V minulém článku jsem se snažila popsat, kdo všechno a za jakých podmínek se může stát dárcem krve. Vyzkoušela jsem si to i na vlastní kůži. A mám ze sebe velmi dobrý pocit. Možná, že mé rozhodnutí darovat krev zachrání dnes možná zítra život nebo pomůže k uzdravení druhých lidí.
Lékaři doporučují den před odběrem vyloučit ze stravy tučná jídla. Ráno se můžete lehce nasnídat a pokud možno vypít hodně tekutin. Kuřákům doporučují minimálně 3 hodiny před odběrem nekouřit. Nejen kvůli sobě, ale i kvůli potencionálnímu příjemci krve.Přišla jsem ráno na transfúzní stanici a prokázala se platným průkazem totožnosti. Je totiž nutné se při každém odběru prokázat. Dostala jsem spoustu papírů na čtení a k podpisu. Začala jsem tedy číst „poučení pro dárce krve“. Důrazně upozorňují na to, že musím být zcela zdráva a že odběr, pokud bych nebyla, mi může i ublížit. Ujišťují, že všechny odchylky od normálních výsledků mi budou nahlášeny. Vím, že mohu kdykoliv své rozhodnutí darovat krev změnit. Seznamují mě s nežádoucími reakcemi po odběru, které mohou nastat. V prvé řadě je to krevní výron, modřina, vzniklá mimo jiné i špatným stlačením místa vpichu po odběru. Mohu ale i omdlít, je to celková reakce, můj krevní oběh se nedostatečně přizpůsobí změnám při odběru. A pokud bych absolvovala přístrojový odběr, může mi kolísat hladina vápníku a já mohu pociťovat křeče. Pokud by se hladina nedoplnila, můžou se křeče zvětšovat. Teď už i vím, že je důležité nahlásit příznaky, ať si jsem nebo nejsem jistá.
Byla jsem upozorněná na to, že zatajováním informací o svém skutečném zdravotním stavu bych mohla ublížit příjemci mé krve. Proto bych měla nahlásit i své rizikové chování, jako např. pohlavní styk s osobou infikovanou HIV nebo nemocnou AIDS, střídání náhodných sexuálních partnerů, pohlavní styk s osobou provozující prostituci nebo oddanou drogám. Jako rizikové chování lékaři považují i stýkání se s osobami, které mají infekční žloutenku, jsou léčeni na pohlavní chorobu. Rizikem je i absolvování akupunkrury, tetováže, piercing mimo zdravotnická zařízení. Endoskopická vyšetření, podávání transfúzního přípravku dárci, léčba hormony (růstový).
Dárce nesmí užívat drogy, nesmí být alkoholik a pokud užíval steroidy a nebo hormony nepředepsané lékařem (třeba i v minulosti), je nutné skutečnost nahlásit lékaři. Dárce nesmí užívat ani léky na lupenku, akné, vypadávání vlasů a zbytnění prostaty. Byl by to důvod vyřadit dárce na nezbytnou dobu – záleží na lécích.
Pak jsem vyplnila „Dotazník dárce krve“. Spousta otázek, které se většinou týkaly zdravotního stavu a mého chování, kvůli riziku nákazy (prakticky to, co jsem psala o odstavec výš).
Pak jsem chviličku čekala v čekárně, než si mě zavolají, aby mě přijali „počítačově“, hned potom jsem šla do místnosti určené na odběr vzorku. V této místnosti je odebrána krev z prstu a nebo z žíly na vyšetření krevního obrazu a hlavně krevního barviva. Jo a změřili mi teplotu.
Jakmile byly výsledky hotové, byla jsem poslána k lékaři, ten mi změřil tlak, puls. Zkontroloval výsledky, sepsali jsme anamnézu a prostudoval i můj osobní dotazník. Pak jsem se mohla ptát na to, co mě zajímá a na to, co mi není jasné.
Pak už mě čekal samotný odběr krve v jiné místnosti. Trval asi jen 10 min (čas je individuální 5-10 min). Byla mi vpíchnuta jehla do loketní jamky a odebráno 450 ml krve. Po ukončení odběru jsem zůstala ještě chvilku pod dohledem sestřičky a pak pomalu vstala a odešla. Doporučili mi se občerstvit, což jsem udělala. Při odchodu jsem dostala potvrzení pro zaměstnavatele, že jsem darovala krev. A šťastná, obohacená zkušeností dárce, jsem odešla domů.
Přes veškeré pokroky moderní medicíny je lidská krev stále nenahraditelná a ničím nezastupitelná. A je jí málo. Co když ji budeme jednou také potřebovat.
V dalším článku bych se chtěla věnovat už jen okrajově tomuto tématu. Každý dárce dostane i odměnu a o té se zmíním.
