Vánoce se ve většině domácností neobejdou bez cukroví. Co ale připravit na stůl, ke kterému usedne také diabetik? Pokusím se vám poradit a doporučit i mnou osvědčené tipy.
Pro diabetika, tedy člověka, kterému buď tělo netvoří dostatek inzulinu a nebo tělo na něj špatně reaguje, je období vánočních svátků velkou zkouškou. Stoly plné od pohledu lákavých sladkostí svedou nejedno oko. Diabetik buď odolá a možná se mu zvedne hladina cukru jen z myšlenky na sladké, nebo mu nachystáme něco, co si bude moci dát alespoň v malém množství společně s ostatními.
Základem pečení pro diabetiky je omezení množství sacharidů. Nikdy je však nemůžeme zcela odstranit. Mnoho z nás si totiž neuvědomuje, že i další suroviny do pochutin vnáší sacharidy. Nejen cukr, ale i mouka, mléko a ovoce jsou totiž zdrojem sacharidů! Tyto sacharidy se od sebe liší tím, jak rychle ovlivní hladinu glykémie (glukózy v krvi). A i tento faktor je pro diabetiky i osoby se snahou hubnout důležitý – v literatuře je označován jako glykemický index.
Řepný cukr v pečivu lze omezit, resp. nahradit „sladidly“. Rozdíl mezi jednotlivými látkami je nejen v jejich ceně, ale i v sladivosti, chuti a vhodnosti k pečení.
· Sladidla „umělá“, tedy vyráběná chemickou cestou jsou většinou levnější, mají vyšší sladivost než cukr a většina z nich má kromě sladké chuti taky typickou pachuť (kterou možná znáte z limonád doslazovaných sladidly).
· Sladidla přírodní jsou většinou dražší, jejich sladivost je většinou nižší než cukru, na straně druhé nemají tak výraznou pachuť.
V případě těhotenské cukrovky je navíc kvůli plodu nežádoucí užití umělých sladidel. Ideální jsou tedy látky, které mají sladkou chuť a jsou přírodního původu. Na rozdíl od cukru většinou nepodporují kynutí s kvasnicemi. Neboť jsou živým organismem, u kterého využíváme právě schopnosti přeměnit cukry na alkohol a oxid uhličitý, což způsobuje kynutí těsta. V případě, že těsto kyne pomocí kypřícího prášku nebo sody, jsou téměř vždy sladidla využitelná.
Pro inspiraci uvádím dva oblíbené recepty:
Skořicové sušenky
180 gramů hladké mouky
135 gramů Hery
50 gramů xylitolu (např. značka Perfect Sweet)
1 vejce
1/2 lžičky jedlé sody
25 gramů rozinek
1 lžíce Albert Excellent ochuceného oleje s výtažkem z vanilky a se skořicí (lze nahradit jiným aroma dle chuti)
1/2 kávové lžičky skořice
1 kávová lžička kakaa
4 kapky citrónového aroma (lze nahradit lžičkou citrónové kůry)
Postup:
Mouku prosajeme, vmícháme do ní jedlou sodu, kakao, skořici, přírodní sladidlo Perfect Sweet, ochucený olej, citrónové aroma a rozehřátou Heru s vejcem. Na závěr vmícháme do těsta rozinky.
Troubu předehřejeme na 220 °C. Na plech s pečicím papírem nebo teflonovou podložkou děláme lžičkou kopečky, které následně vidličkou rozmáčkneme. Pečeme 14 minut při 200°C.
Z jedné dávky lze připravit 30 sušenek. Nejlépe chutnají za studena. Díky použitému xylitolu si na nich pochutná celá rodina, včetně dětí i diabetiků!
Tipy:
Při dávkování těsta na plech se snažte, aby rozinky zůstaly uvnitř těsta. Pokud příliš vyčnívají, horký vzduch trouby je může připálit. Rozinky je možné nahradit oříšky nebo čokoládovými peckami.
Kokosové kuličky
50 g másla
50 g ovesných vloček
15 g kokosové moučky
35 g xylitolu
1/2 lžíce vanilkového cukru
1 lžíce kakaa
1/2 lžíce studené vody
kokosová moučka na obalení
rozinky (cca 40 ks)
rum
Den předem prohlédneme rozinky, aby na nich nezůstaly stopky a namočíme je do rumu. Druhý den ze změklého másla a ostatních přísad rukou vytvoříme hmotu. Doporučuji vodu nalít na kakao a sladidlo, aby se je lépe a rovnoměrně podařilo zapracovat. Těsto necháme chvilku ztuhnout v ledničce. Z těsta děláme malé kuličky, do jejichž středu dáme vždy jednu rozinku a na závěr obalíme v kokosové moučce. Hotové kuličky dáme do uzavíratelné dózy a sladujeme v ledničce. Nejlépe chutnají, když jsou odležené. Vydrží dlouho (dokud je nesníme). Z této dávky lze vytvořit cca 30 ks kuliček.
Tipy:
Těsto mám ozkoušené se sorbitem a erythritolem. Sorbitu stačí 25 gramů na dávku (ačkoli má menší sladivost než cukr, tak by to chuťově mělo stačit), erythritolu použijte stejně jako xylitolu (35 g). V případě, že budete mít pocit, že těsto není dost sladké, můžete jej opatrně přisladit – to je výhoda nepečeného těsta. Lépe však dát méně a přisladit než naopak!
Více receptů s xylitolem, který je vhodný i pro děti a těhotné, najdete zde: http://www.diabetesaja.cz/perfect-sweet/
Pokud vyzkoušíte alespoň jeden z receptů, věřím, že budete vy i diabetici spokojení. Na straně druhé můžete podlehnout pocitu, že je zbytečné si „přidělávat práci“. V tom případě doporučuji u běžně dělaného cukroví použít menší formičky a tvary, cukroví necukrovat, příliš nezdobit polevami a cukrovými ozdůbkami.
Pokud Vám nechybí suroviny a fantazie, můžete třeba udělat barevné jednohubky jak z ovoce, tak ze sýra, uzeniny a zeleniny.
Závěrem bych chtěla dodat, že pokud vám vše výše uvedené přijde jako mrhání s časem, protože přeci diabetici stejně sní vše, co vidí, pečte i letos jako jindy. Ale zkuste věnovat čas zamyšlení nad tím, jak by vám bylo, pokud byste diabetikem byli vy. To, že pacienti s cukrovkou nedodržují dietní režim, je nejen jejich slabost, ale někdy i tlak jejich okolí, které si neuvědomuje, jaké to je – žít s cukrovkou. Je to nemoc, která nebolí a pokud se dlouhodobě nedodržuje životospráva, pak může dojít i na nehezké komplikace. Sama jsem diabetičkou 20 let a nikdy kvůli mně nikdo nepekl se sníženým obsahem cukru (vyjma mé maminky, která se aspoň několikrát pokusila). Za to znám v okolí spoustu lidí, kteří rádi komentují stravování cukrovkářů. Ano, tato varianta je opravdu jednodušší. Jen kritizovat. Pokud máte tedy dost síly a nějakého diabetika v rodině, se kterým se během vánočních svátků sejdete, zkuste udělat vstřícný krok a to tím, že uděláte něco méně sladkého pro něj.
Krásné Vánoce v kruhu rodiny a pevné zdraví přeje Bohumila
Napsal/a: Bokul
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (8 vyjádření)
is elocon a steroid cream agddkkaefded
jo tchýně a zdravá výživa,syn bár co nesmí a dej mu kousek,a pro jednou se nic nestane,sama má problémy a je ráda když ji mudr pochválí,ale když jí to předhodím samozřejmě slušně, tak jsem za kravku,tak bojuji jak se to dá.lenka
ty jo bokul promin, ale když tě tak čtu, tak se ani nedivím, že máš cukrovku 🙁
Musím i říct, Virenko, že v těhotenství jsem měla stravu docela dobře zvládnutou. Chuť na sladké jsem měla jako kdykoli jindy – tedy – spíše méně. Protože ještě před těhotenstvím jsem si do hlavy snažila dostat odpor k sladkému, odpor k čokoládě. Byla to i moje cesta jak zhubnout – začít mozkem.
Tvá rada ohledně domluvy s příbuzenstvem, potažmo tchýní před návštěvou – jo, tak o asi bohužel nikdy nebude fungovat. Její maminka byla od cca 20 let diabetik druhého typu a vše zvládala. Takže se to prostě očekává (?), resp. neřeší a řešit nebude v souvislosti se mnou. Je to trapné to tu psát, neb to uhýbá od cukroví, ale tchýni jsem se v dobrém snažila domluvit, ať pro dva lidi k snídani nechystá menu o několika chodem. Prostě to nejde … a můj muž, její syn klidně k snídani sní 5 krajíců chleba a pak si dá ještě dva zákusky a plynule to přejde ke svačině. Můj problém, že já zvládnu k snídani jen chleba… dát si dva, tak musím násobně zvýšit množství inzulinu.
To, že těhotenská cukrovka byla vnímána trochu jinak – no aby ne, vždyť se jednalo o dceru 🙂 Jak mi moje maminka říká, můžeš být ráda, že nemáš tchýni každý den před očima. A asi má pravdu. Manžel nesnese cibuli, pórek a já blbec vařím bez toho. Když tchýně pláče, že její chlapec nebyl zvyklej na polívky, tak jí jasně vysvětlím, že si holt zvyknul a že zeleninu tam má dle sebe a že už větší ústupky dělat nebudu.
Chci jen říct, že to celé „nepochopení“ situace je dané tím, že já jsem se přivdala, tak musím držet h… a krok. Už jsem na protest vynechala jednu neb dvě rodinné sleziny, ale myslím, že víc nezvládnu. Takže zas a znova musím bojovat s tím, že ten boj je jen a jen na mě a že na sebe musím být tvrdá. Myslím, že jsem na sebe dokázala být tvrdá nejvíce v těhotenství a i přes to jsem si ho užila. Takže mojí motivací je dokázat být na sebe tvrdá stále.
Bokul, to, že dělat menší kousky, jsem zase já mínila v mém napsaném, že v menším množství. To jsme myslely obě stejně 🙂 Já tedy dělám dost malé kousky i normálně, protože si i člověk-nediabetik může víckrát ochutnat. Já když jedla linecké maxikolečko mé babičky, tak jsem měla jednoho dost na půl dne a smutně jsem koukala na další obr-laskominky…
Stres pro diabetiky z pohledu na hory cukru kolem sebe… Víš, v tom specifickém případě v těhu u diabetika I.typu chápu přesně, co myslíš. Tam jsou ty chutě pod kontrolou ještě méně než kdykoliv jindy v životě a o glykemiích vůbec mlčím. Na druhou stranu, být to já, tak jak se znám, buď bych tento jeden rok návštěvu vynechala, nebo předem telefonem dohodla, aby se na mou návštěvu obložené tácky redukovaly k nule. A pokud by to kvůli zvláštním rodinným vztahům nevyšlo, věřím, že bych měla hyperglykemii spíš z tohoto faktu, než ze sladkého na dohled. Těmi zvláštními vztahy mi to trošku zavanulo, když jsi zmínila jinou příbuznou s přechodným problémem a rozdílnou reakcí, to prostě člověka upoutá.
Já mít v rodině dlouhodobého diabetika, určitě bych něco dia pekla, ale spíš bych prostě množství pečeného redukovala celkově. Takhle máme ve zvyku jíst od vánoc do Silvestra, asi bych to takto nedělala a pekla jen trošku na ty vánoční svátky, protože není důvod to někomu, kdo má omezení, dělat těžší. Stejně jako jsem babičce nikdy nepekla sladké, když přišla na návštěvu. Všimla si toho a začala chodit s koupenými zákusky, minimálně 2 měla pro sebe… ona byla diabetička II.typu s těžkým průběhem, často na ni myslím, jak abstolutně nechtěla tu svou nemoc přijmout a život tomu podřídit. Ona byla mého sorbitového cukroví absolutní nepřítel, a přitom bylo chuťově fakt prima, pekla bych ho i dál, kdyby nebylo taky oříškové…
Virenko, Marinado – děkuji oběma za Vaše reakce pod článkem. Snažila jsem se v něm shrnout nějaké informace, ale je pravdou, že aby to tam bylo „všechno“, bylo by to svojí délkou už nečitelné.
Bohužel, taky znám lidi s DM 2. typu, kteří si stěžují, že jim nikdo nedonese DIA věci. Jo a pak jim koupíte DIA bonbonieru a hodí ji do šuplíku, a jíst ji nebudou… Takže docela chápu, zažila jsem to na vlastní kůži, jaké to je se snažit a být „oceněn“.
Na straně druhé zmiňované kuličky jsem začala dělat jako dítě – sama jsem si přepočítala, kolik tam mám dát sorbitu, a všem děsně šmakovali… Při poznámce, že je to bez „cukru“, nikdo nevěřil.
Na straně druhé k ublíženosti diabetiků – jako těhotná jsem prožila Vánoce. Byla jsem ve třetím trimestru a tělo reagovalo zvýšením glykémie i při pohledu na hromady cukroví u tchýně. Nikoho nenapadlo, jaký je to pro mě stres. Nikoho – včetně manžela. pro mne by bylo lepší jít ven, být na vzduchu – s lidmi, které mám ráda, ale bez pohledu na ty hromady cukroví. Měla jsem glykémii přes dvacet, jen na to koukala, vůbec jsem to nedala do pusy, připichovala inzulin a stále nic. Nikoho nenapadlo a asi ani nenapadne dělat cukroví kvůli mě. Snad jen o rok později, když měla švagrová těhotenskou cukrovku, byla chudinka – protože nemohla sladké…
Tou svojí závěrečnou úvahou jsem bohužel opomněla to, o čem jste sem napsaly a máte pravdu). Bohužel diabetik má tu výhodu, když sní, co vidí – nezabije ho to…Pokud by byl celiak nebo alergik třeba na zmiňované ořechy nebo laktózu – věděl by, že jeden hřích má velké následky. Toto diabetici mají málo pod kůží – bohužel. A jsou i lékaři, kteří to podporují – ale je pak otázka, proč takto léčí… „Jen si dejte, když máte chuť“.
I proto jsem se snažila zmínit i variantu – dělat malé kousky. Když už hřešit – raději málo…
(omlouvám se za chyby – snad jsou mé myšlenky pochopitelné)
Bokul, dík za článek. Připomněla jsi mi mého tátu, který byl diabetik. Inzulín po prvním roce už nepotřeboval, ale musel držet přísnou dietu. Tenkrát jsem ještě byla dítě a stejně si pamatuju, že máma začala péct skoro všechno bez cukru a mně ani bráchovi to nevadilo – naopak, stejně jako u Virenky jsme to brali jako samozřejmost. Kdo chtěl, tak si přisladil, ale ono časem už ani nikdo nechtěl – cukr je hodně návykový, jak jsme v té době zjistili 🙂 Dodneška si pamatuju na výborný štrůdl bez cukru, mňam. Umělý cukr (tenkrát Dukaryl) nám nechutnal, mělo to hořkou pachuť. Cukroví jsme ale pekli normálně, jen navrch pár druhů bez cukru pro tátu…a na to jsme mu potají chodili 🙂 S návštěvama jsme měli ale také horší zkušenosti, protože když jsme někam přišli, vždycky se opakovalo to samé – nabídli tátovi koláč a když řekl, že nemůže, tak ho půl hodiny přesvědčovali, že ten kousek ho nezabije a že u nich v práci je taky diabetik a sladké jí běžně…
Bokul, hezký článek, dík. Za sebe si neumím představit, že kdybych měla doma dítě (i -náctileté) s cukrovkou, že bych nepekla cukroví vhodnější pro diabetiky, samozřejmě v menším množství. Mám kluky alergiky na oříšky a to je u vánočního cukroví velký handicap. Nepeču nic jiného, než co mohou jíst, protože upřímně, nevím, jestli bych vůbec měla chuť a motivaci péct, když by to nebylo hlavně pro děti. Sama jsem oříškové cukroví milovala, manža taky, první rok jsme byli dost zaskočení (hlavně tím, jak málo toho lze nalézt mezi recepty bez oříšků, v rodinných receptech to bylo jen linecké a vanilkové rohlíčky ve variantě mé zlaté babičky), manža navíc sladké miluje, ale nikdy se mi nestalo, že by si postýskal, jak by si dal něco z toho, co jsem pekla dřív. A že mu chutnalo.
V rodině sklízím opatrné až negativní ohlasy, je vidět, jak lidi nejsou zvyklí na takové výjimky a vlastně nechápou, jak moc je potřeba to v životě započítat. Kluci jsou samozřejmě spokojení, jiné cukroví nikdy nejedli, na návštěvy vozím naši krabičku, aby mohli taky zobat (prakticky nikdo kolem nás nepeče zcela bezořechové cukroví, i linecké mívají lidi s náplněmi a polevami). Starší si už dva roky stěžuje, že nikdy nemůže ochutnat na školní besídce od jiných dětí a je vidět, že ho to mrzí. Doufám, že v pubertě nepůjde do tvrdé opozice, protože to není jako u diabetika, kde to jednorázově rozhodí glykemii, u něj je to vpravdě o život a dost možná má jen jediný pokus, s jistotou, pokud by ochutnal arašíd :(.
A ještě jedna poznámka, teď v rodině diabetik není, ale dokud žili prarodiče, byl to ohromný problém. Několik let po sobě jsme upekli několik druhů cukroví s umělým sladidlem (jiná možnost tehdy nebyla), chuťově to nebylo zlé, jen jakoby málo sladké (já to trvale moc ráda, když je méně sladké), pachuť si nepamatuju. Nikdy, skutečně nikdy to nepotěšilo naše diabetiky. Každý maličko jinak, ale všichni dali najevo dotčení, že blafy jíst nebudou, že jim chceme jednou za rok upřít něco dobrého. Na to reagoval i zbytek rodiny, kde zase byly hlasy, že když to nechce ani ten diabetik, tak co bych to jedl já, když žádnou cukrovku nemám. Nikdo nepopíral, že cukroví není špatné, ale nikdo nechtěl být tím, kdo ho bude jíst… Chtěla jsem ti to připsat, ty určitě víš, jak je psychika diabetika zvláštní. V tomhle jsem narazila opakovaně nepříjemně a nevím, jestli bych diabetikovi druhého typu ještě někdy takovou službu chtěla dělat. Bojím se, že by to žádný neocenil, bohužel spíš výrazně naopak.
Mobile Sliding Menu