nejrůznějšími plísněmi, houbami a kvasinkami, neboť potrava dříve obsahovala často například syrové maso a kyselé nezralé plody. Sliny redukují kazivé mikroorganizmy jen z části.
Zuby by neměly být dlouho ve styku s mlékem, aby měly sliny čas k vytvoření rovnováhy v puse. Z pohledu zubařů by se rovněž by se měla co nejdříve snížit frekvence nočního kojení. Totéž samozřejmě platí i pro umělou mléčnou výživu a sladké čaje.

KAZŮM MŮŽEME PŘEDEJÍT!
Dokud nemá dítě v ústech zuby (prvních 6 měsíců života), nemá v nich ani kazivé mikroorganizmy. Jakmile zuby začnou prořezávat, otevírá se tzv. infekční okno, které trvá od půl roku asi do dvou let, ve kterém se obvykle dutina ústní dítěte kazivými mikroorganizmy infikuje. Zdrojem této infekce je obvykle maminka, nebo jiná osoba v rodině, která má s dítětem nejvíce kontaktů. V ústech dospělého jsou kazivé mikroorganizmy přítomné v zubním mikrobiálním povlaku, ve slinách, ale vůbec nejvíce jich je v neošetřených zubních kazech. Přenos matka – dítě nebo jiná dospělá osoba (nebo starší dítě) – dítě se děje slinami.
Dokud se v ústech dítěte neusadí kazivé mikroorganizmy, je nebezpečí kazu velmi malé.
Jak mléčné, tak stálé zuby se prořezávají do úst nehotové a velmi náchylné k naleptání bakteriálními kyselinami a trvá asi dva roky, během kterých povrch zubů dozrává a vytvrzuje se minerály ze slin. Přenos kazivých mikroorganizmů je tedy třeba maximálně oddálit, i když nakonec k němu většinou stejně dojde (asi 90 % starších dětí a dospělých je v ústech má).

Čeho se vyvarovat:
1. „omývat“ dítěti ušpiněné prsty v maminčiných ústech,
2. nasliňovat prsní bradavku před kojením,
3. zkoušet správnou teplotu potravy nebo nápoje v kojenecké láhvi tak, že si maminka trochu cucne ze savičky,
4. „omývat“ dudlík spadlý na zem v maminčiných ústech,
5. olizovat lžičku při krmení dítěte a nabízet ochutnávky z talíře dospělého použitým příborem apod.

JAK A KDY ZAČÍT ZUBY ČISTIT A KONTROLOVAT?
Poněvadž nevíme, zda se nám dítě podařilo od rizikových mikroorganizmů uchránit, je potřeba zuby od jejich proklubání čistit od plaku alespoň dvakrát denně. I když již naše batole zvládne zubní hygienu samo a čistí si zuby rádo, neměli bychom to nechávat jen na něm. Snažíme se samozřejmě v rámci možností vyčistit zuby všechny a ze všech stran.

Poznejme naše zuby
Dítěti bychom měli zuby nejen počítat, ale i pravidelně prohlížet. Pokud zuby sledujeme a čistíme, nemělo by být těžké rozpoznat změnu a případný kaz v počáteční fázi. Pokud si nejsme jistí, měli bychom o pomoc požádat pediatra na pravidelných kontrolách, případně rovnou navštívit stomatologa.
Teprve začínající zubní kaz může zubař poměrně dobře a účinně ošetřit například opakovaným potíráním poškozeného místa speciálními „laky“.
Pozdní příchod k zubaři znamená v batolecím věku nemalé komplikace.
Náročnější, ale asi nejúčinnější zákrok, jakým je vrtání, dítě obvykle není schopno dobrovolně podstoupit a použití tišících prostředků v tomto věku volí zubaři jen v nejnutnějších případech. Zpravidla jsou děti schopny zvládnout ošetření až kolem čtyř let.
Zubní kaz se samozřejmě v neošetřené puse dál šíří. Pokud se kazí mléčný chrup, s jistotou bude pokračovat „řádění“ zubního kazu i na zubech stálých.

Aby se děti zubaře nebály
Se zubní ordinací bychom našeho potomka měli seznámit postupně, nejlépe při našich vlastních zubních prohlídkách a při vhodné příležitosti tak nechat prohlédnout i zuby dítěte, třeba už v půl roce, pokud nějaké má.
Jako dospělí bychom měli absolvovat minimálně dvě prohlídky ročně a v případě dětí by tomu nemělo být jinak. Statistika bohužel hovoří o opaku, pouze 15 % dětí ve věku 0 – 3 roky navštíví zubního lékaře jednou ročně a jen 6 % se v ordinaci za rok ocitne dvakrát. Ve velké většině případů je první prohlídka spojena už se zákrokem a bolestivým výkonem. Maminka přichází s dítětem až po vzniku problému a často už se nejedná „jen“ o viditelný defekt, ale důvodem bývá bolest spojená například s jídlem apod.

