Moje 15letá dcera je na perníku

Rubrika: Výchova teenagera

833773_whirling_girlDcera se nám po naléhání přiznala, že asi dva měsíce bere pervitin. Za tu dobu požila asi 5–10 dávek. Zajímá mě, o jak vysoký stupeň závislosti se jedná. Ona tvrdí, že závislá není… Dále mě zajímá, jak finančně náročné to pro ni je (kde na to může brát), a možnosti vyléčení z případné závislosti. Může mít tenhle její úlet souvislost s tím, že si připadá tlustá a prožívá teď období přijímacích zkoušek na školu?

Pokud je to skutečně tak, jak vám dcera tvrdí, tak bych řekla, že je to spíš ve stadiu experimentu. O závislosti bych nemluvila. V této fázi není na místě řešit situaci léčbou, ale rozhodně bych vám doporučila obrátit se na odborníky, situaci probrat a stanovit případný další postup. Nejlepší by asi bylo domluvit společné setkání i v přítomnosti dcery a společně se dobrat nějakých závěrů a dohod akceptovatelných pro všechny strany. Příliš finančně náročné to nejspíš není. Pokud se opravdu jedná o pět až deset dávek, tak si myslím, že cena nemůže přesahovat tisíc korun, pokud drogu kupuje. Na to může využít i kapesné nebo drobné částky, jejichž ztráty jste v domácnosti nemuseli zpozorovat. Skutečnost, že někdo začne experimentovat s drogou, má mnoho příčin a souvisí s mnoha faktory. Je dost možné, že to souvisí i s jejím pocitem, že je „tlustá“ a s tlakem, který provází přípravu na přijímací zkoušky. Nicméně, tyto příčiny mohou zakrývat jiné, které jsou hlubší a závažnější a ne tak evidentní. Možná je na ni vyvíjen příliš velký tlak ohledně přípravy na přijímací zkoušky, jejího výkonu, úspěšnosti, vzhledu… Tato záležitost je asi příliš složitá na to, aby se dala vyřešit odpovědí po internetu. Můžu vám doporučit třeba kontakt na Denní stacionář SANANIM, kam se lze obrátit. Denní stacionář je ambulantní léčebné a poradenské pracoviště, kde se zabývají drogovou problematikou. Můžete si tam domluvit společné setkání, o kterém jsem mluvila výše, poradit se, získat informace. Není to neřešitelná situace, ale bude to chtít asi delší čas. Jestli nejste z Prahy, tak mi napište, odkud jste, a já vám zkusím najít vhodný kontakt jinde. Zatím držím palce vám i dceři.

Bára Orlíková

Alkohol a tak vůbec…

Má 16letá dcera se po přiznání, že bere už tři roky drogy a nezvládá to, dobrovolně dala na léčení. Brala hlavně pervitin (šňupala). Kdo chce vzít drogu, ten ji podle mě vezme i bez nějakého zvláštního důvodu. Ze začátku však ze všeho obviňovala mě, měla jsem z toho deprese. Že nemám partnera (po ukončení vztahu, který mi začal po 10 letech silně vadit, za mnou už tři roky dochází jeden „ženáč“… já vím…), že piju alkohol – pokládá mě za alkoholičku… kdo ale ví, kde je ta hranice (starám se o domácnost jako všichni, pracuji, nemám problémy). No, já se vlastně moc nedivím. Má s alkoholem špatné zkušenosti, já nakonec také. Vím, že člověk se pak kolikrát chová, jak nemá. (Bývalý manžel pil a dělal doma zle, další přítel – milovník hospod – mi pod vlivem dělal taky jenom zle a mě k alkoholu samozřejmě vedl také.) No, a pak jsem trávila víkendy na chalupě, kde jediná zábava byla zase hospoda. Já vím, že to je všechno špatně, chalupu jsem prodala a… popíjím si doma. Ale taky nemusím, jsem bez toho klidně i dva měsíce, když beru nějaké léky nebo když jedu pracovně na nějaké školení, to třeba týden nekouřím, myslíte tedy, že jsem na tom tak špatně? Já už nevím. Za týden se mi vrátí holka z léčebny. Ruku jsem jí dala na to, že už se nenapiju, abych ji tím taky neohrozila (a vím, že ji to strašně dráždí, bohužel jsem to neakceptovala, říkala jsem si „ta toho nadělá“, popíjí kdekdo, nemotám se, nejsem zlá, neubližuju, jenom si piju… a pak jdu spát). Vím, že jsem schopna to pro ni dokázat, nakonec se na to už i těším. Určitě mi bude bez alkoholu líp. Bude mou motivací (bičem), ale zatím… Máma mi umírá v nemocnici, a když jsem se před měsícem dozvěděla o těch drogách a dala ji do léčebny, byla jsem „na dně“… sama… A tak jsem se bavila jen se psem a s alkoholem. Vím, že až se vrátí, NESMÍM, protože si to strašně přeje a dala mi ultimátum – já ne alkohol, ona ne drogy. Ale představa, že si nesmím ani přiťuknout ani doma, ani jinde, ani na Silvestra… Nevím, třeba je prima být abstinentem a asi si budu muset zvyknout a pak už mi to asi ani nepřijde, ale když prostě budu mít problémy nebo smutnět nebo nějaké zátěžové situace… Jak je mám řešit? Teď jsem se občas „odreagovala“ alkoholem, ale jak pak? Vím, že nesmím zklamat, ale jsem v takové patové situaci… Nebo ne? Odpovíte mi, co si o tom myslíte?

