Obezita je rizikovým faktorem pro spoustu onemocnění. Může vést i ke ztrátě sebevědomí nebo pocitu méněcennosti. Jak jsou na tom s váhou naše děti, sledoval průzkum společnosti SANEP.
Pětina rodičů, kteří mají jedno či více dětí mladší 18 let, uvádí, že jejich dítě trpí obezitou či výraznou nadváhou. Ukázalo to exkluzivní šetření společnosti SANEP, které poukazuje na alarmující růst obezity dětí v naší populaci.
Třetina rodičů v průzkumu uvedla, že aktuální váha jejich potomků vyvolává vážné obavy o jejich zdraví. Šestina dětí pak byla díky svým nadbytečným kilogramům nucena podstoupit návštěvu u lékaře či specialisty na výživu.
Z exkluzivního průzkumu společnosti SANEP rovněž vyplývá, že více jak třetina rodičů je přesvědčena, že jejich děti se svými nadbytečnými kilogramy trápí a objevuje se u nich deprese, nízké sebevědomí nebo jiné psychické obtíže.
Z hlediska vzniku dětské obezity lze za závažné považovat rovněž příčiny, které dospělí v souvislosti s obezitou či nadváhou svého potomka udávají – a to lenost a přejídání, které se s přehledem umístily před genetickými predispozicemi či rodinným životním stylem.
Samotní rodiče a jejich zkušenosti tak potvrdily obecně udávané faktory, které mají dle lékařů na dětskou obezitu největší vliv: nezdravá strava, špatné stravovací návyky a nedostatek pohybu.
Uvedené příčiny obezity mohou rodiče ovlivnit. Nicméně téměř polovina českých rodičů zdravý životní styl ignoruje. V šestině případů pak dospělí u svých potomků žádnou ze zásad zdravého životního stylu ani v nejmenším neprosazují. A to navzdory všeobecnému přesvědčení, že drtivá většina rodičů ví, jakým způsobem určit, zda je jejich potomek obézní.
Uvedené informace čerpají z internetového průzkumu společnosti SANEP, do kterého se zapojilo v červenci přes 11 tisíc respondentů s jedním nebo více dětmi mladšími 18 let.
Minianketa pro čtenáře:
- Jak jsou na tom s váhou Vaše děti?
- Bojujete doma společně proti obezitě?
- Co se Vám v boji s kily nejvíce osvědčilo?
Těšíme se na Vaše tipy pro zdraví!
Napsal/a: Bohumila Hanáková
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (16 vyjádření)
Díky Virenko za Tvé vyjádření!
Ještě mne napadlo k tomu kojení – zrovna včera večer jsem přemýšlela nad tím, jak se stále sepisují benefity kojení… z nichž mne nejvíce zaráží třeba popisování toho, jak dítě bude mít vyšší IQ apod. V každém případě si myslím, a je to jen můj dojem a pozorování hodně malých dětí (věkem) bez vážení, že děti kojené přibírají váhu jinak a zřejmě to bude tím, že do „primárního metbolismu“ potravy nemusí vkládat tolik energie a tu mohou dát potom do „využívání“. Naopak u dětí na UM mám pocit, že to dítko dostane zabrat už na začátku tím, že se musí poprat s trávením UM a pak už jen ukládá… a děti se mi zdají být více baculaté. Ale mohu se plést. Třeba by mi to vysvětlil nějaký nutriční specialista, pokud se toto dá vůbec nějak jednoznačně osvětlit. V každém případě pokud každé kojené dítě má menší riziko k obezitě, nechť takových dětí je víc!
Ano, Virenko, tak jsem to myslela. Že při stejně nevhodném stravování může být jeden obézní a duhý ne a naopak při stejně vhodném stravování může být jeden štíhlý a druhý ne.
Já jsem ten druhý případ a do čtyřicítky mi zbývá už jen kousek (obézní nejsem – zatím), ale svým způsobem chápu ty, které ten boj vzdali 🙁 Na geny si ale rozhodně nestěžuju, jsem ráda přesně taková, jaká jsem 🙂
Marinado, snad chápu, jak to myslíš, ale to, že máme každý nějaký typ postavy a nějak výkonný metabolismus (potažmo tedy ukládání tuku), to ještě není příčina obezity. Obézním se člověk stane, když při svých vyšších dispozicích k ní má ještě navrch nesprávnou životosprávu. Proto je taky dobré vědět, že nás tu nikdy nemůže být 90% štíhlých až vychrtlých, jak to vypadá ve všech časopisech pro všechny věkové kategorie. Rozmezí normální váhy je široké a třebas i mírná nadváha, pokud není v rizikových partiích (okamžitě se pozná podle obvodu pasu), není nic, co by člověk měl hystericky řešit. Naopak, řešit potřebuje situace, kde člověk dobře tuší, že má svoje polínko přiložené, ať v nedostatku pohybu nebo v nesprávné stravě. A trvám na tom, že takových lidí je většina, a jen by všichni rádi slyšeli, jak docílit, aby právě oni měli metabolismus svojí kamarádky, která může denně sníst půlku prasete a je hubená jak lunt… K tomu snad jde dodat jen – všeho do času, po třicítce, pětatřicítce, čtyřicítce metabolismus přitlumí a nesprávné chování se ukáže na váze taky.
