Nedalo mi to a rozhodla jsem se napsat své zamyšlení na téma kojení – ano či ne? Když si tak pročítám různé časopisy a ještě nejrůznější internetové weby, tak se všude dočítám, že kojení je to nejlepší pro miminko, že kdo nekojí, tak dítěti neposkytuje tu správnou ochranu atd…. Jenže, co když maminka prostě kojit nemůže?
Už v lékárně mě čekalo, teď už pro mě nepochopitelné, jednání cizích lidí, kteří o Vašich problémech nemají ani ponětí, a to ve formě jedné, asi čtyřicetileté paní. Velmi arogantně komentovala můj nákup zmíněného kojeneckého mléka slovy, že ty moderní matky jsou líné i kojit, jen aby mohly honit kariéru. Musím se přiznat, že jsem se nezmohla na slovo. Co nejrychleji jsem z lékárny odešla. Chtělo se mi brečet. V duchu jsem se ptala, jestli jsem opravdu tak špatná matka? Vždyť jsem se snažila. Žádnou kariéru nehoním, to snad ani při dítěti nejde. Říkala jsem si, že jsem se snažila asi málo. Prostě jsem byla zoufalá. Když se přítel vrátil ten den večer domů, našel mě jak uzlík neštěstí. Vyprávěla jsem mu tuhle příhodu a vlastně jsme celý ten večer diskutovali na téma kojení. Můj přítel, otec miminka, chce samozřejmě pro své dítě také to nejlepší, nicméně je to rozumný chlap. Za což mu z celého srdce děkuji. Ubezpečil mě, že jsem dobrá matka a kojit prostě nemůžu, stává se to. I když jsem povoláním ze zdravotnictví, tohle jsem fakt ten večer potřebovala. Víte, ono je to hezké, že znáte spoustu věcí ze školy i z praxe. Ale pak se sami ocitnete v takovéto situaci a připadáte si, že nevíte nic. Takže jsem fakt byla vděčná za každou radu. A můžu říct, že přítelova rada mi pomohla v té chvíli víc, než například rada nějakého zkušeného lékaře. Prostě jsem potřebovala uklidnit a úplně normálně se laickým pohledem podívat na celý problém.
Od té doby si z takových lidí, jako byla ona paní v lékárně, nic nedělám. Myslím si svoje. Skutečnost je prostě taková, že ne každá maminka má to štěstí, že může své dítě kojit. A to, že nekojí, z ní ještě nedělá špatnou matku. Vím, z vlastní zkušenosti, že je to dost těžké překonat. Zvláště, když o kojení a jeho důležitosti čtete v každém maminkovském časopise a slyšíte to na každém rohu. Ale článků a jiných informací o maminkách, které kojit nemohou, se dočtete jen sporadicky. Opravdu to chce velkou sílu se s tímto problémem vyrovnat. Ale jde to.
Svému dítěti sice nemůžu dát mateřské mléko, ale můžu mu dát spoustu lásky, kterou potřebuje úplně stejně. A věřím, že můj syn bude stejně zdravý jako jiné děti, ty, které to „štěstí“ měly. Jsem hrozně ráda, že svého malého broučka mám a za nic na světě, ani za mateřské mléko, bych ho tedy nevyměnila.
Napsal/a: Ivča a Domča
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (57 vyjádření)
Ivčo, myslím,že i o tom, že kojení nejde, se píše, spousta článků i diskusí, ale když vezmeš, že těch, co opravdu nemohou, je do 4%, a těch, které neměly dost podpory, dostaly špatnou informaci, že už se „nerozkojí“, kterým pediatr jako jedinou pomoc nabídne dokrm… těch je ten zbytek do 60%, tak je podle mě logické, že na ně mířená osvětová kampaň je početnější. To je skupina, u které to jde zvrátit, pokud to ty myminy chtějí. Ty, co nemohou, s tím moc nezmůžou, mají kvalitní náhražky mléka a na nich rostoucí spokojené a zdravé děti. Zaplať bůh.