Vím, že je to pro vás složité. A že situace, kterou popisujete, je obtížně řešitelná. Dcera je na léčení, kdy se pak drog nebude moct ani dotknout a bude se muset naučit všechny smutky, stres a zátěž zvládat bez nich, přestože byla zvyklá řešit je drogami. Po léčení by neměla pít ani alkohol, protože by ji to mohlo ohrozit a vrátit zpátky k drogám… Vaši situaci z popisu asi těžko úplně posoudím, ale troufl a bych si říct, že i když se snažíte sama sebe přesvědčit, že sice potíže máte, ale není to tak hrozné, tak okolnosti naznačují, že problémů, se kterými se potýkáte, je víc než dost, a nejen s alkoholem. Vím, že alkohol popíjí kdekdo a že je těžké se ho vzdát, ale zas na druhou stranu existuje mnoho jiných způsobů, jak se uvolnit, bavit, řešit zátěžové situace… Možná vám výhrůžka dcery, která se týká její abstinence od drog a vaší od alkoholu, přijde příliš drsná (a trochu manipulace to asi je), ale sama asi znáte ten důvod, proč jste jí slíbila, že to dodržíte. Víte, pokud se rozhodnete abstinovat od alkoholu, je to pro člověka, který je na to sám, docela obtížné. To, že si nedokážete představit, že už se nikdy nenapijete, je pochopitelné a stejný problém řeší vaše dcera… Možná by stálo za to si o tom promluvit s někým z odborníků, zorientovat se v celé situaci a zvážit další postup. Pokud si ujasníte, jak to vlastně máte a jak to chcete mít dál, pomůžete vztahu vás a vaší dcery, lépe pochopíte její problémy a po jejím návratu z léčby spolu budete normálně vycházet a dodržovat vzájemné dohody. Je lepší mít nějakou podporu ze strany profesionálů, protože budete zvládat líp jak řešení vašich osobních potíží, tak vztah s dcerou. Když mi napíšete, odkud jste, můžu vám někoho z kolegů doporučit. Zatím držím palce vám i dceři, ať vám všechna předsevzetí vyjdou.

Bára Orlíková

Jedná se o ukázku z knihy Drogy – otázky a odpovědi

vydal Portál, 2007

Napsal/a: Kolektiv autorů občanského sdružení SANANIM

Toto taky stojí za přečtení!

Recenze: Sourozenci – o spravedlivé výchově

Snaha o aplikování spravedlivé výchovy mezi naše potomky někdy bývá velkou zkouškou nervů, a leckdy i těžko rozlousknutelným oříškem. A právě

Čtu dál →

[Soutěž] Příběhy obrazů a soch

Máme tu další knižní novinky pro děti a s nimi už tradiční soutěž o jednu z nich. Kdo se

Čtu dál →

Recenze: Knížka pro zvídavé děti

Knížka pro zvídavé děti? Tak to je přesně pro nás, viď, mami? sdělil mi Marek hned po přečtení názvu.