Pomůže nám fluor?
Pravidelný příjem fluoru může přispět k lepší odolnosti zubní skloviny.
Nejlépe je doplňovat fluor v přirozené formě, nejvíce ho obsahují minerální vody. Dospělí mohou pít černý čaj a červené víno.
Fluorové tablety se těhotným ženám ani dětem nedoporučují. Konzumace fluoru započatá až v těhotenství se do vývoje plodu nestihne projevit.
Výjimečně se dětem tablety začínají podávat při zvýšené kazivosti.
Nejúčinnější je však místní aplikace fluoridových sloučenin na povrch zubů, jednak při čistění zubů pastami obsahujícími fluoridy, u starších dětí a dospělých pak aplikace fluoridových roztoků, gelů nebo laků.

ABY SPRÁVNĚ ROSTLY
Zuby jsou jako jeden z mála orgánů založeny ve své budoucí neměnné velikosti. V malé bezzubé dětské pusince jsou v dásni naskládány jako karty. Postupně vylézají a rovnají se do zubního oblouku. Co všechno se vlastně podílí na jejich správném formování?

Procvičování svalů
Špatná technika sání z kojenecké lahve může budoucí vývoj chrupu ovlivnit velmi podstatně. Kojení je ve srovnání s pitím z láhve pro děti náročnější a vynaložená námaha přispívá k rozvoji a posílení retních a mimických svalů. Jejich trénink může být nesprávným pitím z láhve omezen. Kojenecká láhev by se měla dítěti dávat tak, aby ústy při sání vykonávalo stejné pohyby jako při kojení, tj. vysouvalo a zapojovalo spodní čelist.
Po láhvi a kojení (či při něm) by měl následovat hrnek. Doporučuje se začít učit dítě pít z tzv. „nekapajícího hrnku“ s pítkem a membránou zabraňující samovolnému vytékání už od půl roku. I stále kojené dítě by se mělo začít učit pít z hrnečku jiné tekutiny.
Vyvinuté a procvičované mimické a retní svaly jednoduše „drží“ zuby v puse a zabraňují jejich vytlačování ven, k čemuž může docházet hlavně v případě, kdy dítě z nejrůznějších důvodů dýchá ústy (zvětšené nosní mandle, chronická nebo dlouhodobá alergická rýma).
Svůj podíl na správném rozvoji a postavení zubů má žvýkání. Dítě by se mělo postupně učit přijímat kousky jídla a s prvními stoličkami by mělo dostávat stravu, kterou už může začít skutečně kousat.

Proč rostou křivě?
Přes dodržování všech výše uvedených zásad někdy křivému růstu zubů nezabráníme. První velmi prozaickou příčinou můžou být velké zuby po tatínkovi v malé puse po mamince.
Dalším důvodem je, že se člověku vývojově počet zubů snižuje, přestávají nám růst dvojky a osmičky, a následkem těchto změn se v našem chrupu stále častěji vyskytují nepravidelnosti.
Negativně se projeví i zlozvyky jako je cucání prstů, zvlášť pokud přetrvávají do předškolního věku.

Možná čekáte na tomto místě i zmínku o dudlíku. Dudlík ale velkou hrozbou pro zuby zřejmě není. Vliv na špatné postavení a deformaci zubů byl prokázán jen v minimu případů. Díky plastové zarážce pěkně sedí v puse a žádné deformace nezpůsobuje. Bez ohledu na tvar savičky.
Nebezpečí dudlíku spočívá především v náhradním způsobu uklidňování, neboť dítě by se mělo naučit usínat a uklidnit samo. Univerzální recept a optimální věková hranice na odebrání dudlíku u kojence, případně batolete neexistuje.

AŽ SE NARODÍ
Měli bychom přivítat miminko na světě krásným a zdravým úsměvem.
Neprojevovat svou láskou předáváním kazivých mikroorganizmů a nepřipravit děťátku jako dárek do života zubní kaz.
Pokud to jde, tak kojit, ale kojením neuspávat.
Nechytit dítě a potažmo tak i sebe do sladké pasti.
Začít svoje i dětské zuby nejen pravidelně čistit, ale i prohlížet.

Přeji vám všem, aby vám ani v zubní ordinaci nezmizel z tváře úsměv.

Napsal/a: Martyčka