Mám se vdávat…jo, některá mi možná tiše závidíte, ale já sama si nevím rady…Znáte to..jste šťastná s přítelem, a plánujete si svatbu..přijde chvíle, kdy vás nečekaně požádá milovaný o ruku a vy souhlasíte…a pak to začne…jenže…jak mám zvládnout prý nejkrásnější den v životě, když moje budoucí tchýně se chová podivně?
Mého nastávajícího babička zemřela v březnu 2004. Jelikož jsme dotali nabídku pronájmu bytu, rozhodli jsme se v únoru 2005 vzít..ale ouha! Dle starých zvyků je nutno dodržet smutek celý rok po smrti osoby.. Směšné?? Pro mě ano..protože je absurdní držet smutek za někoho, s kým jste třeba když žil, moc hezky nevycházeli..není mnohem důležitější, že jste si toho člověka vážili když žil??
Tak tedy, první zádrhel z „maminčiny“ strany byl fakt, že se vezmeme 5 týdnů před koncem již zmíněného ročního smutku (byl opomenut fakt, že její sestra, tedy dcera zemřelé, se veselila při oslavě narozenin velmi krátkou dobu po pořbu)..když jí toto bylo připomenuto, objevovaly se názory jako že v únoru je zima(jak jinak, že?), anebo že v únoru se berou jen ti, co musí(vdávám se opravdu protože chci, těhotná nejsem)… Nebudu popisovat, jak moc jsem se nabrečela, když jsem všechno tohle slyšela…nakonec, snad po tom, co viděla, že můj nastávající nehodlá ustoupit, svolila..ovšem, mně se zdá, že tohle zdánlivé svolení mi ještě hezky osladí..nejen, že její chování je teď ke mně úplně jiné (pravděpodobně počítala s tím, že se nastěhuji k nim), ale taky se začínají vynořovat dobré duše vesnice, které chodí křičet na mou mámu, co že mi nedomluví… A tak se teď zmítám v návalu smutku a bezradnosti..
Nevím, proč to píšu..snad proto, že chci poradit..povzbudit..potěšit?? Připadá mi, že když ustoupím, bude mi dirigovat celý život..a když neustoupím, budu mít peklo na zemi…co teď??
Chtěla jsem mít krásnou svatbu, veselou,..a najednou je všechno jakoby v mlze..
Napsal/a: Lenis
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)
Na fotky se budeme těšit!!!
Díky moc všem..řeknu vám , tolik optimistických slov jsem neslyšela nai nepamatuji..:o))Je super mít virtuální kamarádky:o))Pošlu vám fotky ze svatby, ju??:o))
Ahoj Lenis. Já jsem měla trošičku něco podobného, naší svatbu manželův otec ignoroval, teda přípravy na ní, jeho mamka se jen zeptalal kde že to bude a tím to pro ní skončilo (asi se urazila, že jsme nechtěli mít oslavu u nich na zahradě – není tady podle mě kde, pozemek je ve svahu, na rovině beton, málo místa…). Podrželi nás oba moji rodiče a sourozenci, i finančně pomohli, manželovi se nezajímali..
A na svatební hostině se manželovi rodiče a bratr s přítelkyní asi v jedenáct (veselilo se do tří, půl čtvrté) zvedli a jeli domů, navíc švagrova přítelkyně udělala trochu scénu. O té jsem se naštěstí dozvěděla až po, ségry to „ututlali“.
Takže všude je asi něco, co nevyjde. Ale my jsme si do toho nenechali mluvit, udělali jsme si to v hospodě, oběhali si vše s pomocí našich a sestřiček. A svatba byla super – nesmíš si připustit, že by ti jí někdo mohl pokazit, přece nechceš vzpomínat na dohady o datu, ale na vás dva. Je to váš den, tak si ho užijte. Budu držet palečky.
ahoj, bereš si jeho, nebo jeho maminku? Jeho! Tak si to užij, slav jak nejlíp umíš, užívej si svého manžela, a s tchýní si hlavu nelámej. Prostě je to tvůj život, tvoje a tvého partnera rozhodnutí a každopádně si nenech nikým do toho mluvit. I kdyby se svět kolem tebe proti tobě postavil. Ono je to časem přejde a najdou si jinou „oběť“, koho budou „otravovat“ a vnucovat jim své názory.
A bud ráda, že budete mít vlastní bydlení. My bydlíme s manželovými rodiči, tak vím co to obnáší. Občas nemám daleko k tomu se jít na půdu věšet. Ale pak si řeknu, že ona mi za to nestojí, a hodím to za hlavu. JE to přece můj život a moje rodina.
Ahoj Lenis, hlavní je, že to chce i tvůj nastávající manžel a že si z názoru jeho maminky nic nedělá. Je skvělý, že stojí při tobě. Nenech si tvůj velký den ničím zkazit. Taky je dobře, že nebudete spolu žít pod jednou střechou, to nedělá dobrotu. Takže ti pak může být celkem jedno, co si o tobě a tvém počínání tchýně myslí. Hlavní je, aby jste vy byli spolu šťastní…
Teda to je smutné…hlavně asi záleží na domluvě Vás dvouch, kdy chcee mít svatbu..a když to ovlivňují druzí, je to „na prd“..Vlastně ani pro tebe nemám žádnou přívětivou radu…jen SE MUSÍŠ VDÁT OPRAVDU Z LÁSKY A NESMÍŠ BÝT NUCENA DO SVATBY..pokud to cítíš jinak, rozmysli se dříve, než bude pozdě udělat krok zpět..Hodně štěstí
Mobile Sliding Menu