Renata
Marcelko,určitě jsi dělala co jsi mohla:-)))
Když se na to ale podíváš z jiného úhlu tak sestřičky stejně jako dětští lékaři mají přednášky o prospěšnosti kojení a snaží se své poznatky předat dále…možná by nebylo od věci,kdyby v závěru takové přednášky dostali také lekci o slušném chování…
nemocnice co má baby-friendly se možná zuby nehty snaží aby procento kojích žen u nich bylo to nejvyšší…ale je to jen o lidech a jejich přístupu..jistě mnohem lépe na maminku zapůsobí klidná sestra co jí kojení vysvětlí a pomůže s ním trpělivě a pak zhodnotí situaci..jestli to půjde či ne…
než taková co jen přinese dítě a za půl hodiny si ho dojde zvážit a s úšklebkem zkonstatuje že nic nevypilo-takovou sem potkala já:-((((
Marcelko příště to bude jistě lepší a nenervuj se,kdyby to nešlo tak už víš že svět se nezboří… držím palečky:-)) K
Přemýšlím nad tím, kde se stala chyba u mě,neboť já se nerozkojila vůbec.V porodnici na mě vyvíjeli nátlak,že musím,ale nešlo to.Vpáčené bradavky byly mojí noční můrou.Nepomohly ani silikonové kloboučky.Sestry byly nepříjemné.Připadala jsem si jak největší blbec a bylo mi líto malého měl hlad.Moc se snažil,otvíral pořád pusinku a já nevěděla co dělat.Takhle jsme se trápili skoro 4 dny než konečně dostal úmělé mlíčko.Doma jsem se tím hodně stresovala a pořád to zkoušela,chtěla jsem alespoń dostat ze sebe trochu mléka že mu dám z lahve, ale bylo to vždy jen pár kapek.Prostě to nešlo.Když jsem se smířila s tím že to nepůjde a dostala se trochu ze stresu, tak mě srazila na kolena i dětská lékařka,která mi vynadala jak je to prý možný,že nevěří tomu že by to nešlo a že za to můžu já.Tak jsem si koupila drahou odsávačku a s vědomím,že je chyba na mé straně jsem se opět snažila.Ale skoro nic jsem opět neodsála.Naštěstí jiná doktorka mě ujistila,že se to stává a že to nevadí.Malý vyrostl na nutrilonu,jako z vody a je zcela zdráv.Dodnes mám,ale z kojení strach doufám,že příště to bude lepší.Přeji všem ať to jde.Marcela.N
No já toho četla dost třeba na http://www.rodina.cz …řekla bych že takových článků …a pak ještě daleko víc kritičtějších vůči kampani za kojení… je na netu už více než těch o prospěšnosti kojení…řekla bych že za poslední rok/možná je to jen zdání mám net asi rok:-)/ se právě rozjelo téma ..nekojím jsem špatná matka ???…to mi přijde už jako klišé,taková formulka stejně jako je ,,kojit může každá matka“….tak mi to zní…
Ale nic proti Tobě,asi jsi tomu Tvému příběhu dala moc ,,drsný“ název…:-)))) chápeš jak to myslím…proto jsou reakce ,,obou“ stran tolik rozhořčené…
já myslím,že si udělala co jsi mohla a klidně jsi mohla dát název ,,Nekojím protože to nešlo..nekojím i když jsem se snažila…. se špatností matky to nemá nic společného…to že to tak ženy vnímají je jen jejich pocit…
osobně bych se nehroutila kdybych kojit nemohla,vzala bych to jako fakt a skutečnost..určo bych to obrečela a tím by to skončilo..no jo hormony matky jsou nastaveny tak aby hned letěla a dělala dítku pomyšlení proto ji křik dítka uvádí v šílenství:-)) K
Rozhodně neodsuzuju kampaň pro kojení, to jsem tím říct rozhodně nechtěla. Ale je pravda, že o kojení se píše spousta věcí a o tom, že to někdy nejde, toho moc není. Teď jsem se s tím už srovnala, v tom šestinedělí, navíc hormony rozházené, tak jsem byla docela zničená.
