Jdeme na kyčle

Rubrika: Péče o dítě

baby_girlTak tuhle větu vysloví každá maminka za svůj život alespoň jednou. A i přesto, že se může zdát tohle vyšetření někomu zbytečné, je naopak nadmíru důležité. Vývojová dyslazie kyčelního kloubu je stav, který i v nejlehčích formách bez léčení může vést k těžkému postižení dítěte.

Česká republika se řadí mezi země, které mají velice kvalitní ortopedickou péči o nejmenší děti. Ta začíná už v porodnici, kdy je novorozeně vyšetřeno ortopedem. V tuto chvíli se jedná o jednoduché a naprosto nenáročné vyšetření sestávající „pouze“ se zacvičením nožkami miminka, někde se provádí i ultrazvukové vyšetření. Ortoped se zaměřuje nejen na možné vrozené vady kyčlí, ale na vady dolních končetin vůbec.
I když se vám to může zdát zatěžujícího takto malého človíčka, pro záchyt vrozených vad nejen kyčlí, ale celého pohybového aparátu, je nejdůležitější jej odhalit co nejdříve. Čemuž nasvědčuje i další sledování všech dětí v dalších měsících jejich života, včetně těch, které byly v porodnici vyšetřeny s negativním výsledkem.
Věděli jste například, že v naší republice se takto podaří odhalit skoro 3 000 dětí kojeneckého věku, které mají tuto vrozenou vadu?

Vývojová dysplazie kyčelního kloubu

Jak jsem zmínila, tato vrozená vada je stav, který i v té skutečně lehké formě může vést v dalším životě dítěte k trvalým, někdy i těžký důsledkům. Vyskytuje se přibližně u 4% dětí v ČR.

Na vině nejsou vždy jen genetické příčiny, hodně působí i nepříznivé vlivy během prenatálního života i postnatálního, především se uplatňuje patologický, nebo ne zcela fyziologický stav kyčelního kloubu a přilehlých struktur. U novorozence není tento kloub ještě kostí, ale je tvořen z velké části chrupavkou. V dalším vývoji je potřeba, aby hlava stehenní kosti co nejsprávněji zapadla do jamky kyčelního kloubu. Pokud se hlavice ocitne mimo, pak dochází k poruše, v různém stupni poškození.

Mluvila jsem o příčinách, je ale ještě nutné zmínit další, neboť se jedná o vadu způsobenou mnoha faktory, navzájem se doplňujících apod. Působí tu i vlivy hormonální během těhotenství, hlavně pak ženský estrogen (působí na laxitu vazů).
Pokud někdo z rodičů měl během útlého dětství problémy s vývojem kyčlí, je velice důležité, aby se nestyděli a vše oznámili lékaři včas. Není potvrzené, že vaše dítě bude trpět stejnou vadou, ale procento možnosti je zvýšené, a je tedy na místě důkladná prevence a sledování dítěte.

Prenatální příčiny nejsou vždy ale na hlavní vině pro vznik a vývoj této vady, velice silně pak po porodu působí vlivy zevní. Začneme hned u porodu, kdy nevhodná manipulace s čerstvě narozeným dítětem (mluvíme o dolních končetinách) může mít za následek právě možnost vývoje vady. Rovněž pak nevhodná manipulace s dítětem ze strany matky například při přebalování apod. Dítě by mělo mít nožky co nejvíce od sebe a pokrčené nahoru. Oblékání kojenců do upnutých kombinéz či džínečků, aby se vyhovělo poslednímu dechu módy, tedy není na místě v žádném případě.

Vyšetření – co, kdy, kde a jak

Děťátko je sledováno ortopedem hned 3x.

Poprvé v porodnici, jak se zmiňuji výše. Vzhledem k tomu, že v této první etapě sledování by mělo být dítě vyšetřeno nejpozději do sedmého dne života, provádí se raději již v porodnici.

Podruhé je vyšetřeno ortopedem mezi 6. až 9. týdnem života. To se provádí na příslušném spádovém oddělení ambulantně u dětského ortopeda. Jedná se o sonografické čili ultrazvukové vyšetření a pak v neposlední řadě i „klasické“ klinické.

Na potřetí je pak dítě vyšetřeno ve věku 12. až 16. týdne života, opět na stejném pracovišti a stejnými metodami jako u předchozího.