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (8 vyjádření)

  • Moje máma kupovala jeden z těchto testů: https://www.prodejna-hartmann.cz/teplomery-tlakomery/domaci-testy/ který v případě podezření užití u dětí spolehlivě odhalil..

  • Anonymní

    Zaujimavy link pre ludi co maju doma dieta narkomana http://www.nezavislost.eu/

  • Anonymní

    by mě zajímalo od koho ten pernik kupovala!

  • Ahoj „anonymní pisatelko“, chtěla bych Ti říct, že nejsi sama, první myšlenka na sebevraždu mě napadla před 7 lety, kdy jsem si málem ve vaně podřezala žíly. Léčím se na deprese a musím uznat, že nebýt prášků, nejspíš bych si něco udělala. Beru Anafranil 75 ml a ten mi vrací elán do života. Také trpím četnými úzkostmi, někdy je mi tak zle, že mě to táhne z okna nebo pod metro. Ale to většinou v období, kdy léky prostě vysadím a myslím si, že už jsem zdravá.

  • Anonymní

    Ahojky,
    já sama jsem byla uživatelkou pervitinu asi rok, ale nitrožilně. Vydělávala jsem si prostitucí na privátech. Hrozný!! A děsí mě to dodnes, každý den si na to vzpomenu a to už je 11 let. Tenkrát jsem to zvládla sama přestat, protože jsem se dostala do nejhořší společnosti-mezi vařiče. Pak mi najednou svitlo a já si řekla,ale vždyť ty tu vůbec nepatříš a šla jsem za svou mámou a ta mi pomohla a byla u mě, když jsem měla absťáky a pomohly mi Neurol, Prothiaden a tenkrát ještě povolený Rohipnol, který mi pomáhal usnout, když jsem měla křeče. Zvládla jsem to, ale udělala jsem to špatně, začala jsem to řešit alkoholem. Nepila sjem moc,ale když byla příležitost a pak byla závislá i na alkoholu i to jsem zvládla, ale měla jsem to všechno udělat jinak, měla jsem vyhledat odborníka a řešit to aspoň ambulatně, protože se mi to všechno teď vrací. Mám dvě krásně děti 3 a 1,5 roku a hodné manžela a trpím depresemi- dysthimie. Každý večer se mi chce páchat sebevraždu a každý den beru spoustu léků.Ještě nezabraly,ale každým den musím hledat tu sílu, abych mohla ten jediný den přežit. Chybí mi to, co jsem ztratila kdysi v dětství – spravedlnost, víru a důvěru blízkého človeka.

  • Martina 2

    Když mi bylo asi 20, chodila jsem se skvělým klukem. O pár let později, to už jsme spolu nebyli, se dostal do špatné společnosti a k drogám. Loni se předávkoval, dozvěděla jsem se o tom od jeho rodiny. Nikdy na něj nezapomenu, měla jsem ho moc ráda a přemýšlím, kde se stala ta chyba, proč zahodil všechno co v životě měl. Nevím, nepřišla jsem na to. A moc se bojím, aby to jednou neudělalo i moje dítě, nevím jak ho v dnešní době budu chránit, ale udělám pro to všechno.

  • Je to škoda, když už člověk k něčemu takovému přičuchne. Mám tři malé kluky a dopředu se modlím, aby k ničemu takovému nepřišli – ani k alkoholu ani k drogám a ani k cigaretám.Hanko fanko, držím ti palce a klobouk dolů!:-)

  • Dobrý den,
    já sama jsem byla uživatelkou pervitinu i jiných drog. A to zhruba od 18-23 let. Podstoupila jsem léčení v psychiatrické léčebně v Bohnicích, po kterém jsem se bohužel vrátila k drogám (tentokrát z heroinu k pervitinu).S jistotou vím jen jedno, pokud člověk opravdu chce, uzdraví se. Já tenkrát s myšlenkou abstinovat koketovala, chyběla mi vůle a zdravý rozum.
    Dnes abstinuji 6 let. Také musím napsat, že užívání drog mě nepoškodilo pouze fyzicky, ale značně psychicky. Jsem několik let částečně invalidní přes psychiatrii. Prodělala jsem v minulosti několik toxických psychóz.
    Jediné, co Vám jako matkám mohu poradit, je důslednost a nastolení režimu. Hodně štěstí a pevné nervy Vám přeje Hanka N.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist