V prvních dvou dnech jsem se víceméně úspěšně pokoušela kojit, za ochotné – a většinou zasvěcené – asistence dětských sester. Komplikace nastaly třetí den ráno, kdy u Toníka testy prokázaly nízkou glykemii a vysoké skóre CRP, které poukazovalo na zatím neznámý zánět. Ze zdravého novorozence se záhy stal novorozenec podvyživený a pediatrička si vyžádala můj souhlas s umístěním Toníka na novorozenecké oddělení, kde mu byla zavedena infuze glukózy a podávána antibiotika…
Také si myslíte, že kojení je hračka?
Nebo jste o tom nikdy nepřemýšlely? Tak to asi nemáte děti, a nebo patříte k těm šťastným matkám, které kojily snadno a dlouho. A možná si teď říkáte: „To je štráchů, já měla málo mlíka, tak jsem nasadila Sunar a bylo po hladu!“ Ale to také není to „pravé ořechové“ – jak tedy úspěšně kojit?
Už před porodem jsem byla rozhodnuta své dítě kojit alespoň rok a plně (bez jakýchkoli příkrmů) 6 měsíců, přesně podle doporučení WHO. Jsem přesvědčena, že mateřské mléko je, kromě lásky a péče, to nejlepší, co může dítě od maminky v prvním období života dostat. S mlékem dítě totiž nedostává zdaleka jen tuky, bílkoviny, tekutiny, kalorie atd., přijímá také zdraví, díky obranyschopným látkám v mléce obsaženým a, chcete-li, i množství důležitých informací. A navíc – zní to jako zázrak – složení mateřského mléka vždy odpovídá aktuálním potřebám dítěte! To nedokáže žádný výrobce umělé stravy na světě.
Jsem také člověk pohodlný (komu by se chtělo pořád sterilizovat lahvičky, hledat dudlíky, ohřívat mléko) a taky trochu sobecký (jak elegantněji zařídit, aby si miminko pořád někdo „nepůjčoval“?). Náš syn Toník se narodil dva dny po termínu v Centru alternativního porodu při FN Bulovka. Šlo o porod přirozený, bez medikace. Vážil 2600 g, měřil 48 cm. Poté co mě zašili, byl přiložen k prsu a chvíli sál. Zdravý novorozenec.
1. týden
V prvních dvou dnech jsem se víceméně úspěšně pokoušela kojit, za ochotné – a většinou zasvěcené – asistence dětských sester. Komplikace nastaly třetí den ráno, kdy u Toníka testy prokázaly nízkou glykemii a vysoké skóre CRP, které poukazovalo na zatím neznámý zánět. Ze zdravého novorozence se záhy stal novorozenec podvyživený a pediatrička si vyžádala můj souhlas s umístěním Toníka na novorozenecké oddělení, kde mu byla zavedena infuze glukózy a podávána antibiotika. Byla to pro mě těžká rána. Takto jsem si náš společný začátek nepředstavovala. Bylo pro mě velmi důležité mít dítě neustále u sebe a najednou bylo všechno jinak. Vidět Toníka s kanylou v hlavičce bylo pro mě strašné. Na novorozenecké oddělení jsem mohla kdykoliv zajít a být tam, jak dlouho jsem chtěla, nemohla jsem však Toníka kojit.
Právě třetí den se mi začalo tvořit mléko. Laktaci jsem povzbuzovala s pomocí elektrické odsávačky, sestřičky přidávaly odstříkané mléko do mateřského mléka jiných matek a Toníka alternativně dokrmovaly. Snažila jsem se tedy odsát hodně mléka, aby Toník dostal co nejvíce mléka ode mne, ale protože se mi laktace teprve rozbíhala, získala jsem pokaždé sotva 10 ml. Prsa se mi však během jediného dne nalila tak, že ztvrdla na kámen a já měla strach, že prasknou. Zachránila mě „má“ porodní asistentka a laktační poradkyně, která ze mě po teplých obkladech, nahřívání ve sprše a masáži mléko doslova vymačkávala. Ta ohromná bolest se dala přirovnat k druhému porodu. Sama bych si nedokázala pomoci. Po těchto bolestivých procedurách jsem prsa pro změnu chladila, ať už obklady, nebo opět ve sprše.