Napsal/a: Michaela Knoppová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (16 vyjádření)
Také jsem pravidelný dárece. Naposledy cca před měsícem. Nejprve jsme chtěla „vrátit“ to, co jsem sama dostala a teď jsem již rozběhnutá za zlatem. Žádné problémy nemám a řekla bych, že ženy to snášejí dokonce i lépe než chlapi. Možná jsem tam byla vždy v nepravý čas, ale ještě se mi nestalo, že bych viděla zkolabovat dárkyni. Dárci již několikrát.
Tak jsem dnes opět byla darovat krev – po všech zimních virozách a neodkladných pracovních povinnostech.
A nějaká dobrá duše mi sebrala průkaz dárce (kam se zaznamenávají odběry – slouží i jako podklad pro čerpání dárcovského bonusu u mé ZP) a taky potvrzení o provedeném odběru, do práce k docházce.
K čemu to někomu bude? (aby znal mou krevní skupinu?)
Musím doufat, že to byl omyla a že při příštím odběru na mě průkazka bude čekat.
Ahoj, já darovala krev a od loňska chodím na separace krevních destiček. Bezplatně. Zvládám to v pohodě a chodím moc ráda
IKE, jak jsi přišel/přišla na to, že se plná krev již dnes nepoužívá?
Jinak jakožto bývalý dárce krevních destiček mohu říct, že odběr probíhá cca hodinu a jsou do rukou zavedeny 2 kanyly. Jednou se krev z těla odvádí, žene se přes separátor, který ihned odděluje destičky a „nepotřebnou část“ krve vrací opět druhou kanylou zpět do těla.
Mám za sebou 39 odběrů takže snad i právo zapojit se zde do diskuze.
1. Není to tak složité jak to z článku vypadá.
2. Právě kvůli zmiňované 3 měsíční inkubační době se preferují PRAVIDELNÍ dárci.
3. Jsem ze zásady pro BEZPLATNÉ dárcovství krve, protože když bude chtít někdo peníze, tak logicky svou případnou rizikovost zapře.
4. Postupy popisované v článku (ale přiznávám že jsem ho nečetla moc pečlivě)se mohou v různých transf.stanicích mírně lišit. U nás se třeba nikdy neměřila teplota a v posledním cca roce už se netestuje moč.
5. Nikdy jsem žádné reakce, modřiny, slabosti atd. neměla. Personál je skvělý a protože chodíme oba s manželem, vždycky „závodíme“ za kolik minut zvládneme hlavní odběr 🙂
6. Nevím co je „hloupého“ na volnu po zbytek dne po odběru, jež umožňuje zákon (viz Zava). Za mě taky práci nikdo neudělá a musím ji v dalších dnech dohonit, ale volna využíváme k pochůzkám po úřadech apod. které v běžný pracovních dnech nestíháme.
7. plná krev jako taková, se dnes již prakticky nepoužívá – zpracovává/rozděluje se minimálně na erytrocytový koncentrát a plasmu, případně ještě na krevní destičky. Plasma se zmrazuje (-25°C a méně)čímž je její trvanlivost mnohem delší než by byla u plné krve.
Ahoj vsichni, ja chodim darovat pravidelne a je to ve vsech ohledech krasne. Ja jsem tim v podstate prekonala sama sebe. Od malinka jsem se strasne bala injekci, v lekare me v 8letech drzeli 4dospeli aby mi mohli pichnout nejaky ockovani nebo co. a ted… jsem na sebe opravdu pysna ze jsem to zvladla a jeste to pomuze nekomu zachranit zivot. Doporucuji vsem… prekonejte ten strach stoji to za to 🙂 Katka
Darovala jsem párkrát krev a můžu říct, že ten pocit, že někomu můžu pomoct plně vynahradí prožité „bolesti“ (Párkrát se mi vyklubaly na obou rukách modřiny jak kolo od vozu i když držím furt stejně..)
Poslední rok už nechodím. Ne že bych nechtěla, ale na naší transfúzní stanici na dveřích zevnitř (tedy to čtete při odchodu – po darování) něco ve smyslu: stálí dárci nechoďte sami od sebe, když vaši krev budem potřebovat, zavoláme vám! Ačkoli mají můj aktuální telefon, nevolají. Mají asi krve dost. Navíc je mi hloupé využít po odběru den volna v práci, jak umožňuje zákon a do práce po odběru přijít je mi taky nepříjemné, dávala bych „příklad“ kolegům a nemuseli by mě za to mít rádi. (V minulém zaměstnání jsem po odběru bez problému pracovala).
Tak Julie,klobouk dolů seš dobrá.Jarmuschka mě pěkně rozesmála,já bych asi utekla.
Ale myslím,že v dnešní době /když nemaj fofr z nedostatku /se to musí vše pořádně proklepnout.Kdyby něco pomršili,ty soudní tahanice by jim za to nestáli,né?