Podle mě typ postavy a rychlost ukládání tuku v těle ovlivňuje minimálně z 60% genetická výbava a ten zbytek je na nás a naší ochotě žít zdravým životním stylem.
Bukol, nevím, jak je to s porodní váhou, ale stačí sraz se základkou a vidím, že kdysi hubení jsou většinou tlustí a naopak 🙂
Jinak moje dcera zase celou dobu, co čerpala živiny z mého těla, byla jako bumbrlík (porodní váha 4.30 kg a dokud jsem jí plně kojila, byla dlouhá a obrovská). Když začala sama jíst (teda spíš nejíst), stalo se z ní velmi rychle štíhlé dítě průměrného vzrůstu.
Bokul, na obezitu nejsem žádný expert a zase tak moc o tom nevím. Vím, že u dětí narozených s nízkou váhou, ale nikoliv nedonošených (hypotrofie je vlastně podvýživa v děloze z mnoha různých příčin) je kromě mnoha jiných rizik též přítomno riziko právě toho, co píšeš, že zprvu drobek hubený má sklon k metabolismu úspornému a může v budoucnu vyvinout obezitu. Vše je spojeno se sklonem k pohodlnějšímu životu, tedy nejen metabolismus šetřící, ale též málo pohybu. U velkých novorozenců nevím, ale myslím, že je velmi obtížné toto vztahovat k obezitě v dětském věku. Většina problémů by ústila do obezity až v dospělosti, v době, kdy skončí vyšší potřeba kalorií rostoucího a více se hýbajícího dítěte.
Nadváha je velká zkouška naší ochoty ke skutečné změně. Moje zkušenost lékařská mě vede k dojmu, že naprostá většina lidí po konstatování problému s nadváhou či obezitou hledá příčinu jako první (často i jedinou) v tom nízkém a málo pravděpodobném procentu příčin – v hormonální poruše nebo dědičnosti. Jistěže to bývá příčinou nadváhy, přesto je to méně než pětina lidí, u kterých je to pravdou. Naprostá většina potíží je opravdu v jídle a pohybu, přesto tomu spousta lidí odmítá měsíce i roky věřit a přesvědčuje okolí i sebe, že stravování je dobré a pohyb mají.
A zmíněné percentilové grafy – ano, pokud dítě kopíruje okrajové percentily (3 nebo 98), určitě je dobré pediatra upozornit, proto je graf k dispozici právě rodičům, které by toto mělo zajímat především. I dítě rostoucí na hraně normy může být zdravé a lékař na to může soudit právě z odpovědí na jídelníček, pohybovou aktivitu, na zdravotní otázky. Dítě se vyvíjí rychle a sklon k nadváze ve dvou letech může přejít do výrazné štíhlosti ve čtyřech… Potíže s vyšší hmotností mohou mít v budoucnu děti uměle živené, které dosahují vysokých percentilů, zatímco u kojených dětí nemá ani vysoký percentil k budoucí obezitě vztah…
To radka2: Jak pises, snazila jsem se naznacit, ze spise znam lidi, co se narodili s „nizkou“ vahou a v dospelosti bojuji s vahou a pak ty, co to maji presne naopak. Omlouvam se, pokud to v predchozim prispevku vyznelo nejak jinak. Davidek mel porodni vahu 4,16 kg a ted je rozhodne mezi detmi jeden z tech „lutnu“, i kdyz netroufam si na zaklade vahy v 31 mesicich dellat nejaky zaver… Zivot muze ovlivnit spousta faktoru, ze? 🙂 A pak z lutna nebo normalniho muze byt najednou tloustik (zazila jsem to v puberte, kdy mi pani doktorka naordinovala Proveru, abych dostala mesicky). Pribirala jsem kila tak astronomickou rychlosti, ze kdyz jsem prisla na dalsi kontrolu a rekla to doktorce, tak mi jen odvetila, ze je to mozne, ze davku tedy snizime na polovinu a ja stejne vesele pribirala dal. Takze jsem pani doktorku „opustila“. To byl treba v mem zivote zlomovy okamzik, kdy jsem nabrala pres deset kil, kterych jsem se uz nikdy v zivote nezbavila.
bokul, nejstarší se narodil a měl 5 kilo. NIKDY neměl problém s nadváhou, spíš naopak. a to už je dávno dospělý. nejmladší měl klasickou váhu, 3,4. s nadváhou jsme bojovali od narození do cca 8mi let. takže porodní váha asi kritérium nebude. podle mě je tak 40% pohyb, 40% strava a jen ten kousek geny.
Dámy, vážím si všech Vašich reakcí.
Když se zapojila do diskuze virenka, tak nějak mi na mysl přišla percentilová tabulka, kterou máme my rodiče k nahlédnutí v očkovacích průkazech dětí a já si nahlas kladu otázku, dalo by se z porodní váhy, resp. váhy následující, sledované pravidelných rozestupech, lépe odchytit děti se sklonem k obezitě a tedy i k tomu, aby pediatr včas pomohl zasáhnout a řešit to?
Znám v rodině děti, co jsou jak buřtíci, ale jsou obratní, cvičí a naopak tací, kteří sedí u PC a jsou normální postavy. To jsou samozřejmě extrémy…
Ještě jedna věc – nevím, zdali to opravdu platí, třeba mi na to pomůžete odpovědět… ale již delší dobu se u nás traduje, že děti s malou porodní váho naberou pubertě a ti s vyšší porodní váhou se z toho „vytáhnou“. Co si myslíte – máte podobnou zkušenost???
A ještě na závěr jedna poznámka… Kamarád mi dodnes vtlouká do hlavy, že jsem -píp-, že i cukrovka prvního typu je nemoc tlouštíků … Je to blbost, v každém případě umím si představit 13 letou slečnu, která má cukrovku a objedná si Light Colu a obsluha jí na to odpoví, „Vždyť si můžeš dát sladkou, snad nedržíš dietu“… je možné, že my, dospělí, očekáváme přirozenou „lásku“ dětí k sladkému a proto ho i dětem nabízíme (za odměnu apod.) nebo se častěji stavíme do role těch, co sladké zakazují a sami bychom si nejraději šli něco sladkého „zobnout“?
Jarm, připomněla jsi mi jinou situaci, omlouvám se za odbočení, ale obecně se má za to, že spoustu věcí rodiče ovlivní. Naši kluci jsou každý jiný a už se mi mockrát stalo, že mladšího mi chválí (jak ho dobře vedeme), že je pořád pozitivně laděný, sluníčko. Naopak starší mi býval téměř „vytýkán“ – je vážný, zachmuřený. Bylo to ještě slabé hodnocení, protože byl v pravém smyslu slova negativní. Oba se s tou náturou narodili, ale tu snahu přičíst to nějakou cestou výchově vnímám ještě i teď často.
Starší měl vždycky sklon maličko boubelatět. Nemá sice ani nadváhu, ale kdoví co bude. Jí přiměřeně až méně, rád zeleninu i ovoce, sladkému se skoro vyhýbá od malička. Mladší je vyloženě hubený kostnatý typ, občas bez důvodu zhubne třeba 2kg a ještě se to zvýrazní. Je výrazně chuťově disponovaný k nezdravým jídlům typu uzeniny, smažené řízky, hranolky, tučné vepřové. Část toho ochutnal jen parkrát v životě u babičky, ale jak na to dokáže vzpomínat. Miluje sladké a jí to v neuvěřitelných množstvích, moje mamka dodnes vzpomíná, jak ve 2,5letech snědl k obědu 12 lívanců a chtěl pokračovat. Nezbývá než se modlit ze všech sil, aby on nikdy nebojoval s nadváhou, protože co by mi asi doporučil výživový specialista u dítěte, které nesmí žádnou zeleninu ani ovoce?
Tak já to vidím už na mých cérenkách – dvojčatech. Dvouvaječných.
Stravují se v podstatě stejně. Pohybové kroužky mají stejně.
Ale už dřív bylo vidět, že má každá jinou postavu, a teď se začínají rozlišovat.
Any má atletickou postavu (širší ramena, úzké boky) a asi bude mít klid a nebude se muset hlídat. Lu je konstitucí víc do mé rodiny – postavu má víc „ženskou“. A teď poslední dobou jsem začala mít pocit, že se ještě trošku zakulacuje… Až mi zatrnulo.