Toník se ke mně naštěstí po čtyřiadvaceti hodinách vrátil a zabodoval jako ta nejlepší a nejpřirozenější odsávačka na světě. S tvrdnutím prsů jsme se však za pomoci výše popsaných technik a střídání poloh na kojení prali ještě dobrých čtrnáct dní, nicméně horších komplikací, jako je zánět prsu a jiné, jsem zůstala ušetřena.
2. týden
Po propuštění domů mě zaskočil bezdůvodný smutek, bezradnost, nejistota. Toník toho přes den nikdy moc nenaspal, usínal mezi desátou, jedenáctou večer, ráno se budil mezi pátou a šestou, v noci vyžadoval kojení asi dvakrát, přes den téměř nepřetržitě. Prakticky celý den jsem seděla v „kojícím křesle“, podložená polštáři, Toník přisátý, u prsu možná více spal, než jedl, po odpojení byl plačtivý. Jídlo i pití mi nosili do křesla. Když Toník náhodou usnul, spala jsem také. Trampoty šestinedělí jsme si zkrátka řádně prožili. Nebýt ohromné podpory a pochopení manžela a mámy, nedokázala bych to! Naše paní doktorka zrovna odjela na třítýdenní dovolenou a v poradně zaskakovaly lékařky v důchodu.
I přes počáteční obtíže se měl Tonda čile k světu. Z porodnice odcházel téměř na své porodní váze a v prvním týdnu po propuštění přibral 350 gramů. Paní doktorce v poradně to bylo moc. Když se navíc dozvěděla, že naše pauzy mezi kojením jsou zhruba půlhodinové a že mi Toník ráno trochu ublinkával, nařídila dodržovat alespoň dvouhodinové přestávky. Naneštěstí mi tentýž postup po telefonu doporučila jedna laktační poradkyně(!), prý aby se miminku nemíchalo čerstvé mlíčko s natráveným! Bohužel tento blud stále přežívá i v povědomí zdravotníků a já, přestože jsem byla na naše poměry celkem dobře informovaná, jsem jej shledala jako poměrně logický argument a začala se jím řídit.
3. týden
Od té doby Toník čas před dalším kojením probrečel, pláč nám drásal nervy, až jsme se po několika dnech uchýlili, proti svým zásadám, k dudlíku. Alespoň při usínání trochu pomáhal. Navíc Toníka začaly trápit větry, při pláči se nalokal vzduchu. Pil málo, protože když se konečně, třeba po půlhodině pláče, dostal k prsu, vyčerpáním usnul.
Po týdnu tohoto trápení všech zúčastněných jsem se v poradně dověděla, že Toník přibral pouhých 100 gramů, podrobili jsme se kontrolnímu kojení, při němž Toník vypil jen 50 ml mléka, byli jsme pozváni na druhý den na další kontrolní kojení s tím, že pokud Toník opět nevypije paní doktorkou stanovené množství (100 ml), budeme muset nasadit dokrm, tedy umělou výživu, protože mám málo mléka. Při druhé kontrole vypil Toník v čekárně 80 ml, a protože to bylo podle lékařky stále málo, měla jsem zahájit dokrmování umělou výživou, alespoň alternativně, injekční stříkačkou. Mám prý málo mléka. Trvala jsem na tom, že mám mléka dost. Tak prý je chlapeček slabý a nemá sílu vysát potřebné množství. Nejde prý o žádnou tragédii, po pár dnech dokrmování třeba zesílí a dokrm už nebude potřeba. Rozhodně se nemusím bát ukončení kojení… O principu nabídky a poptávky asi nikdy neslyšeli.
Jestli jsem ještě tehdy měla mléka dost, tohle byl nejlepší způsob, jak o ně přijít. Věděla jsem, že nechci poslechnout, neodvážila jsem se však otevřeně vzepřít.