A tak se pospolu modleme,aby NIKDY nenastal den,kdy by jsme musely i decku dostat…
Tak já už opět dávám (po Šárce jsem v srpnu byla již po druhé). U nás při kontrole měří teplotu, berou krev a moč. Potom ještě pohovor u lékaře, měření tlaku. A pochlubím se tu, že už mám nakročeno na zlatou. Můj původní záměr byl vrátit to, co jsem kdysi dostala a když jsem zjistila, že jsem po odběrech v pohodě, tak pokračuji. Když jsem se teď znovu dostavila po delší pauze, tak mi dělali úplně kompletní krevní rozbor a ještě před vlastním odběrem zjistili, že mi těhotenství a kojení nijak neublížilo,spíše naopak. Všeho dostatek. A můj chlap mi tvrdí, že aspoň má jistotu, že se nenakazí. :-))) Sám se kácí,jen když vidí jehlu.
Lien, rozumím… Mám stejně nepříjemný pocit při té představě přijetí cizí krve…
Jsem dárce krve, snad už zase pravidelný.
Začínala jsem darovat ve velké krajské nemocnici – tam jsme odevzdávali ke kontrole i vzorek moči. Takže ještě pečlivější kontrola.
Teď už nějakou dobu chodím na transfúzní oddělení takové malé nemocnice, tam odebírají pro kontrolu jen tu krev.
Asi dvakrát mi dali odklad (a předepsali železo) – vždy to bylo před „mými dny“.
A chcete se pobavit?
Ač je naše rodina fakt prolezlá zdravotníky, přesto trpím na syndrom bílého pláště. Takže mi vždy nervozitou vyskočí krevní tlak, i když normálně mám spíš nízký.
Když jsem byla darovat krev úplně poprvé, byla jsem pěkně vykulená. Už v odběrové místnosti jsem chtěla komunikací se sestřičkou tu nervozitu setřást, tak jí povídám, že jsem jako prvodárce nervozní. Ona mě chtěla uklidnit, tak říká, že to je její první den na transfúzce. Navíc po asi pěti letech doma s dětmi… Tak to mě fakt uklidnila…. ;o)
Babofko, to si mě tedy uklidnila. Ještě, že jsem krev nedostala, snad ani nebudu potřebovat. Mě je ta představa nepříjemná i bez toho, že jí mám od prostitutek.
Lien a Ájíku, přispěju svou troškou do mlýna a možná vám i tak trochu odpovím 🙂 Inkubační doba a tedy stoprocentní potvrzení/vyloučení viru HIV jsou 3 měsíce. Doba použitelnosti u plné krve je 28 dní. Taky mě děsí, že se mám spolehnout jen na pouhé konstatování, že můj dárce se v poslední době nechoval promiskuitně, nepíchal si, nestýkal se s pochybnými lidmi, atd…
Ale na druhou stranu pevně doufám, že feťáci a prostitutky nekonají takové dobrodiní, jako je BEZPLATNÉ dárcovství krve. Pokud by už darovat šli, vybrali by si určitě možnost placeného odběru. A ten si nejsem jistá, zda běžné transfuzní stanice nabízejí.
Já sama jsem párkrát „darovala“ své krevní destičky a tento odběr je vcelku dobře placený. A zkuste se zeptat těch, kteří chodí na jakékoli placené odběry, zda nezamlčí jediný možný prohřešek, který by je z odběru na určitou dobu či zcela vyloučil… 🙂
No, proceduru bych zvládla a pochopila… ale zarazilo mě totéž co Lien. Nevím, jak je to teď, ale když byl před lety darovat krev manžel, normálně mu vzali celé množství, ovšem asi za dva týdny došel z hematol. stanice dopis, že dárcem být nemůže, jelikož měl něco v krvi – dodatečně se zjistilo, že má hyperlipidemii (velké množství tuku v játrech). Takže mám za to, že snad vzorky kontrolují, nebo ne???? To bych se pak opravdu bála…. a mám za to, že právě možnost různé nákazy je v posledních letech touto cestou vyloučena….?
No, mě zase přijde docela divné, že tam může přijí třeba feťák nebo prostitutka a jenom, že řekne, že je úplně v pořádku, tak mu krev vezmou a někomu dají. Jestli je to takhle, tak budu jehovistka.
Už u prvního dílu jsem zjistila,že i přes panickou hrůzu z jehel,kterou bych snad i překonala ,krev dát nemůžu.
Ač pár lidí znám kdo pravidelně dává krev,úplně mě zaskočila ta procedúra než sámotný odběr.
Já myslela,že je to jednoduší.
Tak jak je možný,že /jak psali/, se dá nakazit s krví darovanou…
Je fakt,že se to rozebíralo dost dávno,snad si na to někdo vzpomene jaká to byla aféra a vlastně ani nevím přesně kde to bylo.
Jen bych myslela,že postupy musí být ve všech /teda skoro/zemí stejné.
Mobile Sliding Menu