Nepřála bych jí moje starosti…
😯
MankaŠ, Tvůj příspěvek je moc zajímavý a opravdu o tom musím přemýšlet. Já si myslím, že to mají Tvé holky geneticky dané a pokud k tloustnutí „ze vzduchu“ doma nikdo sklon nemáte, tak pak si myslím, že holky jednou hodně vytáhnou a přestanou tím být silnější. Tohle je hodně složité, protože většina lidí se chová opravdu necitlivě a představují si, že každý silnější člověk ai za to může sám, protože žere a žere a žere. Tohle bylo ještě podtržené pořadem „Jste to, co jíte“, kde ukázaly hory hamburgrů a párků, který dotyčný denodenně jedl, pak to nahradil rybou a rázem zhubnul 10kg. Někdy to ale opravdu není tak jednoduché. Tak držím palce, ať se statečně poperete s blbými poznámkami okolí a hlavně ať holky nezískají nějaký zbytečný komplex ze svého těla.
Tak bohužel u nás je to jinak než jak čtu u vás všech:-( Jak píše Lien obě holky byly buclíci už jako miminka, i když jen kojené, dlouho jsem nic nepřidávala, ale i přesto byly pevné a bohužel je to drží obě dodnes, s Magdalénou navštěvujeme endokrynologii, kvůli váze, všechny výsledky má v normě, jednou měla zvýšený cholesterol, ale to už jsme víc ohlídali…Můžu vám říct, že je to hrůza s tím žít v tom případě, že jste si toho vědomi, dáváte si na všechno pozor, ale stále s tím bojujete…Okolí reaguje také kolikrát přehnaně, někdy se mě maminky diví, že je malá taková, pak když jí na hřišti zakážu si od nich vzít brambůrku, tak se mě zase ptají proč jí to nedovolím, zrovna dneska jsme si dali doma zdravou svačinku a vyjdeme ven a na hřišti jeden otevřený pytlík slaného pokušení vedle druhého, tak si pak někdy říkám, proč ten problém nemají děti těch maminek, když já jim to nekupuju? Někdy se mě malá ptá, proč ty děti mohou pít kofolu a ona ne, vždycky jí říkám, že to není pro děti a není to zdravé, ostatně ani my s tátou to nepijeme, ale prostě je to začarovaný kruh. Takže nemyslete si, že vždy jsou navině rodiče…
Co tak koukám na děti v okolí, tak se to většinou přehoupne mezi 10-11 rokem. A neuvěřitelně rychle 🙁 Docela se toho hrozím, obezitu máme v genech a dá mi hrozně moc práce udržet se v netlustém stavu 🙁 Tak můžu jen doufat, že dcera zdědila geny po tatínkovi a jednou bude štíhlá bez práce.
1)děti jsou v normě spíše hubenější ke svému věku i tomu co ted v pubertě sní
2)jen já jsem ted silná a mám to v rodině ani moji rodiče nikdy nebyli hubeňouři, ale docela se mi to dařilo držet pod kontrolou jen posledních 5let bylo kritických
3)hlídat si jídlo, jíst 5x denně, já si jídlo zapisuji, a ted chodím cvičit…
Je to na zamyšlenou 🙁
U nás zatím s kily bojuje jenom maminka :-)), ale je to spíš v hlavě, takže dobré.
NO a první dcera (3r) je nejedlík, navíc má rychlé spalování, takže spíš bojujeme o každé deko navíc. U té druhé si tedy moc jistá nejsem, je to mimčo 4m, ale už teď je vidět, že si syslí, kajdí jednou týdně, všechno ostatní jde do špíčků, navíc tedy jedlík je dost veliký, už teď se natahuje po všem, co se strká do pusy a vypadá, že nás jednou sní :-))). Tak uvidíme, ale myslím, že až k obezitě to zajít nenecháme, přeci jen žijeme trošku jinak než na hamburgrech u televize.
Je to smutné, ale nějak mě ta data už ani nepřekvapují – stačí se podívat kolem sebe a člověk se ani nediví 🙁
Ale k otázkám…
1. Holky jsou s váhou sice v normě, ale spíš by naopak klidně mohly trošku přibrat 🙂
2. Nebojujeme, naštěstí máme dobrou genetickou výbavu, takže není třeba sahat k nějakým drastickým omezením. Navíc žijeme celkem zdravě, takže to jde tak nějak samo i s občasným mlsáním a dalšími výživovými prohřešky…
3. Pokud není člověk nemocný, tak v boji s kily existuje zaručený recept – pravidelná zdravá strava a dostatek pohybu (manžel takhle zhubl za cca půl roku asi 12 kg a +/- se drží na stejné váze).
Mobile Sliding Menu