Tonula jsem v pochybnostech, zda už svému dítěti skutečně neubližuji, byla jsem stále víc nejistá, zoufalá, vystresovaná. Byl pátek, poprvé jsem vytáčela Horkou linku kojení. Stále víc jsem byla přesvědčena, že dvouhodinové pauzy jsou nesmysl a chtěla jsem se vrátit ke svému starému způsobu kojení, tedy kojit, kdykoli dítě požádá (i když to moje žádalo opravdu velice často). Nicméně, potřebovala jsem podporu. Na Horkou linku jsem se tehdy nedovolala, moje maminka se ale nedala a sehnala v Thomayerově nemocnici MUDr. Prokopa z novorozeneckého oddělení, který mě podpořil v mém rozhodnutí.
Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu děti a MY č.1
Napsal/a: redakce (Petra)
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (80 vyjádření)
Ahoj, taky by přidala své zkušenosti s kojením. Patřím ke kojícím matkám, které mají spíš problém své dítě převést na pevnou stravu. Ale…
Dcerka se narodila o 3 týdny dřív a nebyla schopná sát dlouho (taky díky žloutence). Takže jsme kojily po hodině. Sice jen 7-10 min., ale včetně noci. Rozkojila jsem se, dcera přibírala. První růstový spurt v šestinedělí mi dal dost zabrat, ale zvládly jsme to. Druhý ve třech měsících jsem překonala jen díky svému pediatrovi, který mě den po dni přemlouval, že to ještě zkusíme (děkuju, pane doktore :-)). Stále jsem kojila ve dne po hodině, v noci už po 2-3 hodinách (držely jsme 12-13 kojení za den). Byla jsem hodně unavená a jediné, co mě v tu chvíli u kojení udrželo, byl dcerčin šťastný úsměv potom, co se pustila prsa. Pak najednou jako když utne. Ze dne na den začala spát celou noc, přes den jsme kojily po dvou hodinách. To nám vydrželo až do teď (máme 8 měsíců) a spíš bojujeme se zeleninou a kašemi. Kojení mě nijak neomezuje a spíš mi bude chybět ten pocit blízkosti a „nenahraditelnosti“.
Když se podívám zpátky, jsem moc ráda, že jsem ten maraton vydržela, ale zároveň dobře chápu pocity unavených maminek s věčně hladovým miminkem v náručí a myslím, že vůbec nejsou špatné proto, že daly svému dítěti umělé mléko.
Ahoj. Tak jak jsem to tak četla, tak já jsem asi měla velké štěstí – jsem „samozřejmě plně kojící matka“ (teda, měsíc už dáváme na večer kašičku našemu 7,5měsíčnímu drobkovi) a ani nevím jak.
Asi od 5. měsíce těhotenství jsem měla mleziva tolik, že jsem nemohla spát bez podprsenky s tampóny pro kojící ženy, takže jsem si říkala, že doufám, že budu mít aspoň dost mlíčka.
V porodnici se malý celkem prsa chytnul, 2. den se váhový úbytek zastavil, další den šel s váhou nahoru. Prsa se mi nalila, ale ne tak bolestivě, jak to některé mamči popisují, takže stačilo trošku odstříknout a bylo po problému. Měla jsem zkrátka hodně mlíčka, ale i to se upravilo díky tomu, že jsem odstříkala vždy jen tolik, kolik bylo nutné.
Taky jsem kolem 6. týdne (první spurt – mezi 3. a 6. týdnem) a 3. měsíce (2.spurt mezi 3. a 6. měsícem) kojila třeba po hodině, z obou prsů, 20 minut, ve dne i v noci, ale během pár dnů zafungoval „proncip nabídky a poptávky“, takže se to srovnalo.
Dnes spíš bojujeme se zaváděním příkrmů, protože mi „můj zdravý rozum“ říká, že po půl roce mimi asi potřebuje i něco jiného, než jen mlíčko, a navíc se naše miminko domáhá mlíčka častěji, tak si říkám, že už asi nepokryje jeho nároky na energii. Zatím se nám úspěšně podařilo zavést na večer kaši, před uložením dokojím (rizuál), obídky nám moc nejedou, mrkev nechce, tak zkoušíme polívčičku. Ale do kaše už dáváme i ovoce.
Je jasné, že pokud to prostě nejde, mimi je hladové, matka vyčerpaná, pak je lepší dát UM, ale dost často za problémy s kojením stojí špatná technika, jak mi říkala „naše“ porodní asistentka, proto chci poradir, pokud někdo má problém, aby zavolal nějaké por. asist. nebo dule – za jejich péči se sice platí, ale v porovnání s UM si myslím, že to za to stojí – a navíc není třeba vymývání, ohřívání…. Také jsem plánovala v případě problému se poradit s ní, domluvit si schůzku u nás doma a ne v ordinaci – naštěstí nebylo třeba.
A taky je fakt, že se pořád drží „kojit po dvou, po třech hodinách, to už by mělo mimi vydržet“, a to pak leckterá „prvomatka“ odsune instinkty stranou a podřídí se a místo aby se stav zlepšil, jí se dělá mlíčka ještě míň. Já proto víc, než doktorům (platí obecně, my máme skvělou doktorku) věřím por. asist., protože „asistují“ a „neléčí“, berou věci přirozeně.
Takže pokud kojíte, nebo nekojíte, důvěřujte hlavně sami sobě a svým instinktům, kolikrát nám napovídají správně, ale my je zahlceni radami lékařů, kamarádek, babiček, nevnímáme.
Ahojky.Musím se taky připojit.Jako tatínek který se bohužel nepodepsal i já nesouhlasím s dnešní „kojící hysterií“ Všude se píše,že zdravé dítě má být plně kojené do konce 6 měsíce a musí mu to stačit.Proboha copak jsou všechny děti stejné?Já mám doma 6-ti měsíčního jedlíka.Do 4.měsíce byl jen na mém mlíčku(nikdy mi mezi kojením přes nevydržel dýl jak 2 hodiny),ale poté jsem musela místo jednoho kojení před spaním,přejít na nutrilon,(později na umělé mléko(už nevím název) s rýžovou moučkou(syn který normálně spal celou noc,se začal budit v noci po 2 hodinách a když nedostal prso řval,řval,řval.Přes den už jsem kojila skoro po hodině,nemohli jsme jít ani pořádně ven,nebo jsme se drželi kolem baráku.Když bylo synovi 5 měsíců a skoro 14dní,už jsem to vážně nevydržela a začala jsem s přikrmy a kaší na noc.Všude se píše,že příkrm nahradí jednu dávku mléka,ale já do hodiny po příkrmu musím nakojit(sní celou skleničku)řve a opravdu vůbec nic nezabírá než ho nakojit.Dlouho jsem si připadala jako neschopná matka,která nezvládla svého zdravého syna kojit podle příruček.Má lékařka mě ujistila,že nejsem opravdu jediná,komu dítě nevydrží na mateř.mlíku do ukončeného 6.měsíce.Tak už se tím tolik netrápím.Prostě nemám dítě který jí podle příručky,článků a výzkumů:-)) Prostě je své:-) 2.12. mu bylo 6 měsíců.Dostává už dva příkrmy,na noc kaši a jinak ho kojím.Nemám konečně hladové dítě.Spí s jedním probuzením celou noc a přes den už ho opravdu nemusím kojit po hodině a půl. Lucie
Ahoj, já jsem kojit přestala v asi 10 měsících věku našeho prcka – ani přesně nevím kdy-nějak se to vytratilo samo..kojení bylo zprvu celkem bez problémů (i kyž to byl docla „jedlík“), ale kolem 4. měsíce nastal růstový spurt a kojili jsem ve dne v noci po 2 hodinách tak 20 minut (samozřejmě vždy z obou prsů) – snažila jsem se „vydržet“, ale bylo to fakt neúnosné – kojila jsem 10-11x za 24 hodin…nakonec jsem úplně vyřízená po 14 dnech s výčitkami svědomí třesoucí se rukou nachystala dávku BEBY HA a strčila mu ji navečer v lahvičce(!) – měli jsme veliké štěstí – mrňous se okamžitě chytil, bylo mu jedno, jestli pije z prsu nebo z lahve (vypil lahvičku a potom si jěště někdy dal „nášup“ ode mě:-)), spal potom v noci 4 hodiny (pro mě tehdy naprostý luxus) a i další kojení se upravila…byli jsem spokojení oba a naše dětská lékařka nás pochválila: mě – že jsem nasadila hypoalergenní přípravek, prcka – že jej pije (je nahořklý – ale to se nedá nic dělat…)a neodmítá i moje mléko a nás oba, že si vyhovíme a jsme oba spokojení – to je prý hlavní….plně s ní souhlasím…
Milé maminky, teď napíšu asi něco, za co mne nejspíš „SAMOZŘEJMĚ PLNĚ KOJÍCÍ MATKY“ nejspíš proklejí do devátého kolena. A možná už proto, že jsem muž, který má tu drzost se vloudit do diskuse matek. Jako čerstvý tatínek ale také vím své a s názory Vandy a Katky plně souhlasím. Naše malá holčička byla dokrmována už v porodnici Nutrilonem údajně kvůli nízkému váhovému přírůstku (osobně si myslím, že se tak v přeplněných porodnicích chtějí jen rychle zbavit maminek s dětmi, které jim prostě zabírají místo). Po návratu domů malá neustále vyžadovala kojení a to takřka nepřetržitě. Nezapomenu nikdy pohled na po pár dnech zcela zničenou a vynervovanou ženu a nešťastné plačící miminko. Zoufalí z toho, že je malá nejspíš nemocná, nás dětská lékařka vyvedla z omylu – dítě má prostě jen hlad a mateřské mléko nestačí. Doporučila dokrmovat umělou výživou a to buď stříkačkou nebo lžičkou. Od té doby máme klid – malá je spokojená, příbívá na váze a žena má tak i čas se trochu prospat a najíst, což předtím nepřicházelo v úvahu. A ještě k jednomu „hříchu“ se tu veřejně přiznám: příkrm podáváme lahvičkou (jen si zkuste nalžičkovat 120 ml) a malá bez problémů přijímá jak prso, tak láhev. Prostě žena dál kojí a když to malé nestačí, dáme láhev – není nad spokojenou maminku, dítě a potažmo i na spokojeného tatínka. A pokud snad bude malá časem odmítat mateřské mléko – nevidím v tom žádnou tragedii. Svět je plný zdravých dětí, které „vyrostli na flašce“, tak co? Tímto jen chci dát najevo svůj nesouhlas s dnešní „kojící hysterií“
Ahoj maminy, moc Vám děkuji za Vaše rady, pokusím se vydržet, jsem vděčná, že se mohu s někým podělit o svoje starosti a vzhledem k tomu, že jsem svoje první dítě moc dlouho nekojila, chtěla bych opravdu vydržet aspoň do těch 6 měsíců, díky Vám.
Vandula má pravdu. Kolem tří měsíců je růstový spurt a pár dní trvá, než se přizpůsobí tvorba mlíka. Trochu to jde urychlit častějším přikládáním hlavně v noci.
Taky si zkus vařit čaj pro kojící matky. Hlavně to chce vydržet, kolem třetího měsíce hodně maminek s kojením končí, protože jim přijde divné přikládat třeba po půl hodině (tak to bylo u nás, ale pak jsem kojila do půl roku plně a bez problémů).
Držím palce, ať to rychle překonáte.
Ahoj, já sice na kojení zrovna odborník nejsem, ale pokud vím, tak okolo třech měsíců je růstový spurt, takže tvůj klučík má hlad daleko víc, než předtím. Zkus mu dávat daleko častěji, mělo by se to upravit. Pak by další takový spurt měl být v šesti měsících. Snad nějaká matka kojící napíše víc :-)).
Zdravím všechny,chtěla bych také reagovat na Vaše připomínky, co se týče kojení a zastávám názor, že kojení je velmi dobrá věc, ale pokud to opravdu jde bez problému, mám tříměsičního Liborka, který je opravdu velký jedlík. Byla jsem také rozhodnuta, že budu kojit, co nejdéle to půjde, ale v posledních 14 dnech opravdu propadám panice. Malý je plačtivý, u prsu pláče a někdy mi připadá, že mu opravdu nemám, co dát. Samozřejmě umělou výživu beru jako poslední řešení, ale pokud mléko nemám, asi mi nic jiného nezbyde. Pokud můžete a máte nějakou radu, předem děkuji.
Taky jsme měli od začátku problémy, nedělalo se mi v porodnici mlíko, nutili nás dokrmovat…vůbec měli ke kojení příšerný přístup….mimčo před kojením zvážit, po kojení zvážit, vypilo málo-následovala lahev s obrovskou dírou v dudlíku a umělá výživa BEBA…malá mi to vždy vyvrhla zpět. Já jako prvorodička bez potřebných znalostí, ale rozhodnutá kojit, jsem pod šíleným nátlakem sester v porodnici skoro přišla o mlíčko. Až doma se všechno nějak ustálilo a my jsme spokojeně kojily po 3 hodinách. Teď je malinké 5,5 měsíce a vyžaduje prs častěji. Tak nevim co s tím…myslím,že už jí to mlíčko tolik nezasytí, ale dokrmovat chci začít až za těch 14 dní. Můžete holky někdo poradit ??? Taky nám lezou zoubky tak nevim jest-li to nějak nesouvisí. Dík.
Ahoj maminky , asi Vám budu připadat jako exot , ale kojím skoro nepřetržitě pět a půl roku , postupně tři děti a rozhodně nemíním končit. Začátky byly hodně těžké. Vystresovaná prvorodička se zmatenými informacemi , které si setry v porodnici moc nevšímaly, navíc s plochými bradavkami. Pak dětská doktorka , podle které kluk vůbec nepřibírá a mám začít přikrmovat.Moje matka a tchýně s třicet let starými názory. Kamarádky , které vypravovaly o příšerných zánětech a nakonec manžel, který měl hodně snahy , ale vůbec nevěděl jak mi pomoci. Nakonec jsem všechno hodila za hlavu a kojila a kojila a kojila. Musím přiznat , že jsem asi měla štestí , zánět prsu jsem neměla ,jenom jednou náběh , vyléčil mě manžel. S kojením na veřejnosti se netrápím a kojím a kojím a kojím. Přesto maminy , které krmí UM neodsuzuji ,chápu problémy které se hromadí a maminku převálcují , pak je lepší sáhnout po láhvičce než se zbláznit.
Zdravím všechny, myslím, že nic se nemá dělat za nepřiměřeně vysokou cenu. Ale zase se nemá nic vzdát. Znám to ze svého okolí. Nemám mléko je nejčastější odpověď maminek, když to nejde. A ve spoustě případů je už bolí prsa, mají záněty, dítě nepřibývá a tak to vzdají.
Naše šestinedělí byla velká zkouška kojení – já zánět prsu, malý pořád jen brečel nebo byl na prsu. Teď už vím, že jsem ho na prsu neměla nechat spát. Na 2 měsících moc nepřibýval a já měla strašný nervy. Tak jsem pročetla kdeco a volala na Horkou linku kojení a za týden jsme přibrali 250 a pak už to bylo v pohodě. Musela jsem kojit z obou prsou a ještě je po 5 min prostřídávat, budit dítě při kojení. Moc pohoda to nebyla, ale stálo to za to. Za tu blízkost a pocit, že mu dávám něco ze sebe. A trvá to doteď, bude mu rok a půl a kojím jen ráno a večer a pomalu končíme. Ale bude mi to chybět. No snad to vyjde i u druhého jednou a budu také kojit.
Ještě podotýkám, že maminky, které nekojí, na to mají plné právo a nikdo je za to nemá odsuzovat (stejně tak i za dlouhodobé kojení – s tím se bohužel také setkávám). Kojení opravdu není jednoduché.
Mila Jano a vsem, kteri chteji kojit:
Pred dvema dny jsem prestala definitivne kojit. po roce a dvou mesicich. Hodnotim kojeni jako velmi pohodovou vec, i kdyz zacatky byli samozrejme vselijake.
Po porodu mi sice prilozili meho maleho synka hned k prsu, ale ten se o nej vubec nezajimal. v dalsich 48 hodinach jsem nemohla kojit proto, ze jsem je travila na jednotce intenzivni pece. a tak dostaval maly z lahve. kdyz jsem se konecne prihnala kojit, maly byl pro silnou zloutenku v „solariu“ a mne ho vyndavali jen na kojeni – a to jen pres den. a tak jsem spise zacala odsavanim nez kojenim. Opravdove pribyvat na vaze zacal synacek az pote, co jsem si ho po 9 dnech odnesla domu.
kojila jsem kdykoliv o to pozadal, ale nikdy jsem ho nenechala u prsu usnout. nakonec jsme se ustalili na na deseti minutach z kazdeho prsu (tj. 20 min) kazde 3 hodiny. nejvice na vaze pribral mrnousek na zacatku druheho mesice, kdy pribral v jednom tydnu 800 gramu. Muj detsky lekar (mimochodem profesor a primar detskeho oddeleni) se jen spokojene usmival a konstatoval, ze muj syn pribira v jednom tydnu tolik, kolik jini za mesic. rikal: „deti, to je maly zazrak a nelze je skatulkovat“.
a tak prosim vsechny maminky, aby se nenechaly poplest ruznymi nevhodnymi radami o velkem prirustku na vaze u kojencu.
Vladka
Pokud máte problémy, miminko sát prostě nechce a všechny pokusy kojit končí fiaskem, myslím, že nemá smysl kojit za každou cenu. Chtěla jsem v tom komentáři napsat, že pokud to jde, má se to zkusit a nevzdávat se při prvním neúspěchu. Určitě je pro miminko lepší klidná, usměvavá maminka s lahví nutrilonu než vynervovaná troska, která kojí za každou cenu. No a teď si z toho vyberte, co?
Nejsem fanatická bojovnice za kojení za každou cenu, ale myslím, že je škoda, že spousta maminek je málo informovaných a velmi brzo to vzdá. Pokud to jen trochu jde, chce to v prvních týdnech vydržet, i když miminko málo přibírá. Když neubívá a nepropláče celý den, nevzdávejte to. Někomu opravdu déle trvá než se rozkojí. Můj chlapeček se dostal zpět na porodní váhu až v 5 týdnech. Když nejdřív nepřibíral, málem jsem začala s dokrmováním. Naštěstí máme úžasnou pediatričku, která mě povzbuzovala, ať to ještě nevzdávám, že kluk vypadá zdravě a byla by to škoda. Tak jsem kojila z obou prsou, někdy nám to trvalo i hodinu a půl a po hodině se všechno opakovalo. Byl to záběr, byla jsem unavená, měla jsem pocit, že celé dny jenom kojím. Pak se to najednou spravilo a do půl roku jsem kojila plně! Je to dřina, stojí to hodně sil, ale stojí to za to!
Opravdu kojit to není žádna legrace. Jsem matkou dvou 5měsíčních holčiček a kojím pořád ještě zatím nemusím přikrmovat a jsem opravdu moc ráda, protože si ani nedovedu představit kupovat sunar pro dvě. Narodili se mi ve 36 týdnu a ze začátku jsem mléko neměla, ¨pak se ale začalo tvořit a já po měsíci kdy nás propustili domu jsem ještě tři měsíce odstřikávala a sem tam odstříkávám ještě dnes. Opravdu musíme mít mi ženy velkou trpělivost. No uvidím jak dlouho budu kojit ještě ja. Zatím nám to jde a na váze přibíráme. Každá víme co dítě potřebuje a poznáme jestli mateřinka nestačí pak nezbývá opravdu nic jiného než nasadit sunar. Ale i to je zdravá strava. Ale kojit se vyplatí tak jak říká Andrea.
Kojení není žádná sranda a je to svým způsobem i umění.Moje dcerka se narodila 4 dny po termínu,vážila 4 450 gramů a měřila 53 cm.Okamžitě začala ubývatna váze a já neměla ještě mlíčko.Tak ji hned v porodnicizačali dokrmovat.Zvykla si na to a nechtěla potom ode mne pít.Odstříkávala jsem a krmila ji lžičkou a neustále se ji snažila přikládat. Ke všemu jsem chytla vysoké teploty a zánět prsu.Nakonec přesně v den jejího prvního měsíce se „chytla“ a od té doby kojím. Jsem ráda,že jsem to ten měsíc nevzdala.Teď budou dcerce 4 měsíce.Kojím,ale jelikož je veliký jedlík a v prsu po zánětu je méně mlíčka,asi budu muset začít přikrmovat. Uvidíme, bojujeme jak se dá.
Zažila jsem něco podobného-po narození syna v roce 2001. Narodil se nám dřív, na 36.týdnu a měl 2,10kg a 43cm..pro nízkou porodní hmotnost byl dán do inkubátoru a odvezen a oddělení Dětské kliniky, na JIP novorozenců, neboť mu byla zjištěna infekce neznámého původu na mozku a také mírné krvácení do mozku, způsobené tlakem z porodních cest (jak mě později bylo řečeno). Takže jsem s mlíčkem, které prvních pár dní nebylo moc, docházela a sondou mu jej posílali do bříška a ještě jiným mlíčkem od jiné maminky, ho zasycovali,aby mu to stačilo. Když nás po 3týdnech propustili domů, měla jsem pocit, že také jen a jen kojím. Přesto mlíka jsem měla dost, ještě v nemocnici. Také tam jsem dostala poprvé mastitidu. Brrr! Doma jsem jí pak dostala zase,ale né už tak silnou, jako v nemocnici…a po 2měsícíh jsem ze sebe nevymáčkla ani kapku a musela jsem našeho broučka začít dokrmovat Nutrilonem. Snažila jsem se vše možně, abych mlíčko pro něj měla..ale bohužel, příroda tomu tak nechtěla…Dnes mám 4měsíční dcerku a tu kojím a také mám pocit, že někdy je na té bradavce přicuclá pořád…ale mlíka mám dost a sama to cítím…Kojení je občas opravdu dřína, ale dřina, která se vyplatí!!!!
Souhlasím s Katkou. Obávám se, že současný trend kojit za každou cenu + inteligentní rady typu po 3 hodinách nebo bude mimi bolet bříško, může nadělat víc škody než užitku. Tak se stalo mě, neschopné matce prvorodičce. Tak strašně moc jsem chtěla kojit, že mě ani ve snu nenapadlo neposlechnout rady, které jsem v porodnici dostala. (kdybych tak poslechla vlastní rozum nebo maminku, třeba bylo všechno jinak). Nicméně po měsíci a půl zoufalého týrání sebe a dítěte, kdy jsme také chodili na kontrolní kojení (mlíko skoro žádný), jsem už musela začít s umělou výživou. Strašně jsem to obrečela, můj sen o kojení se definitivně rozplynul, ovšem když jsem skoro okamžitě viděla ten rozdíl, jak začalo být miminko spokojený…..no škoda mluvit. A ještě proč mě dr. nechala tak dlouho, jestli se rozkojím? Protože kluk měl velkou porodní váhu – 4,10 – takže nebyl žádný tintítko. Jinak by jsme to asi tak dlouho nezkoušeli. Od té doby tvrdím, lepší dítě spokojený po UM, než hladový po MM. A teď mě ukamenujte.
Ahoj Jano,píšeš,že kojení je to nejlepší co můžeš miminku dát,ano je to pravda,ale když to nejde a malej málo přibývá na váze je opravdu lepší příkrm než aby malej strádal.Já jsem měla mléka málo a dcerka od druhýho týdne byla na Sunaru a netrápila jsem ani sebe ani ji,pěkně začala přibývat na váze.Vůbec jsem se nestresovala z toho,že nemůžu kojit a že malé nedám to kvalitní mateřské mlíčko.V dnešní době i umělá kojenecká výživa obsahuje hodně minerálů a vitamínů pro potřebu malého kojence.Už od začátku jsme měli pauzy mezi jídlem 3 hodiny a v noci se probouzela 1.Přece i ty sama potřebuješ odpočinek,aby jsi nabrala sílu pro to maličké.Mezi kojením pokud naspinká a pláče se dá zabavit i jinak,třeba houpáním a povídáním nebo mu ukazuj co je doma hezkého i když tomu nerozumí.Hodně štěstí tobě i malému
Mobile Sliding Menu