Mnozí rodiče si pokládají otázky, které se týkají řeči jejich dětí. Ptají se, kde se stala chyba? Jak to, že mé dítě nemluví tak, jako většina jeho vrstevníků? Mnohdy se dítěti věnují, jak nejlépe dovedou, a i přesto se objeví nějaká porucha či problém…
Logopedie
Logopedie je speciálně pedagogický vědní obor, který se zabývá výchovou, vzděláváním, komplexní logopedickou péčí o jedince s poruchami komunikačních schopností a taktéž prevencí těchto poruch, zjednodušeně řečeno zabývá se vadami řeči. Cílem logopedické péče je odstranit, překonat nebo alespoň v maximální možné míře zredukovat narušenou komunikační schopnost, předcházet jejím poruchám a rozvíjet komunikační schopnost. Logopedie úzce spolupracuje s lékařskými obory, psychologií a jazykovědnými obory. Jako samostatný vědní obor či součást jiných oborů se studuje na pedagogických a filozofických fakultách vysokých škol.
Pracoviště poskytující logopedickou péči
Při podezření na vadu řeči se rodiče obvykle nejprve obrátí na svého dětského lékaře, který pečlivě sleduje vývoj řeči jejich dítěte, je to nedílná součást preventivních prohlídek. Ten také zpravidla ví, které zařízení poskytuje v případě potíží logopedickou péči a dítě odešle k dalšímu vyšetření.
Za vývoj dítěte je však plně zodpovědná rodina a je tedy věcí rodičů, na jaké pracoviště se obrátí. Možností je řada a dostupnost je dostačující.
Klasifikace vad řeči
K poruše komunikační schopnosti může dojít před narozením v období vývoje plodu, při porodu i po narození. Porucha může být trvalá nebo přechodná. Projevuje se jako vrozená vada řeči nebo vada získaná. Z lokalizačního hlediska jsou uváděny jako příčiny genové mutace, aberace chromozomů, vývojové odchylky, negativní vlivy prostředí, orgánové poškození receptorů, centrální nervové soustavy aj. Vadami řeči trpí až čtyřikrát častěji chlapci než dívky, v období školní docházky se poměr postupně vyrovnává.
- Vývojová nemluvnost – normální je fyziologická nemluvnost do 1. roku života. Mezi 2. a 3. rokem života dítě mluví ve větách. Pokud se vývoj řeči opozdí a dítě je jinak zcela zdravé a bez potíží, reaguje na podněty, i když nemluví, hovoří se o prodloužené fyziologické nemluvnosti. Pokud ve 3 letech dítě nemluví, nebo mluví méně než ostatní, jde o opožděný vývoj řeči a je nutné odborné vyšetření. Vývojová nemluvnost je centrální vada řeči, je nutné komplexní lékařské vyšetření a dlouhodobá logopedická péče. Příčinami může být mj. rodinné prostředí, citová deprivace, málo mluvních popudů, slabý typ nervové soustavy, nedonošené a předčasně narozené děti, lehká mozková dysfunkce, dědičnost, nadužívání masmedií atd.
- Afázie – ztráta již vyvinutých, naučených schopností dorozumívat se v důsledku organického poškození mozku (úrazy hlavy, poranění mozku, mozkové příhody…).
- Neurotické poruchy řeči – mutismus (oněmění), elektivní mutismus (výběrová ztráta řeči, útlum řeči za určitých podmínek a vůči určitým osobám), surdomutismus (oněmění a rozšíření útlumu i na oblast slyšení)
- Poruchy zvuku řeči
huhňavost (patologicky změněná nosovost)
palatolalie (vývojová vada řeči, která vzniká na základě rozštěpu patra, příčinou je poškození embrya ve 4.–9. týdnu těhotenství, projevy jsou huhňavost, porušená výslovnost, nesrozumitelnost, poruchy mimiky, sluchu…) - Poruchy plynulosti řeči
koktavost – patří k nejtěžším druhům narušené komunikační schopnosti, jde o syndrom komplexního narušení koordinace orgánů účastnících se na mluvení, který se nejnápadněji projevuje přerušováním plynulosti procesu mluvení
breptavost – extrémně zrychlené tempo řeči (příčina nález na EEG, vztah mezi LMD) - Poruchy artikulace
dyslalie (patlavost) – vadné tvoření hlásek, nejrozšířenější porucha řeči, objevuje se u 60 % předškoláků
dysartrie – porucha procesu artikulace, respirace, fonace, modulace při organickém poškození nervového systému, ¾ dětí s mozkovými poruchami hybnosti mají těžkosti v řeči - Poruchy grafické podoby řeči (specifické vývojové poruchy učení) – dyslexie, dysortografie, dyskalkulie…
- Symptomatické poruchy řeči – poruchy komunikační schopnosti, které jsou průvodním příznakem jiného dominantního postižení
- Poruchy hlasu (chraptivost, drsnost hlasu apod.)
Klenková, J.: Kapitoly z logopedie I, Brno 2000.
Klenková, J.: Kapitoly z logopedie II a III, Brno 1998.
Kejklíčková, I.: Vady řeči u dětí, Praha 2001.
Škodová, E., Jedlička, I. a kol.: Klinická logopedie, Praha 2003.
Kutálková, D.: Logopedická prevence – Průvodce vývojem dětské řeči, Praha 1996.
Pipeková, J. a kol.: Kapitoly ze speciální pedagogiky. Paido, Brno 1998.
Napsal/a: Magda K.