Všem Vám děkuji moc za své názory.
Já myslím,že takovýchto článků o neúspěchu při kojení je napsáno už hodně aby se v nich mamči co se jim nedařilo ,,našly“ a mohly si oddechnout a uvolnit se a nedat se ,,sežrat“ těmi poporodními stavy…jde opravdu jen o lásku k dítěti.
Ivčo škoda,že jsi té ohavné cuchtě:-)) neřekla třeba že jsi smrtelně nemocná a nemůžeš tudíž své dítko kojit,to by jí snad sklaplo na hoooodně dlouho…nedá se…k některým lidem se jinak chovat nedá….
Pro mě je to jen o svědomí matky,každá dobře ví jestli udělala co mohla a jestli jí šlo kojení samo-štěstíčko,nebo si ho vydřela a nebo se to prostě nezdařilo…
Ovšem není dobré se chlácholit a odsuzovat kampaň za kojení,kampaň za kojení musí být silná,aby byla vidět,aby byla slyšet,aby se maminky snažily kojit,aby děti měly možnost dostat tu nejlepší stravu-záměrně nepíšu TO nejlepší-ale stravu-kojení je jen jídlo-pití…..
Moje zkušenost po císaři byla hoodně stresující…mlíčko bylo až 4 den,žádné přiložení do 30min..ale až někdy druhý den..proč? protože jsem prostě po velmi vysilujícím porodu spala…a pak mě zachránily sestřičky,když mi přidělaly k prsu cévku napojenou na stříkačku s mlékem aby malý tahal-stimuloval a zároveň aby neřval hlady. On byl totiž skoro 4kilový a měl veliký hlad a jak nic neteklo tak se hned pouštěl..blbá vyhlídka…ale nakonec se to podařilo a kojila sem do 27m a odstavila z vlastní vůle.
a taky jsem měla období kdy sem brečela a vyvařovala flašku protože měl růstové období a já tomu nerozuměla..no neměla jsem ještě net v té době..je spousta mamin co přestanou kojit kvůli neznalosti a když si ještě poslechnou že je to v pohodě….
Je to tenký led takže nebrala bych na vážnosti ani jedné straně..kojení není jednoduchá věc a kolikrát se za něj musí BOJOVAT…ovšem nesmíme bojovat tak dlouho až je z toho střílení do vlastních řad..jako dehydrované dítě nebo vyčerpaná matka….s rozumem ale bojovat…K
vicikovko, to úplně souhlasím, myslím, že by se mělo zlatým písmem vytesat do kamene, že kojení je PRÁVEM matky, ne povinností. Je ale taky právem dítěte, a tak holky tu kampaň pro kojení tolerujte, jak jen to půjde. |Jakmile nastane ticho po pěšině, do několika měsíců tu máme situaci, že“…já jsem vyrostla na flašce a taky žiju, tak co chceš!“ Na flašce totiž pořád i teď vyrůstá hodně dětí.
Renata
Před třemi lety se stejně jako nám narodila synovcovi a jeho přítelkyni holčička. Maminka byla opravdu přesvědčená, jak bude kojit a to co nejdéle, ale mlíčko prostě nebylo a po 14-ti denním trápení sebe i malé nakonec přešly holky na umělé mléko. Dneska mají druhou holčičku a opět se mléko nedostavilo, takže i jejich druhá prdelka je na UM, ale tentokrát už bez nervů.
V porodnici se mnou ležela maminka, která se rozhodla, že kojit nebude. Měla špatné zkušenosti s prvním synkem (rozpaskané bradavky, opakované záněty). Přesto ji v podstatě násilím (nechali druhorozeného chlapečka plakat hlady) v porodnici donutili, aby malého kojila. To se mi nezdálo fér. Každý přeci máme právo se svobodně rozhodnout.
maminek, co kojit opravdu nemohou je velmi malo. ostatne jsou to maminky, ktere maji urcite zdravotni problemy, jak sami u sebe, tak s prsama obecne.
Take znam spoustu maminek, co prestali kojit jen proto, ze si mysleli, ze ma miminko hlad a tudiz ma malo mleka. malo mleka – tento termin neexistuje. Mleka s etvori presne tolik, kolik potrebuje mimisek a pokud ma hlad, tak s eholt koji i co 1 hodinu. Ja osobne jsem mela hodne hladove ditko, mozna spise ziznive- narodil se v parnem letu a mel pres 4 kila. Takze jsem kojila nepretrzite. Ano, mleka jsem mela, ze bych m,ohla vystavit mlekobanku, teklo proudem, teklo porad, ale postupne se zacal jak system miminka zlepsovat a mleka bylo najednou mene. Nikdy nebylo tolik, ze bych musela kvuli nedostatku koupit lahev. Jednou jsem vsak lahev koupit musela- popraskane bradavky- a propo jedna z veci, ktere maminky berou jako moznost odstaveni. Ja to prekonala- nechchi se chlubit, taky me to stalo hodne nervu,a kojila jsem 15 mesicu. Jeste 2 mesice se dalo mleko vymacknout, takze to neni o nedostatku mleka, je to o prikladani a samozdrejme nejde to hned, ale az tak cca po 10 dnech.
Nemyslim si, ze maminky co nekojily byt chteli jsou spatne, nezalezi zda dite dostava v naruci prso, ci flasku, zalezi na lasce, zalezi jak moc diteti date…to vase ditko oceni vasi lasku, ne to, jake dostane mleko.
Pravda kampan s kojenim uz me taky zacina pekne stvat, protoze se tam nemysli na ty ostatni a ty se pak muzou citit menecenne a strasne.
bio
Maminka, která kojit nemůže, prostě kojit nemůže… ale ve skutečnosti je takových matek strašně málo a proto se články v časopisech těmito problémy nezabývají… kojit totiž opravdu nemůže cca jen 1-3% žen… jsou maminky, které si kojení pokazí dudlíkem, lahvičkou a jsou maminky, které kojit nechtějí… na druhou stranu jsou nemocné ženy, které by kojit chtěly a mohly, ale jsou nemocné a mají to zakázané (HIV), potom se může stát, že má žena pozdní nástup laktace (až 14 dní po porodu) a jelikož ani neví, že by zrovna ona mohla být ten případ, tak se přestane snažit a miminko je na UM… to samozřejmě není nic špatného!!! Bohužel se u nás z těch 1-3% žen stalo najednou víc než 60% a to je už do očí bijící… proto některé „chytré“ dámy (jako ta v lékárně) mají narážky a nepochopení… U nás je totiž jen 34% dětí kojených alespoň do 6ti měsíců – je to smutné…
Ale samozřejmě důležité je, aby byli všichni spokojení!!! A ve finále je to jedno, jestli maminka kojí nebo ne, hlavně, že má svoje miminko ráda 🙂
Rozhodně nejsi špatná matka. Tím, že nekojíš se netrap. Já šla rovnou z porodnice do lékárny koupit flašku a Nutrilon. Můj problém je, že mám hodně citlivé bradavky a v podstatě mi na ně nikdo nemůže sáhnout. V porodnici jsem samozřejmě nejdřív jako každá zkoušela kojit – ale bylo mi to hrozně nepříjemné a ten uzlíček malinkatý to asi vycítil nebo co a vůbec se nechtěl se přisát. Mimčo začali dokrmovat z lahvičky.
Sestřičku napadlo, že bychom to mohli zkusit odsávačkou – což byl nepopsatelný zážitek – po pěti minutách mne ty prsa tak bolely, že jsem řvala bolestí (porod proti tomu byl procházka růžovou zahradou) a tak jsme se se sestrou a gynekologem rozhodli, že bude pro nás nejlepší s tím přestat a jít na Nutrilon – to byla příšerná úleva. A bylo mi doporučeno, že u dalšího dítěte se o kojení nemám ani pokoušet a hned hlásit, že jde prcek „na láhev“ 🙂
PS. a přiznávám, že nekojit mělo i své výhody – mohla jsem mimčo nechat klidně na pár hodin u babičky a odskočit na nákup či vyřídit věci na úřadech a když malý ležel po operaci na JIRPu a já mohla celou noc spát, tak jsem ráno na oddělení vždycky přišla v plné síle 🙂
Ivčo, Kaťule-naprosto souhlasím-z vlastní zkušenosti vím, že pro miminko není nic důležitějšího, než spokojená a klidná maminka. I já na podobné téma napsala kdysi článek. Mějte se moc hezky a hlavně buďte v pohodě!!!
Souhlasím s tebou, já na tom byla podobně. Oba syny jsem chtěla kojit co nejdéle. U prvního jsem ale po 5 týdnech dostala vysoké horečky, bolesti břicha, přesto jsem kojila, myslela jsem si, že mám něco se žlučníkem. Nakonec jsem skončila na pohotovosti, šlo o zánět ledvin a močových cest jako infekce po porodu (měla jsem problém se špatným hojením porodních cest …), dostala jsem antibiotika, ale pořád jsem se snažila pravdidelně odstříkávat a odsávat, když mu bylo 7 týdnů, skřípl se mi někde v pánvi nerv a já nemohla došlápnout na pravou nohu a úplně jsem pajdala a poskakovala. Skončila jsem na neurologii na opichy, dostala jsem nějaké injekce a další antibiotika a bylo po kojení úplně. Moc mě to mrzelo, mléka jsem měla tolik, že bych byla schopná kojit i dvojčata.
U druhého syna to bylo podobné, když mu byly 3 týdny, dostala jsem opět zánět močových cest jako komplikaci po bezproblémovém porodu, už jsme to po antibiotikách nerozkojili. Navíc jsem měla kolem jeho 3. týdne pocit, že mu moje mléko nestačí, nebo ho má málo. To, co jsem ze sebe odstříkala mi moje odhady jen potvrdilo. Možná to bylo tím, že jsem byla s malým mimi hned od začátku na všechno sama, manžel byl na dovolené se starším, který měl čerstvě 2 roky, když jsem byla v porodnici. Začátky soužití obou synů byly krušné, starší nemohl pochopit, že když kojím, tak si s ním nemohu hrát tak, jak on by si představoval, vypravení ven do obchodu bylo katastrofou …
Dnes jsem toho názoru, že pro mimi je důležité, aby byla máma co nejvíc v pohodě a nebyla zbytečně nervózní. Pokud kojit opravdu nejde (nemyslím tím samovolně skončit s prvním problémem), tak to asi nemá cenu lámat přes koleno.
Ivčo, takové stresy na téma kojení jsou horší než fakt, že mlíčko prostě není… já sama jsem s kojením potíže neměla, kojila jsem kluky dlouho. Ale třeba tchýně byla už v mládí docela nemocná a z prsu jí místo mléka tekla doslova zelená voda, po které mimi řvalo jak tur – no tak dávala umělé mléko a kluci vyrostli. Chápu, že to pro maminku musí být asi docela stresující, samotnou by mě mrzelo, kdybych nemohla kojit. Ale když to nejde, tak to prostě nejde, je třeba se s tím smířit. Určitě nejsi méně kvalitní matka- na to úplně zapomeň. Lásku svému miminku můžeš dávat i při pití z láhve a vůbec – všemi možnými způsoby – chováním, mazlením, tulením… Prostě a jendoduše, jsi úplně stejně dobrá máma jako kterákoliv kojící, v tom to absolutně není. Snažila ses, udělala jsi, co se dalo. Já vím, že je někdy těžké srovnat se s takovými reakcemi okolí, jak popisuješ, rozumím ti.Zkus to hodit za hlavu a hlavně jednej přirozeně ve všem – v péči, výchově, tak jak velí tvůj instinkt, diktáty okolí používej pouze informativně. Je to tvé miminko a ono tvou lásku cítí, nemusíš se bát. :)))
Iveto, já to taky nemyslela jako kritiku jedné nebo druhé strany. Hlavní je opravdu, aby děťátko vyrůstalo ve spokojeném prostředí a jestli pije mateřské mléko, dobře, když ho nemá, určitě dostává to nejlepší i z láhve.
Moc hezký článek a pravdivý… Nás se to naštěstí netýkalo, patřili jsme k těm „šťastným“, kteří se rozkojili i po císaři v celkovce a vydrželo nám to skoro rok. Pak přišel stres, smrt mé babičky a mlíčko se ztrazilo a to, co zbylo bylo asi stresovými hormony tak „otrávené“, že malý přestal pít úplně. Ale to už mateřské mléko dávno nebylo tím hlavním, ale spíš doplňkem, a proto se mi to snáze přijímalo, navíc sama jsem si předsevzala, že bych chtěla kojit do roka. Tak se mi až na pár dní splnilo.
Lenousi, já to nemyslela tak, že bych chtěla někoho soudit. Možná jsem to špatně podala. Chtěla jsem jen popsat svůj příběh. Ale díky za názory.
Iveto, je to celé nesmysl. Když to nejde, tak to nejde. Hodně maminek to zkouší, nevede se, jsou z toho nešťastné a zbytečně se nervují. Jak píše Katie, když se proti snaze postaví příroda, nedá se nic dělat. Místo marného snažení jde dítě nakrmit s láskou i Sunarem. Sama jsem kojila všechny děti, prvního syna 15, druhého 12 měsíců a dceři je 2,5 roku a kojím dál, ale proto, že to šlo samo. Hned na sále se mi všechny chytily a pily, nemusela jsem se snažit, šlo jim to. Na druhou stranu jsem se zase stresovala tím, že by měly do tří let pít batolecí mléka a k tomu jsem je prostě nedokopala, když se pustily prsa, už jsem do nich žádné mléko nedostala. Jsem proto špatná matka já, že ráno dětem nedělám lahev s mlékem a neusínají se Sunarem, jak to bylo už kdysi zvykem? Nemůžeš posuzovat mateřské schopnosti podle jídla. Hlavně když jste oba spokojení, Ty i Tvůj chlapeček.
Ivčo a Domčo, posuzovat matku podle toho, jestli své dítě kojí je podle mě stejný nesmysl jako posuzovat pohlaví dítěte u těhotné podle tvaru bříška. Ani jedno spolu nesouvisí. Já si myslím, že nejen ta, která kojit objektivně nemůže, ale i ty všechny, které se rozhodly nekojit z jakéhokoliv důvodu, nejsou v ničem rozdílné mámy od těch kojících. Ty, které nemohou, si to asi často vyčítají, hlavně v tom citlivém šestinedělí. Poznámky jiných na to téma jsou bezcitné a nevědomé. Neberte si to, dělala jste, co jste dokázala nejlepšího. Můžete to dítěti vrátit zanedlouho, to byste koukala, kolik kojících matek začne dítě přikrmovat knedlíkem a omáčkou. A taky to moc neříká o tom, jaké jsou matky. Jen asi o jejich jídelníčku:-)). Láska k dítěti fakt neteče jen z prsu.
Znám ze svého okolí spoustu případů, kdy maminky neměly dost mléka a tak musely dítě dokrmovat nebo převést na UM úplně. Pro mě je to nepochopitelné, protože sama mám spíš opačný problém – mléka se mi tvoří až moc a Matýsek se někdy může zalknout, ale někdy se prostě příroda postaví proti mamince.
Nedávno mi známá vyprávěla, proč nekojí ona – v porodnici prý malého sestřičky nutily pít z prsu tím způsobem, že ho k němu prostě přitiskly až se dusil. Malý pak začal řvát, jen co uviděl maminku s obnaženým prsem. Známá to řeší odsáváním, synek pije z lahvičky její mléko. Tak tohle by mě osobně naštvalo ještě víc než kdybych nemohla kojit kvůli nedostatku mléka.
Mobile Sliding Menu