Pokud se vyskytnou nejasnosti či odchylky, byť sebemenší, je okamžitě zahájena léčba. V nejlehčích formách je mamince doporučeno tzv. široké balení, tedy používání klasických látkových plenek balených doširoka . Vše odvíjí především podle ultrazvukového nálezu s přihlédnutím k dalším okolnostem. Někdy se toto balení může doporučit čistě pouze preventivně, hlavně tam, kde se u rodičů vyskytl v dětství obdobný problém s pohybovým aparátem.
Je možné, že lékař bude miminko sledovat například v častějších intervalech či po delší dobu. Opět se vše odvíjí podle aktuálního nálezu.

Pokud po skončení všech tří etap je nález fyziologický, není pak další sledování již nutné.

Klinické vyšetření není jen „hýbání“ s nožičkama

Možná vás při pohledu na lékaře všelijak kroutícího nožičkama vašeho potomka napadlo, že mu snad může ublížit. Klinické vyšetření je ale stejně důležité jako přístrojové, i v současné době moderní techniky má své naprosto jasné místo a opodstatnění. Pokud vás zajímají „chvaty“, které ortoped provádí, a co že je to vůbec to klinické vyšetření, ta tady je vysvětlení.

Toto klinické vyšetření, které matka vnímá jako mechanické, se zaměřuje na rozpoznání odlišností v postavení kloubů, abdukci dolních končetin, zaměřuje se na případné asymetrie kloubů, svalového napětí, zkoumá hloubku jamek atd.

Bettmanovo znamení porovnává délku stehen ve flexi 90° (kyčelní a kolenní kloub).
Barlowův příznak odpovídá luxaci kyčle. Provádí se při fixované pánvi, pokus o vyvolání předozadního pohybu v kyčli.
Ortolaniho příznak – při této manipulaci lékař dává dolní končetinu dítěte do mírné abdukce a flexe v kyčli, mělo by dojít k tzv. přeskočení.

Všechna tato vyšetření jsou prováděna bez násilí, lékař – ortoped by měl být specialistou na dětský věk.

Léčba co nejdříve

Jak vyplývá, hlavice kosti stehenní musí být správně uložena v kyčelní jamce. Pokud jsou jakékoli odchylky, je na místě neodkladná léčba.
Zmiňovala jsem se o používání plenek při tzv. širokém balení – tedy v těch lehčích formách.

Široké balení – většinou dvě látkové pleny se složí na třetiny, poté na polovinu. Vznikne pruh látky široký asi 15 – 20 cm. Ten se vloží do plenkových kalhotek, nad plenu určenou k vyměšování. Lze provádět i u dětí, které mají papírové pleny (na papírovou vkládáme výše uvedené složené látkové pleny).

K tomu bývá většinou ještě doporučeno rehabilitační cvičení. Někdy postačí prováděné maminkou doma podle instrukcí, jindy je třeba pravidelných návštěv na specializovaném pracovišti.

Některým dětem je doporučena tzv. Frejkova peřinka nebo Pavlíkovy třmeny.

Frejkova peřinka je ortopedická pomůcka, tzv. abdukční dečka. Jsou to kalhotky, které mají popruhy. Slouží k tomu, aby dítě mělo nožičky co nejvíce odtáhnuté od sebe, což přispívá ke správnému zapadnutí hlavice do jamky kyčelní.

Pavlíkovy třmeny je opět ortopedická pomůcka, které má opět popruhy, ale slouží k tomu, aby se udržela flexe v kyčelních kloubech.

Oba typy slouží k uchycení nožiček a kolínek, které by měly být ohnuté, ale ne nepohyblivé.
Tyto pomůcky se užívají různě dlouhou dobu, minimálně přibližně šest až devět měsíců a jsou pomůckami při těžších formách kyčelních vad. Nepochybně je důležitá trpělivost ze strany rodičů, neboť dítěti se toto samozřejmě nelíbí. Vydržet ale znamená úspěch. Bez léčby by si dítě do života odnášelo závažné postižení, například kulhání, silné bolesti či předčasnou atritidu s předzvěstí operace na umělou náhradu kyčelního kloubu.

Mezi další možnosti se pak řadí i operace, ta je prováděna ale v nejkrajnějších případech, u skutečně závažných a jinak neléčitelných vad. Možností je i hospitalizace v nemocnici, kde je prováděna tzv. trakce končetin (můžeme si jí představit jako závěsy a natažení končetin).

Jadérka kyčelních kloubů

Na závěr se zmíním ještě o vývoji jadérek kloubů kyčlí, což zajímá většinu maminek.

Vznik těchto jadérek se sleduje opět při vyšetření ortopedem při vyšetření, hlavně pak na ultrazvuku. Jak bylo řečeno výše, kojenci mají chrupavku, kost bude teprve vznikat. A právě proto, aby mohla tato kost vzniknout, potřebují se „vyvinout“ i jadérka, která jsou kostním základem. Objevují se v různých měsících věku, nejpozději by mělo dojít k jejich vzniku do jednoho roku dítěte. I když se u většiny miminek objeví okolo třetího měsíce, nemusí se ostatní matky znepokojovat. Každé dítě je individualita jako my všichni a jak se zmiňuji, jadérka se vyvíjí i po desátém měsíci a vše je v naprostém pořádku.

Jak vyplývá, preventivní vyšetření kyčlí je nutným a nezbytným základem pro další vývoj dítěte. Přeji tedy všem miminkům ten nejzdravější začátek života a těm, kteří to štěstí neměli pak co nejrychlejší uzdravení.

Napsal/a: Iveta Pešková

Toto taky stojí za přečtení!

Pořízení tažného zařízení je snadné a cenově výhodné

Disponovat vozem bez tažného zařízení není žádný hendikep, jak by se mohlo zdát. Pokud potřebujete využívat přívěsný vozík, karavan, nosič

Čtu dál →

Cyklistické dárky pro malé i větší cyklisty

Máte doma nadšeného cyklistu a nevíte, co mu pod stromečkem udělá největší radost? Podobným problémem se rok, co rok

Čtu dál →

Návod na výrobu vánočního zvonečku

Vánoce se pomalu ale jistě blíží a proto je vhodné ve volných chvílích začít s přípravou vánočních ozdob. Největší radost

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (10 vyjádření)

  • Anonymní

    Ahoj maminky,my jsme meli zrovna ten nejhorsi IV. stupen luxace.Prosli jsme 6.tydeni trakci,6.tydeni sadrovou spikou,bohuzel jsme museli nakonec podstoupit operaci a s tim spojenou dalsi sadrovou spiku.To uz malymu bylo 10 mesicu.Dalsi pul rok jeste musel nosit P.trminky.Nelezl,nechodil,jen sedel.Ale ani tato operace mu nepomohla a musel jit na dalsi operaci(osteotomie panve a femuru) dalsi sadra,tentokrat 10.tydeni.Malymu budou za tydem 2roky,momentalne jsme v laznich a ucime se lest po kolinkach a doufam,ze zacne uz konecne tapkat.Pro ty co nemaji jeste jadyrka nezoufejte,nam se udali az ted!Uz v to neveril ani nas doktor:)Podle me,nam k nim hodne pomohly prirodni Tibetske kapicky,ktere jsme nasadili pred par mesici…Jeste nas ceka vyndani sroubu a pak doufam,ze uz budeme mit konecne pokoj!:)

  • Anonymní

    Musím všechny uklidnit. Jako dítko jsem nosila Pavlíkovy třmeny. Vše bylo v pořádku. Až do mých 24 let, kdy začaly první problémy s kyčlemi. Stačila rehabilitace a pár magnetoterapií. Ovšem po 20 letech to udeřilo znovu a v té horší podobě. Čeká mě totálka, nejdříve na horší kloub a potom i na ten druhý. Ano, prevence a včasná léčba ve věku mimin toto zmírní nebo úplně odstraní, ale v dospělosti se totálce skoro nikdo nevyhne tak nebo tak. Moje vlastní zkušenost.

  • Anonymní, našla jsem, že se to dá řešit bohužel nebo spíš bohudík operativně.
    Dávám sem odkaz diplomové práce, snad tam najdeš alespoň trošku odpovědí na svoje otázky. Držím pěstičky!!!!!

    http://theses.cz/id/9o42je/82847-925372915.pdf

  • Anonymní

    Prosím, mám stejný dotaz, jaký sem byl již jednou vložen, ale nemám odpověď..
    Synovi je 10 měsíců a stále nemá zkostnatělá jadérka. Lékař nás objednal na září na další UTZ a pokud bude situace stále stejná, půjdeme na RTG. Ptala jsem se na důsledky, které nás mohou potkat, nejhorší scénář, ať jsem připravena se s tím poprat, ale prý mne zatím nechce znepokojovat. Tím, samozřejmě, udělal ještě větší škodu a já na to stále myslím.
    Tzn. můj dotaz je, co to pro nás může znamenat, jaká je nejhorší varianta diagnózy a léčení a co pro to mohu udělat já?
    Velmi děkuji, znepokojená mamina

  • Anonymní

    Článek je velmi dobře napsaný,ale mě bohužel nepomohl uklidnit a ani nemohu k našemu případu nikde nic najít.Píšete,že jadýrka by se měly vyvinout do roka.Ale co když se nevyvinou?My máme 18měsíců a jadyrko na jedné nožičce nemáme.Na rentgen jsme objednaní až za 3měsíce.Náš ortoped stále doufá,že jadýrko ještě doroste a nechce prý předčasně vymýšlet tragický scénáře,proto vůbec netuším,co by se dělo,kdyby jadýrko nedorostlo.Snažím se na to nemyslet,ale bohužel to nejde.

  • Matilda

    Ivetko, díky za perfektní článek, myslím, že mnoha maminkám je všechno jasnější, protože podle mých zkušeností ortoped akorát popadne dítě za nohy, zkontroluje ultrazvukem a maminku neinformuje skoro o ničem.
    Piškotko, na podobného cynika jsem narazila taky, v Ostravě. Chodit k němu na kontroly byla vždy lahůdka. Už jen proto, že ordinace byla narvaná maminkami už půl hodiny před začátkem ordinační doby. A pan doktor přiběhl z nemocnice, kde sloužil,často až hodinu po začátku, protože třeba musel operovat náhlý případ. Náhlé případy měl pokaždé. Takže tam sedíte s tím mimčem na židli hodinu a půl, než se vůbec začne brát první miminko, celou dobu mimčo na rukách, protože s kočárkem tam jít nejde a přebalovák tam byl jeden. Pak přijde naprosto nevrlý a vynervovaný doktor, který každou maminku seřval, že nemá široké balení, popadne dítě za rozevřené nožky, kolínka surově přitlačí k podložce, Kačka zařvala pokaždé jak kdyby ji vraždil, mě tekly slzy a pak řval on na mě, že jí to široké balení určitě nedávám a ať mu ukážu, jak to dělám… S třesoucíma se rukama jsem balila řvoucí a bránící se dítě a říkala jsem si, co jsem komu udělala:-)
    Hrozné vzpomínky, přitom malá z porodnice odcházela se zprávou, že kyčle jsou v pořádku a široké balení není třeba…

    U malého to byl pravý opak, k paní doktorce jsme dojížděli do ordinace dospělých pacientů a sestřička, jakmile jen zahlídla, že jde maminka s miminkem, tak už stála ve dveřích a brala nás rovnou dovnitř, i když čekárna byla plná lidí. Paní doktorka brala miminko do rukou krásně jemně a citlivě, malý se většinou ani nevzbudil, že ho rozbaluji. Vůbec jí nevadilo, že je třeba čerstvě pokakaný, jen ho zkontrolovala, pak mě nechala, ať ho přebalím a mohli jsme jít. Neskutečný rozdíl v přístupu:-)))

    Piškotko, vtáčení špiček dovnitř je záležitostí spíš maličkých dětí, časem by se to mělo samo upravovat, myslím, že bych se asi na té kontrole na to zeptala. Anička od začátku chození vtáčela obě nožky dovnitř, pořád všichni říkali, to se spraví, to neřeš, dávej bačkůrky naopak, ono ji to donutí… Ve dvou letech jsem se naštvala a vyžádala doporučení k ortopedovi, a vylezla z toho vrozená vada, abdukce předonoží, teď nevím, jestli ten název píšu dobře. Je to doživotní, dá se to operovat, pokud by na tom člověk trval, až když je dokončen růst kostí, ale já myslím, že to Áňa zvládá dobře. Když se na to soustředím, tak to poznám, že si zrovna nedává pozor, ale jinak je to už slečna, záleží jí na tom, jak chodí, tak si to hlídá sama, aby měla špičky rovně.
    Držím palečky, ať má Sárinka všechno v pořádku:-)))

  • Piškotko,my už dál na rengenu nebyly.
    A s těma špičkama…,kolikrát se přistihnu,že sama mám jednu vždy trochu dovnitř při chůzi.Co tak koukám pomalu všechny děti tak chodí a časem když jsou starší přestanou.

  • Pěkný článek, pro nás tím spíš zajímavý, protože my jsme obě (já i dcerka) trpěly na kyčle. Já jako malá jsem nosila třmeny. Když se narodila Sára, v porodnice kyčle nekontrolovali proto, že nás propouštěli v sobotu, což nebývá zvykem. U našeho ortopeda, kam jsme byli odesláni, se zjistila vada kyčlí, spíše jen jedné, taky šlo o nevyvinutá jadérka, holčičky prý tím trpí více než kluci. Tehdy jsem to oplakala poprvé, drsné chování jinak špičkového ortopeda mě vyvedlo z míry, na 6-týdenní miminko měl dotazy „proč řve“, že jí nic nedělá… Hnusák! Později už jsem byla odměřená stejně jako on k nám a hle, chování se zlepšilo! Nicméně u dcerky stejně nakonec také došlo na třemny, to jsem hodně obrečela, ještě když mě jedna mamina v čekárně stresovala, že se mi malá nenaučí chodit a podobné „ptákoviny“, malá chodila v 1 roce, stejně jako drtivá většina dětí!!! Kyčle se upravily a na poslední RTG ve 2 letech ji ortoped nakonec strašně chválil, že tak krásně spolupracující dítě tam ještě neměl. No, na kontrolu bychom měli jít v 5 letech, což bude teď v létě, a už dlouho jsem se vás tady chtěla zepta, jestli vaše děti taky dávají nožky při chůzi mírně dovnitř, já to Sáře pořád připomínám, ale já jsem podobná a ruku na srdce, takhle chodících dětí vidím desítky! A někteří dospělí taky stáčejí nohy dovnitř… Bojím se, co nám řekne :o(((

  • Pěkně napsaný,přehledné a pochopitelné.
    Já to znám.Obě děti měli nevyvinutá jadérka.Obě děti dostali peřinku.Martin jen na pár měsíců,bylo to s ním dobrý,pravý chlap líný,takže žádný problém.Seděl pomalu až k osmému měsíci a tak peřinka mu nevadila.
    Horší to bylo s Hančou.Vztekala e,nechtěla jí,začlabrzo chodit a překážela jí.Takže jí většinou dostávala na noc.
    Při kontrole po rengénu kyčlí mě ženský tak doktor „seřval“ a u snímku mě tak vyděsil,že ač řvala malá sebevíc měla smůlu:)
    Snímek,který mě pomalu nic neříkal hodil na světelnou tabuky,vzal tužku a ukazoval a k tomu povídal.
    „tohle jsou jadérka a tohle kloub.Ta stříška jestli se nevyvine,musí se vzít kost a nastavit,aby kloub nevypadával.Takže proto musí dcera to nosit!No jestli chcete,aby byla operována,tak jí to nedávejte..
    Hance bylo 9 měsíců a po několika denním řevu,že to nechce se s tím naučila běhat.
    Dopadlo to dobře,v další kontrole mě pochválil a Hanča je v pořádku.
    Tímto chci říct,máte-li to dávat dávejte.Lepší,když jsou omezováni v pohybu teď než problémy v životě…

  • Padmé

    Ivetko, děkuji za článek – zajímavé čtení, některá slůvka bych neuměla ani vyslovit, natož je používat.:-)
    My jsme měli to štěstí, že jsme „jdeme na kyčle“ řekli jen 2x. Zaplať PánBůh.

    A musela jsem se pousmát nad tím, jak píšeš „při pohledu na lékaře všelijak kroutícího nožičkama dítěte“ – bylo mi tenkrát všelijak… Nicméně musím jedním dechem dodat, že pan doktor byl příjemný, znalý a komunikativní.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist